Obrázok používateľa CEZ OKNO
Dr. T. Lobsang Rampa: ŠKOLA ESOTERIKY I.

Tento zcela specielní instruktážní kurz je určen těm, kdo mají upřímný zájem o věci, které by člověk měl znát. Mým prvotním záměrem bylo koncipovat vyučování jako korespondenční kurz, ale posléze jsme dospěli k závěru, že vzhledem k organizační struktuře, kterou by to vyžadovalo, by se kurz studentům nadmíru prodražil. Rozhodl jsem se tedy za spolupráce svého nakladatele dát tomuto materiálu podobu knihy.

 

Předmluva

Jistě budete souhlasit s tím, že i běžný korespondenční kurz přináší určité otázky, které by mi student rád položil - já však nejsem schopen zvládnout zodpovězení dotazů z této knihy vyplývajících, neboť autor, chudák nebohý, na knize příliš nevydělá, to mi tedy věřte. Upřímně řečeno, jeho odměna je nepatrná, a přitom dostává dopisy z celého světa, jejichž pisatelé „zapomínají" přiložit zpáteční poštovné. Takže autor bud zaplatí poštovné sám, nebo dopis nevezme na vědomí.

Co mne se týká, poctivě jsem platil poštovné, jakož i cenu kancelářského papíru - odpovídal jsem totiž na stroji - a tak dále. A ukázalo se, že je to všechno tak nákladné, že už nejsem schopen na jakékoliv otázky nebo dopisy odpovídat pokud, samozřejmě, tazatelé tento aspekt nevezmou na vědomí.

Dostal jsem i dopisy - čtenáře to možná pobaví - se stížností, že moje knihy jsou příliš drahé a s žádostí, abych tedy věnoval výtisky zadarmo. Jeden pisatel, který si na to rovněž naříkal, mě dokonce požádal, abych mu poslal od každého svého titulu výtisk i s autogramem a pak, jako by si dodatečně vzpomněl, připsal ještě další dvě knihy úplně jiných autorů, ty že by také bral, kdybych mu je věnoval. Budete se divit, ale já na ten dopis odpověděl.

Zdůrazňuji, že přečtete–li tuto knížku, budete z ní mít značný užitek. Pokud ji ale prostudujete, přinese vám užitek mnohem větší. Abych vám pomohl, uvádím i pokyny, které měly původně provázet zamýšlený korespondenční kurz.

Po této knížce budou následovat další tituly monografického rázu na téma různých okultních záležitostí všeobecného zájmu.

T. Lobsang Rampa

 

 

POKYNY

Teď se společně pustíme do práce na urychlení vašeho psychického růstu. Některé lekce jsou delší a zřejmě i obtížnější než jiné, ale neobsahují literární vatu. Naplnili jsme je podle nejlepšího vědomí skutečnou „stravou" bez zbytečných ozdobných příloh.

Určete si jeden večer v týdnu, který věnujete studiu těchto knižních lekcí. Zvykněte si ponořit se do studia vždy ve stejnou dobu, na stejném místě, ve stejný den. Jde o víc než o čtení slov, protože musíte vstřebat koncepce, které vám mohou připadat velice zvláštní, a duševní kázeň pravidelného návyku vám v tom bude velice nápomocná.

Takže: zvolte si nějaký kout v klidné místnosti, kde se budete cítit pohodlně. Chcete–li, můžete se i natáhnout, ale každopádně zaujměte polohu, při níž vás nebude rušit svalové napětí, a v které se budete schopni uvolnit tak, že veškerou pozornost dokážete upřít k tištěnému slovu a k myšlence, kterou obsahuje.

Když člověk pociťuje napětí, veliký díl jeho pozornosti je vázán vnímáním tohoto napětí. Snažte se proto, aby vás hodinu či dvě, nebo jak dlouho vám studium jedné lekce potrvá, nikdo nerušil a nevytrhoval ze soustředění.

Zavřete dveře pokoje - tedy vaší studovny. Pokud možno je i zamkněte a zatáhněte závěsy, aby vás nerozptylovalo ubývání denního světla. Rozsviťte jen jediné světlo, a sice lampu na čtení, umístěnou poněkud za hlavou. Dosáhnete tím dostatečného osvětlení pro práci, ale zbytek místnosti zůstane ponořen do přiměřeného přítmí.

Lehněte si nebo zaujměte jakoukoliv dostatečně pohodlnou a odpočinkovou polohu. Chvilku věnujte uvolnění, dýchejte zhluboka, tzn. asi tak třikrát se skutečně zhluboka prodýchněte, poté zhluboka vdechněte a po dobu 3—4 vteřin dech pozvolna vypouštějte. Na dalších pár vteřin zůstaňte v klidu, a teprve potom začněte číst. Nejdřív si pasáže jenom tak pročtěte, projděte je jako když čtete noviny. Po takovémto letmém přečtení se na pár vteřin zastavte, aby vám právě přečtený obsah pronikl do podvědomí,a pak si ho projděte znovu. Každou lekci proberte co nejpečlivěji, odstavec po odstavci. Pokud něčemu nerozumíte, poznamenejte si to stranou do sešitu.

