Obrázok používateľa CEZ OKNO
Psychopati mezi námi

Zhruba jedno procento populace představují lidé s destruktivními sklony a nedostatkem citu pro ostatní. Pravděpodobnost, že se člověk stane obětí vraždícího šílence, je ovšem mizivá. Mnohem spíše objevíte psychopata v šéfovi nebo kolegovi na pracovišti. Poznámka: Podle Lobaczewského, zhruba 1% populace tvoří rození-genetičtí psychopati, dále 5% ostatních psychopatií a charakteropatií, neboli povahových poruch (například kvůli fyziologickému poškození mozku) Dále se musí přičíst dalších zhruba 12% populace, kde se projevuje náchylnost být ovlivněn psychopaty do té míry, že přebírají jejich způsob chování a tudíž se stávají psychopaty. V názvosloví Lobaczewského se jedná o tvz. ponerizaci.

 

 

V nemilosrdném světě manažerů a podnikatelů je nedostatek emocí a egocentrické jednání určitou výhodou. Psychopati dokážou manipulovat okolím a rychle stoupat po kariérním žebříčku. Bývají velmi racionální a inteligentní, obvykle však postrádají některé důležité emoce, například pocit strachu.

Zdaleka ne všichni psychopati musí někoho zabít nebo se dopustit těžkých násilných činů. V České republice žije podle statistické pravděpodobnosti asi 100 000 psychopatů a jen nepatrné procento z nich si odpykává trest za kriminální činy. Mnohem více jich žije nepoznáno mezi námi. Na první pohled se od ostatních nijak neliší.

Život s psychopatem nemusí být od samého počátku nesnesitelný. Takový psychopat dokáže okouzlit ženské srdce, šaramantně mluvit o všem možném, a pokud je přistižen při lži, vytasí se pravděpodobně s nějakou historkou. Na konci ale bývají zlomená srdce, podlomené sebevědomí nebo dluhy. Psychopat si výčitky nedělá.

VLIV GENŮ

Stále více odborníků zastává názor, že chování psychopatů souvisí nejen s okolními vlivy jako například s fungováním rodiny, ale má i své biologické příčiny. Neexistuje gen, který by byl za trestné chování odpovědný, ale určité funkční anomálie mohou představovat predispozice k násilným trestným činům.

Dokonalá moderní technika umožňuje vědcům zkoumat mozek psychopata, aniž by museli otevírat lebku nebo provádět bolestivé biopsie. Mohou se zabývat nejen jeho anatomickou stavbou a složením, ale pozorovat i chemické reakce, které v mozku v různých situacích probíhají.

Ukazuje se, že velký podíl na vzniku psychopata má genetická výbava. Studie s jednovaječnými dvojčaty vychovávanými v různých prostředích prokázaly, že psychopatické rysy, jako je nedostatek citu a sklon k násilnictví, se objevují u obou sourozenců bez ohledu na podmínky, v nichž vyrůstali.

Jinou příčinou může být poškození mozku plodu během těhotenství.

PROSTŘEDÍ

Vedle dědičných predispozic svou roli hraje nepochybně i výchova a prostředí. Asociální podmínky, v nichž děti vyrůstají, a především zneužívání dětí, může trvale ovlivnit jejich osobnost. Zkušenost ukazuje, že zneužívané děti se stávají předmětem soudních líčení obvykle dvakrát. Jednou jako oběti, podruhé jako pachatelé.

Psychopatické a asociální rysy se velmi často projevují již v dětském a mladistvém věku. Lhaní, krádeže nebo týrání zvířat patří k typickým projevům, ať už jde o děti vyrůstající v nevhodném prostředí nebo o psychopaty s dědičnými dispozicemi, kteří pocházejí často ze spořádaných a zámožných rodin.

Poznámka: Někteří výzkumníci se domnívají, že psychopatie je výsledek nedostatečného kontaktu nebo pouta, mezi dítětem a matkou během dětství. Dr. Hare po mnoha letech výzkumu tuto myšlenku převrátil na hlavu: „U některých dětí je neschopnost navázat pouta s matkou symptom psychopatie. Je pravděpodobné, že těmto dětem chybí kapacita bez potíží vytvořit pouto a že jejich neexistující pouto je převážně výsledek, a ne příčina, psychopatie.” [Hare]

