Obrázok používateľa CEZ OKNO
Dr. Steven Greer: UTAJOVANÁ PRAVDA – ZAPOVĚZENÉ POZNÁNÍ 3

Tyto mé mladické zkušenosti mi pomohly pochopit jednu důležitou věc ohledně povahy vyspělých mimozemských civilizací: mimozemšťané si zvolili nenásilí jako svůj přirozený evoluční postup. Jinými slovy, jejich vysoká úroveň vědomí se neslučuje s konflikty či rozvracením jiných civilizací. Jinak by se pomocí pokročilých technologií, které mají k dispozici, již dávno vzájemně zničili.

 

3. VE STÍNU

 

Pokud si neuvědomujeme jednotu a vzájemnou provázanost, pak vnímáme rozdíly jako příčinu strachu, bojovné bdělosti, nepřátelství a násilí. Důkazem toho jsou tisíce let lidské historie...

Stačí se podívat na dnešní stav lidstva. Globálně vidíme nepřátelství a nedůvěru mezi různými náboženstvími, etnickými skupinami a národy, a v důsledku toho dochází k válkám a nevýslovnému utrpení. Vědomí rozdílu a nejednoty musí být odmítnuto, jinak nikdy nenastane mír.

Dnes stojí lidstvo na křižovatce: buď budeme skrze ignoranci, války a konflikty pokračovat v ničení Země a tvorů, kteří ji obývají, nebo dosáhneme stavu duchovního osvícení a společenské zralosti, díky kterým uznáme naši inherentní jednotu a vzájemnou provázanost. Pokud ne, pak mocné technologie zůstanou v rukou lidí, kteří se noří do ignorance, předsudků a konfliktů.

Nicméně tento stav nemůže existovat společně se stavem jednoty, který je skutečným zdrojem soucitu. Jak pravil Buddha, pokud si člověk tuto jednotu uvědomí, nemůže již páchat zlo na druhých.

Mohou existovat lidé, kteří třeba prošli podobnými zážitky, jaké jsem měl já při svých setkání s mimozemšťany, a reagovali na tytéž podněty - vesmírný koráb za oknem, pozorování UFO v horách - panickým strachem. Ovšem mé zážitky blízké smrti mi umožnily, abych k těmto věcem přistupoval beze strachu. Smrt neexistuje, tak proč se obávat?

 


Je důležité si uvědomit, že kolem celé záležitosti s mimozemšťany existuje ohromná a propracovaná dezinformační kampaň - minimálně devadesát procent informací a obrázků, které se objeví na veřejnosti, je zvoleno tak, aby vzbuzovaly strach. Ve stopách strachu pak kráčí nenávist vůči všem mimozemským či přímo „vetřeleckým" věcem. Důkazem toho jsou filmy, televizní show a knihy na tato téma: pokud by měl člověk této propagandě věřit, pak by si musel pomyslet, že každá druhá osoba ve Spojených státech byla o půlnoci unesena do létajícího talíře a tam krutě mučena! To prostě není pravda. Nicméně strach a hrůza se dobře prodávají a jistí lidé mají prospěch z vyděšené a špatně informované veřejnosti.

 

 

Víme, že existují tajné polovojenské operace, které kontrolují stínové skupiny šedých eminencí, jež fingují skutečné UFO/ETV události. To není žádná domněnka: dělali jsme rozhovor s mnoha nezávislými spolupracovníky lidí z řad armády, kteří patřili do týmů, které záměrně „unášely" lidi, aby vytvořily iluzi skutečných setkání s mimozemšťany.

V „UFO průmyslu" existuje multimilionová subkultura zaobírající se „únosy", která je financována mocnými a bohatými zdroji (včetně jistých evropských královských rodin a amerických průmyslových magnátů). Publikované příběhy jsou pečlivě vybírané. Pokud někdo přijde za jednou z těchto skupin podporujících únosy s příběhem, který vyprávím já, rovnou ho vyhodí. Oni chtějí slyšet pouze děsivé příběhy - ty příběhy lidí, kteří prodělali fingovaný únos, za kterým stojí militantní síly, které chtějí vytvořit psychologickou propagandu. Ta má podpořit budoucí „hvězdné války" tak, že rozsévá semena sváru a nejednoty mezi pozemšťany a mimozemšťany. Je to dobře promyšlený plán, jak oddělit jednu skupinu od druhé. Aby toho mohlo být dosaženo, je třeba ukázat hrozbu a démonizovat domnělého „nepřítele". Takže většina zveřejněných UFO/ET informací je práce kontrarozvědky, tajných služeb a dezinformačních oddělení, která má vytvořit nějaký specifický, zamýšlený efekt.

