Obrázok používateľa CEZ OKNO
LOBSANG RAMPA: Jeskyně předků II.

„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”


Zazvonil o čaj, nejdůležitější to doplněk všech našich hovorů. Když ho sloužící přinesl, pokračovali jsme v řeči a můj učitel řekl: „Lobsangu! Tvůj život bude naprosto neobyčejný a podle toho pevně směrujeme i tvůj rozvoj a zvyšujeme ti telepatické schopnosti všemi dostupnými prostředky. Věz, že už za několik málo měsíců budeš pomocí telepatie, spojené s jasnovidností, studovat některé z nejvýznamnějších knih světa – některá ze světových mistrovských děl, a budeš je studovat bez ohledu na neznalost jazyka, kterým jsou napsána.” Obávám se, že jsem na něho civěl v opravdovém úžasu. Jak bych mohl studovat knihu psanou v neznámém jazyce? To jsem si neuměl představit, ale brzy jsem dostal odpověď.

„Jakmile se ti telepatické a jasno-vidné schopnosti ještě zvýrazní – což se stane – budeš schopen posbírat od lidí, kteří nějakou knihu přečetli teprve nedávno, nebo ji v té době budou číst, veškeré myšlenky, které obsahuje. To je jedno z méně známých použití telepatie, která se ovšem v takových případech musí spojit s jasnovidností. V jiných částech světa se lidé pokaždé nedostanou do veřejné knihovny nebo do knihovnického centra. Vstoupit smějí, ale neprokáží-li, že jsou opravdu studenti, dál je nepustí. Taková překážka se před tebou neocitne, budeš putovat astrálem a studovat, a to ti bude pomáhat po celý život, dokud z něj neodejdeš.”

Pověděl mi, jak okultismus provozovat. Zneužití takových sil nebo nadvláda nad jiným člověkem pomocí okultních prostředků přináší opravdu škaredý trest. Ezoterické síly, metafyzické síly i mimosmyslové vnímání se mají užívat jen k dobru, jenom ve službě druhým a pro celkový rozvoj vědění světa. „Ale, ctihodný lámo,” ozval jsem se naléhavě, „co s lidmi, kteří se ze vzrušení či ze zájmu dostanou z těla, když z něho vypadnou, a pak skoro umírají strachy? Nedá se něco udělat a varovat je?” Můj učitel se poněkud smutně usmál a vysvětlil:

„Je pravda, Lobsangu, že spousta lidí čte všelijaké knihy a provádí pokusy, aniž by měli při ruce vhodného učitele. Mnoho lidí se dostane mimo sebe, buď z pití, z přehnaného vzrušení či z přílišného požitkářství v něčem, co duši neprospívá, a potom zpanikaří. Jeden způsob, jak pomoci, spočívá v tom, že bys během svého života měl tyto zvídavé varovat, že jedinou věcí, před níž je třeba se mít v okultních věcech na pozoru, je strach. Ten dovoluje nežádoucím myšlenkám i nežádoucím bytostem, aby do člověka vstoupily a zmocnily se ho. A ty, Lobsangu, bys znovu a znovu měl opakovat, že člověk by se v životě neměl bát ničeho kromě strachu jako takového. Tím, že ho přemůžeš, posílíš lidství a to se stane čistším. Je to právě strach, co vyvolává války, strach, co způsobuje ve světě nesoulad a zvedá ruku jednoho člověka proti druhému. Nepřítelem je strach, jedině on, a jestliže se ho jednou provždycky zbavíme, pak už -věř mi – není třeba se bát ničeho.” Strach, proč jsme si vůbec o něm tolik povídali? Vzhlédl jsem ke svému učiteli a předpokládám, že mi z očí vyčetl nevyslovenou otázku. Možná že mi spíš telepaticky četl myšlenky, ale ať už to bylo jakkoliv, najednou řekl:

„Tak ty přemýšlíš o strachu? Dobrá, jsi mladý a nevinný!” Pomyslel jsem si: „Hm! Ne zas tak moc, jak si on myslí!” Láma se usmál, jako by se pobavil tím mým niterným zavtipkováním – třebaže jsem neutrousil ani slovo – a pak pronesl: „Strach je velice skutečná věc, hmatatelná. Uslyšíš příběhy o těch, kteří jsou obětí lihovin – kteří jimi začnou být přiotráveni. Tito lidé vidí pozoruhodná stvoření. Někteří opilci mají sklony vidět zelené slony s růžovými pruhy nebo ještě bizarnější tvory. Říkám ti, Lobsangu, že stvoření, která opilci vidí – takzvané smyšlenky jejich představivosti, jsou opravdu skutečné bytosti.”

