Obrázok používateľa CEZ OKNO
LOBSANG RAMPA: Jeskyně předků III.

„Vidím, žes neztrácel čas, Lobsangu!” prohodil zvesela. „Myslel jsem, že se stavíš na jednu z tvých nesčetných svačinek!” „Ne, ctěný lámo,” odpověděl jsem, „rád bych se dobral určitého pochopení, protože musím přiznat, že ony sexuální záležitosti západního světa mě velice udivily, když jsem o nich tolik slyšel od obchodníků a jiných.” Usmál se na mě a pravil: „Sex vzbuzuje mnoho zájmu, ať je to kdekoliv. Ostatně to, co udržuje život na Zemi, je právě on. Pohovořme si o tom, když tě to zajímá.”

„Ctihodný lámo,” řekl jsem, „nedávno jste se zmínil, že sex je druhou největší silou na světě. Co jste tím myslel? Když je sex pro udržení života na tomto světě tak nezbytný, proč tedy není tou silou nejdůležitější?” „Největší silou na světě, Lobsangu,” pravil, „není sex, ale představivost, protože bez ní by k žádnému sexuálnímu podnětu nedošlo. Kdyby muž neměl žádnou představivost, pak by se o ženu nedokázal zajímat. Bez fantazie by nebyli spisovatelé ani umělci a nebylo by nic tvořivého ani dobrého!” „Ale ctihodný lámo,” ozval jsem se, „říkáte, že pro sex je nutná fantazie. Je-li to tak, jakpak se projevuje u zvířat?” „Zvířata, Lobsangu, mají představivost stejně tak jako lidé. Mnozí se domnívají, že zvířata jsou bezduchá – tvorové bez jakékoliv formy inteligence a rozumu. A přesto já, který jsem živ už překvapivě dlouhou řádku let, tvrdím opak.” Pohlédl na mě, namířil na mě prstem a prohlásil: „Ty, který tvrdíš, že máš rád chrámové kočky, bys chtěl snad říct, že nemají žádnou představivost? Vždycky si s nimi povídáš a zastavuješ se u nich, aby ses s nimi pomazlil. Chováš-li se k nim něžné jednou, podruhé, potřetí a tak dále, budou na tebe čekat. Kdyby šlo o čistě mechanické reakce, o pouhé mozkové vzorce jednání, dokud by si kočka nevytvořila návyk, pak by na tebe už při druhém či třetím setkání nečekala. Ne, Lobsangu, fantasii má každé zvíře a představuje si i rozkoše se svým samcem, a proto nastává nevyhnutelné.”

Když jsem tu věc v duchu probíral, ujasnil jsem si, že má naprostou pravdu. Vídal jsem ptáčky – malinké samičky – třepetat křídly skoro stejně jako mladé ženy mrkají očima. Pozoroval jsem samičky ptáků – a viděl u nich skutečnou úzkost, když čekají na návrat samečků z nekonečných sháněk potravy. Všiml jsem si i radosti, s jakou milující samička při návratu samečka zdraví. Už jsem bral za samozřejmost, že i zvířata mají skutečnou představivost, a tak jsem pochopil smysl tvrzení, že fantazie je na tomto světě největší silou.

„Ctihodný lámo,” otázal jsem se, „jeden kupec mi říkal, že čím víc okultních sil člověk získává, tím víc se staví proti sexu. Je to pravda, nebo si mě jen dobíral? Slyšel jsem už tolik prapodivných věcí, že opravdu nevím, co si o tom všem myslet.” Láma smutně pokýval hlavou a odvětil: „Je úplná pravda, Lobsangu, že řada lidí, kteří se intenzivně věnují okultním věcem, má vůči sexu silnou nechuť, a to ze zvláštního důvodu. Už jsem ti říkal, že největší okultisté nejsou normální, to jest, tělesně s nimi není vše v pořádku. Takový člověk může mít těžkou chorobu, jako je TBC, rakovina či něco podobného. Může trpět nějakou nervovou poruchou, ale ať je to cokoliv, je to nemoc a ta mu metafyzické vnímání zvyšuje.” Trochu se zamračil: „Mnozí si uvědomují, že sexuální podnět je obrovskou hnací silou, a někteří z toho či onoho důvodu zkoušejí způsoby, jak tuto sexuální sílu sublimovat, aby se mohli obrátit k duchovnu. A když se muž nebo žena od něčeho odvrátí, stávají se toho smrtelným nepřítelem. Není většího reformátora a bojovníka proti nástrahám pití než polepšený alkoholik.

