Obrázok používateľa CEZ OKNO
MIMOZEMSKÉ TECHNOLOGIE: ŽLUTÁ KNIHA

Od úsvitu lidské civilizace je snaha nahlédnout dopředu, do budoucnosti nebo zpět do minulosti pro člověka velkou výzvou. To první, co čtenáře k tomuto tématu může napadnout, je zřejmě křišťálová koule pro předpovídání budoucnosti. Vhodným přístupem ovládajícího se údajně nejprve zakalí, zamlží a poté se v ní začnou promítat obrazy, které je potřeba určitým způsobem vykládat. Co s tím mají společného křišťálové lebky, o tom snad někdy jindy. Něco podobného se děje i na určitých místech v přírodě, kde u skalních útvarů mnohde existují prohlubně naplněné přírodní vodou, někdy zvané čarodějné nebo ďáblovy mísy. Pokud se nad nimi postaví zasvěcenec, opět se hladina zakalí a posléze se na ní začnou promítat určité obrazy z budoucnosti. Pokud jste něco takového ve svém životě zažili, máte na to určitě svůj názor.

 

Žlutá kniha neboli pohled do minulosti a budoucnosti

 

ÚVOD

Pokud jde o mne, měl jsem v roce 1974 tu nebývalou možnost pobýt pět týdnů v Iráku na veletrhu v Bagdádu a navštívil jsem přitom Samaru i Babylon. Prohlédl jsem si i místní muzeum (dnes prakticky neexistující – zničené válečným děním) s prastarou elektrickou baterií i se spoustou sumerských „pečetících“ válečků. Hodně to ovlivnilo můj přístup k životu, ale proto to nezmiňuji. Jak to souvisí s předmětem tohoto textu se čtenář dozví níže.

Tzv. stroje času, umožňující fyzické cestování do minulosti i budoucnosti, jsou také velmi vděčným námětem pro příběhy a filmy, kterým už se neříká „fantasy“, ale spíše „non-fiction“. Z těch nedávných je důležité jmenovat „The Last Mimzy“, k němuž se ještě dostaneme.

Na první pohled název Yellow Book připomíná telefonní seznam (u nás Zlaté stránky), případně jízdní seznam „žlutých“ autobusů jedné známé české firmy. Nás ale bude zajímat jiná „Žlutá kniha“ – jako artefakt, jenž původně nebyl vyroben na této Zemi.

O mimozemských technologiích se můžeme dočíst v různých zdrojích, dostupných i v ČR a publikujících v češtině. Převážně se jedná o překlady z anglicky psaných originálů a proto se v nich vyskytuje řada nepřesností a rozdílných výkladů. I na webu www.exopolitika.cz je překlad článku Viktora Martinéze věnován takzvané Žluté knize. Pokud však se dostaneme i k dalším zdrojům – např. web Matrix-2001 nebo v poslední době vydanou knihu „Rok 2012 Apokalypsa v přímém přenosu“ autorství J. Maška, vydavatele internetového magazínu www.osud.cz ,setkáme se s pojmem „Žlutá kniha“ v poněkud jiných souvislostech. Oba zmíněné zdroje například překládají rozhovory (ale každý jinou část) s biologem Danem Burischem, kde popisuje technologie, používané při kontaktech s mimozemskou bytostí zde na Zemi (J-Rod, EBEN a další)..

 

ŽLUTÁ KNIHA A DAN BURISCH

Příběh Dana Burische má mnoho aspektů (viz uvedené zdroje), zde se však zaměříme pouze na mimozemský technologický artefakt, který on jednou nazývá “Žlutá kniha”, ale jindy zase „Zlatý disk“, „Krychle“ anebo „Prohlížecí sklo“ (the looking glass). V jiných zdrojích je pro obdobný artefakt používán název „Černá skříňka“ nebo také „Zrcadlo“, což by mohlo některým připomínat dávný název artefaktu „Dýmající zrcadlo“, připisovaný aztécké civilizaci.