Podstata strachu mi však stále ještě nebyla jasná. Ovšemže jsem věděl, co je strach ve fyzickém smyslu, a vzpomněl si na doby, kdy jsem před čokporskou lámaserií musel vydržet bez hnutí, abych prošel zkouškou odolnosti, a bylo mi dovoleno vejít dovnitř a být přijat za nejskromnějšího ze skromných čélů. Otočil jsem se ke svému učiteli a zeptal se: „Ctihodný lámo, co vlastně všechno strach obnáší?” Slyšel jsem o tvorech nižšího astrálu, a přesto jsem v žádné své astrální cestě nenarazil na nic, co by mi přivodilo strach, byť jen chvilkový. Co to vlastně je ten strach?”

Chvíli potichu seděl, načež, jako by dospěl k náhlému rozhodnutí, rychle vstal a pravil: „Pojď!” I já jsem se zvedl a následoval ho kamennou chodbou. Zabočili jsme doprava, doleva a pak znovu doprava. Pokračovali jsme dál, až jsme konečně vešli do místnosti, kam nepronikalo žádné světlo. Bylo to, jako když se vkročí do černé tůně. Můj učitel vstoupil první a zapálil máslovou lampičku, připravenou hned u dveří, načež mi pokynul, abych si lehl, a řekl:

„Jsi už dost velký na to, abys poznal bytosti nižšího astrálu. Jsem připraven ti pomoci, abys ta stvoření uviděl, a zabezpečit tě, abys nepřišel k žádné újmě, protože člověk by se s nimi neměl setkávat, není-li náležitě chráněn a připraven. Já zhasnu světlo, ty klidně lež a jen vystup z těla a nech se unášet, kam chceš, bezcílně, bez jakéhokoliv záměru. Jenom pluj a toulej se jako vánek.” Když domluvil, zhasl lampu, a jakmile zavřel dveře, nezbyl tu už ani záblesk světla. Nebyl slyšet ba ani jeho dech, jenom jsem vedle sebe cítil jeho vřelou ubezpečující přítomnost.

Putování astrálem pro mě nebylo žádnou novinkou. Se schopností takto cestovat jsem se už narodil. Nyní, natažený na zemi, s hlavou spočívající na části svinutého roucha jsem ohnul ruce, nohy dal k sobě a soustředil se na opuštění těla způsobem, který je tak jednoduchý pro ty, kteří ho znají. Brzy jsem pocítil jemňounké škubnutí, které ohlašuje oddělení astrálního těla od pozemského, a s tímto škubnutím se objevila i záplava světla. Měl jsem pocit, že se vznáším na konci stříbrné šňůry. Pode mnou vládla naprostá temnota, čerň místnosti, kterou jsem právě opustil a v níž nebyl ani paprsek světla. Rozhlédl jsem se kolem, a vůbec se to nelišilo od normálních astrálních cest, které jsem doposud zažil. Řekl jsem si, že se vznesu nad Železnou horu, a sotva jsem si to pomyslel, už jsem v místnosti nebyl, ale vznášel se v nadmořské výšce šest tisíc metrů. Najednou jsem ztratil povědomí jak o Potale, tak i o Železné hoře i o tibetské krajině a o údolí Lhasy. Udělalo se mi špatně úzkostí, stříbrná šňůra se mi divoce chvěla a poděsilo mě, že část stříbřitě modré mlhy, která vždy ze šňůry vyzařuje, se změnila v šerednou žlutozelenou.

