Obrázok používateľa CEZ OKNO
„Abychom měli normální, skutečně civilizovanou společnost...“

„...je třeba se opravdu starat o její základ – rodinu. Jedině lidé vyrůstající a vychovaní v normálních a zdravých rodinách mohou vytvořit normální společnost...“ V současném světě je patrná krize celé společnosti prakticky ve všech jejích projevech, mluví o tom všichni a všude, polemizovat o tom nemá smysl, to by mohl snad jen nějaký divoch, žijící kdesi velmi daleko od civilizace, který stěží umí promluvit.

Patriarcha (řec. Πατριάρχης, z řeckého πατήρ – „otec“ a ἀρχή – „vláda, vedení, moc“)

Mimochodem řečeno, v ruštině má slovo „mir“ – mír, svět také význam „společnost“. Například slavné dílo L. N. Tolstého „Vojna a mír“ by podle výše uvedeného v současném jazyce mělo znít „Vojna a společnost“.

Z čeho nebo z koho, z jaké základní cihličky sestává společnost? Mnozí řeknou, že z lidí, pochopitelně. To je bezesporu pravda. Ale je to celá odpověď? Skládá se naše společnost jen z konkrétních jedinců? Myslím, že to úplně tak není. Můžeme tvrdit, že vznikla společnost, když dva individuální lidé vytvoří rodinu? Ne, říkáme, že vznikla rodina, základ společnosti. A zde jsme došli k základní cihličce, ze které se buduje každá lidská společnost. Z toho vyplývá, že pokud existuje krize společnosti, je to v prvé řadě krize rodiny, tj. vztahů jak uvnitř rodiny, tak rodin vzájemně mezi sebou.

Trocha historie. Naši předkové tisíciletí vytvářeli mechanizmus interakce lidí jak uvnitř rodiny, tak i mimo ni. V důsledku toho vznikla rodina, základní jednotka společnosti, která se dnes nazývá řeckým slovem patriarchální, a odpovídající „zákony čistoty rodu“ (zákony Rita). Rodiny, jako samostatné jednotky, se mohly spojovat v rody nebo občiny. Hlavou rodiny, rodu, občiny, případně státu-državy byl muž. „Muž“ doslova znamená „moja žizň“ - můj život. To jest mladík, který pochopil, že může převzít odpovědnost za svůj život i život ostatních lidí a který k tomu byl připraven, se mohl stát mužem, pokud vytvoří svou rodinu. Proto si musel najít dívku, která by s ním vstoupila do svazku a vytvořila rodinu. Začínal všem známý proces, který se nazýval námluvy. Vybírala se dívka, připravená na rodinný život, věsta (VE – věděnije,vedení, ST – stojať, stát), a jestli dívce vyhovoval ženich, konala se svatba. Dívka se stala ženou, doslova to znamená „žizň na“ - život na, tj. odevzdávající, svěřující svůj život a osud svému muži do jeho zodpovědnosti. Z toho důvodu se k výběru ženicha přistupovalo vždy velmi vážně. Ale někdy dívka nebyla připravena na rodinný život a takovou dívku nazývali nevěsta, doslova nehotová, nevedoucí. I ženich se mohl ukázat ne zcela zodpovědný. V každém případě takový svazek nazývali brak (rus. brak – sňatek, manželství, ale též vadné zboží), což bylo velkou ostudou pro všechny zúčastněné ze všech stran námluv.

 


Zkažené děvče si za ženu nikdo nevzal, protože podle zákona o čistotě rodu byl první muž pokládán za otce všech dalších dětí, i když je ani nepočal. To nebylo náhodou, pannu je možno přirovnat k čistému listu papíru, na kterém muž zanechá svůj otisk, všechny informace, které má v genech. Toto probíhá na úrovni duchovní podstaty, ducha nebo duše, jak to kdo chápe.

 

 

První muž zanechá nejvýznamnější otisk, následující taktéž zanechají svoje otisky, což může vést k negativním důsledkům pro budoucí děti v podobě zvýšené možnosti vrozených fyzických či duševních nemocí. V moderní vědě se tento jev uchytil pod názvem telegonie.

Moderní mladé dívky by měly vědět, že za jejich dobrodružství budou platit jejich děti. A mládencům je třeba připomenout, že děti těchto dívek nebudou úplně jejich dětmi. Odtud může pocházet nepochopení, které vzniká mezi dětmi a otcem v současném světě. V souvislosti s výše uvedenými okolnostmi zákony čistoty rodu udržovaly to, co se nazývá národ. Dívky do sňatku zachovávaly čistotu, potom věrnost. Porušení zákonů čistoty rodu se přísně trestalo a odsuzovalo celou společností, protože škoda byla způsobena dětem, genetické budoucnosti národa.