Stejně tak ti, kteří se zřekli sexu (nejspíše proto, že nedokázali uspokojit ani uspokojení dosáhnout), se obracejí k záležitostem okultním a veškerou sílu směřující dřív (úspěšně nebo neúspěšně) do sexuálních dobrodružství pak upřou k dobrodružstvím okultním. Tito lidé však naneštěstí mívají sklon k nevyrovnanosti a rádi tvrdí, že duchovně růst lze jen odvrhnutím sexu. Není nic smyšlenějšího a zkreslenějšího. Řada velkých osobností se raduje z normálního života, a přitom se v metafyzice široce rozvíjí.”

V tu chvíli vešel veliký láma-lékař Chinrobnobo. Pozdravili jsme se s ním a on si přisedl k nám. „Právě vykládám Lobsangovi o některých stránkách sexu a okultismu,” vysvětlil můj učitel. „Aha,” přitakal láma Chinrobnobo, „je čas, aby se o tom už něco dozvěděl, sám si to říkám už dlouho.” Můj učitel pokračoval: „Je jasné, že ti, kdo sex provozují přirozeně, tak jak se má, si duchovní sílu zvyšují. Sexu by se nemělo zneužívat, ale na druhé straně by se neměl ani zavrhovat. Tím, že zvyšuje vibrace, člověku umožňuje duchovně růst. Chci ti naznačit,” pravil a přísně ke mně vzhlédl, „že pohlavnímu spojení by se měli oddávat jedině ti, kdo jsou zamilováni a navzájem duchovně spřízněni. Co je zakázané a nezákonné, je pouhá prostituce těla, a ta může člověku uškodit stejně, jako její opak může pomoci. Podobně by muž i žena měli mít jen jednoho partnera a vystříhat se všech pokušení, která by je svedla ze správné cesty a
poctivosti.”

Láma Chinrobnobo pravil: „Je tu však ještě jedna věc, které byste se měli dotknout, ctěný kolego, a sice otázka antikoncepce. Ponechám vás teď, abyste to spolu mohli probrat.” Vstal, důstojně se nám uklonil a vyšel z pokoje.

Můj učitel okamžik počkal a pak se zeptal: „Nejsi z toho už unavený, Lobsangu?” „Ne, pane!”odpověděl jsem. „Chci se o tom dozvědět všechno, protože mi to připadá velice zvláštní.” „Pak bys měl vědět, že v raných dobách života na této planetě byli lidé rozděleni do rodů. Svět obývaly malé rody, které se v průběhu času rozrostly. Jak se u lidí zdá nevyhnutelné, vznikaly spory a neshody. Jeden rod povstával proti druhému. Vítězové vraždili poražené a do svých rodů přebírali ženy poražených. Brzy bylo jasné, že čím větší je rod, který už mezitím dostal podobu kmene, tím mocnější a bezpečnější je před útoky ostatních.” Zadíval se na mě poněkud žalostně a potom pokračoval: „Jak ubíhala léta a staletí, rozrůstaly se i kmeny. Někteří muži se ustanovili kněžími, avšak s určitou politickou mocí, s pohledem upřeným do budoucnosti! Rozhodli se, že musí zavést posvátné nařízení – to, co by mohli nazývat příkazem božím – a co by pomohlo kmeni jako celku. Začali učit, že člověk má být plodný a množit se. V té době to bylo opravdu nezbytné, protože kdyby se lidé nemnožili, jejich kmen by byl zeslábl a patrně by byl vyhuben. A tak tím, že kněží přikázali, aby lidé byli plodní a množili se, zajišťovali svému kmeni vlastně budoucnost. Nyní, po mnoha a mnoha staletích je ale úplně nabíledni, že světová populace vzrůstá takovým tempem, že je svět přelidněný a je tu víc lidí, než potravinové zdroje ospravedlňují. Něco se s tím bude muset udělat.”

