Profesionálne preklady a korektúry

Obrázok používateľa CEZ OKNO
MEG - PŘÍRUČKA PRO LAIKA

Tento článek, v protikladu k velmi odborným rozborům fyzikálních principů, popisuje převratnou technologii nyní už patentovaného bezpohybového elektromagnetického generátoru (MEG) Toma Beardena a jeho týmu v laikům srozumitelných termínech. Přečtením článku můžete získat ucelenou představu o tom, jak a proč vlastně funguje a proč je svými tvůrci označován za "stroj na bezplatnou energii" (free energy device).



Odvážlivce, kteří chtějí pokračovat v dalším vývoji a zajímají se o precizní formule a rovnice popisující funkci MEG, lze odkázat na odborné články publikováné na internetu. Patrně nejlepší je 69-stránkový soubor PDF, nazvaný "The Motionless Electromagnetic Generator: Extracting Energy from a Permanent Magnet with Energy Replenishing from the Active Vacuum" ("Bezpohybový elektromagnetický generátor: Získávání energie z permanentního magnetu dobíjeného energií aktivního vakua"). Dokument rozebírá nejzákladnější výchozí principy využité pro MEG, včetně názorných grafik. (Ke stažení také na http://www.gewo.cz/ve/Meg/MEGpaper.rar - 763kB, anglicky.)

Poznáváme MEG

MEG představuje revoluční přístup k výrobě energie pro stále náročnější hospodářství. Avšak zároveň se může stát obrovským ohrožením pro velké energetické společnosti. Je nesporné, že až vroste do své předurčené role, podrobí si trh a poskytne lidstvu trvalý a především čistý zdroj energie, což za přijatelnou cenu dosud nedokázal žádný jiný energetický zdroj.

Pro "laika" je MEG jednoduše technický zázrak. Snaha pochopit proč funguje vyžaduje skok po hlavě do něčeho, co se jeví jako bezedná tůň plná technického brebentění. Pokud ale tuto problematiku vykrátíme na pět základních technologických termínů, můžeme dospět k pochopení základního principu jeho funkce.

V činnosti tohoto zařízení hraje důležitou roli pět základních věcí. Jsou to: proudění (tok energie), efektivita, kapacita, magnetické pole a řízené odstínění. Pokusíme se tyto termíny zjednodušeně vysvětlit za použití jednoduchých příkladů. Pro základní objasnění prozkoumáme obdobu tohoto systému pomocí sudu na dešťovou vodu.

Proudění

Proudění, tok energie abychom byli přesnější, je v podstatě důsledkem tvorby energie. Například automobilový motor užívá k pohonu vozu směs benzínu a vzduchu. Zejména starší motory tuto směs spalovaly s malou účinností, takže vedlejším produktem byl smog, opouštějící výfuk. Moderní motory jsou už mnohem hospodárnější a z jejich výfuků vychází méně nespálených benzínových zplodin, i když i ta nejúčinnější současná auta jich ještě stále vypouštějí dost. Motor touto cestou současně opouští část uvnitř vytvářeného tepla. V jistém slova smyslu je tedy smog vycházející z výfuku automobilu tokem energie, který nás zajímá. Je to vedlejší produkt procesu vytváření energie, potřebné k tomu aby se vůz mohl pohybovat po silnici.

Proudění a efektivita

Před naftovým embargem v roce 1973 američtí konstruktéři převážně ignorovali otázku energetického toku a pro dosažení vyšších rychlostí navrhovali vozy se stále většími motory. Toto plýtvání palivy ukončilo až zmíněné embargo. Do té doby nebyla otázka ceny paliva nijak naléhavá, ale jakmile jeho cena začala stoupat, američtí výrobci rychle ztráceli odbyt na úkor zahraničních výrobců, kteří vyráběli mnohem účinnější, a proto značně ekonomičtější motory.

Efektivita a "soulad"

Od roku 1973 je snahou výrobců aut využít dostupné energie benzínu jak jen to je nejlépe možné. Jenže to, co mohou očekávat, představuje nanejvýš úroveň, označovanou jako "soulad" (shoda; unity). Souladem se míní, že daný systém dokáže využít 100% energie, kterou do něj přivedeme. To by byl například stav, za něhož by byla veškerá energie uložená v benzínu převedena na užitečný výkon a odpovídající výkon motoru beze ztrát přenášen koly na vozovku.

Bez ohledu na snahy o vylepšování designu směrem k dosažení souladu, může většina tvůrců takovýchto systémů jen doufat, že při využití současných technologií dosáhne efektivity okolo 30%. K dosažení souladu jim tedy stále ještě zbývá nějakých 70%.

Soulad a uzavřené systémy

Když uvažujeme o souladu (100% efektivitě), v zásadě inklinujeme k uvažování v rámci uzavřených systémů. Za uzavřený považujeme takový systém, který je úplně izolovaný od okolního prostředí. V jistém slova smyslu je takovým uzavřeným systémem právě automobilový motor. Energie uvolněná z benzínu je buď zachycena k pohánění vozu, anebo opouští výfuk jako promarněný tok. Současně se neustále ztenčuje zásoba benzínu v nádrži. Celkové množství energie, která je buď ještě uložena v benzínu nebo pohybuje vaším vozem vpřed či opouští výfuk jako odpadový tok, je přitom konstantní.