V první řadě jde o zdiskreditování celé záležitosti, protože většina příběhů při hlubším zkoumání neobstojí. Ve druhé řadě, podle mého názoru, jde o vytvoření úrodné půdy pro strach, do které by se posléze zasela semena budoucích hvězdných válek. Nikdo menší než Werner von Braun řekl člence našeho týmu, že právě toto se nyní děje: zbraně mají být rozmístěny do kosmu, takže je potřeba vytvořit psychologický tlak, aby se lidé báli všeho mimozemského. Pak budou moci jistí lidé prohlásit (když už prostý lid dojde k názoru, že všech těch podvodů s válečnými operacemi za mnoho bilionů dolarů bylo dost), že se svět potřebuje spojit, aby „nakopal mimozemšťanům zadek" (jak se říká v hollywoodském filmu „Den nezávislosti").

Dobře si uvědomme, že studená válka a všechny podobné věci, které se odehrály až do nynějška, jsou naprosto směšné v porovnání s finančním ziskem, který by se dal vyzískat z toho, kdyby byly masy lidí zmanipulovány tak, že by uvěřily falešné hrozbě z kosmu, které je nutno vojensky čelit. Místo vytahování neomezených finančních zdrojů pro vojenské operace Spojených států a Západu by vymyšlená „hrozba" vytvořila dostatek xenofobie, aby jistým lidem zajistila „bianko šek" či stálý přísun peněz vlád celého světa pro „zajištění bezpečnosti a míru planety Země". Zní nám to povědomě, že?

Tyto závěry pocházejí z rozhovorů, které jsme vedli s mnoha lidmi uvnitř organizací, které s tím vším mají něco společného. Bylo mi řečeno, že tato strategie probíhá už od padesátých let. Při těchto operacích se používá něco, čemu se říká „napodobeniny mimozemských korábů", které jsou vyráběny konsorciem společností, jako je Lockheed Martin, Northrup, SAIC, E-Systems, EC+G a Mitre Corporation (mezí jinými). Existují lidmi vyrobená antigravitační zařízení, která se používají již od konce padesátých let společně s dalšími mocnými systémy elektronických zbraní a „programovanými formami života" čili PLF. PLF jsou biologické uměle vyrobené formy života (které nepocházejí z kosmu), jež byly vyrobeny tak, aby se hodně podobaly těm takzvaným „šeďákům" (mimozemšťanům). Tyto PLF jsou vyráběny v několika továrnách, jedna z nich se nachází právě v Dulce ve státě Nové Mexiko.

To vše je výsledkem soustředěného úsilí vytvořit falešnou „hrozbu z vesmíru". Pokud někdo předstoupí před veřejnost s jiným příběhem, je vyškrtnut ze všech veřejných akcí a vzápětí je mu znemožněno svůj příběh zveřejnit jak v médiích, tak knižně, tak nějakým jiným relevantním způsobem. Ovšem ti, kdo se podílejí na šíření děsivých poselství - podobných filmu „Den nezávislosti" či knihám o únosech na létající talíře - dostanou tučné šeky a k tomu velkou publicitu a filmové kontrakty. Je jasné, že se to děje plánovitě.

Elita mocných si přeje, aby tyto alarmující zprávy zakořenily v povědomí lidských mas a aby pravda byla pohřbena. Setkal jsem se s lidmi, kteří ve Spojených státech a Evropě založili kulty točící se kolem únosů.

Kromě toho, že jsem dělal interview s lidmi z armády, kteří tyto pseudoúnosy připravovali, jsem osobně slyšel od člena jedné vládnoucí evropské královské rodiny, že veškeré takové snahy pomáhá financovat. Argumentuje tím, že děsivé příběhy musejí být roztrubovány do světa, aby si svět byl vědom, že „zlí vetřelci" existují a je třeba je porazit.

Ve svých úvahách zašel tak daleko, že prohlásil, že všechny velké problémy na Zemi od doby Adama a Evy lze přičíst machinacím ďábelských mimozemšťanů. Skutečně je o tom přesvědčen! Je též hlavním zakladatelem organizace Opus Dei, která je tajnou pravicovou skupinou ve Vatikánu s vnitřní tajnou buňkou, která tyto programy spravuje. Navíc mi ještě řekl, že důvod pro ukončení jeho podpory jednoho prominentního autora (jehož jméno zde nezveřejním) z tohoto oboru byl ten, že jeho příběhy nejsou dost alarmující. Tento spisovatel líčil interakce mezi lidmi a mimozemšťany příliš pozitivně - zatímco sponzor chtěl, aby veřejnost byla zásobována pouze hrůzyplnými příběhy.

