Obrázok používateľa CEZ OKNO
Templáři II.

V roce 1114 se hrabě de Champagne znovu spěšně vrací do Jeruzaléma. Ale najít Grál – to je pouze polovina úspěchu. Teď jej museli správně sestavit a odhalit. A k tomu bylo potřeba hodně času. Odhalení Grálu bylo ale nelehkou záležitostí. Jeden z těch, kteří formuli skládali, náhodou sestavil smrtelnou kombinaci a po třiceti třech dnech, po které s ní pracoval, doslova před zraky přítomných za krátký okamžik zemřel. Přičemž v jeho těle došlo ke zvláštním metamorfózám, které udivily všechny svědky tohoto jevu.

V posledních minutách se změnil na velmi starého člověka, který se podobal vysušené mumii, jeho tělo bylo doslova zbaveno vody.


 

Odhalení formule Grálu

Grál – to je ohromná síla. Při nesprávném sestavení zvukové kombinace může dojít k opačnému efektu... Ale všichni tito lidé věděli, do jakého rizika se pustili a každý z nich byl připraven na osudovou kombinaci, nejen kvůli přísaze přátelství a oddanosti svým druhům, ale pro to velké dílo, které začali.

Ale když byla odhalena pravá kombinace, s člověkem, který na dané formuli pracoval, se odehrály překvapivé změny... V člověku, který přišel do styku s duchovní silou Grálu, došlo k zvláštnímu rozdělení. Na jedné straně si uvědomil, že žije zde, v těle jako ve skořápce, a musí prožít v materii vyhrazený život do konce, tedy vidí stín; a na straně druhé chápe, kdo je Bůh a otevírá se mu pravý svět, protože vidí realitu. Dochází tedy ke zvláštnímu rozdvojení. A když se vlastníku Grálu toto všechno odkrývá, pak jej ve své podstatě už nic nedrží na tomto světě.

Není náhodou, že pečetí prvních templářů se stalo zobrazení dvou jezdců, kteří jedou na jednom koni. Pro lidi Vědění symbol „blíženců“ znamená nejvyšší Osvícení, které ukazuje na rozdvojení člověka po setkání s Prapůvodním Zvukem, tedy Grálem. Kůň označuje pohyb. Ale v různých obdobích byli místo koně i jiná označení, například loď nebo ptáci, také labutě, sokoli, tedy to, co se pohybovalo rychleji než chůze obyčejného člověka, pod čímž se samozřejmě rozumí sakrální smysl pohybu po duchovní cestě.

Popis části tajného rituálu zasvěcení do vnitřního kruhu Řádu templářů, které zanechal rytíř Chrámu Evrard v osobních zápiscích:

 

„... Na konci velké svátosti zasvěcení ve zvláštním povznesení ducha jsem z celého srdce zatoužil uvidět to, o čem mi vyprávěli... A pak se mi to zjevilo. Všechno kolem jakoby zmizelo, pouze zvláštní světlo ozářilo cestu a přitahovalo k sobě, přímo v samotný zenit nejvyšších nebes. Něco božského a nehasnoucího mě rychle přibližovalo k proudu jasného přitažlivého Světla. Síla jeho svitu byla ohromná, ale nespalovala. Pocítil jsem, že je v něm přítomno cosi Vysokého a Nevysvětlitelného. V radostném rozrušení jsem vešel do oslepujícího Světla. A zde, když se mi pohled rozestřel, jsem uviděl tvář nepopsatelně překrásné Panny obestřené zářivým jasem. Uviděl jsem ji – samotnou Sofii! Tento božský obraz není možné popsat žádnými lidskými slovy.