Základní věc, kterou si musíme zapamatovat o uzavřeném systému je, že nedokáže čerpat energii z okolního prostředí. Otevřený systém, například dobře známé tepelné čerpadlo, ji naopak využívá.

Uzavřené a otevřené systémy

Kdybychom uměli vytvořit automobil s otevřeným systémem, jak by asi vypadal? Měl by možná motor, ale navíc kupříkladu stěžeň a plachtu.

V tomto případě by řidič použil motor pouze ke zvedání plachty. Rozvinutá plachta dokonale představuje otevřený systém, který v našem případě využívá pohybové energie větru k pohonu vozu po silnici (za podmínky, že duje vítr).

Jakmile jednou rozvinete plachtu, můžete vůz rozjet nastavením jejího úhlu ve větru. Pro zpomalení ji můžete natočit shodně s jeho směrem a tím účinek otevřeného energetického systému neutralizovat. Jakmile ovšem plachtu jednou rozvinete, nepotřebujete už žádný motor k pohonu.

Zapamatujme si, že si otevřený systém bere energii z okolního prostředí, přesně tak jako plachta na našem upraveném voze. Navíc je kontrolovatelný, takže ho lze ovládat, spustit a vypnout, úplně stejně jako uzavřený systém.

Otevřené systémy a součinitel výkonu (COP)

Auto s plachtou tedy není vázáno na energií z paliva v benzinové nádrži (energii, jejíž účinnost nikdy nemůže překročit 100%). Otevřený systém (přirovnaný k autu s plachtou) naproti tomu opravdu může překročit "soulad" (unity). Jinými slovy: Může dosáhnout více než 100% efektivity čerpáním z energetického systému, s nímž je v interakci (spolupůsobí), v našem případě s větrem. Jenže jak změřit systémy, které mohou dosáhnout více než souladu/shody/unity (takzvané "over-unity")?

Coefficient of Performance (COP) - česky "součinitel výkonu" - vyčísluje porovnání množství energie vložené do systému s použitelným množstvím výstupního energetického výkonu téhož systému. Uzavřené systémy, jak už jsme si řekli, nikdy nemohou dosáhnout COP větší než 1. Ale pokud si například použití motoru k zdvižení plachty v našem autě vyžádá jednu jednotku energie a napjatá plachta pak generuje či shromažďuje osm jednotek pohybové energie větru, činí součinitel výkonu 800%. Zkráceně vyjádřeno je to COP 8:1, přičemž 8 představuje dostupnou využitelnou energii a 1 množství energie, kterou jsme do systému museli vložit, abychom tuto upotřebitelnou energii vybudili.

Součinitel výkonu a kapacita

V příkladě s autem jsme k pohonu použili plachty a dosáhli COP 8:1. Mohlo by totéž fungovat i u větších systémů? Třeba s nákladním autem? A proč ne? Všichni přece víme, že plachty byly po staletí užívány k pohánění obrovských dřevěných plachetních lodí.

Vraťme se na chvíli do těch časů. Stavitelé těchto velkých lodí věděli, že čím více a větších plachet přidají svým lodím, tím budou rychlejší. Takovou loď ovšem obklopovala na moři ohromná, ničím nerušená vodní rozloha. S tímto na mysli se podívejme jak je tento poznatek aplikovatelný na použití plachet k pohonu aut a náklaďáků a v čem spočívají limity.

Jelikož osobní i nákladní auta jezdí svorně a společně a jsou vázány na silnici, muselo by být množství dostupné větrné energie v otevřeném systému rozděleno mezi rozmanitá vozidla. V důsledku toho by auta jedoucí v nejtěsnější blízkosti ve směru větru odřízla od přísunu větrné energie ostatní, jedoucí před nimi. Jednoduše by jim "vzala" vítr z plachet.

Z pohledu základní koncepce to znamená, že ve smyslu kapacity nemohou být ani otevřené systémy neomezené. Z případu plachet na našem autě a náklaďáku je zřejmé, že těsná blízkost a větší počet plachet, vystavených působení téhož otevřeného větrného systému za účelem získávání energie, daný otevřený systém "vysušuje". Jinak řečeno, i když otevřený systém dodává energii zdarma, jeho kapacita může být jen tak velká, kolik je jí schopno nabídnout okolní prostředí.

Tímto jsme probrali některé obecné termíny využívané technologií MEG. Nyní se tomu můžeme věnovat trochu důkladněji, počínaje poli.

Pole

Velmi zjednodušeně řečeno, jakýkoli mechanizmus vhodný jako prostředek k dosažení cíle představuje pole. U auta jsme jako pole použili plachtu, v níž se shromažďovala síla otevřeného větrného systému.

Na rozdíl od plachty, využité jako pole k zachycení energie potřebné k pohonu vozu, využívá se v rámci MEG něčeho, co známe pod pojmem "magnetické pole".

Magnetická pole

V případě využití plachty, vytahující energii z okolního otevřeného větrného systému k pohonu auta, byla upotřebitelná energie "uložena" ve větru.

