Obrázok používateľa CEZ OKNO
KDY NASTAL POSLEDNÍ DEN POMPEJÍ?

Vyjedete-li z Neapole směrem na jih, ocitnete se po pár kilometrech ve městečku Tore del Greco, kde si na fasádě jednoho z domů - "Vily faraona Mennella" - třeba všimnete starého památníku. Řeknete si - žádná paráda, jedeme dál. Ale vydržte a přečtěte si, co stojí napsáno na mramorových deskách - tedy pokud umíte latinsky. Zjistíte totiž, že památník byl věnován obětem katastrofické erupce Vesuvu v roce 1631.

A pozor! Mezi jmény míst, která byla tehdy poškozena nebo zcela zničena, najdeme i "...POMPEIOS, HERCULANUM, OCTAVIANUM...". A to je dost nepříjemný údaj pro oficiální historii!

 

Všichni přece už ze školních lavic víme, že Pompeje a Herculaneum měly být tou dobou už půl druhého tisíciletí pod vrstvou popela a pemzy, protože byly zničeny výbuchem Vesuvu o stovky let dříve - v roce 79 našeho letopočtu! Takže - něco tu asi bude špatně...

Historii tohoto epitafu lze dohledat v 17. a 18. století. Francouzský cestovatel Misson, který navštívil Itálii v letech 1687-1688, vydal v roce 1691 o své cestě do Itálie knihu, kde je jedna kapitola věnována jeho návštěvě Vesuvu. V amsterdamském vydání z roku 1743 je i latinský text zmíněného epitafu. Bez překladu. I v knize "Historický a kritický popis podzemního města, nalezeného na úpatí Vesuvu,...", kterou Misson publikoval v Avignonu v roce 1748, je na straně 19 úplný text epitafu. V latině a opět bez překladu. Takže v 17. a 18. století byla existence epitafu sice známá, ale nikoho vůbec nenapadlo si ověřit, co je tam vlastně napsáno. A co že tam tedy stojí?

(volný překlad obou desek)

"Tato cesta z Neapole do Reggia, která byla v minulosti smutně proslulá loupežemi a obtížnou jízdou kvůli kamenům vyvrženým z hory Vesuv, byla zbavena léček, srovnána a rozšířena, to vše za peníze provincie.
Perafan Ribeira, vévoda z Alcala vicekrál v roce 1563."

"Po 68 letech v 17. dni ledna (16. prosince 1631) za vlády Filipa IV.
Dým, plameny, řev, zemětřesení, popel, erupce Vesuvu hrozná, divoká v tu dobu způsobila hrůzu ne jen u jednotlivců, ale davů lidí.
Rudý žár z ohnivých děr jeskyní, hlasitě, zběsile řvoucí, si probil cestu skrze povrch země k východu a vinul se k Helléspontu, divoce zničil vrchol hory, děsivě rozevřev její chřtán. Následující den ocas popela vše obtížil jako moře, nepřátelské moře.
Řeka síry, hořící smůla, smrduté páry z rozličných tavících se rud, směs vody a ohně ve strhující lavině, dým, popel - takové smrtící proudy rozryly hřbet hory.
Pompeje, Herculaneum, Oktavianum, částečně Retina a Portici, lesy i vily i domy roztroušené, vše zničeno bylo v okamžiku, shořelo, zničeno (proudem) nesoucím toto vše před sebou jako kořist v ničivě šíleném triumfu.
V mžiku zmizely mramorové památníky, byvše hluboko pohřbeny, i monument vicekrále v mžiku byl zničen.
Emmanuel Fonseca a Zunica - v paměť katastrofy nelidských rozměrů, a také přijatých opatření kvůli ochraně před kamenným deštěm a spáse každého z našich krajanů.
V roce spasení 1634. Prefekt cesty Antonio Suarez Messina."

A pokud by snad někdo nechápal, před památníkem najde i informační tabulku Kulturní asociace "Prometei" města Torre del Greco, kde je všechno stručně a jasně shrnuto:

Pompeje byly zničeny v roce 1631, nikoli 79.
Kulturní asociace "Prometei" v tom má - narozdíl od historiků a neapolského muzea - jasno.

A kdo tedy vlastně přišel s tím datem roku 79?

Bylo stanoveno na základě starověkého dopisu nejasného původu a takzvané stély Svedia Clemense, o níž však bylo později jasně prokázáno, že se jedná o padělek.

Co se týče zmíněného dopisu, napsal jej římskému historikovi Tacitovi spisovatel a právník Plinius Mladší 20 let po smrti svého strýce Plinia Staršího, jehož tragický skon v době erupce Vesuvu ve svém dopise popsal. Velmi podrobně a barvitě vylíčil, jak jeho strýc se snažil pomoci svým přátelům v ohrožené oblasti, avšak při svém pokusu neuspěl a přišel o život. Příčina nejasná. Infarkt? Udusil se sopečnými výpary?

