Obrázok používateľa CEZ OKNO
Enochovo velkolepé zařízení

Enochova Kniha (Enoch 1 či Etiopský Enoch, nutno odlišit od pozdější knihy Enochova Tajemství, rovněž zvané Enoch 2 či Slovanský Enoch) byla datována do období mezi lety 200 před Kristem a 100 před Kristem (mezi Starý zákon a Nový zákon). Specialisté na židovské náboženské texty se shodli, že velká část Nového zákona použila Enocha jako svůj zdroj materiálu. Je to apokalypsa (zjevení) podobná v jistém ohledu Knize Zjevení sv. Jana. Zdá se, že přičítání jejího autorství Enochovi je kalendářním odkazem, neboť Enoch je v knize Genesis označen jako sedmý v linii od Adama a údajně měl žít 365 let. V knize se nachází množství kalendářních informací a když ji Robin Heath (autor několika knih o megalitických oblastech) analyzoval za použití jednoduchého počítačového programu, zjistil, že pozorování byla prováděna z nějakého místa velmi vzdáleného od severu Izraelu – ve skutečnosti ze zeměpisné šířky Stonehenge!



V knize Slunce, Měsíc a Stonehenge Heath dále ukázal, že popisy východů Slunce a Měsíce uvnitř šesti portálů na východě a západů uvnitř šesti portálů na západě specificky odkazují na pozorování provedená z lokality známé jako The Grave (Hrobka) (u ‚vchodu‘ do trilithon-koňské podkovy), skrze „portály“ mezi pískovcovými valouny ve Stonehenge. To dokonale zapadá do Enochovy kapitoly 34, v níž je nesen andělem Urielem „směrem na sever ke konci země a tam jsem spatřil obrovské a velkolepé zařízení...“. Christopher Knight a Robert Lomas upozorňují, že, jak se zdá, Enoch navštívil také Newgrange v Irsku (obrovská hrobka s průchodem vybudovaná asi 3000 let před Kristem, která je pokryta nádherným bílým kvarcitem), když navštívil „zeď postavenou z krystalů“.

Robin Heath poznamenává, že v keltské knize The Tales of Taliesin její autor tvrdí: „Byl jsem učitelem Eli a Enocha“. Dále je zmíněn také v jiné keltské knize jménem The Mabinogion datující se přibližně do roku 1300; ve Walesu, poblíž Preselli, se dokonce nachází kopec zvaný Carn Enoch, kde mají původ kameny ze Stonehenge. Také jsem objevil, že původní prastaré jméno hrabství hraničího s údolím Boyne v Irsku bylo Uriel. Zde se také nalézá Newgrange.

Enoch byl Noemovým pradědem a nejen, že v Enochově Knize obdržel kalendářní informace, nýbrž se také dozvěděl o nadcházející potopě a informaci předává dále Noemu. Robin Heath zdůrazňuje, že před rokem 3000 před Kristem byla astronomická postavení většinou hvězdná. Tvrdí, že právě před rokem 3000 před Kristem zažila Země blízké setkání s asteroidem a tato událost je také původem celosvětového mýtu o povodni. Navrhuje přibližnou dataci 3300 před Kristem. Knight a Lomas nabízejí rok 3150 před Kristem a také vyjadřují názor, že lidé rýhovaných předmětů z neolitické Británie toto ve skutečnosti předpověděli na základě závěrů, které učinili ohledně předchozího dopadu souvisejícího s kometou, kterou umisťují do roku 7640 před Kristem. Již jsme viděli, že další badatelé umísťují povodeň do roku 3114 před Kristem, spolu s počátkem 13-baktunového cyklu.

Knight a Lomas, kteří jsou Zednáři, zkoumali staré dokumenty Lóže a pokoušeli se vystopovat kořeny zednářských tradic. Enoch upoutal jejich pozornost, jelikož je zmiňován na několika zednářských stupních. Šli do minulosti zednářských ceremonií až došli k templářským rytířům (tak přesvědčivě, že mnoho dříve nedůvěřivých zednářů je s nimi nyní zajedno); původních devět rytířů byli přímí nástupci židovských Chrámových kněží. Templáři kopali pod Chrámem v Jeruzalémě a nalezli obrovskou skrýš pokladu, popsaného v Měděném Svitku z Kumránu, a navíc doprovodné tajné texty – soudobé písemnosti k Svitkům od Mrtvého moře. Ty byly poté zakopány pod kaplí v Rosslynu ve Skotsku, která je kopií Šalamounova chrámu, doplněnou devíti kryptami. Informace ze svitků byly zakódovány do Katedrál sponzorovaných Templáři – a to je kdy začalo zednářské bratrstvo, které rozvrhlo kamenné stavby.

