Obrázok používateľa CEZ OKNO
Cherry Hinkleová: “Jsem kontaktérkou od předškolního věku”

Cherry Hinkleová je badatelkou UFO s více než 50 lety zkušeností. Často přispívá do různých knih, článků a na blogy v rámci ufologických kruhů. Cherry poskytuje informace každému, kdo je potřebuje, a překvapila několik spisovatelů, když jim poslala články o UFO, které jim pomohly dokončit jejich knihy. Od roku 1987 zasílala mnoha spisovatelům a výzkumným pracovníkům, domácím i zahraničním, informace, které se týkaly nechvalně proslulé podzemní základny DULCE. Cherry je šťastně provdaná za Billa Hinkla a oba žijí v Las Vegas, v Nevadě. Cherry je na Facebooku a vždy se ráda podělí o informace o UFO.


 

Adam Gorightly: Začněme s Vašimi prvními zkušenostmi s UFO a mimozemšťany. Jak tomu rozumím, tyto zkušenosti začaly začátkem roku 1960...
Cherry Hinkleová: Jsem kontaktérkou od předškolního věku. Bytosti mě kontaktovaly každé dva roky bez ohledu na to, jestli jsem žila ve Spojených státech, nebo někde jinde. V osmi letech jsem četla díla Madame Heleny Blavatské a rozuměla jsem okultním vědám. Neobvyklé a paranormální věci byly na mém denním pořádku. Před začátkem 1960 jsem zažila už tolik neobvyklých událostí, že jsem si byla jista, že mě už nikdy žádná podivná událost nevynervuje. Ale mýlila jsem se.

Jednoho večera jsem na cestě za nákupem zažila zvláštní událost. Určitě byste pochopil ten zmatek, kdybyste prožil typ lékařského vyšetření ze strany malých Šedých s velkýma zlatýma očima - velké oči - natolik protáhlé, že sahají až ke spánkům? Jejich ploché tváře, drobná ústa a velké kulaté vypouklé hlavy mě nepostrašily tak, jako způsob, kterým mě unesli. Nemohla jsem se hýbat, nemohla jsem křičet o pomoc, byla jsem úplně ochromena; jen mé myšlenky byly stále aktivní. Když se ale jeden mimozemšťan, oblečený v černé róbě, dotkl mého ramene a umístil mi na čelo disk podobající se minci, tak jsem se uklidnila a už jsem se jich nebála.

S mimozemšťanem v černé róbě, Jahelem, se od události v roce 1962 setkalo několik lidí anebo jej vidělo. Všechny mé čtyři děti s Jahelem prožily své zkušenosti a několik misionářů na návštěvě z mormonského kostela dostalo šok svého života, když se Jahel najednou objevil v mém obývacím pokoji. To se dalo špatně vysvětlit a misionáři ve spěchu odešli. Můj fascinující život se mi líbí a od onoho setkání v roce 1960 jsem prožila mnoho dalších událostí.