Velké tajemství obklopovalo všechny kolem. Božská Sofie se blížila ke mně. Od ní se linula nádherná vůně jiného světa. V rukou držela zlatou číši ve tvaru věčného květu Lásky, který rozvíjí množství svých lístků v božské čistotě jejich původního jasu. V číši se třpytil zlatavý nápoj. Krotce položila ruku na mou hlavu a druhou rukou překrásná Sofie pozdvihla číši k mým ústům a začala mě napájet zlatavým nápojem. Blahodárná radost se začala rozlévat po celé mé bytosti. Viděl jsem, jak z číše ubývá tato třpytivá božská tekutina, vlévala se do mě, ale já jsem ji v ústech necítil, necítil jsem její chuť. Ale jasně jsem cítil, jak se nadpozemské teplo začalo rozlévat uvnitř mě, jakoby omývalo prázdnou schránku mého těla: nejdříve po rukou, potom po hrudi, břichu, nohách. A potom naplnilo prudkým tokem nehasnoucího jasu celou mou bytost od noh po hlavu, probouzelo v mém srdci nekonečnou radost a blaho. Když poslední kapky této zázračné tekutiny vešly do mého těla, Sofie se na mě něžně podívala pohledem plným božské Lásky. A jakoby se mi něco uvnitř rozdvojilo, rozjasnil se mi rozum a pocítil jsem v sobě, že se mi otevírá neznámý zdroj mohutné síly. Najednou mě ozářilo chápání Nesmrtelnosti, jakoby se otevřely dveře do jiného světa. A odhalila se mi Moudrost...

Ti, kteří se účastnili mého zasvěcení viděli něco jiného. Později, když jsem byl přítomen na zasvěcování jiných, jsem byl nejednou svědkem tohoto božského zázraku, které se odehrávalo ve svém neměnném řádu, ale už s jinými. A bylo to takhle. Když jsme obklopili zasvěceného kolem dokola, všichni jsme se za něj modlili, najednou přítomné osvítilo zářivé světlo. A toto světlo vycházelo od zasvěcovaného, jakoby v jediném nárazu vzplál a byl objat nespalitelným plamenem ze všech stran. Ještě silněji jsme se pohroužili do svaté modlitby. A toto světlo bylo neúnosně jasné a natolik nepropustné, že skrze něj nebylo možné nic vidět. Přeříkávali jsme dále s narůstající vnitřní silou modlitby. Světlo se postupně měnilo, získávalo neobvyklou měkkost a průzračnost. A skrze něj jsme mohli uvidět něco ze skrytého božského Tajemství – rysy Dítěte, jakoby ponořeného do prvotního oceánu vesmíru. Po tomto krátkém mystériu se božské Světlo zesilovalo a zhušťovalo a potom znovu vzplanulo, rozptylovalo se, před našimi pohledy byl vidět obvyklý vzhled zasvěcovaného“.

 

Od té doby všechny tyto lidi, kteří byli přítomni při odhalení Grálu, spojovalo nejen skryté tajemství, ale i ta velká duchovní síla, která z nich udělala víc než jen bratry. Když získali zcela jiný pohled na svět a pocítili skutečnou sílu stvoření, v podstatě získali požehnání, zapřísáhli se, že budou sloužit Bohu, že budou oddaní svaté věci panny Marie, budou pomáhat lidem, dokud budou živa jejich těla na tomto světě.

A dále toto vzplanutí, které vzniklo odhalením Grálu těmito lidmi, jejich nekolísající víra měly značný vliv také na organizaci, kterou vytvořili. Dokonce při válečných akcích získávali členové tohoto řádu neobvyklé vlastnosti ideálního bojovníka. Své nepřátele překvapovali výjimečnou odvahou a udatností. Jejich chrabrost vyvolávala úctu dokonce u nejsilnějších protivníků. Ve čtyřech bojovali proti nepřátelům, kteří měli desetkrát větší přesilu, a vítězili nad nimi. Byli jedněmi z těch pravých bojovníků, kterých se tehdy báli nejvíce, a to díky jejich připravenosti a dokonce touze zemřít v boji.