U MEG ovšem není zdrojem potřebné odváděné energie vítr, ale elektromagnetické síly působící v kosmu. Jsou všudypřítomné a jejich výskyt není závislý na atmosférických podmínkách, jako vítr.

Pokud ovšem jde o princip musí být pole pohánějící MEG pod kontrolou, stejně jako plachta, aby bylo zabráněno nežádoucím vedlejším účinkům.

Ukažme si to ještě jednou na příkladu s "autoplachtou". Musíme ji vybavit lany a ráhnem, abychom mohli řídit její sklon tak, aby se zmocnila co největšího potřebného množství energie. Přitom však nesmí docházet ke zbytečnému namáhání, vedoucímu k možné škodě. Většině z vás je jistě známý plachtařský termín "skasání plachty", což v podstatě znamená zmenšení jejich plochy - tedy plochy pole. Neskasané plachty mohou být nebezpečné, protože za silného větru představují riziko pro ostatní zařízení, jako například výložníky (ráhna) a stěžeň či pro plavce. V případě, že vítr plachtu a ráhno násilně přesmekne napříč palubou, dojde k nebezpečnému narušení rovnováhy lodě.

V tomto smyslu se u MEG používá něčeho, čemu se říká "řízené odstínění", jímž je podle potřeby dosaženo totéž jako při skasání plachty. Bez tohoto vybavení se projevují násilné efekty, vedoucí ke škodám v nejbližším okolí generátoru (zejména k poškození řídící a odběrové elektroniky).

Magnetická pole a magnetické odstínění

MEG pracuje s velmi silnými magnetickými poli, která musí být pod neustálou pevnou kontrolou, aby nedocházelo k poruchám v okolním prostoru. To je důvod, proč se u MEG nutně musí použít magnetického odstínění. Nejdůležitější přitom je, aby koncept tohoto odstínění zajistil spolehlivou kontrolu magnetických polí ovládnutím a minimalizací jejich negativních účinků.

Příklad se sudem

Pokryli jsme už všechny základní pojmy, s výjimkou vektorového magnetického potenciálu, představujícího v pojetí MEG rozhodující moment. Pro lepší pochopení tohoto komplexního pojmu, si to, co jsme dosud probrali vyhodnotíme na příkladu prostého systému, využívajícího sudu na dešťovou vodu. Takto lze vektorový magnetický potenciál MEGu mnohem snadněji pochopit ze systémového hlediska.

Proudění

Mnozí si možná vyzkoušeli následující postup jako děti nebo někdy později v životě. Máme-li sud naplněný vodou (nebo palivovou nádrž benzínu či demižón vína) a my chceme z něj něco odčerpat, nemusíme to hadicí odčerpávat sami. Prostě vezmeme kus hadice a vsuneme ji do nádoby, z níž chceme stáčet kapalinu. Venku hadici podržíme o něco níže než je její opačný konec uvnitř nádoby. Pak jemně sajeme na konci hadice (kvůli chuti zůstaňme radši u vína...) až kapalina začné téct. Jakmile jednou teče, nepřestane až do doby kdy druhý konec hadice v nádobě bude ponořený pod hladinou nebo dokud hadici venku nezvedneme. S vynaložením nepatrného úsilí tak odčerpáme mnoho kapaliny.

Mechanismus, který za nás vykoná tuto práci se nazývá kapilární nebo také sifonový efekt. Jinými slovy, váha sloupce kapaliny v hadici, při výšce rovné rozdílu výšek obou konců hadice, poskytuje sílu potřebnou k udržení kapaliny v pohybu. Jenže pokud budeme vodu stále jen odebírat, sud se časem úplně vyprázdní.

MEG čerpá energii z "otevřeného sudu", který se sám neustále doplňuje z vhodné zálohy trvale dostupného deště, takže se nikdy nevyprázdní! S ohledem na stimulovaný a řízený výstup energetického toku bude proudění z MEGu vycházet nepřetržitě; nebude vysychat jako náš dešťový sud.

Je to otevřený systém, takže jakmile začne voda proudit hadicí, začne do sudu pršet a dešťové kapky stejným tempem nahradí odebíranou vodu.

Otevřený systém bezpohybového elektromagnetockého generátoru, je jako sud, který se nikdy nemůže vyprázdnit. Jakmile vodu v hadici jednou uvedeme do pohybu, teče bez ustání protože sud doplňuje stále dostupný déšť. A tady jsme u dalšího bodu, jímž je efektivita systému v závislosti na COP.

Jakou efektivitu má náš sud na dešťovou vodu?

Efektivita a součinitel výkonu

V našem příkladu se sudem lze "efektivitu" definovat jako množství vody, které můžeme nechat vytékat ze sudu uvedením do pohybu ve stáčecí (sifonové) hadici.

U uzavřeného systému s nedoplňovaným sudem je zřejmé, že je jako takový izolován od okolí, takže se do něj nedostane déšť, aby doplnil to, co z něho odebíráme. V tomto případě je to nejlepší, co můžeme udělat, spustit hadici až na dno sudu a podržet ji zvenčí co nejníže. Pokud to uděláme, můžeme sifonem (teoreticky) odčerpat všechnu vodu ze sudu, což je nepřekročitelné maximum, tedy 100% vody. Jak už víme, 100% efektivitě se říká soulad/shoda - unity.