AG: Je zajímavé, že jste se zmínila o okultismu. Můj výzkum mě přivedl k podezření, že fenomén UFO je velmi spojen s okultismem a že mnoho setkání může být výsledkem magických rituálů prováděných buď vědomě nebo neúmyslně ze strany pozorovatelů/svědků. Jinými slovy, svědek UFO může v těchto zkušenostech hrát velkou roli, co se týče „přivolání“ takového fenoménu/lodi a objevení se těchto entit, ať je to co je to. Vaše myšlenky k tomuto?
CH: Jsou určité věci, o kterých nemám dovoleno volně diskutovat, co se týče okultních aspektů na základně Dulce, ovšem alespoň se zmíním o několika věcech. Nicméně věřím, že se mohu bez problému zmínit o mém prastrýci, Williamu Wynnu Westcottovi, který byl strýcem mé babičky z otcovy strany. W. W. Westcott založil slavnou organizaci známou jako “Golden Dawn“ (Zlatý úsvit). Vzhledem k tomu, že je to rodinná tradice, tak rozumím procesům Golden Dawn, jakož i procesům dalších utajovaných tajemných škol jako jsou Rosekruciáni. Jsem si jista, že jste obeznámen s temnou stranou mimozemského příběhu a že ta velká podivnost zavání rituálními magickými činnostmi v průběhu tzv. mimozemských únosů. Věci jako je fyzikální vyšetření v nahotě, kdy je člověk připoután na stůl/oltář a je obklopen mimozemšťany, kteří mají v rukou přístroje, kde obvykle jedna bytost stojí stranou a pouze tyto postupy sleduje... Musím přiznat, že to zní velmi podobně jako nejvyšší magické rituály. Nikdo by nemohl popřít paralelní procesy mezi vysokou magií a mimozemským únosem. Moderní praxe „přivolávání“ mimozemských plavidel je velmi podobná primitivnímu rituálu, ne příliš odlišnému od pradávných rituálů, které byly používány africkým kmenem Dogon, aby jejich lidé mohli komunikovat s vesmírnými bytostmi ze Síria; některé věci se nikdy nezmění. Já bych nebyla šokována, kdybych zjistila, že Dogoni měli zájem o biblického Enocha a jeho fascinující knihy. A také bych nebyla překvapena, kdybych přišla na to, že mají základní znalosti děl doktora Wilhelma Reicha. V Africe mohou mít pro orgonovou energii jiné názvy, ale ty samé účinky zůstávají beze změny.

AG: Jak jste se seznámila s Thomasem Castellem a jaké informace o základně v Dulce Vám předal?
CH: To je dlouhý příběh, Adame, a pokusím se ho zkrátit. Tehdy v roce 1962 Tom Castello byl u vojenského letectva a umístěn na letecké základně Nellis v Las Vegas, v Nevadě. Jeho koníčkem se stala práce na jeho autě, Packard 1950, a při objednávání ručně vyrobených automobilových dílů se setkal s mým otcem, Charliem, jenž byl mistrem strojníkem. Tom a táta sdíleli stejnou fascinaci do UFO a strávili celé hodiny diskutováním o všech aspektech neidentifikovaných létajících objektů. Během několika měsíců mě táta Tomovi představil a on se stal rodinným přítelem.

