Obrázok používateľa CEZ OKNO
Erich von Däniken: VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOST časť druhá

Julius Verne, patron všech fantastických románů, se pojednou stal docela střízlivým spisovatelem; úsilí dosáhnout hvězd už není utopií a kosmonauti našeho desetiletí necestují kolem světa za 80 dní, ale za pouhých 86 minut. Chtěli-li bychom zde předpovídat jednotlivé etapy a časové možnosti příprav fantastické cesty vesmírem, zjistili bychom, že bude patrně uskutečnitelná za kratší dobu, než jakou vyžadoval vývoj od verneovské cesty kolem světa za 80 dní k bleskovému šestaosmdesátiminutovému obletu. Nenechme se však spoutat příliš úzkými časovými hranicemi — předpokládejme, že naše kosmická loď opustí Zemi na cestě ke vzdálenému, cizímu slunci teprve za 150 let…

 

FANTASTICKÁ CESTA KOSMICKÉ LODI VESMÍREM - "BOHOVÉ" PŘICHÁZEJÍ NA NÁVŠTĚVU - NEZAVÁTÉ STOPY

Bude veliká jako dnešní zaoceánský parník. Její startovní váha bude asi 100 000 tun, přičemž podíl pohonných hmot bude činit 99 800 tun a užitečná váha vlastního korábu 200 tun.

Nemožnost?

Již dnes bychom mohli kus po kuse sestavit takovou kosmickou loď na vhodné oběžné dráze. Tato montáž se však stane za méně než dvě desetiletí zbytečnou; obří kosmické lodě budou startovat z povrchu Měsíce. Nadto je v plném proudu výzkum raketových motorů zítřka, především motorů pulsních, využívajících jaderných reakcí při proměně vodíku v hélium nebo anihilace hmoty, přičemž proud výtokových částic dosáhne rychlosti světla. Novou, odvážnou cestou, jejíž schůdnost prokázal (zatím ovšem jen na jednotlivých elementárních částicích) fyzikální pokus, je fotonová raketa. Pohonné hmoty na palubě fotonové rakety dovolí totiž takové přiblížení se rychlosti světla, že se plně uplatní relativistické efekty, zejména časová dilatace rakety a její posádky ve srovnání s místem -startu. Pohonné hmoty budou proměřovány ve svazek elektromagnetického záření o rychlosti světla. Kosmický koráb, vyzbrojený fotonovými motory, by mohl teoreticky dosáhnout 99 % světelné rychlosti a díky tomu překonat hranice našeho slunečního systému (6).

Ovšem — je to závratná představa. Na prahu nového věku lidstva bychom však neměli zapomínat, že epochální pokroky techniky, jejichž svědky se stali naši dědečkové, nebyly o nic méně závratné: železnice — elektřina — telegraf — první automobil — první letadlo… My jsme byli prvními posluchači „hudby z éteru", prvními diváky barevné televize, zažili jsme první starty k vesmírným cestám a prohlíželi snímky prvních družic, kroužících kolem Země. Naši vnukové budou účastníky mezihvězdných výprav a posluchači kosmických výzkumných oborů technických fakult budoucnosti.

Sledujeme tedy cestu naší fantastické kosmické lodi, směřující ke vzdálené hvězdě. Bylo by patrně zajímavé dohadovat se, jak si posádka během letu krátí čas — ale ať jsou vzdálenosti jakkoli obrovské a ať se čas pro ty, kdo zůstali a čekají doma, na Zemí, vleče sebepomaleji, Einsteinova teorie relativity platí do posledního písmene. Ač se to zdá být nepochopitelné, probíhá Čas v kosmické lodi, pohybující se rychlostí blízkou rychlosti světla, pomaleji než na Zemi.

Obsáhne-li rychlost kosmické lodi 99 % rychlosti světla, uplyne naší posádce v lodi letící do vesmíru 14,1 roku, zatímco na Zemi uplyne sto let. Posunutí mezi časem kosmonautů a časem pozemšťanů lze vypočítat rovnicí odvozenou z Lorentzovy transformace:

t = čas kosmonautů, T pozemský čas, w rychlost letu, c rychlost světla. Rychlost letu kosmické lodi lze vypočítat pomocí základní raketové rovnice, odvozené profesorem Ackeretem:

přičemž v = rychlosti letu, w = rychlost výtokového proudu částic, c = rychlost světla a t = podíl pohonných hmot startovní dráze korábu.

