Obrázok používateľa CEZ OKNO
Sensei ze Šambaly 4.: IMHOTEP II.

Jak tedy vidíme, Imhotep „nezdědil“ po svém předchůdci nijak ideální situaci ve státě. Tím spíše, že jako vzdělaný člověk chápal příčiny toho, co se dělo kolem. Byl obeznámen s tím, že hlavní obchodní střediska Egypta tajně kontrolují lidé Archóntů a takový stav věcí ve státě a také zaneprázdněnost lidí vlastními problémy jim hraje do karet. Proto Imhotep, který to všechno věděl, konal velmi moudře.


Prakticky za velmi krátkou dobu nastolil v zemi pořádek. Především zbavil moci lidi Archóntů a dosadil na jejích místa odpovědné lidi, odborníky na slovo vzaté, kterým důvěřoval. Provedl reorganizaci úřednického aparátu a donutil úředníky pracovat. Zavedl mezi nimi přísnou disciplínu: jakékoli krádeže, úplatkářství, ziskuchtivé využívání svého postavení byly potírány a přísně trestány. Z faraona učinil zastánce všech poddaných, velkých i malých.

 

Státní správa

Díky Imhotepovi byly zavedeny spravedlivé zákony, které byly uplatňovány bezpodmínečně. Kterýkoli člověk v tomto státě, včetně chudých příslušníků prostého lidu, vůči němuž se dopustili nespravedlnosti, měl možnost si nejen stěžovat na svého utiskovatele, dokonce i majícího moc, ale také, řečeno naším jazykem, mohl na něj podat žalobu a vyhrát spor. Imhotep zformoval skupiny, které rychle a efektivně kontrolovaly stížnosti obyvatelstva. A pokud byla žaloba potvrzena, byl viník potrestán okamžitě. Proto začali prostí lidé nazývat Imhotepa „Dobrým přítelem chudých lidí“, „Nepřítelem všech narušitelů zákona a pravým obráncem Pravdy“, „Mudrcem, jenž dává cenné rady a neočekává žádnou odměnu“, „Tím, koho ctí ti nejváženější lidé“. Později začali těmito přívlastky titulovat všechny faraony následujících dynastií.

 

Výstavba závlahové soustavy

Současně s tím dal Imhotep do pořádku závlahový systém. Do čela prací na stavbě kanálů postavil odpovědné a profesionální lidi a tak rychle a v krátké lhůtě vyřešil jeden ze základních problémů Egypťanů, problém, který jako neodstranitelný balvan ležel na bedrech faraona – rozdělování a spotřebu vody jak pro každodenní potřeby, tak pro potřeby v zemědělství. Vždyť v teplém a suchém klimatu Egypta, kde průměrná roční teplota vzduchu činí přibližně 35 stupňů nad nulou, nedostatek vody způsoboval hlad a občanské nepokoje. Závlahový systém existoval i dříve, ale byl v zanedbaném stavu. A tak po uvedení tohoto systému do pořádku došlo nejen ke zlepšení životních podmínek prostého lidu, ale také se značně zvýšila úroda. Došlo k vytvoření přebytku obilí, což přilákalo obchodníky z jiných zemí. Objevily se dodatečné příjmy. Faraonova pokladnice se začala rychle plnit (a to za mírových podmínek, bez válek!)

 

Vzdělávací systém

Díky Imhotepově iniciativě a péči byly všude otevírány školy, tak zvané Domy života, Domy moudrosti, a vzdělání se stalo dostupné nejen pro privilegovanou menšinu. Nejdříve Imhotep zorganizoval na dvoře faraona speciální školy, kde osobně společně se svými pomocníky vyučoval nadanou mládež (především děti úředníků) těm profesím, které byly v tomto okamžiku velmi potřebné pro stát a pro zavedení pořádku v něm - byli to písaři, účetní, organizátoři různých prací. Učili je číst, psát a dalším znalostem a dovednostem, nezbytným pro jejich povolání… Mimochodem, v té době se psalo hieroglyfy na hliněné střepy, kůži, úlomky pískovce. Ale právě Imhotep zavedl jako psací materiál speciálně opracovaná stébla bažinné rostliny papyru, která hojně roste na březích Nilu.

Čas a prostředky vynaložené na výuku nadané mládeže se natolik vyplatily, že se Imhotepovi brzy podařilo dosáhnout otevření takových škol při chrámech po celé zemi, kde začali připravovat budoucí úředníky, právníky a lékaře. A co bylo nejvíce pozoruhodné, do těchto škol začali přijímat také nadané a schopné děti z lidu. Později byly otevřeny školy také při některých státních institucích, kde byly schopné děti (dokonce z chudých rodin) připravovány na konkrétní povolání, předem zvolená samotnými žáky, například povolání sochaře, obchodníka, kameníka apod.

