audioknihy stiahni a počúvaj

Obrázok používateľa CEZ OKNO
Soudný den - Doomsday (UTAJOVANÉ DEJINY ZEME časť IX.)

Jak dalece jsou oprávněné naděje optimistů na Doomsday roku 2012 v podání mayských legend? Pro větší názornost jsem jednotlivá kritická období chronologicky zařadil, ač se to prý nedělá. Navíc… Z kompilace mayských a aztéckých legend vyplývá, že kritická období vrcholící v téměř celoplanetární katastrofu souvisí se Sluncem, děním v naší sluneční soustavě a snad i s galaktickými vlivy.

…nebo prostá kompilace servizních tezí?

© Zdeněk Patrick - 2009 Praha

14 471 př. n. l. – Den smrti

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios (v časovém intervalu 14471 – 10463 př. n. l.)
Nadešel den smrti a dospělí odešli do kraje Mictlan. Pouze malé děti mohly zůstat poblíž stromu života. Tehdy se zrodila nová rasa obrů, jež opanovala tuto Zemi plných 4008 let. Pak je smetla potopa.

Z mayského kodexu Teleriano Remensis a Rios podle mých výpočtů vyplývá, jakkoliv současná idealistická věda nepokrytě žasne a líně odpočívá, že v cca roce 14 471 př. n. l. nadešel pro tehdejší lid „den smrti“. Lidstvo prvního Slunce zahynulo, aniž zbyla jakákoliv vzpomínka.
Lidstvo a bohové egyptského Zep Tepi? Času prvních?
Ušetřeny byly kupodivu jen malé dětí, jimž bylo povoleno pobývat poblíž „stromu života“, aby se právě z nich zrodila legendární „nová rasa obrů“.

Pokud bychom porovnávali zákrytné pojmy i zákrytné příběhy z jiných částí pásma života naši planety, tak chaldejský, potažmo starobabylonský „strom života“ byla zákrytně míněna brána nebes, skrže níž chaldejští Anunnaki vystupovali a sestupovali z nebes. Komplikovaný systém složený z mnoha nezávisle na sobě pracujících komponentů, které sestaveny v jediný celek vytvořili zařízení umožňující relativistické cesty hlubokým vesmírem. Mayská legenda o zničení dospělých a zachování dětí, může mít nepříjemně realistické jádro, uvažujeme-li o zprávách, že i dávní bohové Chaldejska praktikovali nezřízené genové inženýrství. Tomu odpovídá i mayská zmínka o zrození nové rasy obrů. Jež byla později, podle mayského kodexu zničena roku 10 463 př. n. l rozsáhlou planetární katastrofou, o jejíž příčině se můžeme jen dohadovat a jež v zůstatkové paměti lidstva stále osciluje v podobě světové potopy a mnoha doprovodných planetárních kataklyzmat. Nebyla však ani první, ani poslední potopa světa. Ta o které nyní právě hovoříme, mohla být důsledkem předposlední války daemonů – války bohů, legendární řecké „války Titánů“.

10 463 př. n. l. Potopa světa?

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios (v časovém intervalu 10463 / 6340 př. n. l.)
Bohové generaci obrů, pocházejících z dětí, jež směly přežít někdejší katastrofu poblíž stromu života, smetli potopou. Nechci se rozepisovat a tak, jen vyslovím domněnku, že dramatický sled katastrof a zvyšování hladin světových oceánů cca kolem roku 9572 př. n. l. pozměnil těžižtě a v důsledku se planeta částečně pootočila.
Skončilo lidstvo druhého Slunce.

Po nich se objevila na Zemi nová rasa, jež ovládla Zemi na plných 4010 let. Nakonec i ona byla nakonec zničena uragánem z nebes (Tyfón) jenž zasáhl planetu v roce 6340 př. n. l. .

Do téže časové projekce lze vsadit další část tzv. Kroniky Akakoru, či řecké mytologie. Podle této verze byla další várka lidstva zničena uragenem z nebes (Typhonem) v témže čase, či o deset let později, kdy se Bohové z nebes k Indiánům roku 6 350 př. n. l. vrátili.

6340 př. n. l. Uragan z nebes

Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť

Ti, co vystřídali obry, nová rasa lidí žila po potopě (zánik hypotetické pevniny, mayské pravlasti) plných 4010 př. n. l. Pak byli smeteni uraganem z nebes. Mnozí zahynuli, jiní se změnili v opice, aby nakonec i ony byly pohlceny jaguáry, kteří přišli z nebes.

