Obrázok používateľa CEZ OKNO
Hledání Světla v moři Temnoty

Graham Hancock je autorem s převratnými názory, jehož odvážné, avšak dokonale doložené teorie, jsou trnem v oku mnoha zkostnatělým vědátorům. Je tomu tak i v jeho knize "ZRCADLO NEBES - Hledání ztracené civilizace". Autor v ní mapuje pozůstatky po velmi vyspělé civilizaci, existující v dobách přibližně před 12.000 léty. Učenci této kultury, mimo jiné, zachytili nebeskou klenbu (hvězdy a souhvězdí v patřičném postavení) té doby ve stavitelských monumentech na různých místech zeměkoule. Je tomu tak nejen v egyptské Gíze, ale i v kambodžském Angkoru, na tichomořských ostrovech, v Peru nebo Mexiku. Poznání - gnose této civilizace byla nejvyššími kněžími chráněna před nezasvěcenými a zároveň předávána dalším pokolením. Graham Hancock - jak vyplývá z následující ukázky z jeho knihy - naznačuje, že toto prastaré "poznání" - tajuplná věda - mohla být ještě známá i gnostikům z dob kolem počátků našeho letopočtu.


Světlonoši

Uznáváme, že Sfinga, egyptské pyramidy a kambodžské chrámy byly vybudovány v různých epochách. Jelikož nesou tak zřetelnou pečeť společného záměru a byly konstruovány tak, aby sloužily společné duchovní myšlence, vyvozujeme, že kult, který jich využíval, musel být nesmírně starobylý - a nesmírně dlouhověký, jehož kořeny mohly sahat až k roku 10.500 př. n.l. A co víc, zdá se nám zcela možné, že týž kult, sledující své původní cíle, by mohl existovat ještě i dnes.

V 17. století začal anglický filozof Francis Bacon pracovat na neobyčejné knize, nazvané NOVÁ ATLANTIDA, zemřel však dřív, než ji dokončil. Kniha předpokládala, že "vprostřed největší pustiny světových vod" existuje ostrov - Bensalem -, jemuž vládne sbor moudrých mužů. Obyvatelé Bensalemu byli osvícení a vědecky pokročilí, byli to velicí astronomové, odborníci v geometrii a stavitelé letadel a ponorek. Bacon připisuje ostrovanům i znalost genetického inženýrství, schopnost "vidět vzdálené předměty" a obeznámenost s "různorodým uměním mechaniky". Byli to rovněž výborní navigátoři a mořeplavci, avšak uzavření a neochotní prozradit svou existenci: "Známe dobře valnou část obydleného světa, my sami jsme však neznámí".

Baconův příběh je údajně fikcí a má se za to, že mu sloužil jen jako nástroj k vyjádření vlastních filozofických a politických názorů. Nás však zaujalo, že bensalemské kněze - astronomy líčí jakožto nositele zvláštní učenosti, zděděné po jakési velké civilizaci minulosti - po civilizaci, jež byla zničena za potopy, která postihla celý svět. Říká nám, že usilovali o "poznání příčin a skrytého pohybu věcí", že jejich posláním bylo živit "první stvoření Boží, jímž je Světlo", a že toto své poslání ustavičně šíří do ciziny prostřednictvím "dvanácti, kteří se plaví do cizích zemí pod jmény jiných národů (neboť své jméno tajíme)... Oněch dvanáct nazýváme Světlonoši".

Zda byla Nová Atlantida zcela vymyšlena, nebo zda byl Bacon vybrán, aby pod rouškou neškodné bajky tlumočil jedinečnou část okultních dějin, to zůstává otázkou. Jisté však je, že po celém světě, v epochách, vzdálených od sebe tisíce let, hráli stěžejní úlohu při vedení vzájemně nijak nesouvisejících národů, po překvapivě podobných cestách duchovního rozvoje, domněle navzájem nesouvisející věštci a mudrcové. O těchto učitelích a civilizátorech se vždy traduje, že přišli odněkud odjinud - často z nějakého ostrova - a připluli na lodi přes moře.

Snad to byli skuteční "Světlonoši" - staroegyptští Achu Šemsu Hor, mexičtí "opeření hadi", andští Virakočové, božští králové Khmerů. A možná skutečně náleželi jakémusi tajnému bratrstvu, tak jak naznačuje Bacon, k "neviditelnému společenství", jež zasvětilo život uchování tajemného odkazu vědění z dob před potopou - k ostrůvku světla, obklopeného mořem temnoty.

Gnostikové

Všechny dávné náboženské představy jsou v podstatě gnostické povahy: zasvěcenci, ať už v Angkoru, Mexiku či ve starém Egyptě, byli vedeni k tomu, aby se poznání tajemství existence dobrali přímým prožitkem. Existovalo však i náboženství zvané "gnosis" - doslova "poznání" či "tajné vědění" -, jež bylo rozšířené na Středním východě, ve stoletích předcházejících počátku křesťanské éry a bezprostředně po něm.

Jádro tohoto náboženství spočívalo v Egyptě, kde byl koncem čtyřicátých let 20. století u Nag Hammádí, velice blízko chrámu v Dendeře, objeven rozsáhlý soubor gnostických textů. Tyto papyry - pocházející přibližně ze 3. století našeho letopočtu a dnes nazývané Gnostická evangelia či Naghammádijská knihovna - obsahují časté zmínky o existenci jakéhosi tajného společenství, o němž se obvykle hovoří jako o "Organizaci". V mnoha textech se jednoznačně říká, jaký má tato Organizace účel - budovat monumenty "jakožto zpodobení míst ducha" (tj. hvězd) a čelit světovým silám temnoty a nevědomosti, jež prý:

"uvrhují lidi, kteří je následují, do velikých nesnází, neboť je svádějí na scestí mnoha klamy. Stárnou, aniž mají potěšení. Umírají, aniž nalezli pravdu a aniž poznali Boha pravdy. A tak vše stvoření bylo provždy zotročeno od počátků světa až podnes."

