Obrázok používateľa CEZ OKNO
Putin: Bitva o Srbsko

22-23. března proběhla návštěva ruského premiéra V. V. Putina ve Slovinsku a Srbsku. Na pořadu jednání byly otázky ekonomické spolupráce a akutní problémy mezinárodní politiky. Během návštěvy ve Slovinsku V. V. Putin vedl rozhovory se slovinským premiérem B. Pachorem ohledně zintenzivnění dvoustranné spolupráce. Ruský premiér zdůraznil tradičně přátelské vztahy mezi Ruskem a Slovinskem, zmínil velký počet slovinských společností pracujících v Rusku v různých sektorech ekonomiky (slovinské firmy působí v 50 ruských regionech a obchodní výměna mezi našimi zeměmi má hodnotu 1,2 mld euro).

Ruská společnost „Gazpromněft“ a slovinská energetická společnost „Petrod DD“ podepsaly dohodu o výstavbě South Stream a prodeji ropných produktů ve Slovinsku (Gazprom v současné době dodává 50% plynu, potřebného pro uspokojení potřeb Slovinska) a v dalších zemích. Strany se dohodly také na brzkém otevření ruského centra ve Slovinsku – pro ty, kteří mají rádi Rusko a cení si jeho kultury. Ze zemí vzniklých po zničení Jugoslávie patří Slovinsko k těm, které důsledně a neustále realizují strategické partnerství s Ruskou federací.

U South Stream se situace komplikuje tvrdými protiakcemi, především ze strany USA. Svého času americký velvyslanec v Bělehradu Cameron Manter řekl ohledně uzavřené energetické dohody Srbska s Ruskem toto: „S našimi evropskými partnery pracujeme na dosažení energetické nezávislosti na jakémkoliv zdroji…“. V závěsu za USA následovalo Turecko. 16. března proběhly v Moskvě rozhovory ruského prezidenta D. Medveděva s tureckým premiérem R. Erdoganem, které skončily bez výsledků – dohody o vedení trasy South Stream po dně Černého moře v turecké ekonomické zóně dosaženo nebylo. A „evropští partneři“ vypracovali pro Rusko svoji „Chamberleinovu odpověď“. Koncem roku 2010 v rámci vytváření energetické strategie do r. 2050 přijali tak zvaný Třetí energetický balíček, který vstoupil v platnost v r. 2011. Jde o sadu normativních dokumentů EU týkajících se přetvoření plynárenství takovým způsobem, aby byla vyloučena možnost, aby dodavatelské společnosti byly zároveň dodavatelem plynu a provozovatelem jeho přepravy, tzn. že se zemím EU předepisuje zajistit u „plynárenského byznysu“oddělení prodeje od přepravy. Mimo to je zdůrazňována potřeba vyřešit přístup třetích stran k plynovodům.

Takže Gazprom je úmyslně uváděn do nevýhodného postavení, protože se připravuje o přístup k rozvodné síti Evropské unie a ke správě odpovídajících aktiv přepravy plynu, či řečeno jednodušeji – převádí se do cizích rukou infrastruktura vybudovaná za jeho prostředky. Precedent již vytvořen byl: když ruské společnosti společně s německými partnery skoupily část systému plynovodů v Litvě, ta odmítla nové investory, odvolávajíc se na Třetí energetický balíček. A bez ohledu na to, že potřeby EU mohou v nejbližší době vzrůst na 700 miliard metrů krychlových ročně, zůstává hlavním strategickým zadáním představitelů EU maximálně „obejít“ Rusko. Evropská unie při diverzifikaci dodavatelů a tras nebere v úvahu rizika do té míry, že to může vést k omezení dodávek energetických surovin.

