Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zápisky z minulých životů: Skok ze skály/Sebevražda alkoholika (Poznání ve Světle)

Jsem celej oblečenej do kožešin. Jsem muž a jdu v horách ještě se dvěma muži. Je to nějaká stezka. Je to v severní části Severní Ameriky. Stoupáme po té cestičce vzhůru. Najednou se jednomu muži podvrtává noha a padá dolů. S ním se dolů valí uvolněné kamení. Jako by se najednou všechno zastavilo a děj dál nepokračoval. Jenom tu stojíme a díváme se dolů.

 

Skok ze skály

Vystoupali jsme a jdeme sami dva nad hlubokým kaňonem. Pod kamarádem se utrhává kámen, kutálí se na sráz a padá do propasti. Chci ho zachytit, ale je pozdě, vidím jak padá dolů. (Bolestný výraz obličeje a pláč.) Stojím tady a nevím co mám dělat. Z ničeho nic mě napadá, že skočím za ním dolů. Nemohu to vydržet a skáču dolů. Náraz vůbec necítím. Sleduji to z vrchu. Stoupám a vidím, že on žije, že jenom není ve svém těle. Vidím ty dvě těla dole. Mělo to tak být. Nezvládl jsem to. Najednou vidím, jaký to byl hrozný nesmysl. Snažím se dostat do svého těla. Nejde to. Něco mě volá, ale já chci zpátky do těla. Mám strach. Jsem už ve světle. Už přestávám mít strach a uvědomuji si ty souvislosti. Vysvětlují mi, že to byla chyba, že jsem měl zůstat sám. Že jsem tím nic nevyřešil. Že to byl záměr. Budu to muset postoupit znovu a bude to horší. Od narození budu sám. Pak následoval život, který jsem celý žil sám a nakonec mně roztrhali vlci. (Upřesnění události, kterou jsme již procházeli).

 

Sebevražda alkoholika

Stojím na skále a pod sebou vidím řeku. (silné emoce) Jsem hrozně rozčilenej, piju a jsem zoufalej. Nenávidím se, nechal jsem ji, aby se vdala. Neměl jsem to dopustit, já vůl. (pláč) Jsem hrozně opilej, ale leju do sebe dál alkohol. Všechno jsem to zvoral. Pohádali jsme se. Rodiče po ní chtěli, aby si vzala někoho jiného. Urazil jsem se a řekl jí, že ji už nechci nikdy vidět. Ona si ho vzala.

Nevím co mám dělat. Už to nejde vrátit. Napadají mě různý myšlenky - utečeme spolu, zabiju ho, skočím do vody. Jsem zoufalej. Hrozně piju. Opilej usínám. Probouzím se, bolí mě hlava. Je mi mizerně. Jsem zdrcenej. Půjdu za ní. Lezu do vody, koupu se, abych byl čistej.
Jdu za ní a prosím ji za odpuštění. Říkám jí, že ji miluji. Kouká jako bez ducha, rezignovaně. Prosím ji, ať jde se mnou, že spolu utečeme. Kouká a je chladná jako kámen. Říká, že už je pozdě. "Sbohem" a odchází pryč. Křičím, prosím. Vybíhá ven a pláče. Zůstávám ležet a pláču. Vstávám, jdu do hospody a hrozně piju. Od té doby piju každý den. Ani nevím kolik uběhlo času. Čekají dítě. Je jeho, ne moje. Je to šílená představa. Hrozně se opíjím.

Jdu k řece a skáču do vody. Jsem na dně řeky. Koukám pořád okolo sebe. Říkám si, jak to, že jsem se neutopil? Jsem tu už hodně dlouho. Vidím svoje tělo odnášené proudem. Jak můžu být tady a tělo mít tam? Jak je to možné? Jinak je všechno jako dřív. Jenom je mi víc pod psa. Vylézám z vody. Vidím nějakého člověka. Dávám se s ním do řeči. Nereaguje na mě. Je to horší než dřív. Jsu sám a nemůžu se ani napít. Kdybych se mohl aspoň napít! Toulám se kolem a nevím, co se mnou bude. Mám strach. Občas vidím jiné mrtvé. Jde z nich strach, jsou zlí a černí. Bojím se. Říkám si, copak neexistuje Bůh?

Najednou mi to dochází. Světlo je daleko, ale všechno mi to došlo. Zpackal jsem to. Mohli jsme spolu prožít krásný život. Pokazil jsem to svým sobectvím. Teď budu muset prožít život, ve kterém budu zamilovaný, ale budu muset zůstat sám. Bude to tatáž dívka. Jen tak splatím svůj dluh. Jenom abych to zvládnul. Jedna chvilka a má takové dopady.

 

Zdroj: probuzeni.blogspot.com

 


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

 

 

 

september 17, 2012 00:53 dopoludnia
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top