Význačný velitel jedné ze skupin provádějících únosy mi se vší rozhodností řekl, že pokud někdo dojde na jedno z jejich setkání se zkušenostmi, které se neslučují s duchem vojenských únosů (které jsou trýznivé), rovnou ho vykopnou. Takže se jedná o sebeselektivní, podvodný proces.

Tento dobře promazaný stroj kráčí špatným směrem, když inscenuje „setkání s mimozemšťany". Tyto „události" se pak dostanou do rukou jistým výzkumníkům, kteří mají šanci je přeměnit ve filmy, dokumenty či knihy. To všechno je lukrativní byznys. To vše je děláno tak, aby se vytvořila propaganda, která povede masy lidí proti předpokládanému nebezpečí z vesmíru, a tím vším se zvyšuje a udržuje v chodu celý ten výnosný podvod.

Uvnitř této stínové vlády šedých eminencí existuje tvrdé jádro eschatologii: lidí posedlých koncem světa, kteří by rádi viděli jedno velké „mimozemšťansko-ekologické" kataklyzma, které by uspíšilo návrat Krista!

Jejich program vypadá takto: tvrdí, že svět musí být v co nejhorším stavu, aby došlo k druhému příchodu Ježíše, a doufají, že se postarají o to, aby dozrály okolnosti vhodné pro tento účel. Je to čisté šílenství. Tento stupeň hyperreligiozity, fanatismu a kultovního tajnůstkářství kombinovaný s ohromnou mocí vede k výsledkům, které jsou zcela předvídatelně hrozné a šokující.

Před několika lety jsem se v New Yorku setkal s paní Butrus-Ghálíovou, manželkou generálního tajemníka OSN, a některými členy hnutí „New York 100". V jednom okamžiku ke mně přistoupila nějaká žena a řekla: „Měl byste vědět, že jsem přečetla šestadvacet knih o UFO a únosech." Odpověděl jsem: „Se vší úctou, to znamená pouze to, že jste si do hlavy nacpala šestadvacetkrát více dezinformací a svinstva než ten, kdo četl pouze jednu knihu." Nejsem si jist, zda jsem ji potěšil, ale taková je prostě pravda.

O svůj vhled jsem se podělil jak s velmi zasloužilými armádními veliteli, tak s lidmi, jako byla paní Butrus-Ghálíová a další. Ti první reagovali tak, že to nemůže být pravda, ale měli strach z toho, že to tak přece jenom může být.

 


Lidé se často ptají, zda je cesta, na které se ocitla lidská rasa, typická či netypická pro to, čím prošly civilizace na jiných planetách. Domnívám se, že existuje celá škála možností a zkušeností, které se mohly stát jiným lidem. Chápu, že některé mimozemské civilizace nikdy nezažily válku či konflikt. Pak jsou tu jiné, které patrně prošly stejnou cestou jako my, poučily se z toho a nakonec vytvořily mírumilovný svět.

 

 

Čím více se nějaká civilizace vzdálí od spirituality, tím více má sklony k násilí. Mám na mysli od skutečné spirituality, nikoliv od religiozity. Nyní pro „náboženství" z větší části platí to, že se jedná o lidské machinace s vírou, které již s původním záměrem nemají nic společného.

Když se civilizace odloučí od vrozené spirituality a zároveň rozvíjí ohromné rozumové a technologické prostředky, pak jsou konflikty nevyhnutelné. Země se nyní pokouší tuto dynamiku vyřešit. A my jsme pro to zatím neudělali nic moc dobrého.

Je spravedlivé říci, že mimozemšťané by si měli být vědomi rizik a úskalí bouřlivého přechodného období, ve kterém se nyní nacházíme; přirovnal bych ho k přechodu lidstva z dětství do dospělosti ... a nyní jsme v prodloužené pubertální fázi. jsme plni zmatku a rebelií a snažíme se najít pevnou půdu pod nohama, zatím však nejsme dost zralí. A bohužel někteří z nás jsou jako pubertální hoši, kterým se dostaly do rukou ruční granáty a již z nich vytrhli pojistky.

