Profesionálne preklady a korektúry

Obrázok používateľa CEZ OKNO
Silová centra Země působící v ČR a na Slovensku

Pokud budeme postupovat od povrchu k hloubce, tak na vrchní vrstvě je Země pokryta mnoha objekty, které na člověka mohou nějak energeticky působit. Jedná se o objekty vytvořené z větší míry lidskou činností (např. kláštery, hrady). O úroveň hlouběji najdeme síť meridiánů, které geometricky (v pravidelné struktuře) pokrývají zemský plášť a rozvádějí energii Země podobně jako žíly v lidském těle. A ve třetí, ještě hlubší vrstvě se nacházejí silová centra. Těmi naše (dnešní) povídání začneme.


Silová centra jsou pro Zemi čímsi základním, podobně jako otvory v lidském těle. Jsou prastará, snad odvěká a jejich poloha se nemění. Jejich rozložení není pravidelné, mají podobnou „strukturu“ asi jako hvězdy na nočním nebi vytvářející pomyslná souhvězdí. Zatímco řeky a pohoří „cestují“ a krajina se pohybuje, roztahuje, vlní a tančí, silová centra zůstávají.

 

V této hluboké vrstvě je území Čech, Moravy a Slezska ovlivňováno působením osmi silových center, z nichž tři se nacházejí na našem území a zbylých pět k nám proniká z území za našimi hranicemi. Jejich přibližnou polohu a hranice působnosti zobrazuje naše barevná mapka. Je důležité pochopit, že působení silového centra je plošné, prostupuje celou krajinou a leckde spontánně vyhřezává i v některých místech za vyznačenou hranicí působnosti. K pochopení onoho „čehosi“, čím je toto místo nabité, nestačí jen stanout v epicentru, naopak: tak ho můžeme i minout. Lepší je prý v okruhu několika desítek kilometrů krajinu objíždět a jakoby se k němu blížit případnou spirálou. Tak nejlépe pochopíme to jeho „cosi“, co okolní krajině vtiskává svým působením. Ono přiblížení se k silovému centru se děje především kdesi uvnitř nás: je to propojení, které nelze vynutit tím, že si vlezeme někde na skálu a budeme dupat do země. K propojení se silovým centrem se v nás cosi může chystat po celé roky našeho života a může k němu dojít i na dálku, dávno, když již na daném místě fyzicky nejsme. Pokud na nějakém území žijeme celý život, jsme jakoby utkáni z vláken, která danou krajinu tvoří. Proto nejde jen o setkání s nějakým fyzickým místem ve vnějším světě, jde o propojení s něčím, co současně leží i hluboko uvnitř nás. Přiblížit se propojení se silovým místem může být tématem celého života a ne každému se to musí podařit; ne každý je připraven. Něco v nás se musí připravit, přichystat, vyladit, než k tomu může dojít.

Pokud lidé žijí přímo v epicentru silové oblasti, neznamená to, že jsou si něčeho takového vědomi a že s energiemi tohoto místa umí pracovat. Přesto lze říci, že i oni jsou, stejně jako lidé v celém silovém regionu, vystaveni určitému působení. Mohou toto působení vítat, nebo odmítat (čímž je dopad toho působení odlišný), ale tak jako tak, se nemohou z tohoto působení úplně a dočista jednou provždy „vyjmout“: žijí jakoby na nějakém hřišti, kde platí určitá pravidla.

Zajímavá je situace v oblastech, kde se působení silových center prolíná: někdy se harmonicky vyvažují, jindy vytvářejí podivuhodný rozpor, každopádně jejich míšením nastává širší paleta možností pro lidský vývoj. Některá města mohou být specifická tím, že se nacházejí na samé hranici nějakého silového regionu: mohou pak být pomyslnou branou do této „říše“.

První silové centrum Čech (#1) se nachází přímo pod Blaníkem a jeho oblast působení v podstatě (kruhovitě) pokrývá celé Čechy. Momentálně není aktivováno, nicméně i tak na nějaké úrovni působí. Zajišťuje ochranu české krajiny a přírody, jakoby naše území „přikrývá do nenápadnosti“, určité katastrofy se mu vyhnou, převalí se kolem: je to taková pláštěnka. Nicméně v této neaktivované podobě i souvisí se snahou Čechů více se držet „při zdi“, v šedivém průměru, nevybočovat. Je v tom zhruba takováto mýto-logika: „Blaník je v podstatě vaším českým Olympem. Pokud nectíte zemi, po které chodíte, ani nebe, k němuž vzhlížíte, pak si nemůžete vychutnávat lehkost okřídleného heróa běžícího s pochodní pod Olympem, jehož mantinely jsou nastavené úctou ke kosmickým zákonům a limitům stanovenými kosmem pro člověka. Pak si podvědomě vyměřujete limity daleko užší a snažíte se je nepřekročit – nevybočovat. Sami jste si tak stanovili vlastní trest. Ti, kdo tento limit vnitřně překročí, pak nemají zvláštní důvod v této krajině zůstávat.“

