Obrázok používateľa CEZ OKNO
Sensei ze Šambaly 4.: IMHOTEP III.

Veškeré vyjmenované Imhotepovy zásluhy byly pouze viditelnou částí té obrovské práce, kterou tento člověk stihl vykonat za svůj život. Ale mnohem cennější a významnější byla ta neviditelná práce, která byla pečlivě skryta před zraky nepovolaných. Vysoké postavení otevíralo Imhotepovi reálné možnosti jak přispět svojí podporou k realizaci globálního architektonického projektu světového rozsahu, jejž mu Sokroveník poodhalil a který mohl poskytnout neocenitelnou pomoc lidstvu ve vzdálené budoucnosti.

 

Globální architektonický projekt


Při řešení této velmi složité otázky Imhotep postupoval velmi moudře. V podstatě veškerá viditelná část jeho práce byla jakousi přípravou na realizaci hlavního úkolu. Vždyť vytvořit to, co chtěl vytvořit Imhotep, je možné pouze za podmínek vysoce organizované společnosti. A právě k tomu směřovalo jeho jednání. Poté, co pečlivě prozkoumal mravy a psychologii vládnoucí třídy, tj. kněží a zejména faraona, využil jejich slabostí ve prospěch realizace svých vlastních plánů, které později poskytly neocenitelnou duchovní pomoc mnoha lidem.

 

 

Myšlenka výstavby stupňovité pyramidy

Imhotep předložil Džoserovi myšlenku projektu do té doby zcela nevídaného rozsahu, kterou faraon jednoduše nemohl odmítnout. Protože Džoser, stejně jako ostatní Egypťané, musel v souladu se svojí vírou pečovat především o svůj posmrtný život a, jak to bylo u faraonů zvykem, musel si ještě za života vybudovat hrobku, předložil mu Imhotep nápad na stavbu zcela neobvyklé hrobky. Její neobvyklost spočívala v tom, že to nebyla obyčejná mastaba.

Imhotep navrhl Džoserovi, aby místo obvyklé hrobky postavil stupňovitou pyramidu vybudovanou nikoli z obyčejných nepálených cihel, které se v té době hojně používaly jako stavební materiál, bohužel ne příliš pevný, ale z opracovaného kamene, což bylo předpokladem dlouhé životnosti. To bylo v té době pro Egypt naprosto revoluční rozhodnutí. Imhotepova idea vybudovat „schody, spuštěné z nebes pro faraonův božský vzestup“ uchvátila Džosera natolik, že vydal rozkaz k okamžitému zahájení prací s vynaložením jakýchkoli prostředků a vedením stavby pověřil samotného Imhotepa. A to i přesto, že pro Džosera již byla vystavěna velká cihlová mastaba v Abydosu – místě, kde byli tradičně pohřbíváni faraoni.

Imhotep měl na tomto projektu největší zájem. Podařilo se mu zainteresovat v něm nejen faraona, ale také kněží a to proto, že tento projekt předpokládal výstavbu nejen faraonovy neobvyklé hrobky, ale také celého komplexu zahrnujícího mimo jiné i chrámy. A to vše na náklady faraonovy pokladny. Pro kněze to tedy znamenalo zajištění budoucího příjmu z působení v těchto chrámech.

 

Obilné sýpky

A to nebylo všechno. Imhotep zahrnul do projektu také výstavbu obrovských sýpek na obilí takřka na královské úrovni.

Je třeba poznamenat, že později, díky velkým zásobám obilí v těchto sýpkách, Egypťané poměrně bezbolestně překonávali období sucha a neúrody.

Celý komplex je ohraničen velmi krásnou a složitou zdí. Od hlavního vchodu ve východní stěně je k východu na jižní stěně jeden průchod, který vede do dlouhého sálu se 40-ti sloupy, po 20-ti na každé straně. Každý sloup je spojen s hlavní stěnou kolmou příčkou a vytváří tak jakési malé „místnůstky“ mezi jednotlivými sloupy.

Když vyjdete z tohoto sloupořadí a půjdete přímo vpřed, přiblížíte se k řadě obrovských zásobníků, které pokračují hluboko pod zem. Svými rozměry jsou mimořádně velké, mnohem větší než jakékoli známé pohřební komory, a kromě toho jsou propojeny tunelem, který prochází mnohem níže pod úrovní země. Mimo to má každý zásobník schodiště, které vede k jeho základům. Každé město uchovávalo obilí pro svůj region, avšak v tomto komplexu v Sakkaře se nacházely obrovské zásobníky, které mohly pojmout neuvěřitelné množství obilí, mnohem větší, než bylo potřeba pro jednotlivá města.

