Obrázok používateľa CEZ OKNO
E. T. - Extra terrestrial III.

Zecharia Sitchin tvrdí, že z planety Nibiru přišly před asi půl milionem let na Zemi bytosti, jimž Sumerové říkali AN.UNNA.KI – „ti, kteří sestoupili na Zemi od Ana“ (vládce „nebe“). Svá tvrzení přesvědčivě dokladuje dlouhými pasážemi původních sumerských textů. Uveďme si malou ukázku: Když bohové ještě byli jako lidé, pracovali a dřeli, měli velkou námahu, přetěžkou práci a mnoho problémů. Sčítali léta dřiny: sto a dvacet tisíc let ve dne v noci pracovali. Stěžovali si a naříkali. Vzbouřili se proto bohové a vydali se k příbytku boha Enlila… (epos o Enkim a Ninlil)

 

 

Původ Anunnaki

Rozzlobený Enlil trval na potrestání původců vzpoury. Ti však povstání chytře načasovali na dobu návštěvy samotného Ana! Ten pod tlakem okolností uznal, že jeho „lidé“ v pozemské kolonii vykonávají opravdu těžkou práci, a tázal se, jestli by jim nešlo nějak ulehčit. Problém vyřešil všestranný vědec Enki prohlášením, že je schopen vytvořit jednoduchého dělníka, který by „zbavil Anunnaki jejich jha“. Věděl nejen o shodě genetického kódu, ale o pozemské bytosti, která se pro tento účel dobře hodila. Tehdy, jak říká bible, prohlásil An v radě Anunnaki:

„Učiňme člověka k obrazu našemu, podlé podobenství našeho…“ „I stvořil Bůh (Enki!) člověka k obrazu svému i k obrazu Božímu stvořil jej, (jako) muže a ženu stvořil je“ (podle M.I. 1.26). Text „Mojžíšových knih“ obsahuje průběžný záznam informací o celé řadě genetických zásahů a úprav na lidských bytostech (podrobněji viz UFO, bible a konec světa).

Anunnaki bezesporu lze identifikovat jako bytosti, zamotané do „klubíčka“ s visačkou Bůh. Vše naznačuje, že účelově cílenou genetickou manipulací přetvořili – pozvedli – primitivního pozemského hominida „ke svému obrazu“ – na Zemi se objevil první člověk. Záměrně říkám přetvořili. Uvedený proces nelze nazvat stvořením, protože základ – pozemský humanoid, možná pithecantropus errectus nebo jiný podobný tvor, už tady byl. Shodný základní genom obou bytostí potvrzuje biblický text (M.I. 6. 4): „… když vcházeli synové Boží k dcerám lidským, ony rodily jim.“

Toto lze považovat za důkaz potřebné genetické shody. Bible ovšem zná i jiný druh bytostí sestoupivších na Zem. Mimo původní „bohy“ zde po jistý čas pobývali takzvaní Nefilim. V překladu to znamená zdánlivě totéž, jako sumerské Anunnaki: „ti, kteří sestoupili na Zemi“. Schází ovšem zmínka o Anu – nebi. Tito Nefilim nepřišli od Ana. Byly to bytosti, patřící do kategorie EBE, nebo pozemšťané, kteří jako James Cook a ostatní „objevili“ nové ostrovy a světadíly? Také byli na chvíli považováni za bohy…

Biblická poznámka o obrech vypráví o bytostech zrozených nepřirozeným způsobem, po genetických pokusech prováděných za zcela jinými účely. Tyto pokusy už ovšem nedělali Anunnaki, ale zmínění Nefilim! Slovo obři je pak ovšem třeba překládat jako zrůdy či mutanti. Po existenci bytostí, které měly s původním člověkem jen málo společného, zbylo jen nemnoho stop. Mutanti, nebo snad míšenci, jimiž Nefilim proti vůli lidem nakloněných „bohů“ osídlili určité lokality, zejména některé ostrovy, byli smeteni neočekávanou katastrofou provázenou mohutnou globální záplavou.

Později, po této katastrofě, válce „bohů“ a následném odchodu Anunnaki, byla planeta Země prohlášena za chráněné území. Všechno nasvědčuje tomu, že EBE porušili zákaz a dlouho (zhruba 1200 let) žili v podzemních základnách na území Jižní Ameriky. Toto období zná domorodá tradice jako „éru vlády Jaguára“. Nakonec byli objeveni a vyhnáni. Díky vědomostem získaným od Tvůrců se vybraní jedinci stali „na slovo vzatými muži“ – zasvě− cenými. Obdobou biblického termínu je mayský pojem hulach uinic – „první muž“ – duchovní vůdce, učitel.