Jestliže šlo všechno dobře, a já myslím, že ano, většinou to tak bylo, jinak bychom prostě nepřežili tolik tisíciletí. Mladí, jak se říká, žili dobře až do smrti. Dobro – „dobyča roda“- zisk rodu. Co asi obnáší zisk rodu? Všemožné materiální blaho? Znalosti o okolním světě a přírodě? Ano, ale ještě „malý“ a ne okamžitě zjevný profit - genetický vývoj, evoluci rodu, což je, podle mého názoru, důležitější než cokoliv jiného. O tom dobře píše Nikolaj Viktorovič Levašov ve svých knihách „Poslední apel k lidstvu“, „Nehomogenní vesmír“ a „Podstata a rozum“, svazek 1 a 2.

Dobrá dědičná genetika - to je správné, to je jedna z podmínek sloučení duchovní podstaty s odpovídající genetikou. Ale musíme ji také probudit, to znamená projít evolucí znova, tak říkajíc zrychleným tempem. A zde vystupuje rodina jako první, a podle některých i hlavní garant úspěšného dokončení, probuzení, rozvoje podstaty a jejího ztotožnění s obdrženou genetikou a vzájemného obohacení evolučními změnami.

Od narození do 7 let se děti nazývaly „čady“ – děti, a jejich vzděláváním se zabývaly především ženy. Také musely poslouchat starší děti, nejen dospělé, a zároveň se starší učily odpovědnosti za mladší. V tomto věku děti nebyly rozděleny podle pohlaví. K tomu došlo ve věku 7 let. Děti sledovaly a zjišťovaly jejich kvality, podle kterých byly později vychovávány. Nerozvážné děti zvlášť netrestaly, dalo by se říci rozmazlovaly, proto se snažily muže k jejich výchově nepustit. Trestání bylo povinností mužů.

Ale po sedmi letech, kdy se z dětí staly „otroky“ – chlapci (ROK – životní cesta, osud; od RO (rod) K), byly vychovávány ve strohosti (ST (stát) - RO (rod) - GA (cesta)).

pozn. Hox: „otrok = ot ROK = „pán nad svým osudem/životní cestou“, neboli převzetí odpovědnosti za svou životní cestu. Nemá nic společného s významem otrok, rusky se otrok v tomto smyslu řekne „rab“.

Z chlapců vychovávali mládence, budoucí muže, a z „otročic“ dívky, budoucí ženy, matky. V souladu s tím se snažili vychovávat muži chlapce a ženy dívky, ale vzdělávání jako takové vždy bylo odpovědností ženské poloviny. Mimochodem, i pojmenování, podle tvrzení některých ochránců paměti národa a badatelů zabývajících se Slovany, proběhlo až po dovršení 7 let.

Výrostci se po dosažení 14-15 let věku stali mládenci a dívkami. Mladí lidé se připravovali na získání postavení ve společnosti (postavení muže a postavení ženy), které mohli získat po dosažení 21 let. Ale někdo mohl zůstat děvčetem či mládencem – „pareň“. Podle Dalova slovníku: „parněvať“ – být svobodný, být starý mládenec. Tito lidé nebyli samostatní a byli vedeni v seznamu podle otce své rodiny, kromě chlapců, které poslali, jak se dnes říká, „bránit vlast“. Tito chlapci byli vychováváni v kozáckých hordách (armádách), které ležely na hranici. To byla v podstatě jedna velká družná rodina, kde všichni byli bratři, starší a mladší, a vládl jim „Báťa“ – otec (báťa-ataman). Vrchním velitelem hordy byl Chán, v době války zastával také funkci civilního knížete. Kozáci se neženili, až po návratu do civilního života založili rodinu. Po porážce Velké Tartarie Kateřina Veliká všechny kozáky oženila, jistě proto, aby nad nimi získala kontrolu.

Tato věková gradace nebyla náhodná. Bylo to spojeno s vývojem těl duchovní podstaty. N. Levašov to dobře popsal ve svých knihách. Do sedmi let se rozvíjí éterické tělo, do 14-15 let nižší astrální tělo, do 21 let vyšší astrální tělo, do 33-36 mentální tělo, a ne nadarmo se říká, že až po 21. roce začínáme používat svou hlavu. Od narození do 33-36 let probíhá proces rozvoje duchovní podstaty v novém fyzickém těle, se vzájemným vlivem jednoho na druhé. Naši předkové o tom říkali: „v sobě povstat, sebou se stát“. Jedině po plném obnovení, rozvinutí duchovní podstaty lze v principu hovořit o dalším vývoji, nebo, jak říkají „východní nauky“, sebezdokonalování. Ale je třeba poznamenat, že změny v duchovní podstatě, pozitivní i negativní, probíhají i během procesu obnovy a rozvoje podstaty v novém fyzickém těle.