Mějme na mysli dosažení souladu v našem uzavřeném systému sudu s vodou a vraťme se k variantě s otevřeným systémem.

V okamžiku kdy začneme hadicí stáčet vodu z otevřeného systému sudu s dešťovou vodou, začne do něj shora pršet. Bez ohledu na to jak hluboko je hadice ponořena do tohoto otevřeného systému, vždy spadne dostatečné množství deště aby nahradil to, co odebíráme.

Je evidentní, že pokud je takový systém jednou uveden do chodu (NEJDE O PERPETUUM MOBILE, neboť spolupracuje s vnějším prostředím!), můžeme z něj ve formě nekonečného toku vody vyzískat více než shodu - unity. Na součiniteli výkonu (COP) se to projeví na straně odebíraného množství, které je nesrovnatelně větší než to, co jsme vložili (vytvořili jsme slabý podtlak našimi ústy!). Součinitel výkonu otevřeného systému, jakým je náš sud na dešťovou vodu, proto může převyšovat soulad (100% účinnost - unity), zatím co u uzavřeného systému sudu s vodou můžeme jen doufat, že dosáhneme 100% shody. Dobrá. Ale co se stane jestliže zvětšíme velikost sudu na dešťovou vodu?

Kapacita

Při zisku většího množství vody vypouštěním většího sudu větší sifonovou hadicí, je třeba pečlivě zvážit další nepřímé efekty.

Začněme tím, že zvětšíme sud a současně i průřez hadice. Co se stane? Dejme tomu, že k odsátí většího množství kapaliny hadicí s větším průměrem budeme v první řadě potřebovat větší podtlak. Můžeme to udělat jednoduše (pokud vystačíme s kapacitou plic) bez požadavku na posílení systému.

Nicméně, budeme-li vypouštět větší množství vody za sekundu z mnohem větší nádrže, třeba o velikosti rybníka, a budeme chtít tento systém udržet v chodu, muselo by pršet mnohem více, aby opět nahradil odebranou vodu - jenže dešťové srážky jsou omezeny přirozeným limitem (viz přirozený limit otevřeného systému v příkladu s plachtou).

Od jisté velikosti nádrže a průřezu hadice neposkytne dostatek deště k udržení úrovně hladiny ani průtrž mračen a systém se začne hroutit. Náš sud přitom stojí na zemi nebo na podstavci. Ale čím bude zamýšlená nádrž větší, tím obtížnější bude najít místo pro její zřízení a pevné ustavení. Jinak se může překotit nebo protrhnout. Jak na to, abychom udrželi větší nádrž v intaktním stavu?

Pole

Bude-li nádrž opravdu velká, předpokládejme, že nyní má velikost Lake Superior, a začneme z ní vypouštět vodu rychlostí čtyřnásobku celkového přítoku kanálu Sault St. Marie, bude hladina potřebovat čas k doplnění o upouštěnou vodu. Nejdůležitějším polem, které je zde v akci, je sifonový proces hnaný gravitací, umožňující vytékání vody z jezera. (Ano, teď už je to v planetárním měřítku.)

Za normálních okolností je vodní hladina horizontální; odtud vodováha (samozřejmě pomineme-li ve větším měřítku zaoblení Země). Avšak bude-li rychlost odtoku sifonem dostatečně velká, normální vodní koloběh k dostatečně rychlému doplnění hladiny nepostačí.

Z tohoto důvodu vyvstane trvalý rozdíl v úrovni vodní hladiny mezi místem odběru a místem jejího doplňování do jezera. Zastavíme-li v tomto případě odtok, nebude to mít za následek bezprostřední zástavu proudění vody směrem k bodu vypouštění. Náhlé uzavření výtoku z nádrže o velikosti jezera vyvolá malou přílivovou vlnu. Ovšem čím větší bude rozdíl hladiny napříč jezerem, tím větší přílivová vlna se navrší. Ačkoli to v systému s velkou nádrží vypadá, jakoby do akce vstupovalo další pole, není to tak. Je to pouze projev samoopravného mechanizmu plochy jezera, který se projeví po jejím narušení.

Shrňme si to. Víme už, že proudění energie se zjednodušeně řečeno podobá toku vody v systému s vodní nádrží, představující pole. Stejně tak jako se pole zvětšuje, může být také ve větším měřítku vyvedeno z rovnováhy. Přejeme-li si tedy zvětšit velikost polí, musíme napřed najít cestu, jak je chránit před destabilizujícími vlivy.

Řízené odstínění pole

Jestliže se náš sud, jehož hladina představuje pole, přeplní dešťovou vodu, začne přetékat. Abychom zabránili nežádoucímu úniku vody přes okraj a promáčení bezprostředního okolí, budeme potřebovat nějaké měření. U jezerní verze navíc budeme nutně potřebovat hráz obklopující jezero, abychom zabránili rozlévání přebytečné vody (pole) do okolí. Záplavy tohoto druhu může vyvolat rozdílné tempo mezi dešťovými srážkami a řízeným vypouštěním vody. Hráz samozřejmě musí odolávat i přílivovým vlnám (zákmitům pole), které se vyskytnou na počátku a po zastavení vypouštění. To vše, velmi zjednodušeně řečeno, se očekává od řízeného odstínění pole.