Vývoj člověka s největší pravděpodobností můžeme rozdělit do tří etap:

1/ Původní primitivní dělník – lulu. Prvního hybrida odnosila Enlilova žena Ninki/Nin−mah a na svět přišel císařským řezem!

2/ Zušlechtěný, samostatného rozmnožování schopný člověk typu adapa (pozemšťan) – „Adam“. Počáteční sterilitu, obvyklou u míšenců mezi příbuznými druhy (mezek), se Enkimu podařilo prorazit tak, že implantoval „Adamovu“ kostní dřeň do té doby neplodné „Evě“. Do té doby pouze klonovaný tvor se začal samostatně rozmnožovat.

3/ Člověk – polobůh, vzešlý z přímého křížení některých žen typu adapa a Anunnaki „přirozenou cestou“. Tyto v mnoha jiných ohledech zvýhodněné bytosti zřejmě nebyly schopny dalšího rozmnožování.

S tímto přirozeným způsobem křížení pozemské a mimozemské rasy a následnými pokusy prováděnými EBE byl „bůh“ velmi nespokojen a považoval to za zvrhlost. Přitom mu v prvním případě asi nešlo o „znečištění vlastní rasy“, ale o poškození genetického základu pracně vypiplané bytosti typu „adapa“! Zdá se však, že „vcházení“ k pozemšťankám bylo svého času rozšířený a oboustranně oblíbený „sport“…

V bibli je zmínka, že všechny tyto bytosti, včetně „asi dvou milionů“ zrůd vyšlechtěných EBE, zahynuly ve vodách potopy. Enki varoval jen adapu (pozemšťana) Ziusudru, který se s hrstkou příbuzných zachránil ve speciální lodi (více viz Hlubina návratu).

Naše Tvůrce tedy možná známe. Známe i druhou stranu. Ovšem skutečný původ těchto bytostí, bez ohledu na druh a záměry, je ještě stále záhadou. Odkud přišly? Od bodu odkud už je Sitchinova interpretace neudržitelná. Nastal čas zúročit pro někoho možná zdlouhavý úvod.

 

 

V rytmu inteligentního života

Pro vývoj, udržení a rozvoj inteligentního tvora humanoidního typu byly v dobách činnosti dvojhvězdy Slunce/Jupiter daleko vhodnější podmínky na „planetě X“ než na Nibiru, obíhajícím Slunce po nepravidelné dráze, pokud ovšem předtím sám nebyl první „řádnou planetou“ vnějšího systému. Jistě se shodneme i na tom, že nevyhnutelnou podmínkou vývoje vyšších životních forem je pravidelné střídání (stálost) klimatických a časových cyklů.

Náš pojem času vyplývá ze vzájemného vztahu Slunce – Země a Měsíce. Uspořádání „rytmu nebeských světel“ garantuje pravidelné střídání snesitelných teplotních a světelných podmínek. Tím je splněn základní předpoklad rozvoje nejen antropomorfních, ale všech vyšších forem teplokrevného suchozemského života.

Půlroční střídání světelných a tepelných podmínek v oblastech za polárním kruhem ukazuje, že i přes dlouhá období chladu zde mohou žít rostliny, i když omezeném rozsahu. Fauna je zastoupena převážně stěhovavými zvířaty, nemnohými hlodavci a predátory, kteří jsou na nich závislí (např. vlk, sněžná sova a liška). Tato zvířata však jsou na polární prostředí pouze adaptovaná. Vyvinula se v docela jiných podmínkách. Nejspíše se, stejně jako zdejší domoroci, postupně přizpůsobila změnám prostředí na konci poslední glaciály. Je to umožněno tím, že se zde roční období – relativní oteplení a ochlazení – střídají poměrně rychle.

Kompilát sumerských textů známý jako Genesis udává v chronologii Stvoření logickou posloupnost vývoje jednotlivých organismů a tvorů (až na dosud záhadnou výjimku – ptáky, kteří se zde objevují současně s rybami). Vyšší tvorové – „živé duše“ – ještěři a předchůdci savců, přicházejí na scénu až „pátého dne“ – po ustálení „nebeských světel“. Popis jejich střídání je v podtatě definicí jednotek času. K tomuto ustálení podmínek došlo až čtvrtého „dne“ – tedy poté, kdy se stabilizovala oběžná dráha Země. (Každý „den“ biblického Stvoření samozřejmě zastupuje dlouhou epochu.)

Předtím je řeč o „životě, který se hemžil v moři“, a nižších rostlinách, patrně o řasách, bakteriích a snad i prvních jednoduchých vodních živočiších, prvocích, jejichž přežití v dosud vratkém a neuspořádaném ekosystému umožnily mimořádné tepelné vlastnosti vody.