Tak skončilo lidstvé třetího Slunce. Zachránila se dvojice skrytá mezi kamením. Jejich potomci, lidé z kamení, pak žili celých 4800 let (až do roku 1540 př. n. l.).

Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios

Ale i to lidstvo navždy odešlo, když nastal nový čas Slunce, jež má skončit zimním slunovratem 21/22. prosince roku 2009.

Kompilace mayských a aztéckých mýtů dává jedinečnou příležitost zmapovat některé společné příznaky korespondujícími jednak s našimi útlými vědomosti, jednak se starořeckými i starobabylonskými mýty.
Katastrofy, co výsledek války „bohů“, následné porušení planetární rovnováhy s galaktickými anomáliemi, když sluneční aktivity se pohybovaly pod hlubokým normálem?

Pokud odečítáme dnešní příznaky, pak nelze nevzpomenout nárůst neplodnosti, samovolné potraty, genetické poruchy, poruchy zažívacího ústrojí, skrze psychické nedostatečnosti exploze úchylek a zvráceností (jakkoliv umně direktivně řizené) a vyplývající dramatické nasílení negativních společenských jevů (Nepočítaje záplavové deště, sucha a neúrodu).. Rozumíme-li správně, pak Mayové a spíše Aztékové spojovali konce lidských etap se slunečními aktivitami, či cykly, probíhajícími uvnitř a na povrchu naši životadárné koule. Možná se slunečními minimy. Zvýšenou, ale také velmi proměnou, nicméně navýšenou ionizací magnetosféry Země a okolních planet. Přičemž útok z nebes (Jaguáři – mimozemští predátoři) byl zaznamenán, na rozdíl od chaldejských eposů, pouze jako jinak nesouvisející. Přicházející v čase nejvyššího oslabení. Jakkoliv nepochybně stejně děsivý.

Bylo by zajímavé vysledovat podobné děje ve starém Egyptě, Chaldejsku a Indii v časovém intervalu 2150 - 1540 př. n. l., zda společnost netrpěla stejnými neduhy na duchu i těle, jako ta současná.

Nicméně… Jistě to nebyla překážka k nepřekonání a nemůže být ani ve středně technicky i jinak vyspělém lidském společenství.
Maximálně by měli utrpět zavrhnutí bohové. Jakkoliv současná situace je modifikovaná zvýšenými počty obyvatelstva a zvláštním režimem dosazených vazalů.

Naše komplikovaná a nelehká doba se možná potýká s podobnými problémy, jako ty předchozí. Včetně uměle rozmazané informace o významných dominantních silách s technologiemi a vzřením nad pomyšlení zajímavým.
Dokonce se domnívám, že periodicky opakující se průšvihy byly doprovázeny vyprávěním velmi podobných apokalyptických vizí (viz např. číslo 666, čtyři různě zbarvení koně s apokalyptickými jezdci, Paní s dítětem, zahalená Sluncem, ukrývající se na poušti před hadí, či dračí entitou atd. To nejsou Janovy autentické vize, ale se vší pravděpodobností fragmenty převzaté skutečnými autory. Z mnohem starších materiálů.).

Což nikterak neznamená, že část padouchů okolnostem nepomáhá např. smrtícími laboratorními viry, zasviněním vzdušného obalu Země, umnými hladomory, dmýcháním nesvárů vrcholícími společenskými krizemi, barevnými palácovými puči a válečnými konflikty.

Rovněž tak, neklesá význam Janovy vize v očích věřících. Naopak… Se snahami padouchů snad i úměrně roste.

 

 

Velký díl odpovědnosti za tento stav nesou starověcí profesní tutlalové – tedy příslušní chrámoví služebníci, žáby na prameni - nositelé informací a zastíracích posvátných dogmat. Následně idealistická doktrína pozdějších věků.
Možná též proto, že bychom v dávné historii lidstva objevili fenomén, jenž by mohl slabší jedince vyděsit, jiné naopak připravit o vůdčí roli.

A tak postupem věků z koule vysublimovala placka nesená slonem na hřbetu želvy a v při opačném názoru inkviziční plameny.