Pokud se podíváme na lidstvo a stav dnešního světa bez růžových brýlí, zjistíme, že právě to se nyní děje. Pokud se podíváme očima mimozemšťanů, poznáme, že je důvod k obavám. Z tohoto důvodu je pochopitelné, že mimozemšťané podnikli několik akcí, které zastavily naše snahy a přistřihly nám křídla, když jsme se pokoušeli vynést zbraně do kosmu (že se to stalo, víme ze svědectví několika svědků, kteří spolupracovali na projektu Disclosure).

Tyto akce by bylo možně pokládat za akt nepřátelství... Nicméně já se na to dívám jako na osvícený akt milosrdenství. Oni vědí, že bychom nemuseli být hrozbou jen sami sobě, ale i pro jiné světy. Hrome, naše technologie už dávno předběhly náš duchovní a sociální vývoj, což z nás, zcela upřímně, udělalo nebezpečné tvory.

Čas, ve kterém žijeme, je velmi důležitý, ale už se krátí. Dosud jsme se dostatečně neodchýlili od směru, který zaručuje vystříhání se velmi důležitých následků, které jsou přirozenými plody našeho zpátečnického a zaostalého chování. Když zkombinujeme výjimečné technologie s predispozicí zneužít vše, čemu nerozumíme a co neovládáme, pak nastane velmi nebezpečná situace.

Takže tyto mimozemské civilizace pečlivě monitorují Zemi. Nepochybuji o tom, že to je důvod, proč naši armádní svědci vyprávěli, že mimozemské koráby monitorují vojenské základny s mezikontinentálními balistickými střelami, zařízení na výrobu zbraní, vesmírné rakety a vypouštěcí zařízení. Chtějí si být naprosto jisti, že tyto zbraně nesmějí být použity, a proto sledují naše konání. Pokud se nám to všechno vymkne z rukou, došlo by k jejich intervenci, která by zaručila, že se nenaplní nejhrůznější scénář.

Dostali jsme se do bodu, kdy Země skoncuje s břemenem, které jsme na ni naložili, pokud my sami nedokážeme toto břemeno odstranit. Máme dvě či tři generace na nápravu; byl bych překvapen, pokud bychom mohli po stezce, na které jsme nyní, kráčet déle než padesát let.

V roce 1991 jsem se dostal do styku s lidmi, kteří se podíleli na super tajných projektech spojených s UFO a pokročilými energetickými systémy. Četli jeden z mých raných článků o konceptu jednoty naší civilizace a zážitcích kosmického vědomí a lidech z vesmíru. Zdůraznili, jak je důležité podělit se o tyto informace se členy své skupiny. Byli to lidé, kteří mě zavolali ze CIA, Lockheed, McDonnell Douglas a podobných spolků a agentur. Vše, co jsem napsal, bylo primárně určeno této skupině.

Masy lidí prostě chtějí žít své životy v míru. Nestarají se o to, jak by si vzájemně podřízly krk. Pouze velmi malá menšina lidstva je psychoticky násilnická a má sklony ovládat druhé. Plamen nenávisti a konfliktů, který je neustále rozdmýcháván, byl zažehnut úmyslně, protože z něho má tato malá skupina značné zisky.

Lidé patřící k běžné populaci urgentně potřebují tento typ informací. Potřebují vědět, mají právo vědět, mají odpovědnost jednat, neboť pokud vyvinou dostatek vůle, mohou zastavit ta nejhorší zla oné skryté skupiny násilnických lidí. Nicméně zarputilost a dravost některých členů této nebezpečné skupiny jsou takové, že je třeba jasně objasnit spirituální úhel pohledu.

To je důvod, proč se až dosud, když si sednu a něco napíšu, prvně a především obracím k publiku z té skupiny lidí, která to potřebuje slyšet nejvíc. Většina lidí na Zemi by ráda žila své prosté životy v míru, radovala se z různorodosti kultur, využívala vyspělých technologií a vyvíjela se, šla dál svou cestou, vychovávala své děti a posílala je na školy, aby měly hezký život.

Není to tak, že by devětadevadesát procent pozemské populace bylo ochotno jít cestou do pekel. Existuje pouze malá skupina, která má perspektivu, jež je zcela zpátečnická. Tito lidé se dívají do zpětného zrcátka a pletou si to s budoucností. Naším úkolem je otočit jim hlavu a přimět je dívat se vpřed.

Je velmi důležité, že se na tyto mocné průmyslové, vojenské a náboženské zájmy díváme jako na něco, co lze převychovat.

