Obrázok používateľa CEZ OKNO
Praxe přítomnosti boží

Tato útlá knížečka obsahuje písemnosti a výroky bratra Vavřince (1611-1691), opravdového hledače Boha, který svou první zkušeností prošel již v osmnácti letech. Její téma je tak univerzální, jakým je právě úsilí o praxi přítomnosti Boží.




Velikost bratra Lawrence

Bratr Lawrence je velký světec a dokázal to, co je mnohým uznávaným světcům odepřeno a dokonce uzavřeno. Vnitřně spočíval neustále v Bohu a zevně vzorně sloužil svým bratřím. Vařil jim celé dny v kuchyni. Tak dokonale skloubil život ve světě se životem v Bohu, zevní s vnitřním. Přesto jej církev neuznává za světce. Nedělal zázraky ani nic neobyčejného. Pouze žil Boha a plnil své povinnosti. Byl docela obyčejným člověkem, který zevně ničím duchovním nevynikal. Byl dobrým příkladem toho, že pravá zbožnost je vnitřní a nikoliv zevní. Proto také ji zevní lidé nejsou schopni rozpoznat.

Kéž by se jako on chovali všichni křesťané, zvláště církevní knížata v čele s papeži.

Praxe, kterou bratr Lawrence prováděl, je geniálně jednoduchá. Je-li Bůh věčný a všudypřítomný, je nutně právě i zde a právě teď. Vše potřebné je si jeho přítomnost uvědomovat. Jak? Jako neviditelného, beztvarého Ducha, který není omezen prostorem ani časem, ale je jimi nedotčen. Bratr Lawrence tak překračoval Boha ve tvaru, kterého křesťané ztotožňují s Ježíšem, a mířil přímo k neprojevenému božství, k Otci, k brahman. Taková moudrost je vskutku požehnaná. Neomezuje Boha na lidské tělo, na tvar ani nestaví Boha daleko od nás, ale právě naopak: zbavuje jej všech přívlastků, které jej omezují, a tak vlastně jeho božství snižují na úroveň člověka. Současně přivádí Boha z nebe přímo k nám a do nás: Bůh je zde a právě teď. Není od nás daleko, ale je nejen u nás a právě teď a vždy, ale je dokonce i v nás, protože je-li vždy všude a stále, musí být i v nás. Jak? Jako Duch se vším, co k Duchu – Bohu náleží. Nemůže v nás nebýt. Kdyby v nás nebyl, nebyl by Bohem.

Jak si vlastně Boha, který je beztvarým, neviditelným duchem, uvědomoval? Jistě, ke své meditaci, soustředění na Boha, dospěl rozumem, jednoduchou úvahou, která je uvedena na začátku této kapitoly. Co jej k tomuto poznání dovedlo? Láska k Bohu a touha jej nalézt.

Vlastní uvědomování boží přítomnosti nepochybně neprováděl myslí. Nemyslel neustále na Boha tím způsobem, že by si nepřetržitě říkal: „Bůh je zde a právě teď“, i když i takové připomenutí je dobré, když na Boha zapomeneme. On si prostě přítomnost boží stále uvědomoval svým vědomím. Je-li Bůh stále přítomen, musí zde a právě teď i existovat. Nemůže být přítomen bez své existence. Lawrence se proto soustřeďoval na holou, ryzí a neomezenou existenci vždy přítomného Boha: „Bůh je zde a stále a právě teď“. Této existenci říkají Indové sat.

Jak jsme řekli, toto vše si uvědomoval svým vědomím. Křesťané tomu říkají „nazírání“. Neděje se myslí, ale vědomím, není myšlením, ale uvědomováním, pozorováním vědomím.

Vědomí, kterým si uvědomujeme stále přítomnou existenci boží, je právě tímto stále přítomným Bohem. Jen Bůh v nás si může uvědomovat Boha – sebe. Vědomí je stále přítomné jako Bůh. Celý den, 24 hodin si nepřetržitě něco uvědomujeme a jsme to my sami, kdo si toto vše uvědomuje neboli jsme vědomí.

Nemůžeme Boha jinak poznávat v jeho věčně přítomné existenci než vědomím a ve vědomí. Bůh musí vstoupit do nás, vědomí, aby mohl být uvědomován.

Boha si nemůže uvědomovat nic menšího nebo nižšího než Bůh sám. Vědomí Já jsem je oním Bohem Mojžíše i Ježíše, ale i indické jógy a buddhovskou podstatou buddhistů. Je oním božím obrazem, který do nás Bůh vložil.

Chceme-li pochopit, co vlastně bratr Lawrence z hlediska duchovní praxe dělal, jejíž jasný a systematický výklad tolik křesťanství chybí, dospějeme k těmto závěrům:

1. Byl veden láskou k Bohu a toužil po jeho poznání. Z tohoto pohledu prováděl bhakti jógu.
2. Jeho láska k Bohu se projevovala nejvíce tím, čemu říkáme soustředění na Boha v jeho aspektu ryzí, absolutní existence, sat. Na Boha v tomto aspektu meditoval stále, v klidu, i když pracoval. Meditoval jak formálně tak i neformálně.
3. Vařil pro bratry bez nároků na odměnu, kromě jídla a přístřeší neboli prováděl karma jógu.
4. Byl naprosto spokojen se svým postavením v řádu, neměl jiné přání než po Bohu, nerozvíjel mysl, ale naopak udržoval mysl klidnou a hlavně trvale byl vědomím soustředěn na ryzí boží existenci. Neměl proto sklony, síly nepřátelské Bohu, ale udržoval mysl v klidu. Myslel pouze na svou práci nebo se zabýval Bohem. Vše ostatní z lásky k Bohu odmítal, což byl jeho vlastní způsob rozlišování, vivéky.

Proto lze jeho praxi označit za úplnou a celistvou. Všechny čtyři její uvedené části jsou stejně důležité a nesmíme tři z nich přehlížet pro čtvrtou, to jest pro soustředění na Boha. Tato meditace, ač určitě výborná, sama o sobě celou stezkou není. Pěstovat pouze ji a ostatní složky stezky přehlížet, by bylo nedostatečné.
Stezka k Bohu bratra Lawrence je také dobrým příkladem, co vše zmůže pravá, trvalá a velká láska k Bohu. Ukazuje cestu, i když chybí hlubší poučení. Samozřejmě je lépe, když je máme. Přehlížet jeho užitečnost je velmi nemoudré stejně jako zůstat pouze u studia bez praxe. Je také dalším z mnoha příkladů, že podstatně je pouze jedna stezka, pokud máme na mysli poznání Boha, jedno v jakém pohledu. Její podstatou je odvrat od světa a těla a přivracení mysli a vědomí k Bohu.

Čerpané z: Jiří Vacek.cz

 


Rubriky: 
marec 01, 2008 07:18 dopoludnia
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top