Neučte se nic nazpaměť, není důvodu být otrokem psaného slova. Veškerý účel kurzu tohoto typu spočívá v tom, aby vám jeho obsah pronikl do podvědomí. Vědomá snaha o zapamatování člověku často zastře pravý význam slov. Neučíte se přece na zkoušku, kde na vás budou chtít papouškování vět, ale shromažďujete vědění, jež vás může osvobodit z pout hmoty a dát vám pochopit podstatu lidského těla, i smysl pozemského života.

Až látku znovu prostudujete, vraťte se k sešitu s poznámkami o věcech, kterým nerozumíte, které vás matou. Bylo by náramně snadné napsat nám a obdržet vypracovanou odpověď. Takto se ale do vlastního podvědomí neponoříte. Je ohleduplnější a pro vás i prospěšnější, když na odpověď přijdete sami.

Kniha si žádá vaši činorodou účast. Stojí–li něco za to, abychom to získali, stojí i za to, abychom pro to pracovali. Co lze získat snadno a zdarma, bývá většinou tak dostupné proto, že to ve skutečnosti pravou hodnotu nemá. Musíte otevřít mysl a chtít nové znalosti vstřebat. Musíte si „představit", jak do vás znalosti proudí. Pamatujte, že „jak člověk myslí, takovým se i stává".

 

1. LEKCE

Dříve než se pokusíme pochopit podstatu nadvědomí, nebo se začneme zabývat jakýmkoliv „okultním" jevem, musíme si být jisti, že jsme pochopili podstatu člověka. V tomto učebním kurzu budeme používat výrazu „člověk" ve smyslu „muž i žena". A hned na počátku nám dovolte se vší rozhodností prohlásit, že žena se muži ve všech záležitostech, týkajících se okultismu a mimosmyslového vnímání, přinejmenším vyrovná. Zeny mají ve skutečnosti často jasnější auru a mívají i větší schopnost ocenit různé aspekty metafyziky.

CO JE TO VLASTNĚ ŽIVOT? Všechno, co existuje, znamená ve skutečnosti „život". Dokonce i tvor, kterého bychom běžně označili za „mrtvého", je živý. Stávající forma života v něm sice skončila - což pochopitelně nastat muselo, abychom ho vůbec za mrtvého mohli označit - ale vyprcháním onoho „života" nastoupila forma života jiná. Proces rozkladu totiž vytváří svůj vlastní život!

Všechno, co existuje, je ve vibračním pohybu, protože všechno se skládá z molekul, bez přestání se pohybujících. Budeme používat termínu „molekuly" namísto atomů, neutronů, protonů atd., protože tohle není kurz chemie nebo fyziky, ale metafyziky. Jde nám o to, poskytnout celkový obraz, a ne se utápět v drobných detailech tam, kde to není důležité.

O molekulách a atomech bychom snad zpočátku přece jen měli ztratit pár slov, abychom uspokojili puristy, kteří by se jinak ihned pustili do psaní, aby nás zasvětili do znalostí, které ovládáme. Tedy molekuly jsou malé, ÚPLNĚ nepatrné, ale přesto je lze pod elektronickým mikroskopem spatřit - a rovněž je mohou pozorovat ti, kteří jsou školeni v metafyzice. Podle slovníku je molekula nejmenší částečka hmoty, schopná samostatné existence, za současného zachování si vlastností dané hmoty. Přestože už samy molekuly jsou nepatrné, skládají se z částeček ještě menších, kterým říkáme „atomy".

Atom vypadá jako miniaturní sluneční systém. Jádro atomu představuje Slunce našeho slunečního systému. Kolem tohoto „Slunce" krouží elektrony, a to v podstatě stejně, jako se okolo Slunce otáčejí planety v našem slunečním systému. Podobně jako sluneční systém, obsahuje i jednotka atomu z větší části prázdný prostor. Na obr. 1 je znázorněno, jak vypadá mnohonásobně zvětšený atom uhlíku - „stavební kámen" naší oblasti vesmíru. Obr. 2 představuje náš sluneční systém. Každá látka má odlišný počet elektronů, obíhajících okolo jádra jakoby kolem Slunce. Uran má např. 98 elektronů. Uhlík jich vlastní pouze 6, z čehož se 2 nacházejí v blízkosti jádra a 4 obíhají ve větší vzdálenosti. Nechme však atomy být a používejme nadále výrazu molekuly…

 

 

Člověk je vlastně masa rychle kroužících molekul, a zdá se být pevný; vždyť prostrčit mu prst masem a kostmi není snadné, že? A přece - tato pevnost je iluzí, do níž upadáme, protože sami jsme součástí lidstva. Představme si však bytost nekonečně malou, která se nalézá mimo lidské tělo a dívá se na něj. Taková bytost vidí kroužící Slunce, spirálovité mlhoviny a vířící proudy kolem Mléčné dráhy. V měkkých částech těla - tedy v mase - jsou molekuly od sebe vzdálenější, zatímco v tvrdých částech, v kostech, jsou nahuštěny a vypadají jako veliký hvězdný roj.