K aktivaci blanického silového centra je prý třeba, aby na našem území žilo (řádově cca) 200 tisíc plně sebe sama akceptujících lidí, kteří dovedou Zemi a její proudění cítit a nejsou zatíženi kulturními, mentálními a duchovními koncepty – kteří nesoudí sebe ani druhé, kteří žijí přirozeně. V takovém případě se ze zapouzdřeného krystalu kdesi pod Blaníkem stává úžasný katalyzátor výrazně a velmi pozitivně ovlivňující všechny, kdo na území Čech žijí. Do té doby je to ale spíš taková šedivá pláštěnka. Ale ani to není „špatně“. Chrání to. (Přinejmenším naši přírodu a krajinu).

Druhé silové centrum (#2) se nachází mezi Louny a Slaným, je v podstatě aktivované (asi z 50%) a pozitivně ovlivňuje region severozápadních Čech. Jeho kvalita je měkká, ženská, hřejivá. Barevně by to byl mírně hřejivý hnědo-červený kámen. Zesiluje bujnou úrodnost a rychlejší regeneraci krajiny a důležitým způsobem vyvažuje ekologickou devastaci rozvrtaného Krušnohoří a měst v jejich stínu. Vděčíme mu za to, že se na zničených místech v tomto regionu dá ještě vůbec žít. Pozitivně ovlivňuje termální oblast kolem Karlových Varů.

Třetí silové centrum (#3) se nachází ve vysokém horském hřbetu na moravsko-slovenském pomezí (má jít o podzemní vodopád). Je také aktivované. Jeho energie je vodní, pronikavá, jasnozřivá, přímá, ryzí, ale i tvrdá. Záleží, jak se člověk k dané kvalitě postaví. Pokud si udrží ryzost a nevinnost, tak ho toto centrum chrání. Připomíná prý laserový paprsek, který pronikne vším, každou falší. Život v těchto krajích je drsnější a není pro měkké povahy, je bez kudrlinek. V těchto krajích jde o to, jestli se dokážeme pravdě postavit zpříma. Když nám někdo zemře, když nám život vlepí políček, dokážeme to přijmout, polknout, strávit to vše „zplna“, rovně, bez uhýbání? Jestli ano, projde to, vyčístí se to a my opět dýcháme bystrý horský vzduch, volní jako ptáci. Nezkousneš to, nestrávíš to? – Pak to budeš polykat celá léta v krčmě u kořalky, a nakonec to strávíš taky – ale tvá křídla budou černá smutkem. Ber nebo neber – a jdi dál – tak s tebou jedná tento kraj.

Čtvrté silové centrum (#4) se již nachází na polském území. Momentálně není aktivované a projevuje se zatím jen mírně, jakousi ochranou ženského (mateřského) principu a dětí. Jde tedy o podpůrně-mateřskou energii. Ta na našem území působí v nejčistší podobě v oblasti Olomouce, Jeseníků a Moravské brány. Kdežto tam, kde se prolínají energie silových center 3 a 4, dochází ke blahodárnému zmírnění přílišné tvrdosti trojky. Ve východních Čechách a na Vysočině, kde se „polská čtyřka“ prolíná s „jedničkou z Blaníku“, dochází naopak ke střetu obou kvalit, což se projevuje jakousi rozháraností mezi mužským a ženským principem, které se spolu jakoby „otloukají“ směřujíc však nakonec po mnoha zkušenostech ke smíření.

Páté silové centrum (#5) se nachází na německo-polském pomezí, v oblasti ovlivňující někdejší Dolní a Horní Lužici (a Sasko), pronikající však až kamsi dolů k Litoměřicím. Jedná se o velmi blahodárné působení, které prý těm, kdož mají úctu k ženskému principu a pokoru k Zemi, zajišťuje příjemný a krásný život. V oblasti prolínání dvojky a pětky se nachází Porta Bohemica a „Zahrada Čech“.