Dan Burisch viděl užívat Žlutou knihu pro nahlížení do budoucnosti a získání konkrétní pravděpodobnosti o uskutečnění té které události, viděné v budoucnosti. Také ji sám používal a získané informace uplatnil při osobních jednáních s mimozemskými bytostmi zde na Zemi.

Dále uvedené údaje jsou z rozhovoru s Danem Burischem a Projektem Camelot, který byl přeložen a zveřejněn v knize „Rok 2012 – Apokalypsa v přímém přenosu“ od J. Maška.

Informace o Žluté knize byly známy už od roku 1946, po Roswellu v roce 1947 to bylo dále diskutováno a po prvních smlouvách mezi Orioňany a USA (v padesátých letech) byla Žlutá kniha oficiálně předána tehdejšímu presidentu USA D. Eisenhowerovi. Očekávalo se, že Žlutá kniha bude předána do OSN, aby sloužila všem zemím, ale armáda USA to změnila z důvodů potřeby získat strategickou převahu.

Z výše uvedeného vyplývá, že šlo o mimozemskou – otonskou - technologii. Předali ji pozemšťanům v dobré víře, ale špatně vyhodnotili náš stupeň evoluce, naši schopnost se s touto problematikou vypořádat a zvládnout toto zařízení.

Američané později zřejmě přesouvali Žlutou knihu ze země do země, k elitám daných „spřátelených“ zemí. Jejich vybraní zástupci se dívali na pravděpodobnost vlastní budoucnosti, aby si mohli vybrat tu nejlepší cestu vývoje.

Toto zařízení, někdy zvané prohlížecí sklo či zrcadlo je podle Burische nedílnou součástí Hvězdné brány, je to reverzně zkonstruované zařízení z původní mimozemské – otonské - technologie. Prohlížecí sklo či zrcadlo není totéž, co Hvězdná brána, pokud se ale v něm udělá pár změn, může být použito jako jedna ze vstupních jednotek k Hvězdné bráně. Zajímavé na tom je, že informace o Žluté knize a dalších částech Hvězdné brány jsou údajně obsaženy na sumerských „pečetících“ válečcích, z nichž byla publikována a vystavena v muzeích pouze malá část. Zde by se dal najít jeden z důvodů dvou iráckých válek, z nichž druhá vedla ke kompletnímu obsazení strategických míst včetně Babylonu.

Zařízení je schopné pronikat zakřivením prostoročasu, aby mohlo pozorovat minulost, ale především budoucnost. Burisch je popisuje jako krychli, z jejíhož vrcholku vytrysklo něco jako “žlutý disk”. To ovšem závisí i na pozorovateli – Žlutá kniha jakoby se emocionálně spojovala s uživatelem.

Z podrobnějšího, ale bohužel pouze uživatelského popisu funkce se dovídáme, že se ve Žluté knize objevují určité kruhy a s nimi spojené množství informací prostřednictvím energie, která je do ní předávána. Je to něco jako efekt kaleidoskopu, dostanete různé kruhy, obrazce a barvy, které se pomalu mění. Pro dvě různé pravděpodobnosti máte jakoby dva různé kaleidoskopy – dva různé blikající obrazy.

Je tam také interface (rozhraní) k počítači, na kterém je programový systém, který „rozplétá“ obě blikající pravděpodobnosti. Když je pak vidět událost v Žluté knize - prohlížecím sklu (zrcadlu), pak ji stačilo kalibrovat – podívat se na různé možnosti, jak k té události došlo.

Celkem později fungovalo více než 50 (!) prohlížecích skel (zrcadel) – možná Žlutých knih -, přičemž USA na ně měly prakticky monopol, ale měla je i Indie. Tato technologie se teď nepoužívá, Žlutá kniha již není přístupná. Burisch to chce říci všem: ať ji vzal kdokoliv, je v bezpečných rukách a nebude použita ke škodě lidstvu.