Tom a já jsme se rychle blízce spřátelili - žádný románek, jen přátelství; podporovala jsem ho, když se oženil s Cathy. Začali jsme společně vyšetřovat případy UFO a předkládali jsme zprávy jedné tajnůstkářské skupině UFO, která byla známa jako Ústřední jednotka. Poté Tom odešel k vojenskému letectvu a přijal práci v korporaci RAND v Kalifornii. Během několika měsíců se přesunul do Los Alamos - a na základnu Dulce. Po dva roky pracoval jako šéf bezpečnosti na základně Dulce, až do října 1979, kdy tam proběhl fatální konflikt uvnitř tohoto sedmi-úrovňového zařízení pro genetický výzkum. Den po konfliktu se Tom vrátil na základnu prostřednictvím vzduchové větrací šachty přes jednu z ledových jeskyní v Novém Mexiku. Když Tom z Dulce odcházel, tak vynesl ven fotografie, dokumenty, diagramy a svoji rezervní flash gun - úžasná to zbraň. Nakonec mě Tom požádal, abych mu pomohla najít bezpečné místo pro ukrytí věcí, které nashromáždil. Věděla jsem o přesně takovém místě - robustní hora v Arizoně, místo, které jsem několikrát navštívila se svým synem. Ta hora byla odlehlá a dalo se po ní těžce šplhat. Tom a já jsme tam společně pohřbili krabici materiálů a byli jsme si jisti, že na tu krabici nemůže nikdo narazit náhodou. V té době byl Tom už na útěku a snažil se zůstat o krok napřed před skupinou, která se rozhodla ty chybějící materiály dostat nazpátek, zajmout ho nebo ho zabít. V roce 1987 mě Tom požádal najít důvěryhodné osoby, aby mu pomohly odhalit základnu Dulce a ty hrůzné experimenty, které se v tom podzemním místě odehrávaly. Vyzkoušela jsem hodně lidí, ale nakonec tou nejlepší osobu byl dobře známý John Lear tady v Las Vegas. Počínajíc několika náčrtky a jednostránkovým popisem všech věcí, které byly v zakopané krabici, John vykonal výjimečnou práci a v krátké době ten materiál dostal ven. Johna Leara budu vždy držet ve vysoké úctě za jeho výjimečnou práci při odhalování základny Dulce. Těch pár stránek včetně náčrtků je obsaženo v “The Dulce Papers”. Naposledy jsem Toma viděla koncem roku 1990; požádal mě, abych mu slíbila, že jeho práci dokončím za něj, pokud by se mu něco stalo. Navrhla jsem mu, aby si našel někoho jiného, protože jsem samotářka a protože on by potřeboval někoho agresivnějšího a průbojnějšího. Ale on trval na tom, že mi důvěřuje a ví, že ho nezklamu. Slíbila jsem mu, že to nikdy nevzdám a že se budu snažit základnu Dulce odhalit. V dubnu 1991 Tom žil v Kostarice, kde pracoval v podzemním zařízení v blízkosti hranice Panamy, když 7.5 stupňové zemětřesení tuto oblast zničilo. Od té doby jsem o Tomovi nikdy neslyšela. Mám všechny jeho dopisy, mé ručně napsané poznámky, týkající se materiálu, který byl pohřben v Arizoně, a mé odhodlání splnit slib, který jsem dala svému nejlepšímu příteli. Ignorovala jsem sarkastické poznámky, osobní výhrůžky smrtí a mám silnou vůli, abych udělala, co je správné, za každou cenu.

AG: Máte svolení k tomu, abyste nám řekla, pro jakou agenturu Castello pracoval, když působil jako šéf bezpečnosti v Dulce? Také jsem žil domnění, že Castello žil v Santa Fe v době konfliktu v Dulce. Jestli skutečně v té době žil v Santa Fe, je tedy možné, že získal přístup na základnu Dulce prostřednictvím vchodu ze Santa Fe? Jsem zvědav z toho důvodu, že lidé mají potíže s nalezením skutečného vstupu na základnu Dulce v oblasti Archuleta Mesa na Jicarilla apačské indiánské rezervaci. Kolují totiž zvěsti, které jsem slyšel, že v Santa Fe je skutečně vstup do Dulce.
CH: Možná že jsem taková pouze já, ale mě nenapadlo se Toma výslovně zeptat na jméno agentury, pro kterou v Dulce pracoval, a nevzpomínám si, že by se na to zeptal někdo jiný - ale je to vynikající otázka. Nicméně, jinak než informací, že to bylo součástí podniků korporace RAND, Vám nemohu pomoci. Prohledávala jsem krátce Tomovy dopisy, ale tu informaci jsem tam nenašla - je mi líto. Ano, Tom a Cathy měli domov v Santa Fe - prostorné byty rančového stylu na ½-akrových pozemcích - byly pro zaměstnance pohodlné, jelikož věděli, že jejich sousedé rovněž pracovali na základně Dulce nebo v zařízení Los Alamos. A samozřejmě to také pro organizaci usnadňuje sledování vlastních zaměstnanců. Většina zaměstnanců z Dulce žije v Santa Fe nebo v blízkosti. Máte pravdu, Adame, když došlo ke konfliktu v Dulce, Tom žil v Santa Fe a na základnu Dulce cestoval přes Los Alamos. Bez výjimky všichni pracovníci vstupovali do základny Dulce přes podzemní kyvadlovou dopravu v Los Alamos. Jsem si jista, že víte, že Santa Fe a Los Alamos jsou blízko a zhruba jen 30 minut jízdy autem od sebe, a mnoho pracovníků uplatňuje spolujízdu v autě. I když několik lidí město Dulce v Novém Mexiku navštíví v naději, že tam najdou ventilační šachty vedoucí do Dulce, jejich šance na nalezení těchto větracích otvorů jsou téměř nulové. Tvrdohlaví pátrači, kteří na tyto otvory nicméně narazí, budou překvapeni bezpečnostními kamerami, které jsou spojeny se základnou Dulce, nemluvíc o pohybových senzorech - což je pak následováno namíchnutou ozbrojenou stráží. V letech 1987-1988 jsem zveřejnila instrukce o pěti vstupech do větracích otvorů, o kterých jsem slyšela od Toma. Ale jsem si jista, že ty vstupy byly zablokovány nebo zapečetěny krátce poté, co jsem je zveřejnila. Oni lidé mají v úmyslu základnu udržovat v tajnosti – všemi možnými způsoby. Podle mého nejlepšího vědomí, žádný přímý vstup do základny Dulce není; pracovníci jsou závislí na přímé kyvadlové dopravě z Los Alamos do Dulce.