Dosud jsme probírali jen ty nejzákladnější body, nezbytně nutné k pochopení následující, poměrně hodně složité problematiky vektorového potenciálu. Jedná se o důležitý komplexní problém, jehož řešení představuje srdce funkce, s jejíž pomocí MEG pracuje a proč vlastně může dělat to, co dělá.

Pod pokličkou MEG

Dříve než se pustíme do základního konceptu vektorového potenciálu, využívaného MEG, věnujeme chvilku obeznámení s jeho hlavními součástmi.

Součásti a rozvržení

Tento obrázek je z výtahu článku, který na internetu publikovala Magnetic Energy Ltd. Ukazuje výchozí návrh laboratorního modelu MEG, jehož lze úspěšně použít demonstraci celkového pojetí.

A - PERMANENTNÍ MAGNET

Nejdůležitějším prvkem zařízení je permanentní magnet, zakreslený uprostřed schématu. Na tomto zobrazení je tyčový a z něho nahoře a dole vybíhají linie magnetického pole. Tento magnet je nezbytně nutný pro funkci přístroje. (Zkušenosti z našeho vlastního výzkumu ukazují, že zařízení po vyjmutí magnetu za provozu pokračuje v činnosti jako měnič, při současném zvýšení nároků na příkon. Bez použití magnetu ovšem nelze uvést do provozu. pozn. překl.)

B - MATERIÁL JÁDRA - NANOKRYSTALICKÁ PŘENOSOVÁ CESTA MAGNETICKÉHO TOKU

Místo aby magnetické linie (siločáry) "cirkulovaly" v prostoru mezi severním a jižním pólem magnetu, vstupují do "nanokrystalické přenosové cesty v materiálu jádra". Výjimečné vlastnosti dovolují tomuto materiálu, aby se zmocnil celého magnetického pole permanentního magnetu, takže se zde už mimo jádro žádné volné magnetické pole nevyskytuje.

C - KOLEKTOROVÉ CÍVKY

Kolektorové cívky bezpohybového elektromagnetického generátoru jsou místem odběru energie. Kolektory tedy představují konce hadic visících ze sudu, z nichž začne vytékat voda, jakmile je v hadici vytvořen kapilární efekt.

D - AKTUÁTOR (VSTUPNÍ CÍVKA)

Aktuátory jsou body řízeného vstupu energie, která uvádí do pohybu její mnohem větší množství.

U pokusu se sudem nahrazují aktuátor vaše ústa, nasávající vodu do sifonové hadičky.

A konečně - magnet a jádro, obsahující magnetické pole, které v našem příkladě symbolizuje samotný sud s vodou.

Jak MEG funguje

Nyní se dostaneme k jádru systému a k vlastní příčině toho proč vlastně funguje. V našem velkém jezeře byla řídící silou gravitace. Její zásluhou se voda, dopadající na zem v jisté vzdálenosti od "hadice", vrací druhou, přirozenou smyčkou otevřeného systému zpět do jezera a nakonec k ústí hadice, kterou pak opět proteče. V tomto případě je silou obnovující stav v jezeře gravitace, která vrací vodní hladinu do horizontální (rovnovážné) polohy.

Gravitace a s ní spojený opravný mechanizmus má obdobu v magnetické sféře, představuje ho vektor magnetického potenciálu. Podíváme-li se na MEG blíže, vidíme, že přeměňuje tok energie uložené ve vektorovém potenciálu, který se nalézá mimo uzavřenou přenosovou cestu magnetického pole.

(Ouha! To není tak zcela trefná výpověď. Pojďme to zkusit vysvětlit ještě jednodušeji.)

Tak co je tedy vektorový potenciál?

K vysvětlení vektorového potenciálu budeme muset použít něco jiného než sud s vodou, ale musí to být důvěrně známé. Proč tedy jako příklad nepoužít energii, běžně užívanou v našich domovech?

Všichni víme o elektrickém potenciálu číhajícímu ve dvou drátech, končících v zásuvce na stěně. Tento elektrický potenciál představuje sílu, která například rozsvítí žárovku. Při neopatrné manipulaci se může stát, že se z ničeho nic ocitneme na podlaze, zatímco členové naší rodiny budou zoufale volat po záchrance.

Tak či onak, kombinace číselné hodnoty tohoto elektrického potenciálu se směrem udává vektor potenciálu. Zaměníme-li směr vektoru výstupu 110V, povězme z horizontálního na vertikální, zdvojnásobíme tento potenciál na 220V. Pro vytvoření jakéhokoli magnetického pole je tedy důležitý směr; všechno vychází z potenciálu magnetického vektoru, jehož směr hraje rozhodující roli.

Abychom dosáhli velmi prosté představy toho, jak MEG pracuje a proč je vektor magnetického potenciálu tak důležitý, srovnáme si na následující ilustraci MEG opět s naším sudem s vodou. (Precizní vysvětlení by vyžadovalo několikanásobně obsáhlejší článek, uvědomte si prosím, že zde v podstatě malujeme obraz hřebenem s velmi řídkými a místy vylámanými zuby...)