V okamžiku, kdy se naše kosmická loď bude blížit cíli, vybere posádka k bližšímu průzkumu vhodné planety, provede spektrální rozbory, gravimetrická měření a propočty jejich oběžných drah. Za přistávací plochu zvolí patrně planetu, podobající se co nejvíce Zemi. Pokud by po cestě, dlouhé 80 světelných let, spotřebovala kosmická loď všechny pohonné hmoty, bude přirozeně posádka nucena po dosažení cíle opět naplnit nádrže svého korábu novým štěpným materiálem.

Předpokládejme tedy, že planeta vyhlédnutá pro přistání, se podobá Zemi. Zmínili jsme se již, že taková možnost bezpochyby existuje. Odvažme se tedy i další domněnky: civilizace cílové planety je asi na úrovni pozemské civilizace před 8000 lety. To vše by zjistily přístroje kosmické lodi dávno před vlastním přistáním. Samozřejmě, že si kosmonauté vybrali přistávací plochu poblíže míst výskytu radioaktivních ložisek: přístroje odhalí rychle a spolehlivě horstva ukrývající zásoby uranu.

Přistání proběhne podle plánu.

Co si však asi myslí primitivní bytosti obývající planetu, o příšeře, která se k nim právě snesla, a o bytostech, jež z ní vystoupily? Nezapomeňme, že i my jsme byli před 8000 lety polodivochy. Bude jen naprosto pochopitelné, jestliže polodivoši, kteří se stáli svědky popsaných událostí, skryjí tvář v prachu a neodváží se ani pozvednout oči. Až dosud uctívali Slunce a Měsíc. Teď se stalo něco strašlivého: bohové osobně sestoupili z nebes!

Domorodí obyvatelé planety pozorují z bezpečného úkrytu kosmonauty, kteří nosí na hlavách podivné klobouky s hůlkami (přilby s anténami). Oněmí, když se noc pojednou změní v den (díky reflektorům), zděsí se při pohledu na cizí bytosti vzlétající bez námahy do výšky (na raketových opascích), znovu zaryjí tvář do země, jakmile se z korábu vyhrnou troubící, rachotící a vyjící „zvířata" (vrtulníky, vznášedla, univerzální vozidla) a konečně v hrůze uprchnou do bezpečí svých jeskyň, když se nad horami ozve hrozivé dunění a burácení (pokusného výbuchu). Pro primitivní obyvatele zkrátka musí naši kosmonauté volky nevolky představovat všemohoucí božstva.

Zatímco těžká práce kosmonautů pokračuje, přiblíží se patrně dříve nebo později delegace kněží nebo kouzelníků k tomu příslušníku posádky, v němž neomylným instinktem vytuší velitele, aby vešla ve styk s bohy. Přinášejí dary, jimiž si doufají neočekávané hosty naklonit. Lidé pochopitelně díky elektronickým počítačům rychle rozluští řeč praobyvatelů a budou schopni za prokázané laskavosti poděkovat — bezvýsledně. Nic nezmůže ani vysvětlování v řečí nepozemšťanů, že nepřistáli bohové, že jejich rodnou planetu nenavštívily vyšší bytosti, vyžadující uctívání. Naši primitivní přátelé prostě neuvěří. Hosté přicházejí z cizích hvězd, zřejmě vládnou nesmírnou mocí, dovedou vykonávat zázraky. Musí to tedy být bohové! Nemá vůbec smysl cokoli vysvětlovat. Celá událost se vymyká pochopení tak nenadále a hrůzyplně přepadených bytostí.

I když ovšem naprosto nelze události ode dne přistání předpovědět, můžeme přece jen s jistou pravděpodobností předvídat alespoň několik bodů:

— část obyvatelstva bude získána a vyškolena ke spolupráci při vyhledávání štěpného materiálu, nezbytného k návratu kosmického korábu na Zemi, v kráteru, vytvořeném výbuchem,

— nejchytřejší z obyvatel bude určen „králem". Jako zjevný odznak své moci obdrží bezdrátovou stanici, jejímž prostřednictvím může kdykoliv mluvit s „bohy",

— kosmonauti se pokusí vštípit obyvatelstvu základní, nejjednodušší civilizované životní formy a morální pojmy, aby byl umožněn další vývoj jakéhosi společenského řádu,