AG: Zmínila jste se o fotografiích, které se vynořily ze základny v Dulce, ale do dnešního dne jsem viděl pouze jen jednu fotografii, která zachycuje nádrže, které byly na 7. úrovni, kde se údajně prováděly genetické experimenty. To je ta fotografie, která byla rozšířena badatelem Talem Levesquem. Dal Tom Castello tuto fotografii Talovi? Vím, že Tal a Castello byli v Santa Fe sousedé, takže to zřejmě bylo během tohoto období, kdy Tal obdržel tuto nechvalně známou fotku? Nebo jste tu fotografii dala Talovi Vy?
CH: Mohu jen potvrdit, že podle mého nejlepšího svědomí se Tom Castello s Talem Levesquem setkal a tu fotografii mu předal. Tehdy v dubnu 1979 jsem byla na navštěvě u pana a paní Levesqueových a pana a paní Castellových a strávila jsem s nimi několik dní; oba páry žily v Santa Fe v Novém Mexiku. V té době oba Tom a Tal přijali pozici jako bezpečnostní pracovníci. Levesqueovi znám od roku 1975 a v průběhu let jsme se podělili o neuvěřitelné množství informací, dokumentů a fotografií. Já vím, že Tom věřil, že Tal ony informace uvolní, a zdá se mi, že Tom několikrát navštívil Tala v Kalifornii.

AG: Máte v úmyslu uvolnit některé fotografie z Dulce nebo jiné materiály, které Vám Castello předal, nebo zůstanou pohřbeny v Arizoně? Také jste se zmínila o některých okultních aspektech v Dulce, o kterých nemůžete hovořit. Existují nějaké okultní aspekty v Dulce, o kterých diskutovat můžete?
CH: Již několik let uvažuji o sdílení informací, které jsou pohřbeny v krabici v Arizoně, se správným člověkem nebo skupinou lidí – tito lidé musejí mít přirozenou inteligenci, aby si byli jisti, že ta krabice s materiály a důkazy skončí ve spravném výzkumném týmu. „Správní“ lidé musí zajistit, že Tomova flash gun nepadne do špatných rukou. Tato zbraň má neuvěřitelnou sílu; na nejvyšším nastavení může zapříčinit úplné rozpadnutí lidského, zvířecího, rostlinného či jiného objektu, který jí přijde do cesty, a zanechá za sebou jen minimální stopu, pouze označující jejich původní polohu. Tato zbraň vypaří cokoliv - člověka, auto, cokoliv bez žádného omezení. Podle Toma Castella jedinou výjimkou jsou určité formy křemene. Tom zemřel dříve, než mi mohl plně tuto výjimku vysvětlit - a proč je flash gun bezmocná proti křemenu. Tyto dokumenty, diagramy, dopisy a fotografie jsou nesporným důkazem o žijících mimozemšťanech, kteří společně s námi obývají planetu Zemi, a já si myslím, že je velmi důležité, aby taková informace zůstala bezplatnou informací a aby nebyla blokována nebo prodána nějaké osobě nebo zemi. Co se týče těch určitých okultních informací na základně v Dulce, tak zde musím být velmi opatrná kvůli přísaze, kterou jsem podepsala, že nikdy neodhalím citlivé utajované informace, pod trestem vězení nebo smrti. I když k získání mého podpisu použili nátlaku, dokument stále zůstává závazným právním dokumentem. Přísahu jsem podepsala v roce 1980 a od té doby jsem byla velmi opatrná, abych neriskovala porušení oné přísahy. S tímto na mysli mohu jen konstatovat, že základna v Dulce ma silné okultní spojení, které má vliv na nejvyšší vládní úřady v každé zemi na celém světě. Drakonští velitelé jsou mistry okultismu a pro průměrného „člověka na ulici“ na povrchu planety Země jsou tito vůdci skutečnými kouzelníky anebo spíše mágy. Zvládli atomový materiál, mohou procházet zdmi, levitovat a mohou používat bilokaci/bilokování prostřednictvím své vůle. Mimo toto nemohu nabídnout lepší vysvětlení. Ale jestli jste moudrý, tak mému vzkazu porozumíte a pochopíte jeho skryté poselství.