 


Promarnili jsme celých padesát let, zatímco k nám Země promlouvala, zatímco nás moudří lidé upomínali, zatímco hory plakaly, když tály jejich ledovcové čepice, a zatímco nás mimozemšťané varovali. Celých padesát let jsme na nic nedbali. Nyní potřebujeme naslouchat a jednat.

 

 

Lidé, kteří řídí tyto tajné projekty, jsou vědomé bytosti, které lze vychovat a poučit. Jsou to lidé, kteří jsou schopni dalšího růstu a kteří mohou získat potřebné informace a změnit své paradigma dříve, než bude pozdě. V našich vlastních meditacích a modlitbách bychom měli spíše žádat o proměnu a osvícení těchto lidí, než vytvářet nepřátelství a napětí.

 

4. MANŽELSTVÍ Z NEBES

 

V lednu 1978 jsem odešel žít do Izraele, přestože jsem zde původně chtěl strávit jen pár dnů. Nakonec to dopadlo tak, že jsem zůstal tři roky a pracoval pro světové centrum bahaistického náboženství na Mount Carmel v Haifě. Pobývat na některých velmi posvátných místech tohoto kraje byl nádherný a zajímavý zážitek. Mohl jsem cítit přítomnost duchovních učitelů, kteří zde působili. Zároveň jsem však vnímal i to, že je tu každý kámen prosáknut prolitou krví.

Byl to kraj naprostých protikladů - manifestovali se zde takoví osvícení proroci jako Ježíš, Mojžíš, Abrahám, Mohammed, BahaVllah či Bab. Zároveň tu zakořenily neuvěřitelně primitivní nepřátelství a fanatismus. Nicméně proroci vždy přicházejí na ta nejtemnější místa a v dobách největšího úpadku.

Již mnoho let jsem měl schopnost jít spát a v noci vidět něco, co se stalo příští den, příští týden nebo někdy v budoucnosti. Čím více jsem tyto vyšší stavy vědomí prožíval, tím k tomuto jevu docházelo častěji. V zimě 1978 jsem žil v bytě na Mount Carmel, ze kterého byl nádherný výhled na středomořskou krajinu. Jedné noci jsem měl tento sen: Náhle jsem se ocitl v osvětleném prostoru, který byl ohraničen, nicméně neměl žádné zdi či stěny. Hned vedle mého bytu spočívaly ostatky vznešeného muže, který byl hlavou bahaistické víry, jeho jméno bylo Abdul-Baha. Byl znám jako velmi jemný, moudrý, přívětivý a láskyplný muž, který byl hluboce osvícený. Tento muž se mi zjevil ve snu, ukázal mi jednu ženu a oznámil mi: „Přejeme si, aby ses s touto ženou oženil." Pak mi o ní pověděl mnoho podrobností a nakonec dodal: „Pochází zdaleka, přijede sem na návštěvu a pak zase odjede. Ale vy budete mít svatbu tady v Izraeli. Je o něco starší než ty, ale to není žádný problém." Pak jsme s tou ženou byli vzájemně představeni a já viděl detailně jak její tvář, tak šaty, které bude mít na sobě.

Tento sen jsem měl čtyři či pět po sobě následujících nocí. Tak jsem se najednou já - dvaadvacetiletý mladík - měl oženit, přestože mě to předtím ani ve snu nenapadlo! Nicméně o duchovním vedení platí jedna věc: pokud se jím člověk neřídí, nepřinese mu to nic dobrého. Nakonec jsem tedy svolil: „Tedy dobrá, myslím, že bych se mohl porozhlédnout a tu ženu vyhledat."

O měsíc či dva později jsem pobýval v zahradě, kde byl pohřben Abdul-Baha; jeho svatyně se nachází přímo na Mount Carmel. V tu chvíli prošla bránou Emily. Potěšilo mě, že vidím tu ženu ze snu. Nicméně není možné jít k úplně cizímu člověku a říci mu: „Ahoj, měl jsem sen, ve kterém mi bylo zjeveno, že budeme mít svatbu." Tak jsme se setkali a další hodinu či hodinu a půl strávili hovorem. Měli jsme z toho pocit, jako bychom se poznali již dávno. O svém snu jsem jí však stále neřekl ani slovo.

Byla tady na nějakém kongresu a ještě jednou jsme se krátce setkali až v den jejího odjezdu. Správce se již chystal zavřít bránu těchto nádherných zahrad, když se objevila Emily a krátce se pomodlila. Přistoupil jsem k ní a řekl: „Raději by sis měla pospíšit, protože už se chystají zavřít."