U vchodu do tohoto komplexu, jak již bylo řečeno dříve, se nachází čtyřicet malých místnůstek, každá o takových rozměrech, aby se do ní vešel jeden člověk, který měl zajistit vydání potvrzení a převzít peníze od lidí, kteří přijížděli nakoupit obilí. Mohlo zde být dokonce několik takových „pokladníků“, kteří by hovořili různými jazyky a vyřizovali nákupy cizojazyčných zájemců o obilí. Egyptologové se ovšem domnívají, že tyto malé místnůstky byly určeny pro sochy, avšak nebyly tam nalezeny žádné opěry, přičemž sochy byly vždy umísťovány na opěry (nebo na podstavce). Sochy mohly zmizet, ale opěry zpravidla zůstávají.

Komplex v Sakkaře je zcela unikátní. Nic podobného dosud nebylo objeveno. William Hayes ho popisoval jako „ve své podstatě skutečné město naplánované a realizované jako samostatná jednotka, vystavěné z nádherného bílého vápence z nedalekého pohoří Mukattam“ (Žezlo Egypta, díl 1, str. 60).

Místo, které Imhotep zvolil pro výstavbu této zkosené pyramidy, nebylo zvoleno náhodně. Rozkládalo se na okraji náhorní plošiny, právě té náhorní plošiny, na které o několik kilometrů dál na sever stálá Velká Sfinga. Když vysvětloval plán stavby faraonovi, kněžím a dvořanům, odůvodnil Imhotep volbu tohoto místa na pusté planině tím, že se nachází blíž k Memfisu a otevírá se z něj nádherný výhled na město.

Ve skutečnosti se toto místo zcela shodovalo s jedním z míst, jehož souřadnice byly zaznamenány na „hvězdné mapě“, kterou Imhotepovi kdysi odhalil Sokroveník. Velká Sfinga, vybudovaná dávno před touto dobou (nikoli, jak se dnes domnívají, po smrti Imhotepa v období výstavby velkých pyramid!) byla důležitým orientačním bodem pro přesné a ověřené umístění této zkosené pyramidy.

 

 

Výstavba Džoserovy pyramidy

Tato grandiózní stavba byla záměrně rozložena do několika desetiletí. Proč? Protože takový objekt nestačí jen vybudovat, je třeba, aby také začal „fungovat“. A k tomu bylo potřeba zajistit to nejdůležitější – vysoce duchovně založené lidi, přičemž jak muže, tak i ženy. Jejich výchově a výuce Imhotep věnoval nejeden rok, proto v podstatě také protahoval dokončení stavby a vysvětloval šlechtě toto zpoždění zdokonalením a modernizací svého architektonického návrhu.

Imhotep si počínal následovně: svolal z celého Egypta nejlepší mistry svých oborů a jim na pomoc pak lidi s nejlepšími morálními kvalitami (muže i ženy) a zajistil jim nejen trvalou zaměstnanost, ale také další lepší životní podmínky a tím pozvedl jejich společenský význam pro stát. Imhotep zahájil nejenom stavbu. Pustil se do něčeho, co připomínalo dnešní státní podnik s uceleným systémem sociálního zabezpečení, počínaje zajištěním každodenních potřeb člověka a konče kvalitními zdravotními službami. A v tomto obrovském podniku, kde pracovali pekaři, lékaři, písaři, účetní, sochaři, kameníci a lidé dalších profesí, byla práce pro všechny, jak pro muže, tak i pro ženy.

Přičemž tito lidé nebyli otroky. Celý komplex stavěli svobodní lidé. A navzdory dnes panujícímu přesvědčení, se k ženám ve starověkém Egyptě chovali se zvláštní úctou. Žena měla vysoké morální postavení ve společnosti, především jako matka a pokračovatelka rodu, a také měla ve společnosti stejná práva jako muži. Žena měla právo zvolit si jakékoli povolání dle vlastního výběru. Nadané ženy se stávaly velekněžkami, lékařkami a dokonce stavitelkami. Mimochodem, v té době také nadané ženy na tomto poli dosahovaly značných úspěchů. Vezměme například medicínu. Dokonce ještě dnes můžeme najit zmínky o tom, že „historicky první žena - lékařka, která provozovala praxi v Memfisu ve III. tisíciletí před Kristem, se jmenovala Peseshet“. Avšak ve skutečnosti nebyla první ženou - lékařkou, ale protože archeologové objevili pouze tuto jedinou dřívější zmínku o této skutečnosti, uvádějí tuto ženu jako první… V té době byla medicína považována za posvátnou vědu a vyučovala se v chrámových školách. Panovalo přesvědčení, že uzdravení člověka nezáleží jen na praktických znalostech lékaře, ale také na vůli bohů, proto lékaři studovali jak medicínské poznatky, tak posvátné texty. Kněz - lékař neměl právo zahájit léčení nemocného, pokud předtím neodříkal modlitbu.