 

(A) Vnější rezervoár vyčkává na uvedení systému do pohybu, a pak okamžitě začne pracovat na obnovování rovnováhy narušované sajícím koncem hadice. Zatím co sud doplňuje ze zálohy déšť, u MEGu jde o konverzi energie vektorového potenciálu vnějšího pole do magnetického pole, pohybujícího se uvnitř uzavřené magnetické smyčky.

(B) Dodatečná energie vnějšího pole se přičítá k magnetickému poli uvnitř uzavřené smyčky.

(C) Přerušovaná činnost aktuátoru v podstatě funguje tak, jako kdybychom zdvihali a spouštěli vnější konec sifonové hadice, ponořené do sudu a změnou proudění současně řídí přísun energie vektorového potenciálu vnějšího pole (spouští a zastavuje déšť).

(D) Uzavřený okruh je nucen spolupracovat s vnitřním magnetickým polem a snaží se za této situace o vyrovnání nerovnovážných poměrů. Proto se přechodné manko energie magnetického pole uvnitř uzavřeného okruhu, která je neustále odčerpávána na výstupech kolektorových cívek, doplňuje o další energii vstupující zvenčí.

(E) Energii z MEG odvádíme z kolektorů (kolektorových cívek). Snadno přitom zjistíme, že kolektorům odnímáme větší množství elektrické energie, než je množství dodávané do aktuátorů. Energie z vektorového potenciálu pole, které se nachází se mimo uzavřený okruh MEG, tedy "proudí směrem k násosce" ve snaze opět upravit odsáváním energie narušenou "hladinu pole" uzavřeného okruhu. Jestliže část takto získané energie opět přivedeme zpět do aktuátorů, představuje energetický přebytek "volnou energii", čili bezplatný proud!

Proud zdarma?

Energetický tok plynoucí z MEG skutečně představuje výsledný produkt či výstup, nahrazující ztrátové zplodiny systémů poháněných fosilními palivy, jako třeba automobilový motor. Co býval odpad to zde představuje užitečný výkon, využitelný jako běžná elektřina odebíraná z rozvodné sítě.

Zásluhou nového pohledu na proudění energie otevírá MEG novou cestu. Pokud budete mít to štěstí a brzy si instalujete MEG u vás doma, bude vám náhradou za velmi malý příkon poskytovat mnohem větší množství energie. Náklady na energii v našich domácnostech se podstatně sníží.

Co dosud brání správnému pochopení MEG?

MEG používá malého množství energie ke konverzi, to znamená k čerpání mnohem většího množství jinak nepoužitelného energetického toku, a to kontrolovatelnou, čistou a pohodlnější formou než dosud. To u určitých lidí vyvolalo "škrábání na hlavě", jde totiž o úplně nový způsob jak zacházet s proudem. U lidí, kteří mají pocit, že jsou důvěrně obeznámeni s principy zachování energie, to představuje nutnost značného posunu ve způsobu uvažování. Zásluhou intenzívního vyučování ke způsobu myšlení, při němž se probírají výhradně uzavřené systémy, to může vzdorovat léta. Háček je v tom, že uzavřené systémy, jako je například automobilový motor, využívají jen ustrnulých, dále nerozvíjených pohledů, jakoby princip zachování energie platil právě jen pro tyto systémy. (MEG je naproti tomu představitelem otevřeného systému, ale ani on se uvedeným principům, ovšem viděným z podstatně rozšířenějšího hlediska nevymyká, pozn. překl.)

Otevřený systém bezpohybového elektromagnetického generátoru může do výstupu "vtáhnout" okolní proudění, protože se nachází v nerovnováze s okolním prostředím, a proto s ním je neustále v interakci! Z tohoto důvodu může vykazovat daleko větší COP než jedna.

Dalším faktorem bránícím konvenčním myslitelům v pochopení MEG je skutečnost, že jeho logika nepoužívá Lorentzovu šablonu. Tom Bearden a jeho výzkumný tým odhalil principy bezpohybového elektromagnetického generátoru až poté, když se rozhodli od zaužívané "Lorentzovy kalibrace elektromagnetického systému" zcela upustit.

Lorentzova šablona v podstatě poskytuje svobodnou volbu hodnot parametrů elektrického systému a matematicky ho zjednodušuje. Tím ale současně vyřazuje širokou paletu zajímavých (jak se definitivně prokázalo) řešení sady rovnic, popisujících tentýž systém. Seznam takto vypuštěných možností totiž prezentuje celou řadu možných nerovnovážných stavů.

MEG lze neustálým udržováním mimo rovnováhu (vnitřní balanci) využít k vtahování obrovského množství energie z dosud nevyužitelného zdroje, následně upravené do použitelné formy. A to je to, co bezpohybový elektromagnetický generátor skutečně umí.

Problematika

Víme už jak MEG funguje, ale je také důležité vidět, kolik od něj můžeme očekávat. Většinu z vás pravděpodobně zajímá, zda může zásobit bezplatnou energií domácnost. To je v pořádku. Ale můžeme ho používat bez jakéhokoli omezení? Mohla by snad jedna taková, příslušně dimenzovaná jednotka, zásobovat energií i celé město?

