Obrázok používateľa CEZ OKNO
Alexandr Veliký – UFO incident!

Velmi známý rozhlasový moderátor, autor a ufolog Frank Edwards publikoval ve své knize „Stranger Than Science“ příběh o incidentu s UFO během válečného tažení Alexandra Velikého, který se opakovaně objevoval v různých knihách a článcích. Poslední počin vychází v knize „UFOs in Wartime – What They Didn’t Want You to Know (Berkley Books)“ od Mack Maloneye. Je pochopitelné, že Maloney začlenil tento případ do knihy, protože Alexandr Veliký (356-323 př.n.l.) je jedním z nejúspěšnějších a kultovních armádních velitelů všech dob.

Bohužel Maloney neučinil žádný výzkum tohoto konkrétního případu, omezujíc se na parafrázování Edwardsovy zprávy v druhém příběhu, kde „létající štíty“ údajně pomohly Alexandrově armádě dobýt město Týros v dnešním Libanonu. Nehledě na mnohá opakování Alexandrova příběhu existují pouze dvě jeho moderní verze a ani jedna neposkytuje historické odkazy ani zdroje. Veškerá úsilí různých historiků a badatelů nalézt starodávné zdroje až dosud selhala. Předtím než zmíním takové snahy Jacquese Vallee a dalších, pojďme se nejprve podívat na to, co se mělo přihodit. První verze publikovaná původně Frankem Edwardsem v roce 1959 je velmi stručná. Najdeme ji až na samém konci knihy v kapitole 72 “Spies in the Skies.” Edwards píše:

Alexandr Veliký nebyl první, kdo je viděl, ani první kdo se setkal s obtížemi. Vypráví o dvou podivných letounech, které se opakovaně ponořovaly do vody u jeho armády, dokud váleční sloni, muži a ostatní nezpanikařili a odmítli přejít řeku, kde se incident odehrával. Jak ty věci vypadaly? Jeho historikové je popisují jako velké zářící stříbrné štíty, plivající oheň kolem svých okrajů…věci, které přišly z nebes a navracely se do nebes.

Druhá verze byla publikována v roce 1966 Albertem Fenoglio v italské ufologické publikaci „Clypeus“ (číslo 9, 1. ročník 1966) v článku nazvaném “Cronoistoria su oggetti volanti del passato – Apunti per una clipeostoria” (Chronologická historie létajících objektů v minulosti – Poznámky o historických štítech). Fenogliova zpráva, která jako Edwardsova necituje žádné historické zdroje, byla střídavě překládána a publikována autorem píšícím o starodávných astronautech Raymondem Drakem v jeho knize z roku 1967 „Gods and Spacemen in Greece and Rome“ Drake říká, že Fenoglio založil svou verzi na historikovi 19. století Johannu Gustavu Droysenu, který odhaluje následující udivující informace během makedonského obléhání Týrosu v 332 roce před naším letopočtem:

Obléhání Týrosu, 332 před.n.l.„Opevnění nepodlehlo, jeho zdi byly 150 metrů vysoké a zkonstruované tak pevně, že žádné obléhací zařízení nebylo schopno zeď rozbít. Týrosané disponovali velkými staviteli a techniky válečných strojů té doby a tak zachycovali ze vzduchu zápalné šípy a projektily vymrštěné z katapultů na město.


Jednou se nad táborem Makedonců náhle objevily “létající štíty”, jak je nazývali, které letěly v trojúhelníkovité formaci vedené mimořádně velkým objektem, ty ostatní byly asi o polovinu menší. Bylo jich dohromady pět. Neznámí kronikáři vyprávějí, že pomalu kroužily nad Týrosem, zatímco je pozorovalo tisíce bojovníků na obou stranách v obrovském údivu. Náhle z toho největšího “štítu” vyšlehl záblesk, který zasáhl zdi, které se rozpadly, následovaly však další blesky a zdi a věže se sesypaly jako kdyby byly postavené z bláta zanechávaje po sobě obrovské otvory pro obléhatele, kteří se jimi vřítili jako lavina přes překážku. “Létající štíty” visely nad městem dokud nebylo kompletně převálcováno, pak okamžitě zmizely vzhůru a brzy se rozplynuly v modré obloze.“

 

 