Jinými slovy, již se tak narodili a není možné je opravit. Připustit si existenci dětských psychopatů, je pro pro mnoho lidí téměř nemožné. Faktem zůstává, že opravdoví psychopaté se rodí, nejsou vytvořeni. Tedy, existují psychopaté, kteří jsou „vytvořeni”, ale ti se většinou v mnoha věcech odlišují od rozených psychopatů. Faktem je, že psychopatie se nevynoří z ničeho nic v dospělosti. Příznaky psychopatie jsou patrné na začátku života. K tomu rodiče psychopatů vědí, že s jejich dětmi něco není v pořádku, a to předtím než dítě začne školní docházku. Jejich děti jsou „jiné” než ostatní děti. Jsou imunní vůči tlakům na zespolečenštění. Obtížněji se s nimi jedná, jsou „svéhlavé”, nebo agresivní, nebo se s nimi špatně navazuje kontakt, spojení, jsou chladné, vzdálené a soběstačné. Tudíž dětská psychopatie je realitou a pokud nevezmeme v potaz tento fakt, může to vést k marným pokusům zjistit, co je s dítětem v nepořádku, kdy rodiče následně obviňují sami sebe ze selhání. Hare píše:

„Čím jsou příznaky společenského rozpadu naléhavější a naléhavější, není již nadále možné si dovolit přepych ignorovat přitomnost psychopatie u jistých dětí. Hervey Cleckley a Robert Lindner nás před půl stoletím varovali, že naše selhání vzít na vědomí psychopaty mezi námi, již odstartovalo společenskou krizi. V dnešní době čelí naše společenské instituce – naše školy, soudy, psychiatrické léčebny – této krizi každý den, v tisíci různých podobách, neboť páska na očích, ohledně reality psychopatů, nám stále zakrývá oči. […] Poslední desetiletí bylo svědkem růstu nevyhnutelné a hrozné reality: dramatického nárůstu kriminality nezletilých, která hrozí ohromením naších společenských institucí […] Děti pod deset let jsou schopné dopouštět se bezmyšlenkovítého násilí, které kdysi bylo vyhrazeno zatvrzelým dospělým zločincům. […] V době kdy píšu tato slova, se jedno malé město v západním státě, snaží zoufale vypořádat s devítiletým, který údajně s nožem znásilňuje a sexuálně obtěžuje ostatní děti. Je moc malý na to, aby byl obviněn a není možné jej vzít do péče, protože „takový postup může být proveden, pouze pokud je dítě, ne jeho oběti, v ohrožení,“ jak prohlásil pracovník dětské ochrany.” [Hare]

Jediný vliv, který rodinné prostředí na dítě má je, že ovlivňuje způsob kterým se psychopat bude projevovat. Psychopat který vyroste ve stabilní rodině, s přístupem k pozitivním a vzdělávacím zdrojům, se může stát zločincem s bílým límečkem, nebo pochybným podnikatelem, politikem, právníkem, soudcem nebo se bude realizovat v jiném oboru. Někdo jiný se stejnými, původem ze sociálně slabého prostředí, se může stát běžným podvodníkem, tulákem, žoldákem nebo násilníckým zločincem. Pointou je, že společenské vlivy a rodinná výchova pouze tvarují vyjádření této poruchy, ale nemají žádný vliv na schopnost jednotlivce cítit empatii, nebo rozvinutí svědomí.

Robert Hare jednou odevzdal článek pro vědecký žurnál. Tento článek obsahoval záznamy EEG, které pocházely od skupiny několika dospělých mužů, kteří vykonávali jazykový úkol. Redaktor žurnálu Hareovi vrátil jeho článek s odůvodněním, „že ty záznamy EEG nemohly být od skutečných lidí.“ Ale byly. Byly to EEG záznamy psychopatů.

NEDOSTATEK CITU

Evoluční biologové tvrdí, že psychopatické chování může být pro své nositele v určitém ohledu pozitivní, protože nedostatek emocí a citu jim usnadňuje přežít. To není útěcha pro ty, kteří musí soužití s psychopatem snášet. Tresty a nápravná opatření nepomáhají, protože psychopat není schopen vžít se do pocitů své oběti a pocítit lítost. Recidiva u trestných činů je u psychopata dvakrát pravděpodobnější než u ostatních delikventů, u násilných deliktů až trojnásobná. Nápravu obvykle nepřináší ani psychoterapie. Psychopat dokáže svým jednáním ovlivnit výsledky terapie a dosáhnout dřívějšího propuštění.

Poznámka: Proč je tomu, že čelíme skutečné epidemii psychopatů? Sociobiologové naznačují, že nárůst psychopatie je vyjadření jisté geneticky založené reprodukční strategie. Jednoduše řečeno, většina lidí má několik dětí, na jejichž výchovu věnují mnoho času a úsilí. Psychopati se systematicky páří a opouštějí velký počet žen, nebo v případě psychopatických žen velký počet mužů. Výchově dětí věnují velmi málo své energie a tímto způsobem se psychopatické geny šíří rychlostí požáru. Sociobiologové netvrdí, že sexuální chování lidí je vědomě řízeno, pouze že „příroda“ je utvořila tak, aby se to dělo účinně.

