Profesionálne preklady a korektúry

Obrázok používateľa CEZ OKNO
K zamyšlení

Je mi 82 roků. Již od mládí jsem jako věřící člověk hledal vyšší pravdu, ukrytou za povrchem toho, co lze popsat na papíře při předávání jiným. Tento postoj byl všeobecný, nikoli fanaticky náboženský. Proto jsem se snažil chápat ve škole zákonitosti předkládaných nauk, a to všech, tedy nejen matematiky, ale také jazyka a fyziky. Nabyl jsem proto schopnosti studovat vysokou školu a přihlásil jsem se na stavební fakultu. Tu jsem absolvoval s vyznamenáním a stal jsem se ještě před státnicí asistentem na stavební fakultě. Učil jsem postupně stavební statiku, mechaniku, strojařskou kinematiku a dynamiku, pružnost a pevnost. Později jsem pracoval jako vědecký pracovník oboru Mechanika tuhých těles, sestavoval speciální výpočty a jejich algoritmy pro počítač, programoval, obhájil kandidátskou práci. Nikdy jsem nebyl členem KSČ a pozvánku do strany jsem odmítl.



Od r. 1969 jsem byl 5 roků předsedou brněnského Jógaklubu a pak jeho členem. Tak jsem postupně získával informace o naukách i mimo křesťanství a poznával vnitřní jednotu všech nejvyšších nauk. To všechno uvádím na začátek proto, aby čtenáři mohli sami posoudit to, co budu psát dále a co budou říkat mí budoucí kritikové po tomto mém veřejném vystoupení.

Další vývody nemohu začít jinak, nežli velmi krátkým a stručným rozborem našeho poznávání okolního světa tak, jak ho vidí běžná psychologie a zkušenost každého, kdo o to stojí.

Při svém pozorování světa přijímáme informace pomocí pěti smyslů, hlavně zraku a sluchu. Již při začátku zrakového vnímání závisí na vnějším osvětlení a jiných vnějších podmínkách. Kvalita našeho zraku a sluchu rozhoduje o tom, jaká soustava informací je dále zpracovávána ještě před dosažením hodnocení vjemu psychickými složkami. Zde začnou pracovat naše, námi vytvořené hodnotící filtry, klasifikující a do paměti ukládající informace jako příjemné, nepříjemné, pravdivé, nepravdivé, krásné, škaredé atd. Ty, které považujeme za lživé, i když jsou pravdivé, potom zatřídíme jako nepravdivé a případně zahodíme. Tyto třídící filtry rozhodují o naší osobnosti a jejích činech. Bez ohledu na pravdivost, pokud jsou použita falešná měřítka, podložená závistí, nenávistí, nevědomostí atd. Takto vzniká naše vnitřní realita, podle které posuzujeme, jednáme a vidíme svět a lidi kolem sebe. A většinou věříme, že je to tak, jak to my pojímáme. Lidé, kteří si opakovaně připustí deformaci negací při hodnocení si takto vytvářené filtry zpevní jako dominantní. Potom již pravdivé informace nejsou schopni přijmout a stanou se obětí vlastních, jimi vytvořených filtrů hodnocení. Co je čeká poznají.

Uložené informace jsou většinou jen popisné, dílčí, ovlivněné směrem pohledu a okolnostmi vnímání. Můžeme takto být zcela mimo pro ostatní platnou realitu. Velké většině lidí vůbec nenapadne, že druzí lidé mohou svět vnímat jinak, a pravdivěji, protože chápou souvislosti a zákonitosti. Od věků jsou období a místa, kdy jsou tito analytičtí lidé nemilosrdně likvidováni fanatickými dogmatiky.

Vývoj jedinců, nejen lidských, je v nich zakódován jednak tím, co zdědili, jednak tím, jak se dále chovají při svém vývoji. Pokud následují zdravě zákony do nich vložené, rozvíjí se jejich schopnosti a vlastnosti podle námahy a snahy, kterou vkládají do své činnosti. Co není rozvíjeno činností, to atrofuje a dále se nerozvíjí. Na tom je založena každá zdravá výchova mláďat. U lidí tak vznikla celá hierarchická soustava školního vzdělávání a výcviku. Postupnost (stupňovitost) a následnost je zákonem, který nelze obejít. Platí proto také, že jedinec nižšího vývojového stupně neví nic o obsahu cvičení a jimi vyvolaných změn jedinců vyššího vývojového stupně, pokud to sám nezažil. Pokud má moc, nebo možnost, jedná jedinec nižšího stupně v úrovni, v níž je nutné mít vědomosti a schopnosti vyššího stupně, dochází k chybám a deformacím, většinou se škodlivými a někdy až katastrofálními následky. Vidíme to všude kolem sebe. Nejdrastičtější účinky jsou v politice, náboženství (agrese, války, vraždy a likvidace lidí jiných názorů) a dopravě. Havárie dopravních prostředků, řízených domýšlivými a v podstatě hloupými jedinci, překračujícími meze, dané zákony mechaniky, jsou toho důkazem.