Tak jako staří Egypťané, Khmerové i dávní obyvatelé Mexika pohlíželi i gnostikové na svět jako na školu zkušenosti, stvořenou k tomu, aby "nezušlechtěným duším" poskytla drahocennou příležitost učit se a růst skrze nutnost čelit nárokům a nástrahám hmotné existence:

"Viditelná stvoření... vstoupila v život kvůli těm, jimž je třeba výchovy, učení a utváření, tak, aby malost rostla, krůček za krůčkem. Proto (Bůh) stvořil lidstvo..."

Gnostikové také věřili, že v hmotném vesmíru působí dvě mocné duchovní síly - síla světla a lásky, a síla temnoty a nihilismu. Cílem síly temnoty je zabránit lidem v tom, aby si uvědomili jiskru božství, kterou v sobě nesou, - "přimět je, ať pijí z vod zapomnětlivosti ... aby nevěděli, odkud vzešli". Temnota se snaží umrtvit inteligenci a šířit rakovinu "zaslepenosti mysli", protože "Nevědomost je matkou všeho zla... Nevědomost je otrokem. Poznání je svoboda."

Naproti tomu "Organizace" slouží síle světla a jejím svatým posláním je zasvěcovat lidi do kultu poznání, a tak je z otroctví osvobozovat. Sotva mohlo být důležitějšího a naléhavějšího úkolu: podle gnostiků je lidstvo ohniskem či středobodem vesmírného zápasu; příklon každého jednotlivce ke zlu, pramenící z nevědomosti, zasahuje tedy svými důsledky až daleko za pouhou hmotnou, smrtelnou a lidskou rovinu. Proto gnostikové praví: Náš boj není bojem proti tělu a krvi, ale proti světovým vládcům této temnoty a duchům špatnosti."

Gnostikové žili v těsném kontaktu s pozůstatky staroegyptského náboženství a existovali rovněž vedle judaismu a raného křesťanství. Ctili Usira, staroegyptského boha znovuzrození, "jenž stojí před Temnotou, jakožto strážce Světla". V Jehovovi, starozákonním bohu židů a křesťanů, spatřovali naopak temnou sílu, vlastně jednoho ze "světových vládců temnoty" - "archona", jehož cílem je udržet lidstvo navěky v řetězech duchovní nevědomosti. K překvapení židů a křesťanů proto gnostické podání starozákonního příběhu o Adamově a Evině "pokušení" v rajské zahradě líčí hada ne jako kořen všeho zla, nýbrž jako hrdinu a pravého dobrodince lidstva.

"Co ti Bůh pravil?" tázal se had Evy. "Řekl, že ze stromu poznání (gnosis) nesmím nejen jíst, ale ani se ho dotknout nesmím, jinak zemřu." Had ji chlácholil řka: "Neboj se. Smrtí nezemřeš; neboť tak ti pravil ze žárlivosti. Spíše se ti otevřou oči a pak budeš podobna bohům a rozeznáš zlo a dobro."

Gnostikové učili, že poté, co Adam a Eva, první pár lidí, ze stromu poznání pojedli, zakusili osvícení a uvědomili si vlastní zářivou nesmrtelnou přirozenost. Toto uvědomění samo o sobě zárukou nesmrtelnosti nebylo, bylo však nezbytným předpokladem pro ty, kdo si přejí "jíst ze stromu života".

V pozdějším stadiu dějin, ve zlatém věku, se potomci Adama a Evy, jak vyprávějí gnostické texty, pozvedli skrze poznání k vysokému stupni rozvoje, s hmotným světem dovedně nakládali pomocí důmyslných strojů a zařízení a počali se zabývat hlubokými duchovními otázkami. Archoni se ze žárlivosti znovu rozhodli zasáhnout, aby lidské schopnosti umenšili: "Vládcové se spolu znovu poradili a pravili: Učiňme svýma rukama potopu a vyhlaďme vše živé, od člověka po zvíře."

Potopa nebyla podle gnostiků seslána, aby potrestala zlo - jak nám říká bible -, ale čistě a jednoduše proto, aby potrestala lidstvo za to, že se pozvedlo natolik vysoko, a aby "odňala světlo", jež se mezi lidmi šířilo. To se jí z valné části podařilo. Třebaže někteří přežili, byli uvrženi "do velikého soužení a života plného lopoty, aby se lidstvo zabývalo věcmi světskými a nemělo čas oddávat se svatému duchu".

Naštěstí se mezi lidmi, kteří přežili, našla hrstka těch, kdo dosud ovládali dávné vědomosti a byli odhodláni předávat je pro dobro příštích generací tak dlouho, jak jen bude možné, dokud znovu nenastane čas všeobecného probuzení.

Graham Hancock a Santha Faiia

V knihe, ZRCADLO NEBES, Nakladatelství Columbus, Nad Kolčavkou 8, 190 00 Praha 9, www.knihy-columbus.cz

Časopis MEDIUM č. 12/2003

Zdroj: Medium.mysteria.cz

október 04, 2008 19:56 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top