 

ŽLUTÁ KNIHA A VICTOR MARTINÉZ

Podle tohoto zdroje je Žlutá kniha nazývána také „Bible“ a poskytuje informace o historii našeho vesmíru. Je sepsána jistou mimozemskou civilizací a ukazuje její vliv na rozvoj života na Zemi. Byla přinesena na Zemi a představena vládě USA v dubnu 1964.

Jedná se o předmět velikosti plochy papíru A4 (20x30 cm) s tloušťkou cca 6 cm – tedy velká a silná kniha se světle žlutou obrubou – proto Žlutá kniha. Na průhledném povrchu se pod upřeným pohledem objeví slova a obrazy z nekonečné série historických příběhů našeho Vesmíru, hvězd, planet i planety Země. Záznamy jsou v řeči, která je čtenáři vlastní a ve které myslí (zatím cca 80 jazyků). Záznamy sahají před rok 2000 př.n.l. a možná ještě dále.

To se ale zatím neví, neboť nebyl objeven způsob jako přestat číst na konkrétní stránce, knihu odložit a později začít tam, kde se přestalo. Bohužel se musí začít číst zase od začátku, takže u této Žluté knihy není znám žádný konec záznamů.

 

ŽLUTÁ KNIHA A JOHN DEACON

Černá skříňka podle Johna Deacona je krychle o velikosti strany cca 20 cm z černého kovu. Je to artefakt fungující podobně jako Žlutý disk nebo Žlutá kniha podle Burische a je to tedy varianta technologie prohlížecího skla (zrcadla). Potud se oba shodují.

Rozdílný je ovšem způsob, jakým se Krychle na zemi objevila. Podle Deacona bytosti, které vyšly z havarovaného disku u Roswellu v roce 1947, měly v rukou tyto artefakty. Jak bytosti (androidé?), tak jejich skříňky, přešly do vlastnictví americké armády. Bytosti dlouho nepřežily (bylo jich více než jedna), černé skříňky ano. Bylo to zřejmě něco jako dar z nebe a brzy se tento dar dostal do rukou již tehdy významného amerického rodu Rockefellerů, kteří se brzy poté stali největšími vlastníky ropných nalezišť v USA.

Černá krychle se také objevuje ve filmu The Last Mimzy z roku 2007, jehož tvůrci zřejmě dobře znali informace Dana Burische a Johna Deacona a snažili se k jejich svědectví co nejvíce přiblížit. Film je dosti zajímavý a opravdu stojí za shlédnutí.

 

ŽLUTÁ KNIHA A DAVID WILCOCK

Informace od Deacona přejímá i známá osoba v americkém esoterním světě, badatel, filmař a kontaktér David Wilcock. Jeho web DIVINE COSMOS, věnovaný vzestupu lidské bytosti do vyšších dimenzí, je velmi navštěvovaný a řada jeho textů je přeložena do češtiny na webu http://probud.se/.

Kromě toho ale v interview pro Project Camelot přináší tezi, že Žlutá kniha je vlastně reverzně sestaveným zařízením podle vzoru – a to se podržte – lidské šišinky mozkové (pineal gland). Je to žláza, která leží v geometrickém středu lidského mozku a je uvnitř naplněna malým množstvím vody, nasycené shluky (mikroklastry) minerálů. Povrch žlázy slouží k elektromagnetickému odstínění této oblasti vůči okolnímu světu. Právě pomocí této žlázy je umožněno lidské mysli při určitých meditativních stavech putovat prostoročasem.

Proto je zřejmě technika, které se mnohdy říká světelná meditace a která spočívá v propojení třetího oka a šišinky mozkové světlem, tak populární. V každém případě to ale znamená, pokud je tato téze pravdivá, že lidská bytost je schopna pomocí této metody putovat ve své mysli časem sama bez pomoci dalších přístrojů a pomůcek. Bytosti u Roswellu tuto schopnost již ztratily a proto si podle Deacona musely vypomáhat černými skříňkami, které držely v rukou.