V současném bodě historie se zdá, že přitažlivost psychopata nebyla nikdy větší. Filmy o psychopatech jsou velmi populární. Hare se ptá „Proč?“ Co vysvětluje tu ohromnou sílu, kterou tato osobnost bez svědomí, má nad naší kolektivní představivostí? Jeden teoretik navrhuje, že lidé kteří obdivují, věří nebo se ztotožňují s psychopaty, jsou sami částečně psychopatičtí. Když se stýkají s psychopatem, dokonce jenom okrajově, jsou schopni mít voyeuristicky požitek z vnitřního rozpoložení, které není dominováno morálním omezením. Podobným lidem je umožněno si vychutnat agresivní a sexuální rozkoš zdarma.

Pro běžného člověka mohou podobné filmy sloužit jako připomínka nebezpečí a zkázonosnosti psychopata. Budou se třást s pocitem, že něco studeného a temného jim dýchlo na krk. Pro další skupinu lidí, kteří mají nedostatečně vyvinuté vnitrní já, slouží podobné filmy a oslava psychopatického chování, pouze jako vzor pro páchání závažných násilných činů a života na úkor ostatních.

VÍCE MUŽŮ?

Podle výzkumu Americké psychiatrické asociace je mezi psychopaty třikrát více mužů než žen. Příčinu hledají někteří vědci v obsahu mužského hormonu testosteronu. Nizozemský psycholog Jack van Honk zjistil, že normální ženy, kterým byly po­dá­­vány vyšší dávky testosteronu, reagovaly na některé fotografie z míst činu stejně chladnokrevně jako psychopati.

PSYCHOPAT ŠÉF

Mezi psychopaty je velké procento lidí, kteří se dostali do významných vedoucích pozic. Znají velmi dobře slabá místa spolupracovníků a podřízených a bez jakýchkoli skrupulí je využívají. Jejich vlastnosti je k takovému jednání přímo předurčují. Jsou asertivní, dominantní, egoističtí a mají sklon k narcizmu. Důležité osoby si dokážou získat, jiné rafinovaně a bezdůvodně pronásledují. Po jejich odchodu zůstávají dost často rozvrácené vztahy, finanční ztráty a otřesená pozice firmy.

PSYCHOPAT VRAH

Mnohem nápadnější, i když početně výrazně slabší, skupinou jsou psychopati, kteří se dopouštějí těžkých kriminálních činů. Dějiny kriminalistiky znají mnoho příkladů, kdy pachatelem brutálních vražd byl psychopat. Nejznámější z nich vždy znovu šokovaly veřejnost a současně inspirovaly diskuze o povaze člověka a temných silách dřímajících kdesi v jeho nitru.

Charles Manson (Kentucky, 1934) byl nechtěným dítětem prostitutky. Už jako dítě se vymykal běžným společenským normám a dopouštěl se krádeží a násilností. Ve třiatřiceti letech založil sektu The Family (rodina), kterou mimo jiné přiměl k vraždě těhotné herečky Sharon Tateové. Svůj doživotní trest si odpykává.

John Wayne Gacy jr. (Chicago, 1942). Jeho otec ho týral a vysmíval se mu, že je homosexuál. V letech 1972 až 1978 John Wayne Gacy sexuálně zneužil a zavraždil nejméně 33 mladých mužů. Byl popraven v roce 1994.

Willem van Eijk (Harkstede, 1941) si odpykává doživotní trest za to, že v letech 1993 až 2001 uškrtil v nizozemském Groningen tři prostitutky. Již v sedmdesátých letech byl odsouzen za vraždu dvou žen k trestu odnětí svobody na osmnáct let a k léčebné terapii. Po propuštění začal znovu.

Aalt Mondria (Kampen, 1957) zavraždil v roce 1978 tříčlennou rodinu a byl odsouzen k léčebnému pobytu. Při povolené vycházce uškrtil v roce 1996 desetiletého syna své přítelkyně. V roce 1998 byl odsouzen k osmnáctiletému pobytu za mřížemi a k léčebné terapii.

Pedro Lopez (Kolumbie, 1948) byl zanedbaným dítětem prostitutky. Podle vlastních slov zavraždil v Kolumbii a Ekvádoru asi 300 mladých dívek. V roce 1980 byl odsouzen v Ekvádoru, v roce 1998 byl vydán do Kolumbie.

Marc Dutroux (Brusel, 1956) vzbudil v roce 1996 celosvětovou pozornost únosem šesti dívek, z nichž čtyři později zavraždil. Již předtím byl odsouzen za znásilnění. V současnosti si odpykává doživotní trest.

Mnoho z těchto psychopatických vrahů prožilo traumatizující dětství a vytvořilo si vlastní vnitřní svět, ve kterém byly normální pocity nahrazeny násilnými obrazy. V některých případech však jde o spořádané občany, starostlivé otce rodin, kteří se jednoho dne změnili z doktora Jekylla na pana Hyda.