Šesté silové centrum (#6) má vysloveně tvrdý, německý, jangový, vysoce aktivní a produktivní charakter, avšak na naše území zasahuje již jen do Krušných hor, jakýmsi „okrajem spadu“. Ač jeho kvalita není sama o sobě, v jeho jádru až tak špatná - ve smyslu: „tvrdě pracuj a budeš se mít době a budeš mít ze sebe dobrý pocit“ - na území Krušných hor už spadá jen cosi ve smyslu „tvrdě pracuj“. Jedná se však o tvrdost, která nerespektuje ženský princip, není vyvážená.

Sedmé silové centrum na pomezí Rakouska a Německa zasahující k nám přes Šumavu až někam k Písku (#7) je prastaré a velmi silné. Jeho kvalita by se dala vyjádřit jako „radost z vítězení“ nabitá sebevědomím a bujarým přeskokem nočního ohně. Zdá se, že germánské i keltské kmeny si z tohoto „kyblíčku“ chodili nabírat, zatímco my v Čechách z něho příliš zatím čerpat neumíme. Je to tím, že dokud nám (a v nás) „nesálá“ Blaník, nemáme v sobě dost sebejistoty se tomuto praevropskému maskulinnímu zřídlu otevřít a zůstáváme vůči němu jakoby v odporu, což naopak paradoxně v příhraničním podšumavském regionu vyvolává pasivitu a odliv mužských sil jinam. Zajímavé je, že ojedinělým, ještě severnějším vyvřením tohoto „západoevropského jangu“ (k němuž tak jako tak patříme také) je pravděpodobně až Sv. Jan pod Skalou, což už je do Prahy co by kamenem dohodil. Sv. Jan pod Skalou nám prý má připomínat naši celoevropskou příslušnost: že uvnitř hluboko v sobě jsme také tak trochu Italové, Francouzi, Němci… není možné se z tohoto kadlubu vyříznout bez narušení naší vlastní látky. Časem se snad naučíme se tomuto proudu otevřít více.

Osmé silové centrum (#8) by se dalo nazvat „Věstonické“. Nachází se v Rakousku na sever od Vídně, kousek od českých a slovenských hranic, ale jeho působnost zasahuje jižní Moravu až po moravský kras a Vysočinu. Nyní je mírně aktivní (20%), ale v jiných dobách působilo daleko více. Jeho energií je energie radosti, plození, plodnosti a sexuality. S ní cítíte, že život není žádný trest, že je hluboce příjemné a krásné být na živu.

Pozoruhodná je oblast mezi Kyjovem a Trenčínem (Slovácko), kde se prolíná působení „věstonické osmičky“, „jasnozřivé trojky“ a mírně mateřské „polské čtyřky“, což vytváří pozoruhodnou emocionální a erotickou barevnost.

 

 

Slovensko

Na Slovensku působí tři hlavní silová centra Země.

Vliv devátého silového centra je velmi pozitivní. Přináší výživnou, jemnou, hřejivou, velkorysou, sluneční energii z Panonie v barvě průsvitného zlata obilných klasů. Je to energie spíše ženská, přitom ale sluneční. Jakoby říkala "je zde dost pro všechny, uvolni se a naber vzduch a víno plnými doušky."

Oproti tomu je desáté silové centrum tvrdé, jangové, ostré, připomínající břidlici hozenou do ohně: dlouho nepohnutě stojí, ale nikdy nevíte, kdy z ničehonic bouchne nebo udělá něco nepředvídatelného. (Zarputilá rigidita přeskočící do lability). Je to velká, ostrá síla, ale velmi nevyvážená. Pokud není dobře "homeopaticky naředěná" s jinými prvky, má tednenci projevovat se spíše destruktivně a vyhroceně. "Nad Tatrou sa blýská."

Jedenácté silové centrum není tak výrazné, přináší uvolněnou vzdušně-vodní energii, která jakoby říkala "na pohodu". Je trochu povrchní a bez výrazné polarizace, ale v podstatě do dané oblasti přináší pozitivní vliv umožňující snadnější život.

Tím jsme si představili osm základních silových center, která působí na našem území. O druhé vrstvě, o síti meridiánů, pokrývajících zemský plášť si povíme příště.

Vojtěch Franče

Zdroj: http://www.znam-svuj-pribeh.cz/


 

Súvisiace:

Leyove línie
http://www.cez-okno.net/leyove-linie

 


Štítky: 
máj 05, 2016 23:53 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top