Obrázok používateľa CEZ OKNO
Templáři I.

Řád templářů – (fr. templiers z „temple“ – chrám, „chrámovníci“) byl jedním z největších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Duchovní seskupení lidí, kteří objevili formuli Svatého Grálu. Myslím, že pro vás bude zajímavé, když se dovíte o skutečném příběhu té doby...


 

- Tak tedy, popáté se vzorec Prapůvodního Zvuku (Svatého Grále) dostal na svět díky Ježíši Kristu, a ten, jak musíme poznamenat, když pobyl na tomto světě a zhodnotil duchovní úroveň lidí, neurčoval bez rozmyslu, ale záměrně svěřil tuto formuli člověku, kterého považoval po duchovní stránce za nejvhodnějšího mezi všemi ostatními. A tímto člověkem byla Marie Magdalena – jediná vyvolená a nejoddanější učedník.

Za tisíc let poté, co Marie Magdalena odhalila formuli Svatého Grálu, kterou jí předal Ježíš na Poslední večeři, se Svatý Grál znovu dostal na svět díky Bódhisattvovi Agapitu Pečerskému.

A znovu byla dána volba. Ale lidé, kteří získali Grál, neriskovali a nepoužili sílu moci nad vnějším, jak to udělala Marie Magdalena. Odhalili pouze vnitřní sílu. Ale rozhodli se, že poslouží věci Mariině, a využili svých získaných zvláštních schopností k organizaci a rozvoji v té době zcela nové formace společnosti s převládajícími duchovními cíli. Právě tito lidé založili Řád, který dostal následně název templáři.

- Úplně jsem to nepochopil, - promluvil Andrej. – A jak tito lidé získali Grál? Agapit jej přinesl přímo jim?

- Ne. Agapit, jako Bódhisattva, přinesl Grál na svět, ale ne přímo těmto lidem. Jestliže Ježíš dal Grál konkrétně Marii, pak Agapit náležitě „určil losem“. Když pobýval na Blízkém Východě, zanechal na kamenech nápis Grálu ve starém podzemí hory Morie, kde se kdysi nacházel palác a chrám Šalamouna. Přičemž tuto formuli „Svatého Zvuku“ rozdělil na čtyři části. Ten, kdo hledal Grál, se musel pořádně zapotit, aby našel tyto části, a co je hlavní, aby správně sestavil tuto formuli ...Když byl Agapit na Athosu (Svatá Hora, Řecko), předal vysoce duchovním starcům některé znalosti nejen o Marii, jakožto nositelce síly Grálu, ale také o místě, kde se nachází nynější Grál...

- V době Agapita žilo na Athosu několik duchovně silných starců. A právě jim Bódhisattva Agapit také svěřil důkazy o místě, na kterém se nachází Grál. Právě oni je měli předat důvěryhodným lidem.

- Jen předat? A proč oni sami nevyužili těchto znalostí? – udiveně se zeptal Viktor.

- Agapit jen uvedl, kde se má Grál hledat a co se konkrétně má hledat, tedy čtyři kameny s nápisy. Ale nic víc. Aby se vydali hledat Grál, dokonce i s těmi znalostmi, které jim zanechal Agapit, bylo zaprvé nutné fyzicky překonat velkou vzdálenost. Protože Agapit schoval Grál tam, kde by se jej nikdo neodvážil hledat – v Palestině, ve starém podzemí, které se nachází na vrcholku hory Moria. Zadruhé, vrchol hory Moria byl v té době, jakožto svaté místo muslimů, pečlivě chráněn a obehnán velkou kamennou zdí.

... – Takže kromě toho, že by se museli dostat do podzemních prostor Chrámové hory a najít tam nezbytné nápisy, pak také ještě správně sestavit všechny ty čtyři části Grálu a vynaložit poměrně dost času na ověření a výpočet nezbytné kombinace... Přičemž, pouze jedna z variant je správná a právě ona dává klíč, který otevírá ohromnou sílu. Ale existuje také varianta nepravá, která odebírá veškerou sílu. Ostatní varianty jsou prázdné a nic nedávají, jen zklamání. Za touto formulí je síla, která se zjevuje odnikud. Začátek klíče je v začátku. Pro hloupého je to pouhopouhý nápis, pro moudrého je to klíč k moci. Proto se Agapit také vynasnažil schovat Grál jakoby na viditelném místě, ale zároveň nedosažitelném pro laiky, jakoby to byly pouhé obrysy na kamenu, ale pro mudrce je to cennější než veškeré poklady na světě.