Lidé rýhovaných předmětů obchodovali v oblasti Středomoří (např. cín za bronzové výrobky) a jejich názory byly předány Kananity a Féničany, kteří je odkázali Izraelitům, když dorazili z Egypta.

Knight a Lomas poukázali na skutečnost (po Martinovi Brannanovi), že pokud lupa/objektiv/čočka sleduje polední Slunce po 366 dní a body se spojí výsledným obrazem jsou dvě spirály okolo slunovratů, s oválnými liniemi u rovnodenností39. Jestliže je zaznamenáván každý den v poledne po 366 dní stín sloupu, který ukazuje dobu, dosáhneme stejného výsledku. Takže spirála představuje čtvrt roku. Mnoho spirál nalezneme v Newgrange – na místě, které je vybudováno tak, východ Slunce na zimní slunovrat každý rok ozáří komoru. Ve vnitřní komoře v Newgrange se nachází nápadná trojitá spirála. Podle teorie Knighta a Lomase má trojitá spirála představovat tři období: devět měsíců čili dobu těhotenství u lidí. Na tomto období je založen mayský Tzolkin s 260 dny a, jak víme, 13-baktunový cyklus končící v roce 2012 je strukturován jako obří Tzolkin s 260 katuny, které by mohly reprezentovat planetární gestaci či těhotenství, které předchází zrození dalšího Slunce (znovuzrození Jednoho Hunahpu) na zimní slunovrat v roce 2012.

Enoch přirovnává všechny spravedlivé a vyvolené v čase soudného dne k „žhnoucím světlům“, mají být „oděni do hávu glorioly“. Říká: „budete zářit jako nebeská světla a nebeské portály vám budou otevřeny“ a „objeví se tam, kde jsou pro ně určeny dny a období“. Je toto popis zlatých světelných těl v nadčasové astrální dimenzi? Navzdory skutečnosti, že mýtus o povodni si hojně půjčuje ze sumerského mýtu Utnapishtim, snad celý židovský a křesťanský apokalyptický žánr má své kořeny v Británii a megalitickém úsilí předpovědět příští katastrofu. Možná se esenciálně jedná o předpověď příští geomagnetické fluktuace, která způsobí hromadné otevření oka epifýzy a exosomatickou (doslova mimotělní) přeměnu. Nápovědou zde je „čtyřicet dní a čtyřicet nocí“, kdy déšť padá na Zemi, zatímco byl Noe na Arše. Již jsme viděli, že toto je období Syndromu Akutní Schizofrenické Změny, s jeho pozměněnou funkcí epifýzy. Dalším takovým biblickým příkladem je čtyřicet Mojžíšových dní a nocí na hoře Horeb v sinajské poušti, kde hovořil s Bohem nebo Elijášův útěk do pouště, kde spatří anděla a pokračuje po čtyřicet dní a čtyřicet nocí k hoře Horeb a slyší, jak k němu Bůh promlouvá a dále Ježíšových čtyřicet dní a nocí v poušti, kdy je pokoušen Ďáblem a poté navštíven anděly.

Poté, co jsme viděli spojení mezi Enochovou Knihou, Stonehenge a Newgrange, si můžeme všimnout, že Newgrange byl navržen tak, aby se identifikoval s východem Slunce na zimní slunovrat a že ortodoxní postoj (po knize profesora Johna Northa z roku 1996 Stonehenge – Člověk neolitu a Vesmír) v současnosti říká, že primární uspořádání ve Stonehenge je nastaveno směrem k západu Slunce na zimní slunovrat. Východ Slunce v době letního slunovratu, každoročně navštěvovaný ve Stonehenge tisíci lidí, během něhož se první záblesk Slunce objeví přímo vedle Heel Stone a kdy poté plně vzešlé Slunce sedí přímo na něm, je uspořádáním, které neexistovalo, když byl monument vybudován. Změna úhlu sklonu ekliptiky způsobila, že se Slunce posunulo mezi jednou a půl a dvěma šířkami Slunce směrem ke kameni Heel Stone. Jak upozornil William Gaspar, tento cyklus měnící se ekliptiky trvající 41 000 let je přesně dělitelný 13-baktunovým cyklem. Zemské ose trvá 20 500 let přejít od minimálního náklonu k maximálnímu a dalších 20 500 let přejít zpět. To znamená, že to dělá přesně čtyři 13-baktunové cykly na půl-cyklus a my jsme přesně na konci Čtvrtého Světa, či Slunce, Hopi a Mayů, který končí na Zimní Slunovrat. V Newgrange měnící se ekliptika posunula paprsek světla zpět, takže už plně neosvětluje trojitou spirálu gestace či těhotenství, ale dopadá do středu komory, kde by (kdyby se nádrž stále nacházela ve své původní pozici) zasáhl ústřední kámen, který by odrážel nádrž, osvětlil celou komoru a označil tak vynoření se lidstva ze své techno-kukly do plně metamorfované50 imago (ideálně vyvinuté) formy.