PSYCHIATR NENÍ NEOMYLNÝ

Většina mnohonásobných vrahů jsou psychopati, kteří necítí se svými oběťmi nejmenší slitování. Zachovali si vjemové a duševní funkce jako normální lidé, ale jejich společenské chování je patologické a způsobené psychickou anomálií. Jde o lhostejné inteligentní jedince, kteří neuznávají jiná pravidla než svá vlastní. Občas prožívají hluboké duševní krize, které mají nepředvídatelné následky. Jejich nebezpečnost nelze odhadnout. Často oklamou i zkušené psychiatry.

Robert Hare z univerzity v kanadském Vancouveru pracuje řadu let s usvědčenými vrahy. Snaží se zjistit anomálie v jejich mozcích. Jejich znalost by umožnila tyto jedince předem identifikovat a zabránit jim ve spáchání trestného činu. Hare je autorem testu, při kterém jsou na papíru napsaná slova citově neutrální jako stůl, židle, okno a dále i slova typu láska, štěstí, smrt, které obvykle vyvolávají určité pocity. Zatímco u normálních jedinců se mozek zabývá citově zabarvenými slovy poměrně dlouho, psychopatičtí jedinci nejsou schopni spojit si je s nějakým pocitem.

Obdobné jsou závěry výzkumů jednotlivých mozkových oblastí. Zatímco slovo s emocionálním nábojem podmíní u normálních jedinců zvýšenou aktivitu čelního a temenních laloků, u psychopatů tomu tak není. Vědci zatím neznají přesné příčiny této anomálie, ale existují náznaky, že by mohla souviset s nedostatkem nebo úplnou absencí určitých nervových přenašečů nebo chemických poslů.

Pro lidi, kteří se dopustili zločinu a byla u nich prokázána psychická porucha, existují ve Velké Británii dokonalé ústavy s nejvyšší ostrahou a moderní lékařskou péčí. V dalších podobných detenčních ústavech by neměli být zadržováni lidé, kteří se už zločinu dopustili, ale psychopati, u nichž je předpoklad, že by se vážného zločinu mohli dopustit. Odhadem jde asi o tři sta až šest set lidí. Každý takový detenční ústav bude určen pro deset až dvanáct lidí. Podle expertů by se tak dalo zabránit nejméně dvěma stům krvavých zločinů ročně. (ak)

JAK SE POZNÁ PSYCHOPAT

Americký soudní psycholog a přední expert Robert Hare uvádí dvacet znaků, podle nichž lze poznat psychopata. Soubor vyvinutý v osmdesátých letech minulého století je dnes známý pod zkratkou PCL-R (Psychopathy Checklist-Revised) a běžně se využívá pro diagnostické účely ve výzkumné a klinické praxi. Současná revidovaná verze obsahuje následující body, tedy charakteristiky, které psychopat obvykle má:

- výmluvnost a povrchní šarm - přehnané sebevědomí a pocit důležitosti

- neustálé hledání prožitků, pocit nudy - chorobné lhaní

- podvodné a manipulativní jednání - absence svědomí a pocitu viny

- citová povrchnost - chlad, nedostatek empatie

- příživnický životní styl - oslabená sebekontrola

- promiskuita - problematické chování od raného věku

- absence reálných dlouhodobých cílů - impulzivnost

- nezodpovědnost - neschopnost přijmout důsledky vlastního jednání

- početné manželské (nebo manželství podobné) vztahy - kriminalita v mladistvém věku

- nerespektování pokynů a úkolů - různorodá kriminalita

Pro každý z uvedených bodů existuje podrobnější popis a přesné pokyny k jeho identifikaci. Zjišťuje se, do jaké míry je daný jev přítomen (0 nepřítomnost nebo neprůkaznost, 1 pravděpodobný nebo částečný výskyt, 2 jednoznačná identifikace). Při vyšším celkovém součtu než 25 (v USA 30) bodů se již dá hovořit o psychopatické osobnosti. Zadání a přesné vyhodnocení testu mohou samozřejmě provádět jen školení odborníci s příslušnou praxí.

A nakonec postřeh jednoho člověka, který trpěl v rukou psychopata:

„Svět má jen jeden problém. Psychopaty. Jsou dva základní druhy psychopatů: sociální a asociální. Jejich základním rysem je pronikavá, utkvělá a nutkavá touha vnutit své bludy druhým. Psychopaté jsou zcela lhostejní vůči a narušují práva druhých, obzvlášť svobodu spolčování, která zahrnuje právo se nespolčovat a právo milovat.”

Robert Hare: "Without Conscience", článek ze 100+1 "Psychopati mezi námi", a tato "diskuze na fóru SOTT.net"

Zdroj: na-severu.blogspot.com

 


august 16, 2009 18:29 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top