Přímo sílu Grálu využívali pouze ti, kteří stáli u počátků vytvoření Řádu, tedy úplně první templáři. Grál jako takový s nimi odešel, zmizel ze světa. Ale tento obrovský duchovní vzestup, který vytvořili při odhalení Grálu, tajné Vědomosti zůstaly ve vnitřním kruhu, který se v důsledku stal jádrem templářů, díky kterému rostl jejich vliv a moc na celém světě. Vůbec ne náhodou se heslem Řádu, které vytvořili ti, jenž Řád založili, stal pokřik: „Vive Dieu Saint Amore!“, což znamená „Ať žije Bůh Svatá Láska!“

 

Veřejná a duchovní činnost templářů

Formování Řádu templářů

Po odhalení Grálu tito lidé vytvořili svůj Řád s názvem templáři. Toto slovo je vytvořeno od francouzského temple – „chrám“. Jinými slovy to byl Řád „chrámovníků“. Daný název vznikl samo sebou ještě v době hledání Grálu, když tyto lidi označovali za „Rytíře Šalamounova chrámu“ neboli „rytíře templáře“. Formálně vedl Řád rytíř Hugues de Payens. Byl to jeden z těch, kteří pracovali ve výzkumné skupině a v jehož přítomnosti byla odhalena síla Grálu. Patřil ke šlechtě de Champagne a byl vasalem, který byl členem družiny hraběte de Champagne. Fakticky vedl Řád z Evropy Hugues, hrabě de Champagne. Oficiálně vstoupil do Řádu mnohem později a zůstával do určité doby ve stínu vůdců. Ale za všemi rozhodnutími Huguese de Champagne stála ještě významnější postava – Bílý Mnich... Původně bylo lidí, kteří stáli u pramenů tohoto řádu, málo. Ale jak chápete, tito lidé byli docela zvláštní. Díky Grálu nabyli obrovskou sílu osobního působení – když byl odhalen Grál, tito lidé získali mimořádnou sílu. Například stačil jediný pohled, aby člověk vyplnil jakékoli přání majitele této síly. A tím se nemyslí působení hypnózy. Základní instinkty člověka při této síle nejen ztrácí odvahu, poníží se, poddají se vůli toho, kdo má tuto sílu. Pro vědu zatím tento vliv zůstává skrytým tajemstvím.

To byla pouze nepatrná část nových možností těch, kteří odhalili Grál. Tito lidé si uvědomovali, jakou moc mají ve svých rukou, a zaslíbili se chudobě, aby nevyprovokovali svoji tělesné /materiální/ pudy a touhy a nepřitahovaly je ahrimanské /materiální/ hodnoty. Rozhodli se, že se zasvětí boji se zlem na tomto světě, že budou sloužit Bohu a pomáhat Marii Magdaleně v jejím nebeském i zemském dobrodiní pro lidi. Rozhodli se, že vytvoří takovou organizaci, která by nejen odpovídala těmto cílům, ale také představovala spolehlivou oporu pro ty, kteří se vydali duchovní cestou. Ale žijeme v materiálním světě. Aby byla vytvořena taková organizace, aby byli do její činnosti zapojeni noví členové, kteří by pokračovali v tomto počínání, k tomu organizátoři neměli dostatek osobních prostředků. Vždyť nezbytné byly také prostory, ošacení, koně, zbraně a jiné první nezbytné věci k tomuto účelu v dané době. Takže protože vlastních prostředků jasně nestačilo k takovému vážnému projektu, tak se Huguesovi lidé vydali řekněme „cestou Robina Hooda“.

Pouze místo střelami byli ozbrojeni osobní silou vlivu. A místo do lesa se vydali přímo do Evropy k mocným tohoto světa. Samozřejmě že využívali své nové schopnosti velmi opatrně, pouze omezeně. Ve svých prosbách, řídili se rozumnými hranicemi. V důsledku toho byl Hugues de Payens společně se svými druhy nejen přijat nejvyšší šlechtou, ale shromáždil pro Řád také mnoho prostředků v podobě dobrovolných příspěvků bohatých lidí. A vy sami chápete, že vztahy lidí k bohatství se v průběhu času nemění. Prostě jen tak nikdo nic nedá. A těmto lidem dávali dokonce s potěšením. A tato skutečnost dodnes udivuje historiky, proč byli bohatí lidé k jakémusi vasalu tolik štědří?