 

 

Představte si, že stojíte za jasné noci na vrcholu hory. Jste sami, daleko od města a jeho světel, jež se odrážejí od ve vzduchu rozptýlených kapiček vlhkosti a lomí se, takže noční obloha se nám jeví zamlžená. (Proto se observatoře stavějí vždy v odlehlých končinách.) Stojíte tedy na své hoře… a nad vámi se třpytí jasné hvězdy. Díváte se na ně, a ony se před vašima užaslýma očima pohybují v nekonečném oběhu. Rozprostírají se nad vámi obrovské galaxie. Shluky hvězd zdobí temnotu nočního nebe. Pás Mléčné dráhy se jím vine jako ohromný mlžný závoj. Hvězdy, světy, planety. Molekuly. A právě tak by ta mikroskopicky malá bytost vnímala VÁS!

Hvězdy na nebi nad námi vypadají jako světelné body, mezi nimiž se rozprostírá nepředstavitelně velká vzdálenost. Jsou v ní miliardy a miliardy hvězd, a přesto, ve srovnání s rozlohou prázdného prostoru kolem, se jich zdá být jen pár.

Kdyby měl člověk kosmickou loď, pohyboval by se mezi hvězdami bez nebezpečí, že do některé narazí. Ale kdyby bylo možné zmenšit vzdálenost mezi hvězdami, a tedy i mezi molekulami, CO BYSTE VIDĚLI? Jestlipak ta mikroskopická bytost, hledící na vás zpovzdálí, také tak žasne? Když víme, že všechny ty molekuly, které dotyčná bytost vidí, jsme MY, jaký potom je konečný tvar hvězdných seskupení oblohy? Každý člověk je vesmírem, kde planety - molekuly - krouží kolem centrálního Slunce. Každičká skála,proutek anebo vodní krůpěj je složena z molekul v neustálém, nekonečném pohybu.

Také člověk se skládá z pohybujících se molekul. Tento pohyb vytváří určitou formu elektřiny, která, ve spojení s „elektřinou" pocházející z našeho nadvědomí, v nás udržuje život.

V oblasti zemských pólů propukají magnetické bouře, vyvolávající polární záři nádherných barev. Kolem VŠECH planet - i kolem všech molekul! - se prolínají a vzájemně na sebe působí magnetická záření, setkávají se s jinými zářeními, přicházejícími ze sousedních světů a molekul. A tak každý člověk je světem, avšak nikoliv izolovaným. Žádný svět ani molekula nemohou existovat bez jiných světů a molekul. Každá bytost, svět nebo molekula, závisí na existenci dalších bytostí, světů a molekul, které jsou pro jejich vlastní život nepostradatelné.

Je třeba mít na paměti i to, že molekulární skupiny mají odlišnou hustotu, že to jsou ve skutečnosti jakoby shluky hvězd, pohybující se vesmírem. V některých částech vesmíru existují i oblasti, zaplněné jen řídce hvězdami, planetami či světy - ať už je nazveme jakkoliv, zatímco jinde se na rozdíl od těchto „pouští" planety vyskytují ve značné hustotě, jako např. v Mléčné dráze. Stejným způsobem si můžeme představit skálu jako velice husté nakupení hvězd nebo galaxií. Vzduch je molekulárně o mnoho řidší. Vždyť vzduch námi proniká a vlásečnicemi plic se nám dostává až do krevního řečiště. Za hranicí zemské atmosféry se nalézá kosmický prostor, ve kterém jsou roztroušeny molekuly vodíku. Vesmír, to není prázdnota, jak se kdysi lidé domnívali, nýbrž seskupení divoce vířících molekul vodíku, lépe řečeno hvězd, planet a světů z těchto molekul vodíku stvořených.

Je jasné, že když je něco složeno ze skupin molekul, natěsnaných blízko sebe, jiná bytost jimi sotva dokáže proniknout, ale tzv. „duch" (ve smyslu přízrak), skládající se z molekul od sebe velice vzdálených, řídkých, může klidně projít třeba skrze cihlovou zeď. Považujme cihlovou zeď za to, čím skutečně je, tedy za seskupení molekul, jako by se ve vzduchu vznášel mrak, složený z částic prachu. Ač vám to může připadat nepravděpodobné, okolo každé molekuly je volný prostor, stejně jako je volný prostor mezi jednotlivými hvězdami, a jsou–li nějaké bytosti dostatečně malé, či složené z molekul od sebe patřičně vzdálených, mohou projít molekulami dejme tomu té cihlové zdi, aniž by se kterékoliv z nich dotkly. To nám vysvětluje, jak je možné, že se duch může zjevit v zavřené místnosti, a jak může projít zdí zdánlivě pevnou. Všechno je relativní, i zeď, která se vám jeví pevná.

Nemusí ale být stejně pevná i pro ducha neboli astrální bytost. Těmito záležitostmi se však budeme zabývat později.

 

-pokračovanie-


KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese


Dr. T. Lobsang Rampa

Translation Jitka Badoučková, 1996


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Autori: 
august 23, 2014 18:31 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top