Z paleontologických nálezů víme, že se životní podmínky musely zpočátku značně lišit od dnešních. Na zemi žila řada mnohdy obrovských studenokrevných živočichů, postrádajících systém termoregulace organismu. Ti pak s největší pravděpodobností nepřežili náhlou radikální klimatickou změnu, způsobenou jedním z kataklyzmat. Teprve potom se na uvolněném prostoru rozmohli adaptabilnější teplokrevníci.

Už Buffon (1778) a Blumenbach (1779) dokazovali, že nalezené zkameněliny nejsou hříčkami přírody, ale pozůstatky dřívější flóry a fauny vyhubené náhlými katastrofami obrovského rozsahu. Tvrdili, že život musel být na začátku každé periody znovu stvořen. Teorii kataklyzmat dále rozvinul Cuvier a publikoval ji v díle „O převratech kůry zemské“ (dílo do češtiny přeložil Jan S. Presl).

Kreativista Cuvier, který patřil mezi zastánce potlačované a ke škodě lidstva trestuhodně opomíjené katastrofické teorie, se dostal do sporu s Lamarckem a Saint Hillairem, skalními zastánci anikatastrofismu evoluční teorie. Jeho názory, zcela v aristotelovském smyslu neměnnosti nebo nanejvýš pozvolných změn daných podmínek, na nichž budoval i slavný Linné, „vyvrátil“

Ch. Lyell (1797–1875), který v rámci regulí vědeckých dogmat nastupujícího „osvíceného věku“: „potvrdil, že geologický vývoj probíhá pozvolna a že v zemské kůře odedávna pracovaly tytéž síly, které působí dodnes“. Tomu ostatně nadále věří i dnešní neméně „osvícená věda“ slepců. Nutno dodat, že nejnovější poznatky dávají za pravdu Cuvierově obrovské intuici.

Náš svět a okolní kosmos je vším možným, jen ne idylickou boží zahrádkou, na které hezky pomaloučku vše prospívá.

 

 

Zásadní rozpor

Pokud je shoda s cizími bytostmi natolik velká, že člověka lze považovat za jejich obraz a vzájemný sexuální styk měl za následek graviditu pozemšťanek, nemohou v žádném případě pocházet z Nibiru. Za naprosto nevhodných podmínek vládnoucích na tomto tělese se zde vyvinout nemohly. (Z dříve uvedených genetických důvodů zřejmě nepatří ani k E.B.E., ani k civilizaci jejíž poselství rozluštil L. Tuček.)

Připomínám, že „vesmírná bitva“ a pozdější kataklyzmatické katastrofy, které se odehrávají na Zemi v době, kdy kříží dráhu trosek, nebo během přiblížení Nibiru, nebyly a nejsou jednostrannou záležitostí. Křižující planeta poměrně beztrestně míjí planetární obry disponující velkými gravitačními silami jen proto, že jí její protisměrný pohyb dodává obrovskou relativní rychlost. Jinak by jimi byla nepochybně zničena. Kosmické těleso, které navíc občas přímo prolétá hustým pásem obrovských asteroidů, musí prodělávat trvalé a přímo neskutečné zatěžkávací zkoušky. Nibiru má podle Sumerů a Indů „nádherný vzhled“, jakousi koronu a dlouhou vlečku…

Není divu. Vypadá nejspíš jako neskutečně velká kometa, neustále ztrácející hmotu svého nepředstavitelnými silami deformovaného těla. Její povrch v žádném případě není místem vhodným pro vznik, další vývoj či dlouhodobý pobyt vyšších forem života.

1/ V sumersko−babylonské kosmogonii popsaný souboj nebeských bohů hovoří o silách rvoucích z těla Vetřelce/Nibiru, prolétajícího okolo velkých vnějších planet, celou řadu satelitů – docházelo tedy k přeformování jeho povrchu v nepředstavitelném rozsahu. Něco podobného, a to ještě se štěstím, může přežít jen opravdu primitivní život, uchovaný ve sporách.

2/ K „nebeské bitvě“ mohlo (podle dnes uznávaných geologických časových údajů) teoreticky dojít před zhruba čtyřmi miliardami let, tedy půl miliardy let po předpokládaném vzniku základních planet dnešní devítičlenné sluneční soustavy. Z popisovaného průběhu událostí, vrcholících vznikem KI – Země, Měsíce, pásu asteroidů a z vody, prachu a menších úlomků sestávajících komet, lze usoudit, že v obou fázích „bitvy“ došlo na Nibiru k „tektonické revoluci“.

