Profesionálne preklady a korektúry

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON V.

Jednou mi tatínek řekl - poté, co byla vztyčena stéla, která upomínala na stavbu paláce: „Jestli na mě někdy po mnoha letech budou lidé vzpomínat, doufám, že si mě nebudou připomínat jako válečníka nebo stavitele, ale jako léčitele bylinkami. Protože způsobit, aby slepý člověk znovu spatřil hvězdy, je větší zásluha než stavět, ať by stavba byla jakkoli velkolepá." Často nám říkal, že rostliny nás o mnohém poučují. „Člověk se chová pošetile: válečník odhodí meč, aby se chopil pluhu; pole zůstávají neobdělaná, protože rolník maluje fresky na zdi chléva; a malíř odhoď své štětce, protože chce nosit meč. Rostliny jsou moudřejší. Každá podle svého plní svůj úkol: fialka se neschovává do svých listů, protože nemá na stonku žádné trny; verbena se nepokouší kvést jako svlačec, ale spokojí se tím, že vydává osvěžující vůni svými tuhými zelenými listy."

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON IV.

Jednou jsem se Ptahkefera ptala na hvězdy a on mi řekl: „Jsou to světy, jako je ten náš, a je jich bezpočet, jako vodních kapek v řece. Chtít pochopit takové množství je nesmyslné. Kdo hledí do slunce, aby pochopil jeho tajemství, oslepne a neuvidí ani to, co drží v dlani."
A pak mi vyprávěl pověst o stvoření.

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON III.

Tlustá ryba připlula k mříži, a když viděla, že mezery mezi pruty jsou tak úzké, že jimi neprostrčí ani ploutev, vypustila pomalu a posměšně dvě bubliny a ušklíbla se: "Ty pošetilá červená rybičko! Neruš mě při mých meditacích svými bláznivými řečmi. Já jsem mnohem moudřejší než ty, protože jsem královnou všech ryb. Jak bys asi mohla proplout tou mříží, když já tam nedostanu ani ploutev?"

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON II.

Byla jsem ještě docela malá, chůze pro mě byla dosud novým dobrodružstvím, když mě Maata spolu s Nejahem vzala do chrámu. Cestou do schodů mě Nejah držel za ruku. Všechno tam bylo veliké a po spalujícím slunečním žáru na nádvoří tam panoval příjemný chládek. V jedné z místností bylo obrovské dřevěné, černě pomalované zvíře, podobné loveckému psu. Chtěla jsem si na ně sáhnout, ale Nejah mi řekl, že to nesmím, protože je to socha boha, který se jmenuje Anup. V té chvíli jsem se náhle cítila mnohem starší než dvouletá, a stejně moudrá jako moje chůva Maata. Pomyslela jsem si, že o Anupovi vím všechno, ale nemohla jsem najít slova, abych to Nejahovi pověděla.

Stránky

Top