Všemu jsem rozuměl, dávalo to smysl a byl jsem rád, že moji přátelé z Pargo Kalingu – kupci, kteří cestovali tak daleko a dlouho, mluvili pravdu.

Pokračoval: „Dokonce ještě dnes některá náboženství hlásají, že se nemá jakkoliv omezovat počet narozených dětí, ale podívá-li se člověk na světové dějiny, vidí, že většina válek je způsobena nedostatkem životního prostoru na straně útočníka. V takové zemi se o překot rozrůstá obyvatelstvo a ví se, že nepoleví-li tempo přírůstku, nebude začas dostatek jídla ani dost životního prostoru pro vlastní lidi. A tak ta země vyvolá válku s prohlášením, že potřebuje životní prostor.” „Jak byste, ctihodný lámo,” otázal jsem se, „ten problém řešil?” „Lobsangu,” odpověděl mi, „řešení je prosté, když se muži a ženy dobré vůle sejdou a věc spolu proberou. Staré formy náboženství – jejich učení – byly namístě, když byl svět mladý a lidí bylo poskrovnu, ale dnes je nevyhnutelné – a začas to bude ještě nevyhnutelnější – aby byla přijata rázná opatření. Ptáš se, co bych s tím dělal já? Dobrá, udělal bych následující: zavedl bych legální antikoncepci. Seznámil bych s ní všechny národy, aby věděly, v čem spočívá a jak ji uskutečňovat, a aby poznaly vše, co se o ní dá zjistit. Dohlédl bych, aby ti, kdo chtějí děti, měli jedno, případně dvě, a ti, kteří si děti nepřejí, aby věděli, jak se početí vyhnout. Ve vztahu k našemu náboženství by to, Lobsangu, nebyl žádný prohřešek. Poučil jsem se mimo jiné i z knih datujících se celé věky nazpátek, do doby, než se na západní straně zeměkoule objevil život, neboť jak víš, nejdřív se objevil v Číně a v oblastech okolo Tibetu, pak se rozšířil do Indie, a později i na Západ. Avšak o tom teď není řeč.”

„Ctihodný lámo,” řekl jsem, „jeden kupec, který mi vyprávěl o antikoncepci, říkal, že mnozí ji pokládají za zlo. Proč si to tedy myslí?” Chvíli přemýšlel, snad že zvažoval, kolik mi toho má říct, neboť jsem ještě byl malý, a potom řekl: „Antikoncepce se někomu jeví jako vražda nenarozeného člověka, ale podle naší víry, Lobsangu, do nenarozeného dítěte duše doposud nevstoupila. Podle našeho náboženského přesvědčení se o žádnou vraždu nejedná a je každopádně úplně absurdní tvrdit, že vraždou je opatření k zabránění otěhotnění. Je to stejné jako tvrdit, že vraždíme záhon rostlin, když jejich semenům zabráníme vzklíčit! Lidé se příliš často domnívají, že jsou to nejzázračnější, co se kdy v tomto obrovském vesmíru vyskytlo. Ve skutečnosti jsou však jen jednou z přemnohých forem života, a nikoliv tou nejvyšší, avšak zabíhat do těchto záležitostí teď není čas.”

Přemýšlel jsem o další věci, kterou jsem slyšel a jež se mi zdála natolik šokující – tak hrozná – že jsem se stěží odhodlal o ní promluvit. Ale přece jen jsem tu otázku položil. „Ctihodný lámo, slyšel jsem, že některá zvířata, například krávy, se oplodňují uměle. Je to pravda?” Můj učitel z toho byl okamžik šokován, ale pak odpověděl: „Ano, Lobsangu, je to úplná pravda. Na Západě se někteří lidé pokoušejí rozmnožovat dobytek takzvanou umělou inseminací, to jest, že krávy oplodní velikou stříkačkou sami, místo aby tuto nezbytnou záležitost provedl býk. Asi si neuvědomují, že plození mláděte, ať už lidského anebo medvíděte či třeba telátka je víc než pouhé mechanické páření. Má-li jedinec získat ušlechtilost rasy, v aktu páření musí být láska či nějaký druh náklonnosti. Kdyby se uměle oplodňovali lidé, pak by se mohlo stát, že lidé zrození bez lásky by se utvářeli do podřadných lidí. Opakuji, Lobsangu, že k tomu, aby vznikl lepší typ člověka nebo zvířete, je nezbytné, aby se rodiče navzájem měli rádi, tedy aby u nich došlo ke zvýšení jak spirituálních, tak i tělesných vibrací. Umělé oplodnění prováděné chladně a bez lásky vede ke skutečně žalostnému výsledku. Jsem přesvědčen, že je na tomto světě jedním z největších zločinů.”