A čím více nadaný a schopný mladý člověk byl, tím více byl zasvěcován do hlubin vědění. Imhotep to zařídil tak, že samotná mládež měla zájem o získání pevných a kvalitních základů znalostí. Proč? Protože čím nadanější, profesionálnější a schopnější člověk byl, tím více možností kariérního růstu mu stát nabízel a tím také zlepšení jeho životních podmínek.

Přičemž revoluční bylo, že nezáleželo na tom, z jaké rodiny pocházíš (chudé nebo bohaté), protože se cenily především tvé znalosti a vysoké morální hodnoty. V konečném důsledku taková politika způsobila, že lidé získali reálnou možnost projevit své lepší kvality a schopnosti. Například dokonce obyčejný písař disponující vysokými mravními a profesními kvalitami se mohl stát místodržícím kteréhokoliv města (něco jako carský gubernátor) dokonce i nómu a postoupit tudíž do privilegované třídy. Mohl se zkrátka seberealizovat jako Osobnost, a to díky svému talentu.

Chápete co se dělo?! Schopní lidé se intenzivně dostávali do popředí, počínaje nejvyššími úrovněmi vlády a konče nižšími, počínaje řídícími strukturami státu a konče vědou, vzděláním, medicínou a uměním. Ve společnosti se stalo módním být mravně vychovaný, zdvořilý, chytrý, vzdělaný a vytyčovat si vysoké cíle. A proč? Přece proto, že stát začal aktivně podporovat morální a intelektuální pokrok svých občanů.

 

Sociální reformy

Avšak Imhotep zašel ještě dál. Nejen že vzbudil v lidech zájem o zvyšování své profesionální úrovně, ale také zvýšil prestiž odborníků v očích ostatních lidí. Téměř každé povolání učinil úctyhodným a tím přiměl lidi, aby si vážili sebe a své práce bez ohledu na to, na jaké úrovni sociálního žebříčku stojí a k jaké třídě náleží.

Díky tomu se zlepšila především kultura společenského styku mezi lidmi. Všechny třídy společnosti začaly dodržovat profesní disciplínu a vážit si zákona a pořádku. Imhotep vytvořil takové podmínky, že se teď lidé více zabývali zvyšováním mravnosti a kvality své práce. V konečném důsledku všichni pracovali ve prospěch státu, počínaje faraonem, který se celý den zabýval veřejnými záležitostmi. Mimochodem právě díky Imhotepovi faraon přestal válčit, protože jak říkával Imhotep „slovo je silnější než meč“…

Dokonce každý princ získával v Imhotepově systému státní zaměstnanosti konkrétní veřejnou funkci, ve které se od něho vyžadovalo efektivní plnění svých povinností. Neboť faraon vyhlásil (ne bez nápovědy Imhotepa), že pouze ten dědic nastoupí na jeho místo, který toho bude hoden. A to zase podněcovalo manželky faraona, aby aktivně pomáhaly svým synům ve veřejné činnosti tak, aby právě jejich syn byl hoden trůnu. Taková společenská zátěž a každodenní zaměstnanost faraonových žen byla státu velmi prospěšná. Vždyť jak známo – zahálka je matkou neřesti. A tady byly intriky a pikle vystřídány podnikavým duchem a zdravým soutěžením.

Všichni byli tedy zaměstnáni, počínaje faraonem a konče prostým člověkem. Pro povaleče, lenochy, chamtivce a zloděje nebylo v této zemi místo, protože zanikly podmínky, za kterých dříve prosperovali a dokonce samotná společnost je odmítala. Jako následek této Imhotepovy moudré politiky nastala pro lidi v této zemi éra prudkého rozvoje.

 

Nová ideologie

Avšak nejvíce bezprecedentní byla samotná ideologie, která byla díky Imhotepovi zavedena ve společnosti. Přičemž na rozdíl od jeho výše zmíněných zásluh, se Imhotep ani nezabýval tak hromadným prosazováním této ideologie mezi lidmi. On byl pouze tím, z koho si lidé chtěli brát příklad: žil prostě, mluvil moudře a konal spravedlivě, lidsky. Právě proto si on a jeho náhled na svět získali takovou popularitu mezi lidmi.