Přitom ve skutečnosti byla monopolní kontrola včas zajištěna – ale pouze pro nadnárodní orgány řízení. Takže v Rumunsku kontroluje plynovod oficiálně rumunská státní společnost, ale fakticky je řízen EU (1). Teď je na řadě Srbsko. V předvečer návštěvy V. V. Putina v Srbsku 22. března vedla Evropská komise rozhovory s představiteli Srbska. Jejich smyslem bylo to, že v souladu s direktivami EU musí Srbsko „dobrovolně povinně“ změnit zákon o spotřebních daních u ropných produktů (spotřební daně u všech druhů benzínu a nafty byly výrazně zvýšeny od 1. ledna 2011). Navrhované změny jsou formulovány tak, aby značně poškodily právě ropný průmysl Srbska (ve kterém má kontrolní balík Gazprom), a vlastně i ekonomické zájmy Srbska, protože srbská strana bude nucena vzdát se rozpočtových příjmů z nafty, bez ohledu na to, že její spotřeba je v Srbsku výrazně vyšší, než spotřeba benzínu (2). Mimo to EU trvá na tom, aby zásobník plynu „Banatskij Dvor“ a plynovod South Stream byly řízeny „nezávislými provozovateli“ – ve skutečnosti bruselskými byrokraty, aby byl vyloučen Gazprom coby faktor vlivu v tomto regionu a v Evropě. To znamená, že Evropská unie nepřistupuje na kompromisy s Ruskem i přesto, že to poškozuje její vlastní zájmy, a stejně jako dříve se drží taktiky dvojího metru a navrhuje různá pravidla poškozující zájmy jak Ruska, tak i dalších dodavatelských zemí energetických zdrojů.

V současné době představuje podíl dodávek ruského plynu v energetickém sektoru pobaltských zemí, Finska a Makedonie 100%, u Slovenska a Běloruska 98%, Bulharska 92%, Srbska 87%, České republiky 77%, Řecka 76% a u Německa 36% (3). Celkově za Evropu zabezpečuje Rusko 35% dodávek plynu.

Vzhledem k událostem na Středním východě a v severní Africe, a rovněž k předkolapsovému stavu americké ekonomiky v souvislosti s kolosálním vnitřním dluhem (4), se ekonomický aspekt stal hlavním tématem balkánského turné ruského premiéra. Rusko, které se na počátku 90. let a po přelomu století dobrovolně vzdalo své pozice v jihovýchodní Evropě a přenechalo ji západnímu bloku, nyní čelí přirozeným důsledkům své činnosti (či přesněji nečinnosti). Země post-jugoslávského prostoru se dostaly pevně do sféry vlivu západních mocností a nadnárodních organizací, které neustále usilují o odvetná opatření vůči pokusům Ruska posílit svoji pozici v tomto regionu.

Ve vztahu západu vůči Srbsku byl kompromis a rovnoprávný dialog vyloučen již v r. 1991, zato však byla aplikována široká paleta provádění nátlaku na Bělehrad – vydírání, hrozby, globální protisrbská propagandistická kampaň, začlenění různých nevládních organizací, rozkládajících společnost zevnitř, finanční závislost, podpora separatistických hnutí (nemluvě o bombardování v r. 1999 a ukradení části území – Kosova a Metochie). Díky akivitám „demokratické moci“, přinesené na křídlech „barevné revoluce“ svrhnuvší S. Miloševiče, bylo Srbsko zataženo do hluboké ekonomické propasti (vnější zadlužení činí zhruba 24 miliard euro, nezaměstnanost v zemi činí oficiálně 700,000, vnitřní zadlužení přesahuje 12 miliard euro, či 41,5% GDP). V srbské společnosti převažuje pocit zoufalství, beznaděje a odsouzenosti.

Na pozadí naprosté neschopnosti vlády vyvést zemi z katastrofické situace a neutuchající snahy západu degradovat Srbsko na protektorát byla s návštěvou ruského premiéra v Srbsku spojena mimořádná očekávání a naděje. Bez přehánění lze říct, že na V. V. Putina čekalo celé Srbsko, a Bělehrad byl najednou polepen plakáty „Putin – Srbin“. Nutno říct, že i sestava ruské delegace byla impozantní: šéf Gazpromu A. Miller, ministr energetiky S. Šmatko, ministr dopravy I. Levitin, ministr pro mimořádné situace S. Šojgu, náměstek ministra zahraničí V. Titov a další. Úroveň a obsah daných úkolů svědčí o zásadní změně politiky RF ve vztahu k Srbsku.

V srbském parlamentu se V. V. Putin setkal s nejvyšším vedením země (srbským prezidentem B. Tadičem, rozhovory probíhaly mezi čtyřma očima 1 hodinu a 45 minut), pak proběhlo plenární setkání ruské a srbské delegace (s premiérem Mirko Cvetkovičem a ministry srbské vlády), pak došlo v parlamentu k setkání s předsedou parlamentu S. Džukič-Deanovičem a šéfy poslaneckých skupin.