Seděl jsem, pokojem se kradly večerní stíny a koupaly lámu Mingjura Tundrupa v rostoucím soumraku. Jak houstl, viděl jsem stále zřetelněji jeho auru zářit zlatem hluboké oduševnělosti. Pro mě, z pohledu jasnovidce, to bylo světlo doslova plné záře, prosvěcující i samotným soumrakem. Moje jasnovidné vnímání mi hlásilo (jako kdybych to dosud nevěděl), že mám před sebou jednoho z největších Tibeťanů. Uvnitř mě to hřálo, cítil jsem, jak se mi láskou k mému učiteli a zasvěcovateli tetelí celé nitro.

Pod námi znovu zazněly chrámové lastury, avšak tentokrát nevolaly nás, ale ostatní. Přešli jsme spolu k oknu a vyhlédli ven. Když jsme se tak dívali dolů do údolí, položil mi ruku na rameno: „Nechť je ti svědomí vůdcem, Lobsangu,” pronesl. „Ty vždycky poznáš, co je dobré a co zlé.

Dojdeš dál – dál než si sám dokážeš představit – a budou před tebou mnohá pokušení. Ať je ti svědomí rádcem. My Tibeťané jsme mírumilovný národ, sice malý, ale žijící v míru, jež věří ve svatost a v posvátnost duše. Kamkoliv přijdeš a cokoliv budeš snášet, nechť je ti svědomí vodítkem. My se snažíme pomáhat tvému vědomí. Pokoušíme se předat ti mimořádné telepatické schopnosti a jasnovidnost, aby ses v budoucnu, tak dlouho jak budeš naživu, mohl pomocí telepatie vždy spojit s velkými lámy zde vysoko v Himálaji – s těmi, kdo později zasvětí veškerý čas očekávání tvých zpráv.”

Očekávání mých zpráv? Asi mi úžasem poklesla brada. Mých zpráv? Co je na mně tak zvláštního? Proč by měli vysocí lámové čekat po celou dobu na moje zprávy? Můj učitel se zasmál a poklepal mi na rameno. „Smysl tvého života, Lobsangu, je v tom, že máš vykonat velice zvláštní úkol. Navzdory veškerým trampotám a všemu utrpení ho splníš. Zřejmě by však bylo nespravedlivé, abys byl v cizím světě, který se ti bude vysmívat a nazývat tě lhářem, podvodníkem a padělatelem, ponechán sám sobě. Nikdy nezoufej, nikdy se nevzdávej, protože pravda zvítězí. Zvítězíš ty, Lobsangu!”

Večerní stíny se přelily ve tmavou noc a ve městě pod námi se rozblikotala světla. Seshora na nás přes okraj hor pokukoval Měsíc v úplňku. Na purpurovém nebi pomrkávaly planety a byly jich celé miliony. Hleděl jsem vzhůru, myslel na všechny předpovědi – na všechny ty věštby – a myslel jsem také na důvěru a spolehnutí, které do mě vkládal můj přítel a učitel láma Mingjur Tundrup. A byl jsem spokojený.

Dr. T. Lobsang Rampa

-koniec-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese


JESKYNĚ PŘEDKŮ. Z anglického originálu The Cave of the Ancients přeložila Jitka Badoučková.


KNIHU bolo možné zakúpiť i na tejto adrese


 

Súvisiace:

Astrál
http://www.cez-okno.net/rubrika/astral

Jasnovidectvo
http://www.cez-okno.net/rubrika/jasnovidectvo

LOBSANG RAMPA Výber
http://www.cez-okno.net/rubrika/lobsang-rampa-vyber

Editoriál: LOBSANG RAMPA
http://www.cez-okno.net/clanok/editorial-lobsang-rampa

 


Autori: 
september 12, 2017 15:48 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top