Velikost zařízení většinou limituje praktický návrh. MEG potřebuje velmi silný permanentní magnet a jádro z nanokrystalického materiálu, které dokáže zcela spoutat smyčky magnetického pole tohoto magnetu. Potřebuje také řídící a výstupní cívky. Elektrické proudy probíhající dráty ovšem produkují teplo, které bude muset být v dostatečné míře a rychle odváděno. Kromě toho je ovšem potenciál a produktivita systému prakticky neomezený. Velikost tohoto typu generátoru může být a priori odstupňovatelná až do velikosti panelového domu.

Jsou zde nicméně možné negativní vedlejší účinky, které je třeba důkladně prověřit, než spustíme MEG pro celé město.

Některé problémy, které by mohly vyvstat

Je to prozatím nepovolené území, ale přesto musíme zvážit možnosti přesahující jistou úroveň. Vektorový potenciál buzení totiž nemůže přeskupovat svou energii takovou rychlostí, aby byla postačující k vytváření podmínek potřebných k činnosti a přitom zůstat intaktní. To je jeden z faktorů, který by mohl způsobit selhání MEG. Pro úplnou ilustraci důsledků této možnosti musíme znovu navštívit některé základní termíny, diskutované na začátku článku.

Magnetická pole

Energie uložená v magnetickém poli a vektorovém potenciálu pole může spolupůsobit i s vodivými materiály mimo MEG. Přitom by mohla vznikat druhotná magnetická pole a silné elektrické proudy.

Ale je toho více. Když energie opustí okolní prostředí, vtéká na její místo nová. Dosud nevíme, zda je rychlost tohoto postupu vázána na nějaké limity. Mohou zde být postranní efekty, o nichž v současné době ještě nevíme. Některé pesimistické reakce už dokonce hovoří o zkreslení kontinua časoprostoru, který MEG obklopuje. To už by byl skutečně vážný důsledek, ale pro taková tvrzení dosud neexistuje žádný důkaz.

Kromě již prezentovaných momentů je zde materiál cívek, po němž se požaduje aby zcela vstřebal pole permanentního magnetu, buzení i přídavného pole, generovaného procesem interakce. Čím větší MEG tím silnější bude potřebné magnetické pole. Jenže - kolik ho mohou zachytit cívky, dříve než sdružená pole začnou likvidovat materiál cívek? Aby takový MEG mohl bezpečně manipulovat s tak silným magnetickým polem bude pravděpodobně potřebovat supravodiče. A budou zde jistě i další limitující podmínky, dané vlastnostmi a možnostmi použitých materiálů. Abychom předešli zničení materiálu, bude nezbytné trvale udržovat supravodivost (a to znamená dodatečnou spotřebu energie!, pozn. překl.).

Užití silnějších magnetických polí vynáší i otázku zdravotního rizika. Z tohoto důvodu nechce většina lidí žít pod nebo příliš blízko vedení vysokého napětí, které kolem sebe budí silná elektromagnetická pole. Jedinou možností je tato magnetická pole odstínit.

Odstínění elektromagnetického smogu

Bude-li nutné vypnout vstupní řídící signál velkého MEGu, nesmí jeho pole zaniknout ihned, ale špičky se musí postupně přizpůsobovat řídícímu signálu. V opačném případě může dojít k elektromagnetickým impulsům - EMP, které jsou destruktivní pro veškerá elektronická zařízení. Ve skutečnosti jsou tyto impulsy tak destruktivní, že to některé národy vedlo k rozsáhlému výzkumu jejich možného využití jako zbraně.

Co se týče MEG, lze "hráz proti vyšplouchnutí jezera" vytvořit Faradayovou klecí. Je to v podstatě kovová skříň, která dokáže úplně uzavřít magnetická pole, včetně samotného MEGu. S výjimkou enormně silných efektů EMP udrží polostálé pole tak, aby nedocházelo k žádným vnějším negativním účinkům. Při normální činnosti tedy lze MEG odstínit docela snadno. Znepokojující momenty ovšem nastanou při spouštění a vypínání. Ale jak bude takové odstínění působit na schopnost získávání energie z pole vektorového potenciálu, doplňující energii, která ho opouští? Musíme postupovat opatrně!

Závěrem lze říct, že MEG představuje způsob odčerpávání energie z obrovského, nekonečného rezervoáru, s vynaložením pozoruhodně malého řídícího příkonu. Výsledkem je téměř neomezený tok energie a prakticky zadarmo. Jedinou nevýhodou známou za aktuálního stavu výzkumu je, že u strojů budovaných ve velkém měřítku mohou ukázat svou nehezkou tvář jen těžko kontrolovatelné vedlejší účinky. Přestože bezpohybový elektromagnetický generátor představuje zásadní průlom a novou pokrokovou technologii, neměl být nezodpovědně vržen na trh bez důkladného předchozího testování.