 


Tak takhle žili na celém světě, ve skutečnosti jedna velká rodina. Zemstvo je ve skutečnosti struktura společnosti, vytvořená podle patriarchální rodiny. No, ale tak silná jednotná země nedávala pokoj našim nepřátelům. Můžeme vysledovat, jak proběhlo zničení naší země i rodiny, její primární struktury.

 

 

Hlavní vliv měla náhrada světonázoru (VE - vědět, RA - světlo, skutečnost) náboženstvím (soubor dogmat). Je třeba říci, že zpočátku nebyli příliš úspěšní. Až ovlivněním vládců pomocí tzv. institutu nevěst a dalších metod, nebo zaměněním vládců za jejich dvojníky, se jim podařilo za podpory těchto vládců nebo jejich rukama násilně vnutit svoje zkreslené chápání světa. Ve skutečnosti probíhal a probíhá proces oblbování lidí.

Příklad, že to pokračuje, vidíme nyní v tzv. reformě vzdělávání. Ale tradice a zkušenosti, které se uchovávaly v rodinách a předávaly z otce na syna, neumožnily procesu oblbování probíhat tak, jak si přáli naši nepřátelé. Kromě toho kultura, udržovaná v rodinách, ovlivňovala jak radu vládců řídící společnost, tak i vládce samotné, jejich kulturu a pohled na svět. Naši nepřátelé to pochopili a při příštím násilném převzetí moci, nejprve za revoluce v Evropě, u nás během velké revoluce v roce 1917, si dali za úkol zničit patriarchální rodinu.

Proto se pod rouškou boje za práva žen zformovalo hnutí zvané feminismus, ale ve skutečnosti je to hnutí za zrušení rodiny jako takové. Navíc oslabení celé populace, muži přestávají být zodpovědnými a nepotřebují být silní, aby bránili svoje rodiny, a ženy přestávají plnit nejdůležitější předurčení, dané jim přírodou – plnit povinnosti matky. Ale nejvíce strádají děti, které zůstávají bez patřičné výchovy otce a láskyplné péče matky, v podstatě zmrzačené osudy. Podle statistik v USA 80% pachatelů vyrostlo v neúplných rodinách. Ve filmu „Zeitgeist“ bylo uvedeno, že feminismus způsobil dvě věci. Jednak rozpad rodiny, což umožnilo větší kontrolu nad každým členem společnosti, a navíc ženská polovina obyvatel mohla být zdaněna.

Ale s tím se naši šílení nepřátelé nechtěli spokojit. Začala nová fáze, nyní údajně na ochranu práv dětí. Tak smutně všem známá sociálně-právní ochrana dětí je příkladem této fáze. Fajn, feminismus rozdělil otce a matku a justice odebírá děti. Předtím oddělili vládce-hlavu od těla-národa. Princip rozděl, znič, a zbylé doraž a zotroč, a to vše pod záminkou: péče o lidi, ochrany práv a svobod atd., atd.

 



Co musíme udělat v této situaci - je nutné pochopit všechno, co se dnes děje s námi a s naší společností a začít jednat. Dále, jak říkali naši předkové, naše síla je v jednotě. Toho lze dosáhnout pouze osvíceným věděním všech členů společnosti a utužením celé společnosti, v první řadě rodiny jako základu společnosti. Potřebujeme nejen zabránit zničení naší vlasti a lidí, jejích původních obyvatel, ale také přivést je k rozkvětu.

 

 

Andrej Palcev

Preklad: Klára

Zdroj: http://leva-net.webnode.cz/

 


 

Súvisiace:

Aha, takže nemáš gule?!
http://www.cez-okno.net/clanok/vztahy/aha-takze-nemas-gule

Telegonie
http://www.cez-okno.net/clanok/dnk/telegonie

SLOVANSKÉ VÉDY
http://www.cez-okno.net/rubrika/vyber-slovanske-vedy

 


 

Autori: 
január 22, 2012 23:53 popoludní
  • Komentáre

1 Komentáre

  1. Obrázok používateľa jana123
    jana123december 28, 2015 19:23 popoludní

    Komentár: 

    JE VELKY OMYL ze telegonia sa tyka iba zien. TELEGONIA SA TYKA ROVNAKO I MUZOV a netyka sa to len fyzickeho prenosu genetickej informacie, ale i psychickeho prenosu - ak jeden z partnerov pri fyzickom milovani ľúbi a mysli na ineho - energia lasky . Tieto znalosti vyuzivali nielen starí slovania...
    Stari slovania - volchovia ci vedmy - pravdepodobne i indiansky či austrasky a africkí šamani vsak poznali obrady na energeticke vycistenie - zrusenie telgonie - Preto inkvizicia upaľovala týchto ,,kacirov,, a naopak nic nenamietala proti pravu prvej noci

 

 

Top