Později jsem sám zašel do svatyně a řekl Bohu: „Pokud si skutečně přeješ, abych se oženil, bude si ke mně muset najít cestu, já jí o tom snu nikdy neřeknu, ani se ji nepokusím znovu kontaktovat."

Emily odjela na prázdniny do Londýna, aby tam navštívila svou matku. Když tam byla, ucítila silné nutkání mi napsat, neznala však ani moje příjmení. Věděla pouze to, že se jmenuji Steve. Avšak někdo, s kým společně cestovala, se nějakým způsobem dozvěděl celé mé jméno, takže mi Emily mohla napsat do Izraele do bahaistického centra.

V dopise mi psala, jak je ráda, že se se mnou setkala, a podobné věci. Přesně na to jsem čekal. Napsal jsem jí první dopis, který byl přátelský a formální. V druhém dopise jsem jí již pověděl celý příběh o svém snu a přání Abdul-Baha. Odepsala mi tato slova: „Nuže, pokud je to vůle Boží, pak to uděláme."

Dopisovali jsme si celý rok. V červnu 1979 si Emily sbalila všechny věci. Setkali jsme se na letišti v Seattlu a odletěli jsme na desetidenní námluvy na Aljašku. Tam jsme se rozhodli, že se vezmeme. V srpnu 1979 jsme měli svatbu na Mount Carmel v Izraeli! Letos (rok 2006) slavíme sedmadvacáté výročí sňatku. Některá manželství skutečně přicházejí z nebes!

Občas tento příběh vyprávím, protože mnoho lidí dostává duchovní vedení, kterým se neřídí, protože jim zdánlivě nedává smysl. Pokud je však správné, pak nemusí vždy vypadat rozumně. S Emily jsme prožili úžasné roky ve skvělém manželství. Máme čtyři krásné děti. Společně jsme podnikali všechny ty věci, o kterých budete záhy číst. Nyní ji miluji dokonce víc než kdy předtím!

Emily si na naši svatbu oblékla nádherné sárí se zlatou stuhou. Nevěděla nic o tom, že přesně takto jsem ji poprvé uviděl ve svém lucidním snu seslaném Abdul-Bahou. Když jsem ji spatřil, zvolal jsem: „Přesně tak to bylo!"

Naše první dcera se narodila na Mount Carmel v Izraeli. Domů jsme si ji přivezli v den našeho prvého výročí sňatku. Pojmenovali jsme ji tedy Carmel.

 


Poté, co se narodilo naše první dítě, vrátili jsme se do Spojených států a já začal studovat medicínu. Vybral jsem si praxi doktora-záchranáře nejenom pro to, že to byla velká výzva, ale i proto, že jsem zde mohl používat vědu a techniky moderní medicíny v její nejvyšší formě. Během té doby jsem se podílel na šíření programů, které se týkaly meditací a holistického přístupu ke zdraví. Založil jsem Shamabala Institute, který nabízí programy holistického léčení a udržování zdraví.

 

 

Po mnoho let, kdy jsem s Emily vychovával naše čtyři děti, jsem byl přednostou oddělení první pomoci a pracoval jsem přímo na sále. Později jsem založil CSETI a Disclosure Project. Život byl jako cirkus se třemi manéžemi!

 

5. ODPOUŠTĚNÍ A VÍRA

 

Jedna z největších lekcí, které jsem jako dospívají muž dostal, se týkala odpuštění. Myslím si, že je velmi důležité, aby lidé, když uvažují nad situací, ve které se právě v makroměřítku nachází svět, přišli na to, že kořeny toho jsou vlastně velmi osobní záležitost: mikrokosmos našich životů je rekapitulován skrze společnost; my všichni fungujeme jako univerzální rezonátor. Přišel jsem na to, že posvátné a božské existuje, že je skutečné a že je manifestováno prostřednictvím vlídnosti a odpuštění.

Takže tou zcela první věcí, kterou jsem udělal, bylo odpuštění mým rodičům za chování, kterého se vůči mně dopouštěli v dětství. Tento akt mi přinesl ohromné množství vnitřního míru a energie, kterou jsem získal tím, že jsem se odpoutal od všeho negativního. Akt odpuštění a akt lásky jsou skutečně jedněmi z nejvyšších vyjádření duchovní realizace. Také jsem zjistil, že odpuštění a láska vyžadují nefalšované bezjáství - takové, kdy člověk překročí a zapomene na své já. Když jsem se díval na svět jako teenager, viděl jsem, že nejvíc problémů na světě je způsobeno sobectvím. Abdul-Bahovi se přičítá tento krásný výrok: „Tam, kde je láska, není nic až tak velký problém a vždy je dost času." Skutečně tomu věřím. Právě toto patří k věcem, kterým se musíme na Zemi naučit.