 

Imhotepovi Svobodní zednáři

Díky takovému grandióznímu stavebnímu projektu, který neměl obdoby a také díky tomu, že do projektu byli zapojeni nejlepší lidé Egypta, získal Imhotep možnost vybrat si osobní učedníky mezi nejlepšími muži a ženami, mezi těmi, u nichž bylo možné vypozorovat podstatu duchovnosti a lidskosti. Do této skupiny, kterou vyučoval Imhotep osobně, patřili lidé různých profesí, avšak původně sestávala především z kameníků. Proto Imhotep symbolicky pojmenoval své společenství Svobodní kameníci, neboli ti, kdož usilovali o svobodu ducha a získávali poznatky a víru pevnou jako kámen.

Postupně se zrodila symbolika Imhotepových Svobodných kameníků, kterou pak směle okopírovali Svobodní zednáři Ahrimana - zednářská zástěra, kámen, kladivo, pyramida s vševidoucím okem (starověký znak Šambaly a pro Imhotepovy kameníky symbol sepětí s pozitivními duchovními silami), Fénix, Sfinga (u Svobodných zednářů ji nahradil lev), tlapa Sfingy (lví tlapa), čísla 3, 7, 13, 33 (jednalo se o počty osob, utvářejících určité kruhy síly) a jiné.

Poznávali se navzájem podle určitých slov, znaků a doteků, i toto pak převzali Svobodní zednáři. Mimochodem, znak pentagramu – pětiúhlé hvězdy se stejnými úhly, který se těší takové oblibě u Svobodných zednářů, byl jedním z nejdůležitějších symbolů Svobodných kameníků, avšak interpretace jeho významu byla zásadně odlišná.

Jde o to, že dle prvotních poznatků Učení „Bílého Lotosu“ představuje hvězda symbol prvotního ženského principu božství, kdežto kruh symbolizuje bytí, Vesmír. Hvězda v kruhu označuje přítomnost ženského principu božství v kruhu bytí. Mimo to se na ženský prvotní princip pohlíželo také jako na nádobu pro reinkarnaci a na ženu jako na dárkyni síly a života. Právě proto ve starověkém Egyptě bylo hvězdou v kruhu označováno království Duat, jako království přerodu lidských duší.

Imhotep vybudoval pevné jádro tajné organizace s názvem Svobodní kameníci, sdružující lidi osvobozené od hmotného světa, svobodné duchem. Základním cílem jejich hnutí bylo právě pochopení duchovních fází zdokonalování. A nehledě na to, že se tito lidé klaněli různým bohům, vždyť v Egyptě byly v té době téměř každé město a každý chrám zasvěceny jinému bohu, stručně řečeno dominovalo zde mnohobožství, díky Imhotepovi, který jim otevřel přístup k tajným vědomostem, pak všichni, i když zdánlivě zachovávali věrnost svým bohům, uctívali ve skutečnosti pouze Jediného Boha, kterého nazývali Velikým Architektem Vesmíru.

Imhotepovi osobní učedníci, kteří nabyli jistoty v duchovních praktikách a získali tajné Znalosti, se stali spolehlivými pomocníky v jeho duchovním působení. A když i oni začali různým způsobem pomáhat lidu, Imhotepova sláva se ještě více šířila Egyptem, protože samotní jeho učedníci konali dle soudu lidí neuvěřitelné zázraky, počínaje uzdravením těžce nemocných a konče jejich neobvyklým vlivem nejen na lidi, ale dokonce i na počasí. Když informace o tomto tajném společenství pronikly mezi lidi, mnozí z nich zatoužili stát se osobními učedníky Imhotepa. Avšak samotný Imhotep popíral jakékoli zvěsti o existenci takového tajného spolku a tím spíše o tom, že by on sám čemukoli „tajně“ učil jiné lidi.

