Obrázok používateľa CEZ OKNO
Tajemné varování posádky raketoplánu CHALLENGER

Všichni jste zajisté slyšeli o americkém raketoplánu CHALLENGER. V průběhu let se dovídáme stále nová fakta i okolnosti, které předcházely tragické katastrofě této vesmírné lodi z roku 1986. Jsou to fakta zvláštního až mimozemského charakteru, která byla po dlouhou dobu pečlivě zatajována. Jde především o tři osoby ze sedmičlenné posádky, kteří v době před startem měli podivná "snová" setkání s nějakou zvláštní duchovní bytostí, jež je varovala a nabádala, aby svoji účast na vesmírné misi odvolali. Bohužel, nikdo z nich neposlechl. Jejich příbuzní pozůstalí přitom mají skutečné důkazy o tomto podivném varování.

 

Vesmírná loď Challenger startovala 28. ledna roku 1986 ze základny na Floridě. Posádku tvořilo sedm zkušených specialistů z různých oborů, kteří byli v místě startu soustředěni už od konce roku 1985. Co se dělo 28. ledna? Přesně v 11,38 hod. byly zažehnuty motory a Challenger se zvedl k obloze. Vše probíhalo dle plánu až do 60 sekundy, kdy se na pravé straně rakety objevil černý kouř. O deset sekund později nastal výbuch a loď se proměnila v ohnivou kouli. Pak se Challenger začal rozpadat. Kabina s posádkou obrovskou rychlostí a sílou dopadla do mořských vln a tím vyhasl život sedmi odvážných, nadšených i hrdých kosmonautů.

 

 

Jednou z nich byla i Judith Resnik, 36letá inženýrka, též klavíristka, která mířila do vesmíru již podruhé. Svému milému z New Yorku George Mackenziemu, jehož poznala několik měsíců předtím, koncem roku 1985 napsala:

"Jak dobře víš, je to teď nemožné, abych přijela do New Yorku. Přípravy k letu jsou velice intenzívní i vyčerpávající a odchod ze základny, v níž teď bydlím, vůbec nepřichází v úvahu. Zato vědomí, že na oběžné dráze budu myslet jenom na tebe, mi dává velkou sílu.

Představ si, můj drahý chlapče, včera jsem měla sen nebo jakousi vizi, v němž se objevila nějaká tvář s velice produchovnělým výrazem. Ten Někdo mi nařídil, abych rezignovala na přípravy k letu do Vesmíru, poněvadž nechce, aby mě potkalo neštěstí. Když jsem se probudila, nebo jen probrala, měla jsem stále v paměti tu krásnou až nebeskou tvář. Ale jakmile ranní úsvit vytlačil z mé ložnice temnotu noci, ještě silněji jsem se rozhodla, že nenechám padnout tuto šanci účastnit se ."


Vedoucím vesmírné výpravy Challengeru byl Francis Richard Scobee, pilot kosmonaut, narozený roku 1939. I on směřoval do Vesmíru již podruhé. Za několik měsíců po tragédii jeho žena - vdova Mary Scobee v americké televizi CBS vypověděla:

"Na poslední Vánoce se Francis na krátký čas objevil doma. To již věděl, že mu bylo svěřeno velení vesmírné lodi Challenger. Z toho důvodu jsem začala připravovat večírek - setkání přátel. Toho dne jsem pobývala v kuchyni až do nočních hodin, když náhle Francis přišel ke mně z ložnice. Byl zcela propocený. Řekl, že někdo ho před chvíli navštívil. Odpověděla jsem mu, že to není možné, protože jsem nikomu toho večera neotvírala dveře, a že se mu určitě jen něco zdálo. Muž pokrčil rameny a dodal, že ta osoba ho úpěnlivě prosila, aby se nevracel na Floridu. Ptala jsem se proč a on odpověděl, že let mu má přinést smůlu.

Nazítří během večírku vyprávěl hostům o podivném snu a dodal, že v jeho životě se sny nikdy nesplnily. Tu někdo řekl: A možná to nebyl sen, ale někdo z jiného světa, někdo, kdo tě chce varovat před nebezpečím?

Všichni se rozesmáli. Jedině Francis zůstal vážný. Teď si myslím, že Francis tamté noci neměl sen, ale že byl u něho skutečně někdo z jiného světa, někdo, kdo se snažil ho varovat před blížícím se nebezpečím."


Georgy Bruce Jarvis, 41letý inženýr kosmonaut na svoji šanci letět do vesmíru čekal dlouho. Již dvakrát byl určen k letu, ale pokaždé musel své místo přenechat někomu z členů Kongresu Spojených států. Radost z toho měla pouze jeho žena Elizabeth, která svého muže považovala za málo průbojného, i když velice pracovitého.

Jarvis ve svém deníku, jehož úryvky uveřejnil v létě roku 1986 Washington Post, měl zapsáno:

"Tentokrát se nenechám vytlačit žádným politickým chytrákem, nedám se! Let do Vesmíru v podobě člena posádky to je má největší touha, která má nyní šanci se naplnit. Elizabeth má o mě strach, říká, že jsem nemotora, dobrák a nic se mi nezdaří. Ale přece jsem dokončil studia, jsem dobře hodnoceným představitelem firmy Hughes, pro níž zajišťuji všechno jen to nejlepší…

Je pravda, že už dvakrát jsem ve snu viděl nějakou postavu, která se snažila přemluvit mě k rezignaci z této výpravy. Ale copak nějaký chlapec zanechá střílení z praku, když to znamená tak dokonalou zábavu pro ostatní vrstevníky. Nejsem pověrčivý ani se nebojím. Je mi jen líto Elizabeth, která by tak moc chtěla mít dítě a stále se musí bát, že se stane předčasně vdovou."

 

Příčiny exploze Challengera nikdy nebyly zcela vyjasněné. Oficiálně se hovořilo pouze o technických problémech a špatných povětrnostních podmínkách. Také záznamy z černé skřínky nebyly nikdy zveřejněny.

Matka Christy McAuliffe - 37leté učitelky, jejíž tělo jako jediné z posádky tragického Challengeru nebylo nikdy nalezeno - se později na vlastní žádost účastnila spiritistického sezení, kde se zkontaktovala s duchem své dcery. Dověděla se od ní, že tam, kde pobývá, je šťastná a také, že během pádu kabiny s posádkou byl při nich ON. Neví se koho měla Christa na mysli, přesto se někteří domnívali, že jde o tutéž bytost, která se dříve objevovala ve snech třem dalším kosmonautům. Tragicky zemřelá kosmonautka také měla dát vědět, že katastrofa Challengera nebyla náhodná, ale byla součástí plánovaného spiknutí.

Přinášíme Vám vzpomínkové video na tuto událost i na tuto posádku...



Toto dech beroucí video vám umožní vychutnat si start přímo pohledem kamer umístěných na raketoplánu...
Není to Challenger...
Video není zrychlené...


Zdroj: Demiurg.cz

 


september 21, 2008 23:25 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top