3/ Odštěpek, z něhož se po fatální srážce se satelitem Nibiru zformovala Země, zaujal téměř ideální kruhovou dráhu kolem Slunce. O planetě Nibiru můžeme prohlásit pravý opak. Obstojí za těchto okolností tvrzení, že – za tutéž dobu jako na Zemi (!) – se na ní vyvinuly inteligentní bytosti, které předběhly pozemský vývoj o nejméně půl milionu let?

Jestliže inteligentní život opravdu vznikl na Nibiru, muselo by k tomu dojít dávno před rozpadem soustavy dvou sluncí. Obyvatelé by však v době, kdy jejich planeta začala být vtahována dovnitř soustavy, museli být technicky schopni přežít události „nebeské bitvy“ mimo její povrch. Vysvětluje tato možnost záhadné, inteligentní rukou zbudované útvary na Marsu? Směřoval jejich exodus k dalším vnějším planetám původního systému? Žijí dosud „tam venku“?

Pokud by bludná planeta vyvržená z jiné soustavy putovala statisíce let mezihvězdným prostorem od jakési zaniklé hvězdy, byla by možnost přežití vyšší životní formy mizivá. I když ne zcela vyloučená. (Teleskop Hubble, HST, zachytil kamerou NICMOS v kosmických dálkách události kolem zrodu planety v systému dvou sluncí. [Objekt TMR−1C] Případem, který se navlas podobá situaci, již jsem před lety popsal v prvním vydání této knihy, se zevrubně zabývá tým astronomky Dr. Susan Terebey, zakladatelky Extrasolar Research Corporation; viz obr. na straně 125.)

Docházelo (po nevyhnutelných dalších katastrofách) k několikanásobnému vzájemnému transferu inteligentního života? Zahynula v průběhu nedávného kataklyzmatu poslední generace skutečných vládců Země? Jsme v přeneseném významu tvorem, jehož protějškem je inteligentní šimpanz z filmu Planeta opic? Vrátí−li se bývalí páni Země, uvidí v nás své bratry, nebo nás budou považovat za potomky „opici podobných služebníků, kteří si opět jednou dovolili strčit všetečný nos za hranici tabu“? Jednou už se to nevyplatilo.

Připomeňme si znovu události kolem stavby babylonské věže. Interpretujeme−li výrok: „… měli jednu společnou řeč…“ jako popis činnosti sdružení lidí, kteří společně poskládali jednotlivé kameny mozaiky dílčích vědomostí a chystali se realizovat jakési dílo (měli tedy společný cíl), je leccos pochopitelnější. Znamenalo by to, že lidé odhalili jedno z nejžárlivěji střežených technologických tajemství „bohů“? Následné rozptýlení (transport) odborníků do všech končin světa, kde se později vyvinuly samostatné jazyky, navazující na původní univerzální dorozumívací prostředek, by bylo reakcí více než logickou, „… neboť od této chvíle (po realizaci záměru) by jim nebylo nic nemožné…“, tak zní opodstanění božského zásahu.

 

Takhle ne

„Takhle ne, kluci. Kopírovat se nebude. Napřed se musíte sami naučit jak a proč. Musíte vyrůst. Pak si už stavějte, co chcete. Ale sami!“

Lakonická biblická zpráva je každopádně odkazem na jakési jedinečné technické vzepětí člověka v postdiluviálním období! Co se to lidé tenkrát pokoušeli okopírovat? Gir−šu! Co to je?

 

- pokračovanie -

Z Knihy Tunel do kosmu, autor Jiří Wojnar.
Knihu v elektronické podobě si můžete objednat v našem e-shopu: www.wmmagazin.cz/eshop

 

Zdroj: WMmagazin.cz

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

august 02, 2011 20:35 popoludní
  • Komentáre

1 Komentáre

  1. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymaugust 03, 2011 07:26 dopoludnia

    Komentár: 

    Ono je hodně složité odpoutat se od představy, že člověk je nejvyšší formou života (v našem vesmíru). Ovšem, v námi viditelném a smyslově vnímatelném spektru ano, ale to je jen střípek bohatosti života vesmíru. I Země není jen země a my, a naše dimenze :o)
    Pokud někdo není schopen přijmout nic jiného, než to, co se dá lidmi vědecky ověřit a na co si lze sáhnout, žádný problém. Pro ty, kteří vidí a vědí, že všechno je jinak, jsou domněnky vědců a podobné, výše uvedené úvahy, spíše úsměvné. Jako když dítěti řeknete, že žije a bydlí na "kouli" :o)

 

Top