Pro Yowusa.com holandský fyzik Jacco van der Worp

Překlad a redakce gewo 2002, zkráceno o průvodní slovo

Originál článku: http://www.yowusa.com/Archive/June2002/MEG_FE1/meg_fe1.htm

Poznámka:

Jacco van der Worp se na konci článku zmiňuje o možných škodách, k nimž ovšem může dojít pouze PŘI POKUSU ODCIZIT TENTO VYNÁLEZ PŮVODNÍMU URČENÍ!

MEG je doslova a do písmene předurčen k tomu aby se stal RYZE AUTONOMNÍM ZDROJEM ENERGIE, to znamená, že jakékoli úvahy věnované "zařízení napájející celé město" jsou úplně scestné! Znamenalo by to jen záměnu současných centralizovaných zdrojů za jiné. V této konfiguraci nejenže může vyvolat nedozírné škody, ale projekty megalomanských zařízení budovaných energetickými koncerny vyžadují udržování nesmyslné distribuční sítě, která by samozřejmě byla opět zpoplatněna. To by v konečném důsledku posloužilo jen k obrovskému růstu zisků energetických společností. Takže o "volné", tedy BEZPLATNÉ energii PRO KAŽDÉHO, za těchto okolností nemůže být řeč!

Takový postup by ovšem byl nejen zradou myšlenky VE, ale i celoživotního díla Toma Beardena a všech ostatních opomíjených, vysmívaných a předčasně zemřelých vynálezců... Věřím, že van der Worpova slova jsou míněna jako varování, a že se ani ve snu vážně nezabývá myšlenkou, jak nahradit stávající obří elektrárny stroji na principu MEG.

V této souvislosti mám téměř chuť se vsadit, že nemožnost využít bezpohybových elektromagnetických generátorů a podobných zařízení jako kontrolovatelných centralizovaných zdrojů energie, jejichž prostřednictvím lze spotřebitele pomalu ale jistě "stahovat z kůže zaživa", je hlavní příčinou odporu (a intenzivního mlžení) vedoucí složky vědeckého establishmentu, různých Parků a Kapiců, jelikož vyvolení těží z prebend poskytovaných - no, hádejte kým?

Existují reálné důvody k předpokladu, že současný způsob centralizované výroby a distribuce elektrické energie je jednou z hlavních příčin katastrof, které v poslední době sužují zejména USA. Je prokázáno, že van Allenův pás nad severoamerickým územím probíhá výrazně níž než jinde, a že nejhlubší místo tohoto "prohloubení" doslova kopíruje energetickou magistrálu, která se táhne od Velkých jezer na severu napříč celými Spojenými státy. Jde o důsledky nerovnováhy, kterou (jako ve Worpem použitém příkladu s jezerem) vyvolává trvalý přesun obrovského a stále rostoucího množství vyráběné energie, jejíž část se pak vrací atmosférou k místu, kde byla odčerpána, ať už formou imenzních "přenosových ztrát" a v menší míře zemí z míst spotřeby. Je-li tento "zpětný tok" upravující narušenou energetickou hladinu schopen ovlivnit van Allenův pás, který nás chrání před nebezpečným zářením, je nasnadě, že za jistých okolností může mít i obrovský vliv na počasí.

Za to, že jinde na světě zatím k obdobným věcem nedochází, nevděčíme rozumu, ale spíše nedostatku příležitosti produkovat tak ohromné množství elektrické energie na jednom místě. Skutečný vliv distribučních sítí, rozvádějících energii ke spotřebě do míst kde nebyla vyrobena, se projeví až po důsledné decentralizaci pomocí vynálezů jako MEG.

Mnohé obavy mohou být buď zbytečné, anebo popisují současný stav. Protože i naše současné primitivní generátory, ať už vodní nebo fatálním vynaložením sil čerpaných z fosilních paliv, ČERPAJÍ VEŠKEROU ENERGII Z NAPROSTO STEJNÉHO ZDROJE, protože jiný neexistuje!

Za příčinu současného katastrofálního sucha provázeného nezvladatelnými požáry vyprahlé vegetace je považován El Niňo. Může být, ale v přírodě není nic osamocené a obě okolnosti nesporně působí v interakci. Pohled na satelitní snímky ukazuje, že z inkriminovaného území je doslova vytlačována veškerá oblačnost.

Pro mne za mne mě za to, co teď řeknu, klidně považujte za šílence:

Lidé ve Spojených státech, sužovaných suchem a nesmírnými požáry, by měli prokázat svou tak často proklamovanou velikost a solidaritu. Měli by požadovat, a pak společně, bez obvyklé paniky, rabování a vraždění přečkat dočasné, asi týdenní generelní POSTUPNÉ odstavení zmíněné energetické magistrály. Čím dřív, tím lépe. Účinky by se projevily takřka okamžitě. Lze ovšem předpokládat, že by zmíněná akce mohla vyvolat krátkodobou a místy možná razantní změnu počasí i mimo zmíněné území. Pak už je to ovšem záležitost celosvětové solidarity...

Nic nefunguje odděleně a všechno souvisí se vším. Ostatně, jak jistě potvrdí fyzikové - přesně v intencích principů zachování energie...


-gewo-

Zdroj: WM magazín

Uverejnené s láskavým dovolením redakcie WM magazínu

 


Sekcie: 
júl 12, 2009 16:44 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top