- A jak se poznatky Agapita dostali k templářům? – zeptal se Stas se zaujetím.

- Přesněji - ne jak se poznatky Agapita dostali k templářům, protože oni ještě jako organizace neexistovali, ale jak byl s pomocí znalostí o Grálu, které zanechal Agapit, založen Řád templářů, - opravil jej Sensei. – Hned vám o tom povím. Jen abyste pochopili, jak se co má, řekněme si všechno po pořádku.

V 11. století v souvislosti s tím, že se na světě objevil Grál, se značně zaktivizovala také činnost Archóntů a ta měla celkem vážný, hrozivý charakter – vzniklo nebezpečí, že bude převrácena monáda, že tedy dojde k úplnému převzetí moci do rukou Archóntů na celém světě. Aby nedošlo k podobné katastrofě pro lidstvo, na scéně zákulisní strany moci se objevuje celkem neobvyklá, nenápadná osoba, jejíž „stín“ se začne velmi brzy objevovat při rozhodování prakticky o veškerých důležitých mezinárodních, politických a ekonomických otázkách. Právě obětavá činnost tohoto člověka značně narušila plány Archóntů na dosažení vytouženého cíle a byla také prvním popudem k tomu, co následně vedlo ke zničení několika základních opor Archóntů.

Tímto člověkem byl mnich z Athosu, zasvěcený do toho nejsvatějšího ze svatých – do tajemství Grálu. V Evropě a na Východě v určitých elitních kruzích jej znali pod jménem Bílý Mnich. Právě on vytvořil dvě mocné organizace, které aktivně čelily zlu ve všech jeho projevech (jak v tajném, tak v zjevném) a díky kterým byly svrženy v té době významné opory Archóntů. Jednou z těchto organizací byl Řád templářů, druhou – Geliářů.

V Evropě znal Bílého Mnicha velmi omezený okruh lidí. Mezi nimi byl velmi talentovaný a nadaný mladý člověk jménem Hugues – nejmladší syn hraběte de Blois a Champagne. Nutno říct, že tato slavná rodina vlastnila většinu bohatých zemí hrabství Champagne a hrabství Blois, která byla ve francouzském království prestižní.

Mimochodem samotný název slova „Grál“ jako takového vešel do každodenního života v určitém smyslu díky Bílému Mnichovi. Jde o to, že když vyprávěl Huguesovi de Champagne příběh o předchozím vlastníkovi vzorce tohoto „Svatého Zvuku“ – o Marii Magdaleně, o události, která se stala při Poslední večeři, nazval plytkou dřevěnou mísu, na které Ježíš vyryl nožem znaky – Grálem. Ale to nebyl nějaký neologizmus, novinka Bílého Mnicha. Prostě tak v 11. století ve francouzském nářečí znělo slovo, které označovalo druh plytké mísy, která se používala k servírování během hostin a hodů nejbohatších lidí. Tuto plytkou mísu francouzsky označovali jako „graal“ nebo jako „Gradalis“ nebo jako „gradale“. A už Hugues de Champagne, který zasvěcoval do tajemství Prvotního Zvuku své oddané, jej začal označovat jako „Grál“. Tím spíše, že slovo „grál“ v té době používali zřídka, a dokonce u těch, kteří jej znali, nevyvolával žádné asociace, kromě těch, které byly spojeny s každodenním životem.