 

ŽLUTÁ KNIHA A BILLY MEIER

Známý švýcarský kontaktér Billy Meier se přímo o žluté knize nezmiňuje, ale zato mluví o „své“ civilizaci z Plejád/Plejaren, se kterou se oficiálně kontaktuje více jak 35 let, jako o bytostech, které člověka předstihují ve vývoji o mnoho tisíc let, což bez výše uvedených souvislostí nedává příliš smysl. Tedy pokud ovšem nepřipustíme cestování časem nejen na mentální, ale i fyzické úrovni. O bytostech z Roswellu mluví jako o androidech, ale o černé krychli v jejich rukách se nezmiňuje.

Zato ale před 5 lety v jednom ze svých speciálních buletinů, konkrétně v SB 25, mluví o tom, že „jeho“ civilizace Plejaren dostala od jiných obyvatel Vesmíru novou technologii, pomocí které mohou podrobně prozkoumávat minulost. Posledních 200 let lidského vývoje na této Zemi prozkoumali velmi podrobně a hledali všechny vlety cizích létajících předmětů do zemské atmosféry. Výsledek byl přímo katastrofální. Zatímco doposud – celých 35 let! - Billy Meier a „jeho“ Plejaren připouštěli až 3000 mimozemských plavidel v atmosféře Země za jeden rok, po prozkoumání minulosti se dopracovali k číslu necelých 30-ti vletů mimozemských lodí za rok, přičemž většina z nich byly prý jejich vlastní nebo s nimi spřízněné civilizace.

Tento šok otřásl důvěryhodností Billyho dosavadních tvrzení a stal se prubířským kamenem pro řadu jeho příznivců (mne nevyjímaje). Český překlad SB 25 byl na webu k dispozici ještě před rokem, byl pak zřejmě vzhledem ke svému kontroverznímu obsahu stažen a dosud se znovu neobjevil.

Co z tohoto odstavce vyplývá o Žluté knize? Jakkoli je civilizace Plejaren podle Billyho velmi vyspělá a dokonce cestuje časem a prostorem – i na Zemi – prohlížecí sklo (zrcadlo) má údajně k dispozici teprve od roku 2006 od spřízněné rasy, tedy nikoliv z vlastního vývoje. Z toho vyplývá, že asi není jednoduché na něco takového přijít.

 

ŽLUTÁ KNIHA V HISTORII A V ČECHÁCH

V historii se artefakt určený k podobnému účelu jako Žlutá kniha, tedy k nazírání do minulosti a budoucnosti, objevuje hlavně pod názvem Zrcadlo nebo dokonce Dýmající zrcadlo.

Jeden výskyt byl v císařském Japonsku, kde císař měl tento artefakt od bohů jako důkaz svého božského původu. Více se však zatím v pramenech neuvádí a je docela možné, že je ve vlastnictví japonské císařské rodiny dodnes.

Zato druhý výskyt v 16. století je mnohem zajímavější a má i českou stopu. Jedná se o Zrcadlo vládce jihoamerické říše jménem Tezcatlipoca. Zrcadlo z černošedého nerostu (snad obsidián?) umožňovalo majiteli prohlížet si minulost i budoucnost a tím upevňovat jeho moc. Bylo také nazýváno Itiachiayaque. Jenže v tomto konkrétním případě Tezcatlipocovi příliš nepomohlo. Po dobytí jeho sídla Tenochtitlánu a dalších jihoamerických měst a zemí španělskými konkvistadory se Zrcadlo mezi jinými uloupenými předměty zřejmě přepravovalo lodí do Španělska. Někdy okolo roku 1580 však loď se Zrcadlem byla přepadena anglickými korzáry a vše se dostalo do Anglie.