Bez jakékoliv výstrahy mnou cosi začalo hrozivě škubat a tahat, až jsem měl pocit, jako by se mě šílení ďáblové snažili stáhnout dolů. Instinktivně jsem se tam podíval a z toho, co jsem spatřil, jsem málem omdlel.

Kolem mě, lépe řečeno pode mnou se pohybovala nejpodivnější a nejhnusnější stvoření – taková, jaká vídají opilci. Nejhroznější věc, co jsem kdy v životě viděl, se ke mně s vlněním blížila. Vypadalo to jako obrovský slimák s odpornou lidskou hlavou, ale takové barvy, jakou žádný člověk nikdy nemá. Tvář to mělo rudou, ale nos a uši zelené a oči jako by se mu v důlcích protáčely. Byla tu i jiná stvoření, a každé další se zdálo hroznější a nechutnější nežli to předchozí. Viděl jsem tvory, které slovy nelze popsat, a přesto všichni v sobě měli jeden společný rys – lidskou krutost. Snažili se na mě dosáhnout, pokoušeli se po mně vrhat a usilovali o to, aby mě odtrhli od šňůry. Ostatní se soustředili dole a zkoušeli ji oddělit tahem. Díval jsem se a třásl se, až pak jsem si uvědomil:

„Strach! Tak tohle je strach! Dobrá, tyhle věci mi nemohou ublížit, proti jejich útokům a projevům jsem imunní!” A jakmile jsem si tohle uvědomil, bytosti zmizely a už se víc neobjevily. Éterická šňůra spojující mě s fyzickým tělem se rozzářila a získala zas svoje normální zbarvení. Cítil jsem se rozveselený a uvolněný. Věděl jsem, že teď, když jsem podstoupil a překonal i tuto zkoušku, se už nebudu bát ničeho, co by se mi v astrálu mohlo přihodit. Nezvratně mě to utvrdilo v tom, že věci, kterých se bojíme, nám ve skutečnosti nemohou ublížit, pokud jim sami nedovolíme, aby nás zraňovaly prostřednictvím našeho vlastního strachu.

Moji pozornost znovu upoutalo náhlé zatahání za stříbrnou šňůru, a teď už bez nejmenšího zaváhání, bez jakéhokoliv strachu jsem se podíval dolů. Zahlédl jsem slabé problesknutí světla a spatřil, že láma Mingjur Tundrup rozsvítil blikotající máslovou lampičku, a moje fyzické tělo začalo stahovat dolů to svoje astrální. Pozvolna jsem se snášel skrz střechu Čokpori, až jsem stanul ve vodorovné poloze nad svým fyzickým tělem. Potom jemně, velice jemně jsem klesl ještě níž a astrální a fyzické tělo splynuly v jedno. To, které teď bylo „já”, sebou mírně zaškubalo – a posadil jsem se. Můj učitel na mě pohlédl s láskyplným úsměvem na tváři. „Dobře sis vedl, Lobsangu!” řekl. „Nech si to pro sebe, ale napoprvé jsi byl lepší než kdysi já. Jsem na tebe hrdý!”

Byl jsem z té strašidelné události ještě poněkud zmatený, a tak jsem se zeptal: „Ctihodný lámo, čeho se tedy mám opravdu bát?” Vypadal docela vážně – skoro až zasmušile, když pravil: „Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát – a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn. Dobré stavení obsahuje příznivé myšlenkové formy vyzařující dobro, zatímco místa, kde se soustřeďuje zlo, v sobě nesou myšlenky zlé. Takže je jasné, že z budovy nasáklé zlem mohou vyzařovat jen myšlenky zla a ty spolu s myšlenkovými formami může jasnovidec nacházející se v astrálním stavu vidět a pocítit.”