Huguesovi byly svěřeny vědomosti o „Grálu“. V souvislosti s tím na konci roku 1093 (když Hugues po smrti svého bratra zdědil hlavní město Champagne - Troyes) se dvanáct lidí pověřených Huguesem vydá na tajnou misi do Jeruzaléma. Přestrojili se, někdo jako poutník, někdo jako obchodník, někdo jako žebrák a někteří například jako pomocníci v útulku, ve kterém žila skupina křesťanů, většinou původem z Evropy. Starali se o nemocné a mrzáky. Lidé je označovali za „milosrdné bratří svatého Jana“, protože vedle domů, kde bydleli, byly postaveny dvě kaple. Jedna z nich patřila mužskému klášteru a byla zasvěcena Janovi, kanonizovanému patriarchovi Alexandrijskému, který byl za svého života znám svými dobročinnými skutky. A druhá kaple byla ženská, zasvěcená Marii Magdaleně.

Když lidé Huguese, hraběte de Champagne, přijeli do Jeruzaléma, začali shromažďovat veškeré informace o objektu, který je zajímal a který se nacházel na hoře Moria. Po nocích se pokoušeli zkoumat samotný objekt, všemožné přístupy k němu, a to jak z venku, tak také skrze podzemní chodby. Tak pracovali téměř rok, dokud při jedné z nočních „pochůzek“ arabská ochranka nezabila jejich druha. Tato událost způsobila, že Arabové je nežádoucím způsobem začali podezřívat. A Huguesovi lidé byli nuceni vrátit se do Evropy.

Údaje, které za rok shromáždili, byly cenné, ale vůbec ne potěšující: proniknout na území svatostánků Chrámové hory, a to bez povšimnutí arabské ochranky, bylo velmi komplikované, natožpak dlouhodobé hledání v podzemních prostorech. Ale tento komplikovaný přístup ještě více motivoval hledající v tom, aby Grál našli.

V té době v roce 1094 v Římě po mnohaletém boji s Klimentem III. o místo Nejvyššího pontifika nakonec nastupuje na papežský stolec Urban II. (původem Francouz). Od kompetentních osob poslaných Bílým Mnichem dostává Urban II. „náhodně“ informaci o tom, kde se nachází Grál. Dovedete si představit, co to znamenalo pro Nejvyššího pontifika, který byl víc než kdo jiný informován o existenci Velkého Tajemství Ježíše, které v sobě ukrývalo sílu a moc?! Samozřejmě udělal všechno možné, aby Grál získal do svých rukou, snil o tom, že bude mít úplnou moc a stane se jediným vlastníkem klíčů „od ráje a pekla“.

Obr. Urban II

Proto, aby dosáhl svého cíle, Urban II. využívá myšlenky vzniklé před dvaceti lety, kterou navrhl ještě jeho předchůdce – římský papež Řehoř VII., který v roce 1074 povolával vojáky Krista, aby se vydali na Východ, aby pomohli Byzantské říši vybojovat svaté země v Palestině. Ale tehdy tuto výzvu papeže rytíři prostě ignorovali. Nyní dává Urban II. do chodu všemožné prostředky, aby ujistil vlivné biskupy o politických a ekonomických výhodách takové výpravy do této v celku neklidné oblasti.

Ještě ale neměl dostatečně velkou autoritu v Římě, proto se spoléhá na své osvědčené lidi z řad francouzských a německých biskupů. A když už fakticky příslušné osoby daly souhlas, aby se jejich rytířské družiny účastnily pochodu, pak Urban II. na konci roku 1095 pořádá koncil duchovenstva, všimněte si, že to bylo ve francouzském městě Clermontu, nikoli v Římě, a vyzývá, aby byly vybojovány palestinské země. Přičemž oficiální heslo této akce bylo toto: „Osvobození Hospodinova Hrobu“. A už v březnu 1096 se první oddíly obrany přesouvají ze severní a střední Francie, Flanderska, Lotrinska, Německa, Anglie na Východ, přičemž dobývají země východního Středozemí, ničily a rabovaly města, která jim přišla do cesty. K Jeruzalému se křižáci přiblížili teprve v červnu 1099, ale ovládli jej až o měsíc později (v červenci). Mimochodem největší odpor projevili Arabové, kteří bránili mešitu Al-Aksá.