Zatím co na cestě intelektuálního vývoje jde o výcvik intelektu a paměti, na duchovní stezce je tomu jinak. Intelekt není pro duchovní poznání uzpůsoben, protože se vyvíjí na základě zákonů a zkušeností hmotné úrovně. Pro duchovní vývoj je zcela základní podmínkou vývoj intuice pomocí meditace a opření se o Boha podle zákonů, které nám ukázali velcí učitele a jejich opravdoví žáci. Pojem intuice na duchovní cestě je nutno definovat, aby nedocházelo k běžné záměně, velice rozšířené mezi lidmi. Intuice nenahrazuje domýšlivým jejich nevzdělanost pomocí jakýchkoli nápadů. Není ani informací, došlou z podvědomí jako vzpomínka na zákon, ve škole učený, ale později zapomenutý.

Intuicí je vynoření pochopení zákonitosti, nebo pobídky pro další činnost, bez intelektuální dedukce z dříve v paměti uložených popisných informací intelektu, bez autosugesce na základě přání. Následuje po napojení na božskou databázi díky milosti boží po splnění podmínek. V Bibli je duchovní poznání pomocí intuice popsáno takto: „Oko nevidělo, ucho neslyšelo, co Bůh přichystal těm, kteří ho milují.“ Tedy jinak řečeno: „Není důsledkem vnímání materiálních smyslů to, co Bůh přichystal těm, kteří ho milují“.

Tato věta se netýká, jak si myslí většina věřících, posmrtného stavu, ale je platná právě pro duchovní stezku zde na zemi. Každý, kdo poctivě bude následovat to, co píše pan Vacek, Maháriši, Krutina, mnozí světci (Molinos, Augustin) a jiní o správné meditaci, výcviku koncentrace, rozlišování a očistě, pozná tuto pravdu a bude opravdu dostávat vnitřní instrukce pro další snažení. Tyto instrukce mu dají také klíč k pochopení vnitřního významu toho, co jim pravý učitel říká, nebo píše v knize, jak mají dále pracovat na očistě a přístupech v meditačních snahách. S hlediska osvícenějšího rozumu poznáme, že se musíme snažit a výsledky potom přijdou a dále nás posílí a usměrní.

Pro snadnější pochopení toho, co chci říci, zde uvedu příklad ze školního vzdělávání. Lidé, kteří si pletou duchovní cestu se čtením knih, diskuzemi a kritikami na základě svého intelektu, aniž dosáhli posunu v probouzení pravé intuice, se podobají třeťákovi, který potom, co se naučil sčítat a násobit, je přesvědčený, že již zná matematiku. Proto prohlašuje, že vykládání jakéhosi vysokoškolského profesora o diferenciálních rovnicích jsou domýšlivé kecy o pitomostech. Takovému domýšlivci nebude profesor ani odpovídat, protože by to bylo marné a ztráta času. Aby si mohli rozumět a vyměňovat plodně názory, musí napřed třeťák dozrát, poznat a pochopit mnoho nových pojmů, jako jsou diference, limita, diferenciál, integrál, eliminace, substituce atd. a pro diskuzi musí používat základní obsah pojmů v daném oboru obvyklých, až normalizovaných. A teprve potom pochopí, že diferenciální počet je základem fyzikálních věd.

Bohužel je tento postoj pohrdání ke stupňovitosti lidských schopností a vědomostí ve všech oborech u nás po komunismu hodně rozšířen. Lidé nemají dost sebekritiky, neuznávají vzdělání jiných, svůj vlastní rozum přeceňují a cizí názory a vědomosti podceňují, nebo zcela popírají. Po komunismu zde má mnoho lidí tento postoj: „ Kdo neví, to co já, je trouba (nebo něco jiného), kdo zná (hlásá) něco jiného než já, ten hlásá zbytečné blbosti“. Z tohoto soudku je např. snažení „humanistů“ o zrušení maturit z matematiky a fyziky. O výcviku logiky, představivosti a zákonů nic nevědí a vědět ani nechtějí a většinou ani nemohou. Hodně peněz si stejně vydělají i bez toho, a jsou na to náležitě pyšní. Krásné při tom bylo, že proti zrušení protestoval profesor z filosofické fakulty, protože výcvikovou cenu matematiky jako psycholog zná.