Proč bylo ale Zrcadlo svěřeno Johnovi Dee a vysláno do Prahy k císaři Rudolfu II. Habsburskému, to už se asi nedozvíme. Údajně spolu s Voynichovým rukopisem. Že by to bylo jenom proto, že císař Rudolf II. byl tehdy známým sběratelem podobných kuriozit? V každém případě se Zrcadlo ocitlo v Praze a odtud bylo císařem zapůjčeno za úplatu nebo dokonce odprodáno do Jižních Čech tehdejším vládcům – Rožmberkům. Na jejich sídle v Českém Krumlově je dodnes k vidění freska na zdi, která je zobrazuje jako oválný šedočerný předmět o velikosti 10 až 15 cm. Naposledy snad bylo ve vlastnictví posledního Rožmberka Petra Voka ve Vimperku (a možná i v Bechyni, kde Vok tehdy též přebýval a kde nyní bydlím). Zrcadlo zmizelo ze sídel Rožmberků přibližně v době, kdy jejich nejmocnější představitel Vilém odmítl nabídku stát se polským králem a naopak dostal od španělského panovníka řád Zlatého rouna. Proč asi? Že by se konečně Zrcadlo dostalo do místa původního určení? Anebo se vrátilo do Prahy a bylo ukradeno během třicetileté války, tak jako ostatní artefakty Rudolfovy sbírky? Možná se to někdy dozvíme.

Dýmající zrcadlo předvedl John Dee v pražském příbytku Tadeáše z Hájku, aby si vysloužil přístup ke dvoru císaře Rudolfa II. Z popisu použití vyplývá, že po aktivaci určitým způsobem (heslo v jistém jazyce) a překonání ochranné zóny (drak jménem Dragonzon) vystoupil ze Zrcadla trojrozměrný obraz a bylo možno klást otázky.

Ještě je nutné dodat, že jeden ze zakladatelů slávy rodu Rothschildů – Nathan Mayer v roce 1811 založil v Londýně banku N. M. Rothschild & Sons, která je činná dodnes. Hlavní jmění vydělal mezi lety 1813 a 1815 za napoleonských válek, kdy se mu podařilo financovat Wellingtonovu britskou armádu ve Španělsku a Portugalsku. Bylo jedním z hlavních úkolů získat zpět do Anglie Dýmající zrcadlo a použít je pro další rozvoj rodu? Snad i toto se může jednou potvrdit.

(Další podrobnosti můžete najít na webu www.smit.wz.cz).

 

POKUS O SYNTÉZU INFORMACÍ

Snaha o získání možnosti nazírání do minulosti a hlavně do budoucnosti je člověku na Zemi i mimozemským civilizacím zřejmě vlastní. Je to určitě mnohem efektivnější způsob než fyzické cestování prostoročasem, a proto asi velmi žádaný.

Technické artefakty, které toto umožňují a které byly dosud popsány, tuto možnost podle výše uvedených svědků umožňují. Jejich popsaný tvar se popisuje takto:

• od oválného zrcadla o rozměrech 10 na 15 cm (16. století)

• přes černou krychli o straně 20 cm (1947, 1951 a dále), na níž se objevuje žlutý shluk diskovitého tvaru

• po knihu o rozměrech 20x30 cm a tloušťce 6 cm (1964)

Na těchto rozměrech je vidět, že se v každém případě jedná o předmět, který je lehce přenosný a může člověka i jiné bytosti doprovázet na cestách, pokud se k nim rozhodne. Drobné změny ve tvaru a rozměrech nejsou v technologickém vývoji nic zvláštního, pohleďme např. na rozvoj počítačů v posledních 40-ti letech.

Pokud jde o množství těchto artefaktů na Zemi, zprávy se silně rozcházejí. Rozptyl je značný – od jediného kusu až po cca 50 kusů jako součástí něčeho většího.

Pokud jde o to, která země Žlutou knihu vlastnila, zprávy se celkem shodují v tom, že prakticky majoritním vlastníkem jsou USA, i když některé další formy tohoto přístroje byly i v Indii a nebo byly v Anglii, ve Španělsku a dokonce i v Praze.