Neověřená zpráva

Ve zprávě Fenoglia jde možná spíše o moderní tón, připomínající současné příběhy UFO, s frázemi jako „letěli v trojúhelníkovité formaci“ a visely nad městem dokud město nebylo zcela převálcováno.“ Je-li to pravda a “létající štíty” sehrály takovouto rozhodující úlohu v klíčové bitvě, předpokládali bychom, že se o tom zmíní Plutarch, Quintus Curtius anebo další historikové starověku píšící rozsáhlá díla o Alexandru Velikém, avšak nic nebylo nalezeno. Vyhledal jsem si francouzské překlady Droysenova německého životopisu Alexandra, kde popisuje obléhání Týrosu podrobně. Nutno říci, že tam létající štíty nejsou, ani světelné záblesky. Popisuje, jak řecká armáda hustě bombardovala zdi katapulty, dokud se jejich část nakonec nezhroutila. Kromě toho jsem později našel ucelenější překlad Fenogliova článku v časopise Clypeus, kde píše, že “během obléhání Týrosu v roce 332 před naším letopočtem byly pozorovány podivné létající objekty. Johann Gustav Droysen ve své knize „History of Alexander the Great“ (Geschichte Alexanders des Grossen, 1833) je úmyslně necituje, protože věřil, že jde o fantazii makedonských vojáků. Takže Drake zcela nepochopil Droysenův odkaz nebo prostě přeložil zkreslenou verzi původního článku, ale v každém případě Fenogliův příběh postrádá jakékoli důvěryhodné staré či moderní zdroje.

Všichni badatelé, kteří strávili čas nad tímto příběhem, nakonec vyšli až dosud naprázdno. Gordon Creighton, učenec a vydavatel „Britain’s Flying Saucer Review“, napsal v roce 1970, že “dodnes jsem neviděl žádný náznak co se týče toho, který autor je za toto zodpovědný” a “doufám, že pokud existuje řecký nebo latinský text, ať mi někdo řekne, kde ho najít.” Švýcarský ufolog Bruno Mancusi se zabýval makedonským historikem Alexanderem Donskim a v roce 2003 napsal, že “tato příhoda zůstává pochybná.” Jacques Vallee a Chris Aubeck došli ke stejným závěrům ve svých knihách „Wonders in the Sky – Unexplained Aerial Objects from Antiquity to Modern Times“ (Jeremy P. Tarcher/Penguin), kde si dokonce umístil Alexandrovy “stříbrné štíty” na obal knihy. Příběh o obléhání Týrosu však byl zařazen do “Part II: Myths, Legends, and Chariots of the Gods” katalogu historických případů UFO. První autoři zpochybňovali myšlenku, že šlo o dva incidenty (řeku a obléhání). Také zdůraznili, že Fenoglio nebyl hodnověrným zdrojem, který si jen vymyslel nebo okrášlil několik prastarých příběhů. Jak napsal Edwards, “dějepisci” popisovali “létající štíty”, což je předmětem debaty, protože „Deeds of Alexander“ (Alexandrovy skutky) sepsané Callisthenem (který doprovázel makedonského krále s jeho družinou a napsal o něm oficiální historii) se ztratily. Pozdějšími řeckými a římskými historiky byly některé výňatky citovány, ale žádný o “létajících štítech”. Z těchto důvodů Vallee a Aubeck vyvozují: “Dokud se nenajde původní zdroj, jsme toho názoru, že Alexandrova armáda v Týrosu jednoduše byla svědkem ohnivých projektilů nějakého druhu zápalných zbraní.”

Bizarní analýzu učinil dějepisec Yannis Deliyannis, který podotýká, že historik Quintus Curtius Rufus napsal ve své „Historia Alexandri Magni (lib. IV, cap. V)“:

 


„Týrosané rozžhavili bronzové štíty do běla, naplnili je horkým pískem a vařícími se exkrementy a vrhaly je ze zdí. Nikdo neznal větší strach, než byl tento. Horký písek vykonal své mezi náprsním brněním a tělem; nebylo možné jej vytřást a pálil na celém těle. Vojáci odhazovali zbraně, strhávali ochranné brnění a tím se vystavili zraněním, aniž byli schopni se bránit.“
(Výňatek z Heckel, W. and Yardley, „J. Alexander the Great: historické texty v překladu“, 2004, p. 147)

 

 

“Když se podíváme na Fenogliovy ‘létající štíty’ a vyhledáme staré zdroje,” komentuje Deliyannis, “já si myslím, že pasáž od Quintus Curtius je založena na Fenogliově použité verzi, ať úmyslně nebo jako důsledek nepochopení nebo špatné interpretace.” Pokud jde o “stříbrné štíty” Deliyannis zdůrazňuje, že elitní jednotka Alexandrovy armády známá jako Hypaspists si změnila své jméno na začátku kampaně v Indii na Argyraspides, což znamená “stříbrné štíty”, protože si zdobili štíty stříbrem, takže to by mohl být další zdroj zmatku pro moderní spisovatele jako je Edwards, Drake a Fenoglio.