Formace v obilí jsou, jak jsme viděli, přitahovány vodonosnou geologií a toto jsou také oblasti, kde zůstala zachována většina posvátnách míst. Oblast Avebury ve Wiltshire je ústředním ohniskem aktivity a také je lokalitou světově největšího kamenného kruhu, který obkružuje celou vesnici Avebury, která byla následně uvnitř vybudována. Fenomén kruhů v obilí je bezpochyby napojen na posvátná místa a obzvláště viditelné to bylo v roce 2003. Pátého července tohoto roku získala řada mohylových hrobů z doby bronzové v North Down, Wiltshire, ve Velké Británii, další „mohylu“ navazující na řadu, avšak její vzhled připomínal ochranný štít z doby bronzové. Tři formace na posvátných místech se v roce 2003 objevily také v Yorkshire; první z těchto tří se objevila vedle Thornborough Henge 21.června a upozornila mnoho lidí na existenci této málo známé posvátné lokality a přitáhla pozornost ke skutečnosti, že je místo ohroženo těžbou a tímto vyvolala kampaň za záchranu lokality. Poté se objevila v TV dokumentu BBC o spojení s Orionem objeveném doktorem Janem Hardingem. Další formace v obilí, která se objevila 9.července, byla viditelná z Rudston Monolitu, nejvyššího stojícího kamene v hrabství (26 stop) a další přišla 3.srpna do Boroughbridge a objevila se na stejném poli, kde se nacházejí stojící kameny Devil’s Arrows (Ďáblovy šípy).

Nejen, že nám tyto útvary v obilí pomáhají zaměřit naši pozornost na posvátná místa, nýbrž mohou mít také dopad na náš endokrinní systém. Badatelka Lucy Pringle, zabývající se tímto tématem, uskutečnila experiment, v němž byly zjištěny hladiny hormonů za pomoci přístroje na měření ESR (elektrický odpor kůže) u ženy ve věku 72 let a u muže ve věku 54 let, před a po vstupu do formace v obilí. Po navštívení kruhu se jejich hladina melatoninu „výrazně zvýšila“. Melatonin je tvořen v epifýze (šišince) a je surovinou pro produkci vnitřních halucinogenů. Existuje také několik žen, které nahlásily buď krvácení v období menopauzy nebo neočekávanou menstruaci během návštěv ve formacích v obilí (dvě z nich jsou mé přítelkyně a ostatní nahlásila Lucy Pringle). To by mohlo také ovlivňovat epifýzu, stejně jako další endokrinní žlázy, jelikož je zahrnuta do zpětnovazební smyčky lidské produkce sexuálních hormonů. Oba účinky mohou být spojeny s magnetickým polem, jelikož Jerry Decker z internetových stránek www.keelynet.com (web o volné energii, kontrole gravitace a alternativním zdraví) říká: „ustálený stav magnetického pole severní polarity bude stimulovat produkci melatoninu a odstraní PMS (premenstruální syndrom), pokud je síla pole v okolí epifýzy v rozsahu 400mg“.

Tom Graves přirovnal posvátná místa k soustavě akupunkturních bodů, vzhledem k tomu, že tyto body vykazují meřitelné rozdíly v odporu kůže z okolních oblastí, což bylo změřeno zařízením zvaným Tobiscope a vyfoceno za použití Kirliánské fotografie. Body jsou přesně tam, kde Číňané vždycky říkali, že jsou. Podobným způsobem vykazují akupunkturní body Země (posvátná místa) měřitelný rozdíl v geomagnetickém poli z okolních oblastí a zdá se, že jsou uzlovými body v síti meridiánů na planetárním těle, kde můžeme dosáhnout vyšších dimenzí mysli. Je nám představována významnost neolitického myšlení – toto Terence McKenna nazval „archaické obrození“.

© 2002 Geoff Stray: "Beyond 2012" (ukázka z knihy)

© 2008 Translation: Adriana Křížová

Zdroj: Matrix-2001.cz

 


máj 26, 2008 23:31 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top