Poté, co byl dobyt Jeruzalém, dochází k celé řadě „záhadných“ událostí. Doslova za dva týdny po dobytí města náhle umírá Urban II. aniž by se dočkal zpráv o dobytí Jeruzaléma. A už za rok poté umírá ve věku 39 let vévoda Gottfried von Bouillon, který byl jedním z vůdců této křížové výpravy a poté fakticky řídil Jeruzalémské království a zvláště pak Jeruzalém. Tento trůn „zdědil“ jeho bratr Balduin I z Edessy. Právě tento člověk, nikoli jeho nástupce Balduin II., tajně předal lidem Huguese, hraběte de Champagne, štědrý dar – část prostor bývalé mešity Al-Aksá na hoře Moria, aby tam mohli pobývat. Tedy to stejné místo, na kterém ještě dříve stál chrám Bohorodičky, umístěný na starých kamenných základech. Víc než to, dal jim také plně k dispozici podzemní část s chodbami, včetně prostorné staré místnosti nazývané „Šalamounovy stáje“. Později jim kanovníci chrámu Hospodina (jak se začala označovat mešita „Kubbat as-Sachra“ poté, co ji dobyli křesťané, mešita byla, jak se považuje, postavena na místě Šalamounova chrámu) dali k dispozici velký dvůr, který se nacházel mezi jejich budovou a Šalamounovým chrámem.

Takový štědrý dárek na tak významném místě nemohl nezpůsobit údiv mocných té doby. Tím spíše, že se objevila informace, že pod bývalým chrámem Bohorodičky začali tito lidé vést jakési nepochopitelné vykopávky. Aby byly rozptýleny všechny zbytečné domněnky, král Balduin dává vyhlásit, že tito lidé (nehledě na jejich malý počet) jsou pouze „chudí vojáci Krista“, kteří si přáli chránit křesťanské poutníky na jejich pouti od mořského pobřeží do Jeruzaléma a zpět. A pouze svými silami odklízejí zavaliny na území „Šalamounových stájí“, aby tam mohli chovat své koně. Následně je pak začali označovat s určitou dávkou ironie za „chudé vojáky Šalamounova chrámu“. A mnohem později, když byli mezi těmito zvláštními lidmi, kteří se s nikým nestýkali a žili celkem skrytě a v ústraní, zpozorováni rytíři z řad dvořanů, začali je označovat za „chudé rytíře Chrámu“.

Ve skutečnosti tito lidé aktivně hledali Grál a celkem úspěšně. Už v roce 1104 našli první část vzorce, která byla vyryta na jednom z kamenů v podzemí. A když pověřený člověk sdělil hraběti de Champagne tuto zprávu, hrabě se okamžitě vypravil a jakoby na cestu do Jeruzaléma odjel s velkou družinou rytířů, mezi kterými byl inkognito také Bílý Mnich. V Jeruzalémě prakticky prožili následující čtyři roky. Za tu dobu byly nalezeny ještě dva nápisy. Ale neobešlo se to také bez tragédie. Při hledání této části v zavalinách zemřel ještě jeden člověk z průzkumné skupiny. Ale poslední část se vůbec nedařilo najít. V roce 1108 se hrabě de Champagne vrátil do Evropy. A až za šest let se jeho lidem podařilo najít poslední část.

Nejzajímavější je to, že poslední část nápisu zanechal Agapit na nejviditelnějším místě, prakticky u samotného vchodu. A Huguesovi lidé tak pečlivě hledali, že dokonce vyhloubili nové chodby při hledání všemožných utajených místností.

- pokračovanie -


Všetky časti seriálu "TEMPLÁŘI" postupne nájdete na tejto adrese.

Podrobné správy na tému "TEMPLÁRI" nájdete na tejto adrese.


Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly 4 od A. Novych…

Zdroj: http://www.polahoda.cz/


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.

CELÚ KNIHU nájdete na tejto adrese.


PREDCHÁDZAJÚCE ČASTI môžete zakúpiť i na tejto adrese.


Súvisiace:

Seriál: Vzostup a pád templárskeho rádu
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-vzostup-a-pad-templarskeho-radu

ALLATRA
http://www.cez-okno.net/stitok/allatra


november 02, 2013 19:11 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top