Při rozhovorech se srbským vedením V. V. Putin zaručil realizaci projektu South Stream a ruské investice do modernizace srbského ropného průmyslu ve výši 500 milionů euro, vyjádřil podporu politiky Srbska ve vztahu ke Kosovu na základě rezoluce 1244 a přímým rozhovorů Bělehradu a Prištiny, a rovněž naději, že evropské integrační snahy Srbska nepoškodí rusko-srbské vztahy. Probíraly se také otázky spolupráce v oblasti chemického a farmaceutického průmyslu, infrastruktury, ve vojenské sféře a při překonávání následků mimořádných situací. Byla uzavřena řada mezistátních dohod: o vědecko-technické spolupráci, turistice, infrastruktuře (konkrétně o spolupráci Bělehradu a ruské elektro-energetické společnosti „OADinter“, srbské „Galeniki“ a ruské farmaceutické společnosti „Interrao“ a další). Mimo to se řešila otázka poskytnutí úvěru Srbsku ve výši 800 milionů dolarů Ruskem.

Jak sdělili poslanci srbské Skupštiny, ohledně jednoho z hlavních zahraničně-politických problémů – vstupu Srbska do NATO, kam ho neustále tlačí západ – V. V. Putin v rozhovorech s představiteli parlamentních skupin řekl: „Můžete vstoupit do NATO, ale tam nebudete o ničem rozhodovat sami. Mluvil jsem s hlavou jednoho suverénního státu, který vstoupil do NATO, a ten mi řekl, že jen letos mohl jmenovat šéfa generálního štábu sám. Jinak šéfa generálního štábu dosazovali představitelé NATO. Pokud vstoupíte do NATO, budete povinni vybudovat protiraketový štít, a my pak budeme muset přijmout protiopatření. Nicméně volba je na vás.“ Co se týká pro Rusko nejdůležitější otázky South Stream, V. V. Putin podotkl: „O to, co jste dostali, mnohé evropské státy prosí“, jen Lukoil přinesl do srbského rozpočtu 161 milionů dolarů, a výstavba South Stream přinese Srbsku 1,5 miliardy euro přímých investic.

Ruský premiér podpořil meziparlamentní dialog, vypracování konkrétních mechanismů a zformulování obecného postoje k cestě do Evropy a k dalším otázkám.

Diskuse ve Skupštině (250 poslanců) se v plném počtu zúčastnili pouze poslanci Srbské radikální strany (kteří se sjeli i z nejodlehlejších oblastí Srbska), z ostatních stran bylo přítomno jen málo poslanců. Navíc v daný den probíhalo obvyklé pravidelné zasedání srbského parlamentu, na kterém se posuzovaly aktuální otázky, a přestávka byla udělána pouhé 2,5 hodiny před příjezdem ruského premiéra. A ještě: na rozdíl od návštěvy J. Bidena v Srbsku, kterou se s maximální pompézností zabývaly všechny srbské sdělovací prostředky, byly informace o návštěvě ruského premiéra přinášeny více než poskrovnu. A plakáty s fotografií V. V. Putina aktivisté NGO operativně přelepili svými oznámeními a plakáty…

Návštěva ruského premiéra V. V. Putina byla završena návštěvou zápasu „Crvena zvezda“ proti „Zenit“ (jehož je ruský premiér fanouškem) na stadionu „Marakana“.

Za hlavní výsledek návštěvy bude považováno to, že Rusko, na rozdíl od předchozích let, projevilo svoji vůli k zajištění skutečné strategické spolupráce se Srbskem – spolupráce ekonomické, kulturní a vojenské. Nicméně v tuto chvíli vychází iniciativy z velké části z Moskvy, a ze strany srbského vedení je vidět jisté distancování se, zdůrazňuje se orientace na Evropskou unii, od které je, řekněme si to, NATO neoddělitelné.

Ale je zásadní rozdíl v tom, jak upřímně vnímají Rusko Srbové jako národ, který ruského premiéra v Bělehradu uvítal nadšeně, a vládnoucí srbské kruhy, zvyklé jednat podle příkazů Washingtonu a Bruselu. Rusko bude muset vynaložit při realizaci V. Putinem dosažených dohod mimořádné úsilí, tak, aby se staly základem historického obnovení srbsko-ruských vztahů.

Odkazy

  1. www.politika.rs
  2. www.nspm.rs
  3. www.biznisvodic.net
  4. www.transconflict.com
  5. srb.fondsk.ru

Путин: битва за Сербию vyšel 24. března na Fondsk.ru. Překlad L. Janda.

 

Anna Filimonová

 

Zdroj: Zvědavec.org

 

máj 01, 2011 19:01 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

 

Top