Právě díky Imhotepově všeobecné slávě začali jeho obraz považovat za ideál starověkého Egypťana, tj. člověka málomluvného, moudrého, odolného vůči nepřízni a zkouškám osudu, člověka s humanitním pohledem na svět, hluboce lidského, s absolutní vírou v posmrtnou existenci duše. Mnozí lidé v následujících generacích (nemluvě o jeho současnících) byli vychováváni takovými populárními Imhotepovými rčeními a pořekadly jako:

 

„Je lepší být chudý a žít v poušti avšak s lotosem v duši, než být bohatý a žít mezi lidmi, ale mít duši prázdnou“;
„Svoboda nemá pro člověka význam, pokud je slepý vůči své duši";
„Zásluhy se poměřují činy, které jsi vykonal";
„Ve chvíli zkoušek nehledej přátele a neproklínej nepřátele, ale spoléhej na Boha";
„Po otroctví teskní pouze ten, kdož chce svrhnout krále, jenž mu dal svobodu“;
„Vzkvétá ten, kdož pomáhá lidem v nouzi, nikoli ten, kdo dohání lidi ke strachu".

 

A mnohými dalšími Imhotepovými výroky, které využívali ve svých „ponaučeních“ kněží a vezíři v následujících generacích, protože Imhotepova slova byla velmi populární mezi lidmi a tradovala se z člověka na člověka, z generace na generaci.

Imhotep byl poměrně loajální vůči všem náboženským koncepcím ve státě. Zasloužil si upřímný obdiv a přízeň nejen ze strany faraona, ale také ze strany vlivných kněží různých náboženství a to proto, že se dokonce ve vztahu k politice kněží choval velmi citlivě a moudře. Imhotep samotný zastával velmi pevnou pozici víry, založenou na Znalostech. Neměl v duši ani stín pochybnosti o tom, co hlásal, nebyl licoměrný, jak to bylo možné pozorovat u mnohých kněží a dvořanů. Bylo v něm možné vycítit Člověka Znalostí. Proto pro mnoho lidí, kteří v něm nalezli tento neviditelný ale jasně citelný základ víry, se Imhotep stal objevitelem Pravdy. Ve značné míře zejména díky jeho životnímu stylu a vidění světa vstoupila do představ Egypťanů absolutní jistota v tom, že tento život je pouze dočasný a je určen k tomu, aby si člověk svým spravedlivým konáním, čistotou své mysli a svých činů před Bohem (nikoli před lidmi) zasloužil lepší život v životě posmrtném. V této společnosti se stala víra v posmrtný život dominantní.

Samozřejmě se taková víra nezrodila z ničeho. Víra v posmrtný život existovala mezi Egypťany odedávna a ve svých prvopočátcích byla založena na poznatcích. Postupem času však byly tyto poznatky částečně ztraceny a tato víra nabyla podoby zmateného a nepochopitelného náboženství. Proto se většina lidí, tak říkajíc ze setrvačnosti, klaněla dávným bohům, často bez pochopení a snahy proniknout do podstaty samotného náboženství. Byla to pro ně pouhá daň tradicím předků, nic víc. Avšak díky neviditelnému působení Imhotepa se vše změnilo.

Dnes panuje mylná představa, že se v náboženství starověkého Egypta praktikovalo čarodějnictví a zaklínadla. Ve skutečnosti bylo čarodějnictví ve starém Egyptě zakázáno. Existovaly přesně stanovené hranice mezi náboženským mysticizmem, založeném na znalostech předků, na modlitbě a usilovné duchovní činnosti ve službě Bohu, a čarodějnictvím, kterým se zabývali hlavně zvědaví světští obyvatelé ze svých sobeckých pohnutek a také čarodějové nebo tak zvaní „černí mágové“ - lidé, kteří disponovali určitými znalostmi a využívali je ve vlastní prospěch proti jiným lidem. A navíc panovalo pevné přesvědčení, že čarodějnictví poškozuje duševní zdraví člověka. A mimochodem, existovala dokonce zvláštní „specializace“ kněží nazývaných Uab Sehmet. Tito kněží se cíleně zabývali neutralizací působení černých mágů. Dozvuky této kněžské „specializace“ můžeme pozorovat i v moderním světě. Podobné aktivity praktikují dnes křesťanští kněží zabývající se exorcismem.

 

- pokračovanie -

Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly 4 od A. Novych…

Zdroj: http://www.polahoda.cz/


Všetky časti seriálu "IMHOTEP - Ten, kdo přichází v míru" postupne nájdete na tejto adrese.



Všetky časti seriálu "Sensei ze Šambaly 4." postupne nájdete na tejto adrese.


CELÚ KNIHU nájdete na tejto adrese.


PREDCHÁDZAJÚCE ČASTI môžete zakúpiť i na tejto adrese.


Súvisiace:

Egyptský panteón
http://www.cez-okno.net/egyptsky-pantheon


október 22, 2013 20:02 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top