Svou vlastní spiritualitu jsem získal doslova z ničeho. Je zcela jasné, že mě mé zážitky blízké smrti nedovedly ke třpytivé bráně, za níž stojí rozhněvaný starý muž s vousem, který vrhá hromy a blesky na lidi a soudí a kvůli lžím vrhá hříšníky do plamenů pekelných.

Jak jsem již uvedl, mezi mé první výzvy patřilo odpuštění nejbližším. Lidé se musejí učit odpouštět. To je důvod, proč, i když zaníceně mluvím o potřebě změnit cestu, po které jdeme, si nepřeji nápravu tak, že budu pomstychtivě lačnit po krvi těch, kteří nás do současné situace uvrhli. Tito lidé by prostě měli být vychováni, a pokud to nebude možné, tak izolováni.

Ale dokonce i tyto činy vycházejí z lásky a z potřeby udělat to, co je nutné. Buď jak buď, musí to být uděláno s odpuštěním. Odpouštění praktikuji stále. Pro mě nemá bytí na této planetě nic společného s předstíráním, jak jsem dokonalý. Jeden německý spisovatel kdesi napsal: „Ti, kteří předstírají, že jsou andělé, jsou předurčeni chovat se jako šelmy."

 


Nejhorší tvůrci kultů jsou ti, kteří sami sebe vyvyšují. Je mnohem lepší být tím, kdo jsem, a být opravdový a lidský i v okamžicích, kdy začínám přinášet na tento svět věci, které jsou duchovní a posvátné. Abychom to mohli dělat, nemusíme být dokonalí. Na Zemi není nikdo dokonalý, pokud se nejedná o Avatára - jednoho z nejvyšších proroků či manifestací Boha. Nikdo takový však na Zemi nežije a během dalších sta let ani žít nebude. Dokonce ani během příštího tisíciletí.

 

 

Ti nejvyšší proroci či manifestace Boha jsou velmi vzácní. A skutečně se jedná o jiný druh bytostí. Jejich status přesahuje schopnosti i plně osvíceného člověka. Jinými slovy, můžeme dosáhnout nejvyšší lidské úrovně, ale jejich bodu nikdy nedosáhneme. Je to jiná linie, jiná rovina. Proto jsou tyto postavy tak důležité a tak mocné ... a také tak jedinečné. Proto také tvrdím, že jednou z vůbec nejhorších věcí je, když někdo o sobě prohlašuje něco, co není. To největší, čeho jsme schopni, je odrážet světlo Boha.

Všichni jsme relativně nedokonalí, ale jsme zde, abychom realizovali jistý stupeň dokonalosti. Kromě toho by si nikdo neměl dělat nárok na nic dalšího. Pokud však někdo o sobě prohlašuje něco víc, pak je podvodník... Je mi jedno, o koho se jedná. Vyvíjet se mohou pouze ti lidé, kteří vědí, kdo jsou a kde jsou.

Americký Jih je tak bláznivý - miluj ho každým okamžikem a oblíbíš si ho! Když jsem v padesátých a šedesátých letech vyrůstal, byl to ještě ten starý Jih. Znal jsem několik krásných černošských stařenek, které za mnou chodily a říkaly: „Ach, ty jsi ale stará duše." Hleděly na mě a říkaly mi věci o mé budoucnosti. Byly to skutečné, nádherné bytosti, sůl Země. Takové lidi lze potkat na celém světě. Mnohé z nich nelze najít v chrámech nebo katedrálách či ášramech. Potkáš je na jiných místech. Jako dítě jsem se od těchto moudrých a prozíravých lidí dozvěděl mnoho věcí. Začalo k tomu docházet v době, kdy mi byly čtyři nebo pět let.

Nepřitahovalo mě pozlátko a formalismus duchovních nauk, který vykrystalizoval do světa kněží a hierarchie guruů či ášramu. Vábila mě spiritualita, kterou lze najít v poctivé, přímé, jasné a prosté duchovnosti. Právě díky tomu mi bylo umožněno otevřít své srdce a dělat takové věci, jako jsou akty odpuštění a činy, které by podle toho, v čem jsem vyrůstal, měly být mimo můj dosah.