Deliyannis také zmiňuje další možné zdroje. Tvrdí, že osobnost Alexandra Velikého značně převyšovala jeho život, dokonce i jeho vlastní délku života. Existují spekulace, že nebyl synem krále Filipa II. Makedonského, ale že hlavní bůh Zeus svedl jeho matku (ve filmu Olivera Stona ji ztvárnila Angelina Jolie), tudíž že byl polobohem. Tyto zvěsti se pravděpodobně používaly jako propaganda pro odrazení jakéhokoli odporu k jeho vpádům. V pouhých 12ti letech Alexandr úplně změnil antický svět, dobyl mocnou perskou říši a vpadl do Indie na východě a do Egypta na západě. Mnoho měst stále nese jeho jméno, jako je Alexandrie v Egyptě a Kandahár (ze svého jména v Persii, Iskandar) v Afghánistánu. Ačkoli byla jeho říše po jeho smrti v roce 323 před. n.l., když mu bylo 32, rozdělena mezi jeho hlavní generály v Babylóně, éra helénské civilizace se rozšířila přes středověk až daleko za něj, symbolizována slavnou knihovnou Alexandrie.

Existují tucty variant příběhů o Alexandrovi – některé nejslavnější jsou z 15. století od francouzského rukopisce La Vraye - Histoire du Bon Roy Alixandre (Skutečný příběh dobrého krále Alexandra), další napsané mezi 1178 - 1250 našeho století. Mnoho z těchto verzí je nádherně ilustrováno. Mezi fantastické skutky tohoto makedonského hrdiny patří postavení zdi v Asii; dosažení Edenu nebo primárního ráje Adama a Evy; létal po obloze ve voze poháněném napůl orlem, napůl lvem (které ulovil, nechal v kleci vyhladovět a pak nad klec umístil na kopí maso. Ve snaze jej zachytit, zvířata létala i s klecí); spouštěl se na dna oceánů v ponorce ve tvaru sudu; bojoval a zabíjel draky a mnoho dalších exotických monster; setkal se s všemi druhy podivných kreatur, také s proslulými Amazonkami, divými muži s podobou bigfoota a s legendárními bezhlavými bytostmi známými v Antice jako Blemmye (lidská stvoření bez hlavy s obličejem a ústy na hrudi).

Orlolvi jako pohon Alexandera

Další sci-fi scénou je jeho klesání na dna oceánů v podivné ponorce, připomínající tvarem sud. Například Friar Roger Bacon, jeden z mudrců té doby napsal v roce 1260:

„Jakýsi stroj, který byl zkonstruován pro podmořské cesty, se potápěl na dno, aniž by člověku hrozilo nějaké nebezpečí.“ Alexandr Veliký využíval tohoto zařízení jak víme od astronoma Ethicuse.

Dějepisec Yannis Deliyannis našel ještě “nebeský zázrak” v dopise Aristotelovi:

„Ponorka“ Alexandra Velikého

Okamžitě po té, co se nebe zatáhlo a z oblohy se snesly ohně. Oheň dopadl na Zem jako plápolající pochodeň a celá planina hořela od tohoto ohně. Pak muži řekli, že si myslí, že je to zloba bohů, která na nás dopadá. Pak jsem nařídil, aby se roztrhal starý oděv a použil jako ochrana před ohněm. Pak nastalo ticho a klid noci, jakmile se naše obtíže utišily.

Jak to tedy bylo s Alexandrem Velikým, viděl tenkrát UFO? Dokud ufologové nenajdou legitimní historickou zprávu, která podpoří incidenty údajných pozorování UFO Alexandera Velikého, nemohou být tyto příběhy považovány za faktické.

 

Antonio Huneeus, 20. 12. 2011, OpenMinds

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz

 

január 29, 2012 23:49 popoludní
  • Komentáre

2 Komentáre

  1. Obrázok používateľa Peter Vyšehradský
    Peter Vyšehradskýjanuár 30, 2012 10:31 dopoludnia

    Komentár: 

    Mohli tam lietať štíty, ale nemohol byť synom Dia resp. nejakého iného starovekého boha? Anunnaki a ostatní mimozemšťania boli predsa známi svojím miešaním sa medzi obyvateľstvo, čo keď bol jeho otcom práve niektorý z nich? Podobných príbehov je v staroveku veľmi mnoho, samotný Ježiš Kristus je jedným z nich...

  2. Obrázok používateľa Pavel Smutný
    Pavel Smutnýjanuár 31, 2012 10:23 dopoludnia

    Komentár: 

    Našiel som niekoľko pomerne detailných vyobrazení UFO na antických minciach, strieborných tanieroch, misiach,..napr.: http://www.britishmuseum.org/images/ps247647_l.jpg
    RNDr. Pavel Smutný

 

 

Top