— naše skupina kosmonautů bude napadena jiným „národem". Vzhledem k tomu, že dosud nebyl shromážděn dostatek štěpného materiálu, budou útočníci po četných varováních odraženi moderními zbraněmi,

— několik vybraných žen bude kosmonauty oplodněno. Tak může vzniknout nová rasa, předbíhající do jisté míry přírodní vývoj,

— díky zkušenostem z vlastní minulosti víme, jak dlouho potrvá, než tato nová rasa bude schopna uvažovat o průzkumu vesmíru. Proto zanechají kosmonauté před návratem na Zemi zjevné, zřetelné stopy a znamení, která však teprve mnohem, mnohem později bude schopna pochopit technicky vyspělá a matematicky vzdělaná společnost,

- pokus o varování našich chráněnců před nebezpečími, hrozícími v budoucnosti zůstane značně problematickým. I kdybychom jim ukázali nejděsivější filmové záběry pozemských válek a výbuchů jaderných zbraní, nezabránili bychom patrně opakování stejných bláznovství, jakých se dopouští stále znovu (téměř) vševědoucí lidstvo, hrající si ustavičně s válečným ohněm. Kosmická loď konečně znovu zmizí v temnotách vesmíru. „Byli tu bohové!" zazní jednohlasné mínění našich přátel o zázraku, který právě prožili. Přeloží události do své jednoduché řeči, aby je mohli jako ságu vyprávět synům a dcerám. Dary a nástroje, vše, co kosmonauté zanechali, se změní v uctívané relikvie.

Kdyby naši přátelé znali písmo, mohli by zprávu o událostech s příslušnou dávkou posvátné hrůzy, podivu a svrchovaného úžasu zaznamenat. Pak bychom se dočetli — a kresby by tuto zprávu doprovodily — že zde kdysi pobývali bohové ve zlatém oděvu, kteří za nesmírného hluku sestoupili v létajícím korábu. Dočetli bychom se o vozech, v nichž bohové křižovali moře i step, o strašlivých, bleskům podobných zbraních. Vyprávění by nezapomnělo ani na slib bohů, že se opět vrátí… Do kamenů by prostí tvůrci vytesali a vyryli obrázky toho, co spatřili:

— nestvůrné obry, s přilbami a tyčkami na hlavách a se skříňkami
na prsou,

— koule, na nichž sedí a vzduchem létají nepopsatelné bytosti,

— tyče, vrhající na všechny strany paprsky jako Slunce,

— obrazy jakýchsi vozidel, podobných obrovskému hmyzu. Fantazii nepozemšťanů zobrazujících návštěvu naší kosmické lodi se nekladou žádné meze. Později se seznámíme se stopami, jež zanechali na prastarých zobrazeních při své dávné návštěvě naší Země „bohové".

Není obtížné odhadnout další vývoj na planetě, kde náš koráb přistál. Praobyvatelé hodně odpozorovali, mnohému se přiučili. Místo, na němž koráb přistál, je prohlášeno za poutní svatyni, kde pěvci oslavují hrdinské činy bohů. Jsou tu — přirozeně podle astronomických pouček — budovány pyramidy a chrámy. Národ roste, dochází k válkám, které skryjí a zahladí posvátná místa božské návštěvy. Pak přijdou generace, jež svatá místa opět objeví, odkryjí a pokusí se vyložit jejich poselství.

V našich dějepisech je už popsáno, co se dělo dál…

Na cestě za historickou „pravdou" však dříve musíme proklestit lesem otazníků průsek vedoucí do naší minulosti.

 

Poznámky

6 Tento všeobecně známý závěr teorie relativity se ovšem plně uplatní pouze při rychlostech velmi blízkých rychlosti světla, rozhodně bližších než 99 %. Chtějí-li pozemští kosmonauti dosáhnout za svého života, např. mlhoviny v Andromedě a zestárnout o pouhých 28 let (na "domovské" planetě zatím uplynou tři milióny let), musí se kosmický koráb pohybovat rychlosti v — = 0,99999 c. Ke skupině galaxií v souhvězdí Vlasů Bereniky pak poletí podle svého palubního kalendáře jen o deset let déle, na Zemi však zatím uplyne několik set miliónů roků…

 

Erich von Däniken, Erinnerungen an die Zukunft (VZPOMÍNKY NA BUDOUCNOST vydalo nakladatelství Orbis v roce 1970)

 


KNIHU bolo možné zakúpiť na tejto adrese

 

 

marec 27, 2011 19:43 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top