A mnohem později, když Řád zesílil a už samotní lidé v praxi viděli čistotu jeho úmyslů a užitek z jeho působení, začali se na toto Světlo jako motýli slétat ti, kteří toužili jít duchovní cestou a nezištně pomáhat lidem. Do Řádu se dostali i chudí rytíři i „zlatá mládež“, která dychtila po duchovní stravě a hrdinských činech. Prakticky během dvou set let, co existoval Řád, v něm sloužili lidé takových význačných jmen jako Braque, Clermont, Armagnacs, Chabot, Montmorency a jiní. Nejvyšší šlechta Španělska, Francie, Anglie se s lehkostí loučila se svými panstvími, zámky, statky, penězi a drahými předměty s tím, že je darovala danému Řádu.

Díky takové osobní duchovní síle organizátorů se Řád začal nejen pouze prudce rozvíjet, růst do počtu, ale také zvyšovat vojenskou a ekonomickou moc. Celkově se Řád dělil na dva kruhy zasvěcených – vnitřní a vnější. Do vnitřního kruhu patřili ti, kteří uchovávali vědomosti, sloužil takřka jako „generátor“ duchovní síly. Do vnějšího kruhu patřila většina členů Řádu. Podle tradice té doby se Řád dělil na rytíře, kaplany, zbrojnoše, sluhy. Vnější kruh představoval zvláštní duchovní školu, ve které se přes přísnou vnější disciplínu těla lidé učili vypracovávat vnitřní disciplínu ducha. A na prvním místě stála disciplína mysli.

V 10. a 11. století se Archóntové prostřednictvím reorganizace jedné ze svých struktur – papežství a zvyšování jeho statutu – začali ucházet o univerzální, „ekumenickou“ jurisdikci. Chtěli udělat ze své loutky papeže, tedy Nejvyššího pontifika, nejvyššího vůdce všech světských mnichů a vládců a stát se tedy jedinými diktátory civilizovaného světa. Tím spíše, že se na svět dostal samotný Grál, který umožňoval absolutní moc těch, kteří jej odhalí. A zde, na samotném vrcholku jejich aktivit se objevili templáři.

Navzdory názoru, který je v současnosti rozšířen, tento Řád vznikl nikoli pod záštitou papeže, ale proti němu. A pokud pozorně prostudujeme i ty dokumenty, které jsou předloženy publiku ohledně té doby, pak můžeme pochopit, že templáři pouze dovedně manipulovali se vztahy s papežstvím a nejen s ním. A když dosáhli značné moci a stali se mezi lidmi oblíbení, bylo papežství nuceno naslouchat názorům templářů a jejich rozhodnutím. A Nejvyššího pontifika taková závislost a zvláště bohatství Řádu velice rozčilovala. Kolik jenom bylo případů, kdy zatímco Nejvyšší pontifik vydával své papežské buly ve prospěch templářů a široce propagoval svou štědrost k nim, vzápětí vydával nařízení, která odporovala předchozím. Kolik jen bylo událostí, kdy jim papežství vytvářelo umělé překážky a komplikace během válečných tažení. Takže papežové se při každé možné příležitosti snažili házet Řádu klacky pod nohy.

Tím spíše, že sdružení, které vytvořili templáři uvnitř svého Řádu, se značně odlišovalo od ostatního světa, čímž bylo atraktivní pro mnohé lidi. Protože to nebyla pouze samostatná organizace, která byla mimo kontrolu jakéhokoli státu, ale jaká si nestátní formace, v jejíž čele stáli nejen inteligentní, vzdělaní, ale i velmi čestní lidé s duchovními ideály. Byl to prototyp nadnárodního společenství, které sdružovalo různé lidi na duchovním základě, jejichž jednotným ideálem byl Bůh, Láska, Čest a Důstojnost.