Proč to popíral? Tak především proto, aby zajistil svému duchovnímu „dítěti“ ochranu před Archónty a některými vlivnými lidmi, kteří byli protivníky Imhotepovy politiky a snili o starých časech, kdy mohli beztrestně provozovat své zlodějské praktiky. A dále pak byl Imhotep velmi dobře obeznámen s podstatou lidské povahy, s pomíjivostí lidských tužeb – dnes lidé s nadšením podléhají duchovnímu vzplanutí a za nějakou dobu zase vyhasnou, přiklánějí se k realizaci svých životních potřeb a tužeb.

Kdežto Znalosti, které Imhotepovi předal Sokroveník Šambaly, vyžadovaly, aby byl člověk pevný a stálý ve svých duchovních záměrech a hlavně - aby měl čisté myšlenky a přání. Kromě toho se mnozí lidé od něj chtěli učit právě proto, aby nabyli tajných znalostí a mohli je použít pro získání síly a vlády nad jinými lidmi a mohli tak uskutečnit své obchodní, sobecké cíle a úkoly. Proto Imhotep nikdy nebral do učení ty, kteří po tom prahli v návalu momentálního, jednorázového nadšení. Na takové „zájemce“ bral Imhotep „pořádné koště“ a to bez ohledu na to, zda se jednalo o dobrého člověka, který měl v tom okamžiku skutečné duchovní záměry, nebo o člověka špatného s vlastními komplexy. Přesněji řečeno ani ne koště, ale berlu, bez které nikdy nevycházel.

Například když za Imhotepem přicházeli lidé a projevovali mu svá přání studovat u něho, vykrucoval se, jak mohl, ale a zároveň pozoroval, jak reagují na jeho odmítnutí. Některým vyklouzávaly myšlenky jako: „Pohleď, to jsem Já! Já chci znát tajemství! Uč Mě!“. Takoví lidé zpravidla svým nabubřelým egocentrismem nevědomky ihned vzbuzovali nepřátelství a odvržení. Ale byli i tací, jimž slova nenapovídal rozum, ale srdce. Takové lidi Imhotep pozorně sledoval, ale nepřipustil je příliš blízko, dokud nenabyl jistoty, že záměry takového člověka jsou pravé, jeho volba je jistá a rozhodnutí zcela zralé a uvědomělé. Ve většině případů tito lidé zřejmě podvědomě cítili, že je pozoruje, a tak se záměrně snažili být mu na očích a se srdcem na dlani klepat na dveře k tajným Znalostem. A nakonec dosahovali svého. Neboť jak se říká, jednou se otevřou každé dveře, když na ně budete dostatečně vytrvale klepat.

 

Imhotepova berla

V každodenním životě se Imhotep neobešel bez své berly. Ale na tajných setkáních Svobodných kameníků míval berlu zcela jinou, právě tu, která v dávných časech patřila Bódhisattvům Ptahovi a Osirisovi. Tato berla vypadala jako dva propletení hadi, zvedající se vzhůru a byla zakončena kulatým diskem se sokolími křídly. Dva hadi znázorňovali současně Stráže duchovní cesty a fungování prapůvodních struktur lidského mozku, okřídlený disk symbolizoval ty, kteří přinesli tyto duchovní znalosti na Zem a odhalili je lidem. Na disku byl zobrazen symbol Šambaly, v němž se nacházel zvláštní krystal.

Později patřila tato neobvyklá berla Imhotepovým následovníkům a to až do té doby, dokud Ahriman za pomoci Archóntů zcela nezničil duchovní základy tohoto společenství, vybudovaného Imhotepem. Když Archóntové začali intenzivně přetvářet spolek Svobodných kameníků dle struktury Ahrimana, poslední z Imhotepových následovníků stihl vyjmout z berly krystal ještě před tím, než se samotná berla dostala do rukou Svobodných zednářů. Jelikož posledně jmenovaní intenzivně využívali symboly a předměty Svobodných kameníků jako své vlastní symboly, pouze mírně pozměněné, byla tato tajemná berla používána také na jejich setkáních jako symbol nejvyšší moci svého nositele. Teď se z ní ale stal pouhý atribut, nic víc.