AG: Můžete mi něco říct o knižním projektu, na kterém pracujete?
CH: S radostí s Vámi budu o své knize diskutovat, Adame! Kniha, kterou se chystám zveřejnit (dosud zřejmě nepublikována – pozn. redakce), se zaměřuje na poslední týden, kdy Tom pracoval na základně Dulce, a končí fatálním konfliktem, známým jako války v Dulce. Tato moje verze je smyšleným příběhem, založeným na pravdě, který odhaluje málo známé pracovní podmínky a Tomovy spolupracovníky v podzemním zařízení. V této knize budou vyzrazeny informace o základně Dulce, o kterých se nikde ještě nediskutovalo. Příběh vysvětluje, jak zvědavé oči veřejnosti vnímají Toma Castella, vysoce postaveného bezpečnostního technika - tajně sabotujícího hybridní genetické experimenty, které se odehrávájí v podzemních mimozemsko-lidských zařízeních v Novém Mexiku. Mezi jeho spolupracovníky patří několik mužů a žen, jak lidí, tak nelidí. Jedna z mých oblíbených postav je sexy vdova, 210 cm vysoká Reptiliánka se jménem Ka-Adella, která nikdy neskrývá, co k Tomovi cítí a neustále se ho snaží svést. Tato krásná Reptiliánka by mohla přelomit Toma napůl jednou rukou, ale místo toho se do něho zamiluje a pomáhá mu s útěkem při válkách v Dulce. Tom mi řekl, jak ho představila ostatním Reptiliánům, kteří také chtěli skončit genetické experimenty, a jak doufají, že budou žít na povrchu světa jako přátelé lidské rasy. Od toho bodu, kdy jsme se Tom a já spřátelili, do bodu, kdy objevil hrůzná tajemství ukrytá v tunelech Haly nočních můr, je vše odhaleno v mé knize. Našla jsem si vydavatele a doufám, že svou knihu budu mít velmi brzy na trhu.

AG: Zní to skvěle, Cherry, a těším se, až si tu knihu přečtu. Díky za rozhovor!

 

13. říjen 2012

http://ufomagazine.squarespace.com/ufo-magazine/2012/10/13/from-jahel-to...
http://onelight.com/interviews/cherryhinkleapril2012.htm

Preklad pre Českú Exopolitiku: Irena Němec

http://www.exopolitika.cz/


 

Súvisiace:

DULCE
http://www.cez-okno.net/search/node/dulce

Kontaktéri
http://www.cez-okno.net/rubrika/kontakteri

 


Štítky: 
marec 29, 2015 23:45 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top