Ovládání tohoto artefaktu hodně záleží na jeho vlastníkovi a bývá jím ovlivněno. Je možné nahlížet do minulosti a zjišťovat již proběhlé děje, zřejmě s pravděpodobností blížící se 100%. Je také možno nahlížet do budoucnosti, kde ovšem existují nejméně dvě pozorovatelné situace, lišící se od sebe někdy dosti přesně vyjádřenou pravděpodobností.

Právě ta poslední možnost dává majiteli Žluté knihy možnost budoucnost nejen vidět, ale i ovlivňovat podněcováním situací, které vedou k žádanému budoucímu stavu. To na kratší časovou odlehlost může vlastník artefaktu zažít sám, ale na delší časový interval už jeho potomci. Prostě – kdo dobře zná minulost a umí se podívat do budoucnosti, je na tomto světě velmi mocným. Proto byla asi právě Žlutá kniha nejčastěji žádanou mimozemskou technologií.

 

ZÁVĚR

Svědecké výpovědi žijících osob výše uvedených mohou někomu připadat příliš fantastické, ale navzájem si neodporují, spíše naopak. Nicméně závěry z nich vyplývající jsou také neuvěřitelné, zvláště když jsou podpořeny i údaji z historie. Ale co je na tom vlastně divného v této naší podivné současnosti?

Tak například - posledních deset let jsme svědky neustálého boje s terorismem, přičemž zprávy o dalších plánovaných útocích, jejich času a místu se objevují velmi neočekávaně pro běžného pozorovatele. Pochází snad tyto informace z použití Žluté knihy? Ale proč potom nebyly předem známy útoky z 11. září 2001 – nebo snad známy byly?

Stalo se právě vlastnění těchto artefaktů základem dosud celosvětově významné pozice výše zmíněných rodů R & R? Vzniknul díky tomu americký zázrak padesátých a šedesátých let? Vědí už někteří na této Zemi, co se bude odehrávat v roce 2012? Vládci a vítězové si nekladou otázku, zda je ovlivňování dneška pro výhody jich samých a jejich potomků v budoucnosti etické, nebo ne. To vše vzbuzuje v dnešním člověku spíše pesimismus. Otázek, spojených s existencí artefaktů, dovolujících nahlédnout do minulosti i budoucnosti, je opravdu hodně.

Nikdy však nezapomínejme, že každý člověk použitím určitých přístupů byl v minulosti a je i nadále schopen použít svůj mozek k tomu, aby mu posloužil stejně jako vodní hladiny, zrcadla, křišťálové koule, černé skříňky a žluté knihy.

 

Ing. Václav Urban (Exopolitika.cz)

 


 

Súvisiace:

Žlutá kniha
http://www.cez-okno.net/clanok/zluta-kniha

 


 

Zdroj: Exopolitika.cz

 

máj 07, 2011 12:39 popoludní
  • Komentáre

1 Komentáre

  1. Obrázok používateľa Longin
    Longinmáj 09, 2011 12:22 popoludní

    Komentár: 

    Ďakujem za tento článok je to druh článkov pre ktoré navštevujem túto stránku a teším sa z nich pevne verím že aj v budúcnosti sa tu na stránke budú objavovať podobné. zaujalo ma hlavne to o zariadení v českej republike popravde v minulosti som sa už stretol z článkom popisujúcim technické zariadenia ktoré sa objavovali v minulosti prevažne na kráľovských dvoroch pochádzajúcich a objavených v oriente ktoré boli podobné ako zariadenia popisované tu. Jednalo sa o niečo ako "rozprávajúce umelé hlavy" ktorým bolo tiež možné klásť otázky a ak boli otázky správne kladené tieto technické zariadenia odpovedali. Ktovie možno šlo o zariadenia zanechané nejakou vyspelou zaniknutou ľudskou civilizáciou dávno zabudnutou prípadne nejakou vyspelejšou mimozemskou civilizáciou. A možno nikdy nič podobné nejestvovalo každopádne ide o zaujímavé čítanie prebúdzajúce fantáziu a a podobné články som vždy povďačný pretože je to výborný relax.

 

Top