 

Role ženy v organizacích templářů

Dnes historikové označují daný Řád jako vojenský a mnišský a opírají se o ty žalostné zmínky, které se dochovaly po zničení prakticky celé dokumentace o Řádu poté, co byl zlikvidován Archónty. Označit templáře za vojenský a mnišský řád je správné pouze z části. Existovali v něm samozřejmě určité prvky mnišství, například, samotný příslib chudoby. Ale co se týče vztahu k ženám, templáři stavěli ženu jako ideál harmonie a krásy, neboť sami sloužili velké věci Mariině. A to, co jim připisují dnes - obraz zcela „mnišského způsobu života“ v chápání většiny lidí, tak tomu nebylo. Samozřejmě jejich organizace kvůli vojenským akcím byla čistě mužská. Ale tito lidé měli styky také s ženami (například s „konkubínami“, které žily s rytíři) a s ženskými komunitami. Zpočátku podobné ženské komunity existovaly tajně, potom se staly otevřenějšími.

Tak například s upevněním moci templářů začala v roce 1170 v Brabantu rozkvétat pobožná ženská komunita s názvem „Bekyně“. Tyto ženy se zabývaly dobročinností, pomáhaly nemocným, starým lidem, osiřelým dětem. Nedávaly žádné sliby, nepodřizovaly se zákonům řádu. Měly možnost se kdykoli vdát, opustit komunitu. Tedy měly na tu dobu celkem nezvyklou svobodu. Podle své filozofie tyto ženy odmítali církevní i světskou moc nad sebou a následovali via media, tedy střední cestou: se snažily žít v souladu s odkazem Ježíše, ale přitom se nevzdalovaly od obyčejných lidí a poskytovaly jim vhodnou pomoc. Mimochodem kořeny podobné střední cesty vznikly v ranné křesťanské praxi... Díky tajné podpoře templářů se tato ženská komunita stala dostatečně velkou a vlivnou.

Následně se dané hnutí rozšířilo do Nizozemí, Francie, Německa, Severní Itálie, Polska, Čech a bylo zakázáno až na počátku 14. století, když probíhal proces ničení templářů „svatou inkvizicí“. Přičemž „Bekyně“, stejně jako templáři, začaly být pronásledovány a byly vystaveny represím inkvizice, která jim nemohla prominout neobvyklou svobodu (kterou si dovolily v době moci templářů) a zdůvodňovala svá pronásledování „zkažením“ mravů této progresivní ženské společnosti.

Takže templáři nebyli „mniši“ jako takoví (jak tento termín chápe většina lidí). Bylo to mnišství jiného druhu v podobě zvláštní filozofie, založené na čistotě síly Lásky, přísné disciplíně, přísném vztahu k rozmarům svého těla, které ukázňuje mysl. Kromě toho díky takovému harmonickému spojení duchovního a fyzického (tělesného), člověk rozvíjel také své morální vlastnosti, například takové jako čest, slušnost, chrabrost, odvaha, absolutní čestnost. A co se týče poslední vlastnosti, chci také zmínit toto. Templáři nehledě na to, že Řád následně začal disponovat značnými prostředky a vytvořil jednu z největších finančních institucí v Evropě, neměli vlastní peníze. Protože taková byla jejich filozofie, neboť svou čestnost a slušnost si cenili nejvíce.

- pokračovanie -


Všetky časti seriálu "TEMPLÁŘI" postupne nájdete na tejto adrese.

Podrobné správy na tému "TEMPLÁRI" nájdete na tejto adrese.


Úryvek z knihy Sensei ze Šambaly 4 od A. Novych…

Zdroj: http://www.polahoda.cz/


Všetky časti seriálu postupne nájdete na tejto adrese.

CELÚ KNIHU nájdete na tejto adrese.


PREDCHÁDZAJÚCE ČASTI môžete zakúpiť i na tejto adrese.


Súvisiace:

Seriál: Vzostup a pád templárskeho rádu
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-vzostup-a-pad-templarskeho-radu

ALLATRA
http://www.cez-okno.net/stitok/allatra


november 04, 2013 21:24 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top