Co je však zajímavé - vezmeme-li to do důsledků, pak nikde z dopisu nevyplývá, že se jednalo právě o ONU erupci, která navždy pohřbila Pompeje. Vesuv totiž ničivě ožil mnohokrát a rok 79 byl jen jedním z řady těchto případů. Po erupci v roce 79 následovalo - jak uvádějí různé zdroje - až 11 dalších výbuchů, a to v období mezi rokem 202 a 1140. Pak následovalo 500 let ticha. Zlověstného ticha. Až do prosince roku 1631 nemáme žádné věrohodné zprávy o významnější činnosti Vesuvu. Vulkán se jakoby zklidnil, ale ve skutečnosti hromadil sílu. Pak explodoval. Od té doby znepokojoval obyvatele Kampanie až do zatím poslední erupce v roce 1944.

Jenže s tím slavným dopisem Plinia Mladšího, na jehož základě bylo rozhodnuto o oficiální dataci události, to může být všelijak. Například Gaius Suetonius Tranquillus v "Životech dvanácti caesarů" předkládá jinou verzi smrti Plinia Staršího:

"Když velel mizenské flotile, vydal se v době erupce Vesuvu na liburnské galéře zjistit bližší podrobnosti událostí, avšak silný protivítr mu zabránil vrátit se, a tak byl zasypán popelem a prachem, anebo, jak se někteří domnívají, byl zavražděn svým otrokem, kterého, vyčerpaný z žáru, požádal, aby urychlil jejich smrt."

A slavný ruský historik Tatiščev (1686-1750) píše o Pliniu Starším úplně něco jiného:

"Tento slavný filozof se narodil v létě roku Krista 20, tedy před koncem života Strabóna. Zemřel v létě Krista roku 76 na svazích Vesuvu, když se ze zvědavosti pokoušel jej prozkoumat a udusil se kouřem."

Takže si vyberte...

Existuje celá řada svědectví, že výbuch v roce 1631 byl mimořádně ničivý a v oblasti Vesuvu bylo zničeno nebo poškozeno mnoho sídel. Velmi názorné jsou v tomto směru následující rytiny (Masculi Giovanni Battista, Neapol, 1633) ukazující, která města byla v době erupce zasažena. Jasně je patrná i změna samotné hory a tvaru pobřeží. (Pompeje jsou zcela vpravo.) Situace před výbuchem...

 

...a po něm:

 

V jiné zajímavé knize - "Historie společenství Ježíše" Giulia Cesara Cordara dei Conti di Calamandrana, vydané v roce 1854 - najdeme na straně 450 v kapitole zabývající se Neapolským královstvím v roce 1631 o katastrofě toto:

"Kromě vrcholků malých měst a vesnic nacházejících se kolem Vesuvu byly do základů zničeny Herculaneum a Pompeje, města velmi stará, s početnými obyvateli. Následující den (po erupci) zde nezůstalo nic kromě země, na které stála, a zbytků ošklivých ruin, také vysoko zasypaných."

A tato kniha není jediná. Nahlédneme-li do seznamu literárních děl nacházejících se v observatoři Vesuvu, napočítáte 20 dalších prací zachycujících v letech 1632-34 sdělení očitých svědků událostí.

Není však nutné hledat jen v knihách: nebylo by od věci třeba nahlédnout do evidence vybraných daní z té doby. I tam by se určitě našly zajímavé informace. Stačí jen chtít...

A na závěr moje oblíbené mapy!

Co třeba tato: je z roku 1570, a pokud tou dobou Pompeje už půldruhého tisíciletí byly zasypané popelem, pak by na ní neměly být.

Ale ony tam jsou!

 

Detail:

 

S ohledem na výše uvedené vyvstává logická pochybnost o tom, že města vykopaná na úpatí Vesuvu byla zničena před dvěma tisíciletími. Je tedy zřejmé, že naše současné chápání minulosti - jak jsme se ostatně už vícekrát přesvědčili - je pravděpodobně velmi daleko od reality a je tu množství konkrétních viditelných důkazů, které vyžadují důkladné studium událostí 15.-18. století. Ale nejen těch...


Tolik k historickým pramenům. Příště se podíváme na konkrétní nálezy, které také mnohé o své době vypovídají.

 

Zdroje

http://www.kramola.info/vesti/letopisi-proshlogo/ne-poslednij-den-pompei
http://artifact.org.ru/personalnie-dela-/e-n-shurshikov-pompei-1631-god....
http://www.chronologia.org/dcforum/DCForumID14/10844.html
http://history-maps.ru

›› -pokračování-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

Vlabi

© 2015 http://myslenkyocemkoli.blogspot.cz/

Článek je povoleno publikovat v celé a nezměněné podobě s uvedením zdroje


 

Súvisiace:

Seriál: Utajované dejiny Zeme
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-utajovane-dejiny-zeme

 


Autori: 
júl 05, 2015 16:56 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top