Lidé rádi mluví do toho, čemu vůbec nerozumějí a rozhodují na základě svých ješitných přesvědčení. Vzdělávat se nechtějí. Získal jsem v tomto směru zkušenosti nejen v odborné činnosti, kdy lidé nebyli ochotni poslechnout odborné rady statika- vysokoškolského učitele a v odborných kruzích uznávaného odborníka při své stavební činnosti i jiných činnostech, týkajících se jeho odbornosti.

Je s podivem, jak uplatňují svůj intelekt právě v oblasti duchovní stezky složitého duševního poznání, kde intelekt vůbec nerozhoduje při vlastním poznávání a slouží jen pro předávání nějakého popisu a zatřídění do paměti a myšlenkové soustavy. Sami s logikou, neschopnou pochopit ani vyjádření úměrnosti trojčlenkou, posuzují suverénně daleko složitější záležitosti a hodnotí a případně urážejí nadávkami lidi, s kterými se v té oblasti nemohou pro svou zaujatost a stupeň vývoje v dané oblasti vůbec srovnávat. Nikomu by neradili, že bez tréningu a školení v technice skoku se někdo může hlásit na olympiádu a být tam úspěšný. V duchovní oblasti však hlásají, že bez aktivity a prostou autosugescí došli poznání, bez očisty charakteru, odstranění předsudků, zpokornění k Nejvyšší moudrosti, schopnosti špičkové koncentrace a kontinuity vývoje, lásky a porozumění druhým. Ani v hrubé přírodě není přáno lenochům - předstíratelům něčeho, co neumějí a nemají.

Zkušenosti a poznatky z mého desítky let trvajícího hledání, úsilí a nalezení mi dovolují slíbit všem opravdu hledajícím Boha a jeho Pravdu, jeho Moc a Moudrost ctícím, že nebudou ve svém hledání opuštěni, budou-li plnit podmínky, dávno hlásané a v dílech osvícených učitelů i v Bibli popsané. Přesně, jak to popisuje např. biblický David ve svých žalmech. Na mé cestě životem jsem, z těch hlavních, potkal učení Karla Weinfurtera, Paula Bruntona v knihách a svého živého učitele a přítele Ing. Jiřího Elgera, vedle kterého mi bylo dáno žít 13 roků v Jógaklubu. Dali mi hodně a připravili mne na další cestu. Všichni tři učili jako základ nutnost systematické práce s myslí a učení napřed koncentraci a potom meditaci, a to úsilnou a dlouhou. Po odchodu Jiřího Elgera jsem byl 15 roků sám a ustrnul. Teprve v r. 1998 jsem se setkal napřed s knihou Ing. Jiřího Vacka, potom i osobně s ním na jeho seminářích. Jeho učení je vyvrcholením české školy, založené Weinfurterem a je opravdu inženýrským, systematickým vysvětlováním učení Mahárišiho a ostatních učitelů átmavičáry, na které se neustále odvolává jako na své učitele. Je zbaveno mysticismu a dogmatismu. Mé zkušenosti a názory, na stezce získané, plně potvrzují správnost jeho učení.

Vývoj každého člověka však je individuální, proto nelze postupovat při sledování jeho pouček dogmaticky. Meditace a opakované čtení jeho výkladů však pomůže postupně otevřít stezku k poznání a dosáhnout cíle, nebo se mu alespoň podstatně přiblížit. Přítomnost na jeho seminářích opravdu posune každého, kdo se poctivě snaží o meditaci a pochopení jejího správného postupu a cíle. Bez opuštění intelektuální činnosti a bez ukončení hledání vnějších meditačních objektů se však nikdo k cíli nedostane. Musí opravdu splnit nikoli povídáním a přemýšlením, ale vnitřním postojem - zážitkem jeho definici meditace: „Vědomí, že jsem sebe si uvědomující vědomí = meditace“. Všechna jeho tvrzení o egu, nutnosti odpoutání od ztotožňování s tělem, o postoji pozorovatele se v mé zkušenosti ukázala pravdivými a shodují se s učením mých předcházejících učitelů.

Ing. Luděk Hudec, Csc.

Zdroj: Jiří Vacek.cz

 


Rubriky: 
Štítky: 
február 22, 2008 14:24 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top