Poté, co se organizace Svobodných zednářů značně rozrostla, a začaly vznikat další tak zvané lóže, osoba, která stála v čele organizace, se vždy pohybovala na veřejnosti s touto berlou. Přičemž všichni zasvěcení věděli, že majitel tohoto tak zvaného „žezla“, je jejich „veleknězem“. Jenže tento symbol poutal pozornost i nezasvěcených lidí. A právě proto, aby se předešlo nežádoucím dohadům, byly o původu berly vymýšleny různé legendy. Tak vznikly také antické legendy, kde podle Homérských hymnů Diův syn, posel olympských bohů, patron pastýřů, obchodu a zisku Hermes získal hůl (caduceus) od samotného Apollóna.

 

Symbolika v Imhotepových dílech

Zeď, která ohraničovala komplex Džosérovy pyramidy v Sakkaře, Imhotep navrhl s určitým záměrem. Byla vysoká téměř deset metrů, postavena z bílého vápence, posílena věžemi a rozdělena plochými výstupky. Ve zdi bylo čtrnáct bran, z nichž třináct bylo falešných a pouze jedna pravá, která byla umístěna na východní straně. Přičemž při pohledu zevnitř komplexu to vyvolávalo dojem, že jsou všechny brány otevřené. Zdálo by se, že z lidského pohledu se jedná o drobnost. Vždyť co na tom záleží, jak budou vypadat tyto zdi? Ale Imhotep dokázal i tyto stěny naplnit znalostmi. Kromě duchovní filozofie té doby (čtrnáct Cау a sedm Ba, odkazovaly na strukturu nejvyššího božstva), je třeba vědět o sedmi párech božstev, sedmi mužských a sedmi ženských, které disponovaly velmi mocnou ochrannou sílou. Pouze v Imhotepově kruhu, v jádru Svobodných kameníků nebyly tyto znalosti ani mytologií ani náboženstvím, ale reálnou duchovní praxí.

Proto stačí, když pohlédneme na Imhotepovy stavební projekty, abychom viděli „symboly“, z nichž se zrodilo hnutí Svobodných kameníků, mimo jiné také okřídlený disk, hada - strážce, symbol Šambaly, později pozměněný na symbol Svobodných zednářů.

Zdaleka ne samoúčelně měly mnohé hlavice sloupů, postavených za Imhotepa a široce využívaných i později, tvar lotosových poupat nebo rozevřených lotosových květů případně svazků papyru. Mimochodem právě z Imhotepovy doby pochází tradice označovat stejným hieroglyfem „vědění“, „učení“ a „uzel“. Veškerá architektura chrámu zdůrazňovala hlavní symboliku – je to dům božstva, zrozeného z lotosového květu. Okřídlený sluneční kotouč byl obvykle zobrazován nad vchodem, jak vylétá z nilského houští a připomíná ty, kdož přinesli tyto Znalosti. Pro obyčejného člověka to jsou pouhé obrazy starověkého umění, pro Člověka Znalostí – znaky a skutečné dějiny.

Jak se však zdá, dokonce i v Imhotepově době znal tyto skutečné dějiny málokdo. Je to pochopitelné. Vždyť tehdy, stejně jako dnes, existovala hrozba, že Archóntové překroutí nejen dějiny, ale také pravé vědění. Protože toto vědění pomáhalo lidem stát se vnitřně svobodnými a zbavovalo je strachu z tohoto světa. Avšak to zase překáželo Archóntům v dosažení jejich cílů spočívajících v masovém zotročení a podmanění si lidí. Právě proto se Archóntové všemi silami snažili překroutit dějiny a poznatky pro ně nevýhodné, jakmile se byť část pravdy dostala mezi lidi. Z tohoto důvodu lidé Znalostí po celou dobu uchovávali vše v tajnosti. Imhotep a skupina lidí kolem něj se velkou měrou zasloužili o to, že toto „tajemství“ se stalo dostupným pro mnoho těch, kteří to potřebovali. A nejen to, také přispívalo k jejich duchovnímu rozvoji.

 

- koniec -

Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly 4 od A. Novych…

Zdroj: http://www.polahoda.cz/


Všetky časti seriálu "IMHOTEP - Ten, kdo přichází v míru" nájdete na tejto adrese.



Všetky časti seriálu "Sensei ze Šambaly 4." postupne nájdete na tejto adrese.


CELÚ KNIHU nájdete na tejto adrese.


PREDCHÁDZAJÚCE ČASTI môžete zakúpiť i na tejto adrese.


Súvisiace:

Egyptský panteón
http://www.cez-okno.net/egyptsky-pantheon


Štítky: 
október 24, 2013 17:48 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top