Poselství z toho zní: Pokud si to sami dovolíme, můžeme transcendovat svá vlastní omezení. Musíme však vyvinout svou vlastní svobodnou vůli a vytvořit si svou realitu. Když se na to dívám zpětně, právě to bylo hlavním poučením z prvních dvaceti let mého života. Jisté prožitky, které jsem měl, byly v určitém smyslu zázračné, a bylo velkým požehnáním, že jsem je měl, přestože se odehrály uprostřed utrpení a nesnází. Mluvit o tom je snadné, ale dostat se přes to nikoliv. Život na Zemi nemusí být snadný. Je tu smícháno dobré i zlé a naším úkolem je realizovat toho dobrého tolik, kolik jen můžeme.

Musel jsem fyzicky přetvořit svůj život. V dětství jsem byl často velmi churavý. Musel jsem přetvořit své tělo, přetvořit svou mysl, přetvořit svého ducha, přetvořit své srdce. Byl to takřka šamanský proces. A cesta uskutečnění nevedla pouze skrze vynaložení ohromné vůle, ale i skrze schopnost transcendence vlastních omezení.

Mohu to nazvat vírou. Nikoliv tou vírou, kterou si většina pobožných lidí pojí s jistým náboženským vyznáním či dogmaty. Skutečná víra je přesvědčení a jistota o věcech, které jsme ještě neviděli a plně nepoznali. Nicméně v našem srdci a našem duchu již existuje jistota, že ty věci mohou být. Objevil jsem schopnost, jak věci realizovat a manifestovat skrze víru a skrze vizi, a byl jsem svědkem toho, jak se dějí zázraky.

Například si vzpomínám na to, jak jsem pobýval na koleji v době, kdy už jsem se naučil meditačním technikám a začal jsem experimentovat se sílou modlitby. Bydlel jsem na pokoji společně se dvěma chlapíky, kteří se neustále opíjeli a hrnuli se do nebezpečných akcí. Každoročně se několik takových mladíků z koleje zabilo, když jezdili po zrádných horských silnicích.

Jednoho dne jsem seděl v pokoji a meditoval. Slyšel jsem, jak se ti dva mladíci vracejí. Byli namol opilí a dělali pořádný rámus. Tak jsem se přenesl do stavu božského vědomí a bez jakéhokoliv podráždění či negativismu či souzení jsem si je vizualizoval. V mysli jsem viděl, jak procházejí vstupní halou. Představil jsem si, že je kolem nich božské světlo, a požádal za ně o odpuštění. Požádal jsem, aby se probudili ze stavu, do kterého zapadli, a přestali se tímto způsobem ničit. Asi o pět minut později se ozvalo klepání na dveře. Byli to oni. Vypadali zcela střízlivě a žádali o odpuštění - skrze mě - něco většího. Byla to pro ně transformující událost a už nikdy jsem je neviděl opilé.

 


Téhož roku jsem viděl, že se něco podobného děje i se zvířaty - byla to schopnost spojit se s tím, co lidé z Východu nazývají dévy a přírodní energie. Sedával jsem pod stromy ve velkém starém lese za kolejí a meditoval. Jednoho dne, když jsem seděl pod starou ohromnou tsugou, jsem náhle pocítil, že mě někdo pozoruje. Otevřel jsem oči a ke svému potěšení jsem zjistil, že je kolem mě půlkruh zvířat. Bylo tam několik ptáků, mýval, veverka, skunk. Všichni stáli či seděli v půlkruhu. Vím, že to zní jako příběh ze Siddhárty, ale skutečně se to stalo. Ta zvířata na mě mírumilovně hleděla a zdálo se, že jsou ve stavu velkého klidu a blaženosti.

 

 

Uvnitř nás přežívá nádherný božský duch - musíme ho poznat, musíme ho praktikovat a potvrdit naším životem. Pak se mohou všechny tyto věci stát. Právě to pro mě znamená víra: jednat, jako by tomu tak bylo, a pak to tak je. Pokud jednáme, jako že to tak je, pak tomu tak i bude. Koneckonců, taková je praxe odevzdání. Odevzdání sama sebe Velkému duchu.

 


Všetky časti nájdete na tejto adrese.

 

 

Dr. Steven Greer

 


KNIHU môžete zakúpiť na tejto adrese

 


Ďalšie materiály Dr. Stevena Greera na tejto adrese.

 

 

 

Autori: 
október 17, 2012 22:52 popoludní
  • Komentáre

1 Komentáre

  1. Obrázok používateľa Anonym
    Anonymoktóber 17, 2012 23:11 popoludní

 

Top