Na chvilenku se zamyslel a potom pravil: „Vyskytují se případy, jak sám poznáš, kdy si mniši i jiní lidé představují, že jsou něčím víc, než ve skutečnosti jsou, a vybudují si v tom smyslu takové myšlenkové ztvárnění, které jim začas až zastře veškerý rozhled. Vzpomínám si na jednoho starého barmského mnicha, musím také dodat, že velice nevzdělaného. Patřil k nižším mnichům, ničemu nerozuměl, ale protože byl naším bratrem a z našeho řádu, snažili jsme se na něj ve všem brát ohledy. Ten mnich vedl osamělý život tak jako mnozí z nás, ale namísto toho, aby čas věnoval meditacím, rozjímání a ostatním dobrým věcem, začal si pohrávat s myšlenkou, že je mocnářem Barmy. Představoval si, že není nižším mnichem, který se musí těžce probíjet k osvícení. Místo toho si v samotě cely pohrával s představou, že je velikým princem, vlastnícím obrovské pozemky a veliké bohatství. Zpočátku to byla bezvýznamná a neškodná, přestože neužitečná »hra«. Určitě by ho byl nikdo za pár planých představ a tužeb nebyl zatratil, protože, jak říkám, nebyl obdařen zvláštním rozumem ani vzděláním, lby se dokázal sám opravdově věnovat duchovním úkolům. Avšak během let, kdykoliv se ocital o samotě, stával se ten muž významným princem. Pozměnilo mu to i myšlení, postihlo jeho způsoby a zdálo se, že skromný mnich časem zmizel a v popředí se objevil arogantní princ. Nakonec tenhle ubohý nešťastník pevně uvěřil, že barmským princem opravdu je. Jednoho dne promluvil s opatem jako s nevolníkem svých knížecích držav. Opat nebyl tak mírný, jako jsou někteří z nás, a s lítostí musím říct, že šok, který ten ubohý, ve svých představách na knížete přetvořený mnich, utrpěl, ho vyvedl z rovnováhy a dostal do stavu duševní vyšinutosti.

Ale ty, Lobsangu, se takových věcí bát nemusíš. Jsi pevný, vyrovnaný a odvážný. Jenom si zapamatuj tato slova jako varování: Strach rozleptává duši. Marné a zbytečné představy člověka uvádějí na špatnou cestu, takže v průběhu let se představy stanou skutečností, realita mizí před očima a neobjeví se po dobu několika vtělení. Nohama se drž na Cestě, nedovol, aby ti rozhled zbarvily nebo zkřivily divoké touhy a představy. Toto je svět iluzí, ale pro ty z nás, kteří jsou schopni této skutečnosti čelit, se iluze po odchodu ze světa změní ve skutečnost.”

Přemýšlel jsem o tom a musím připustit, že o mnichovi, který se psychicky změnil v prince, jsem už věděl, protože jsem o něm četl v jedné knize z lámské knihovny. „Ctihodný učiteli,” zeptal jsem se, „k čemu se tedy okultní síly užívají?” Láma si založil ruce a zpříma se na mě podíval. „Na co se užívají? Nu to je docela prosté, Lobsangu! Je nám dána možnost pomáhat těm, kdo si to zaslouží. Nemáme ale právo pomáhat tomu, kdo o naši pomoc nestojí a kdo pro ni není doposud zralý. Okultní síly nebo schopnosti nepoužíváme ke svému prospěchu ani pro peníze či odměnu. Veškerý smysl okultních sil je v tom, aby urychlily rozvoj člověka směrem vzhůru, aby uspíšily jeho evoluci, aby se pomohlo světu jako celku, a to nejenom světu lidí, ale i světu přírody, zvířat – všemu.”

Znovu nás přerušila začínající bohoslužba vedle v chrámu, a protože by bylo vůči bohům neuctivé, kdybychom při jejich vzývání pokračovali v hovoru, umlkli jsme a zůstali sedět v tichu u mihotavého plamene dohořívající máslové lampičky.

Dr. T. Lobsang Rampa

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese


JESKYNĚ PŘEDKŮ. Z anglického originálu The Cave of the Ancients přeložila Jitka Badoučková.


KNIHU bolo možné zakúpiť i na tejto adrese


 

Súvisiace:

Astrál
http://www.cez-okno.net/rubrika/astral

Jasnovidectvo
http://www.cez-okno.net/rubrika/jasnovidectvo

LOBSANG RAMPA Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/lobsang-rampa-vyber

Editoriál: LOBSANG RAMPA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-lobsang-rampa

 


Autori: 
september 06, 2017 01:16 dopoludnia
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top