Při pokusu o chronologické zařazení dominantních událostí souvisejících s planetárními katastrofami minulosti, spějícími mimo jiné, údajně až k Soudnému mayskému dni roku 2012, jsem spojil mýty, legendy a části výsledků některých vědeckých bádání, jež mají, z mého pohledu, stejnou vypovídající hodnotu.

Přičemž prozatím úmyslně vynechávám jiné legendy a eposy, hovořící o možném a cíleném vměšovaní se vnějších inteligentních sil do pozemských záležitostí.

Připomeňme si nyní ještě jednou mayský kodex, hovořící o dni smrti, kdy byla zčásti ukončena lidská společenství v pásmu života planety:

14 471 př. n. l. – Den smrti
Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios (14 471 – 10 463 př. n. l.) Nastal den smrti!

Nadešel den smrti a dospělí odešli do kraje Mictlan. Pouze malé děti mohly zůstat poblíž stromu života. Tehdy se zrodila nová rasa obrů, jež opanovala tuto zem plných 4008 let. Pak je smetla potopa.

Jak jsem říkal, zapomenu pro tento okamžik na Daemónské války (včetně Ramajány), jež ukončily v těch časech vládu starých bohů na mnoha místech planety a podíváme se do kosmu, zda-li v se v relativní blízkosti planety neodehrály odpovídající energetické proměny.

Kolem roku 14 471 př. n. l. zasáhly Zemi energetické síly, zapříčiněné snad výbuchem supernovy Vely (G263.9-3.3 ve vzdálenosti 45 světelných let od naší sluneční soustavy) společně s výbuchy dalších pěti supernov v intervalu 15 000 – 11 000 let př. n. l.

Účinky se mohly skutečně projevit na naší planetě v podobě globální katastrofy, jež vyvrcholila v letech 10 463 až 9572 před n. l. Což by mohl být nejen časový horizont Sutechovy vlády, kterou byla ukončena vláda božského Usirevova syna Hora.

Rozhodně může být rok 14 471 př. n. l. časem velké katastrofy, o níž hovoří i část mayského kodexu. Pak by za záhubou části lidstva byly primárně vysokoenergetické emise tvrdého záření porušující magnetosféru planety, jež by i druhotně dokázaly, skrze proměny ionizace magnetických polí dominantních planet sluneční soustavy, ale i procesy na Slunci, na dlouho dobu ovlivnit životní podmínky na Zemi.

Právě do tohoto časového intervalu lze zařadit budování rozsáhlé soustavy podzemních prostor v pásmu života planety, schopných oddolat i dopadu tvrdého záření. Pokud nejsou výbuchy nov pouze Cover Story (zákrytným příběhem) zcela jiného Průšvihu.

Když i nevyzpytatelná role, jednostranně směrem k Zemi zbrázděného Měsíce, ještě včera ustaveného do nejzajímavějších poloh a způsobu oběhu, je nadevší pochybnosti – podezřelá.

Každopádně dalším fenoménem je epocha kolem 13 000 př. n. l. - zvaná Dark Age. V této době došlo k nevysvětlitelnému jevu, jež můžeme pozorovat i u nás roku 1999 (masově od roku 2004 a před tím všude po světě) v podobě umělého stmívání pomocí vypouštění chemtrails). Vědci hledali v letech stromů, v ledovcích, věčném sněhu a v usazeninách na dnech oceánů. Zjistili mimochodem, že stejnou anomálií se může pochlubit i období 535 n. l.
Snad v důsledku téhož stmívání dochází prvnímu prudkému oteplování planety.

Zůstává sice otázka co bylo příčinou planetárního stmívání, nicméně výsledek je notoricky známý:
Celkem 62 383 000 km3 ledu, což představuje asi 57 383 000 km3 vody. Hladiny světových oceánů se zdvíhají a to až do doby kolem 7000 l. př. l. Tehdy dostoupila hladina oceánů svého maxima.
Když ani mezičas nebyl pro domorodce příznivě nakloněn.

...

 

Zdeněk Patrick

 

Zdroj: Dýmající zrcadlo

 

   Svoje tipy do seriálu UTAJOVANÉ DEJINY ZEME môžete posielať na redakčný mail.

 

Celý seriál "Utajované dejiny Zeme" nájdete postupne na tejto adrese.

 

december 02, 2009 15:05 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top