Obrázok používateľa CEZ OKNO
Zecharia Sitchin: ZTRACENÉ ŘÍŠE V.

I Aztékové a Toltékové a další národy kmene Nahuatl měli legendy o stvoření, ve kterých se objevují tatáž témata. Ale zatímco ve Starém zákoně jsou jeho obsáhlé sumerské základy zestručněny a v části o stvoření se namísto o více božstvech hovoří o jediné vícečetné bytosti (Elohim), v legendách v jazyce nahuatl se sumerská a egyptská mytologie, ve které je bohů více, zachovává.

 

2. kapitola

 

KAINOVA ZTRACENÁ ŘÍŠE? (pokračovanie)

Kmenová pověst, která byla na severu rozšířena od jihozápadu Spojených států a na jihu až po dnešní Nikaraguu, vyprávěla, že na samém počátku stál dávný bůh, stvořitel všehomíra, nebes i Země, jehož příbytek byl na vrcholu nebe, ve dvanáctém nebi. Podle Sahagúna pochází toto tvrzení od Toltéků:

A Toltékové znali
že nebesa jsou mnohá.
Říkali, že nebes je dvanáct dílů;
Tam dlí pravý bůh a jeho choť.
On je nebeský bůh, pán všech věcí;
Jeho choť je paní všech věcí, nebeská paní.
Tolik to znamená:
On je král, on je pán nad dvanácti díly nebe.

To až neuvěřitelně připomíná mezopotámskou náboženskou víru, podle které se hlava všech božstev nazývala Anu („Pán nebes"); ten se svou chotí Antu („Paní nebes") přebýval na nejvzdálenější planetě, na dvanácté planetě naší sluneční soustavy. Sumerové ji zobrazovali jako zářící kouli, jejímž symbolem byl kříž. Poté tento symbol přejaly všechny starověké národy, až se z něj postupně vyvinul Okřídlený disk. Quetzalcoatlův štít a symboly zachycené na raných mexických památkách jsou mu až překvapivě podobné.

Dávní bohové, o kterých vyprávěly legendy v jazyce nahuatl, se zobrazovali jako vousatí muži - pozdější vousatý Quetzalcoatl jako by jim z oka vypadl. Stejně jako v mezopotámských a egyptských věroukách se i zde objevovala manželství mezi bohy a sňatky mezi pokrevními sourozenci. Pro Aztéky byli klíčovými postavami čtyři bratři - Tlatlauhqui, Tezcatlipoca-Yaotl, Quetzalcoatl a Huitzilopochtli - v tomto pořadí podle stáří. Představovali čtyři světové strany a základní živly: zemi, vítr, oheň a vodu, což jsou „kořeny všeho," známé od pradávna i ve Starém světě. Tito čtyři bohové také představovali čtyři barvy - červenou, černou, bílou a modrou, a čtyři lidské rasy, které se často zobrazovaly spolu s jim příslušejícími symboly, stromy a zvířaty (viz například titulní stranu kodexu Ferjervary-Mayer).

Rozdělení lidského rodu na čtyři větve je zajímavé a zároveň i významné, a sice z hlediska trojitého členění lidstva známého z Mezopotámie a bible (na větev asijskou, africkou a evropskou, pocházející z Noemových synů Šéma, Cháma a Jefeta). Čtvrtou větev, lid s rudou kůží, dodaly samy kmeny nahuatl - lid Ameriky.

Příběhy v jazyce nahuatl vyprávěly o svárech a dokonce válkách mezi bohy. Sem patří i onen příběh o tom, jak Huitzilopochtli přemohl čtyři sta menších bohů, a o souboji mezi Tezcatlipoca-Yaotlem a Quetzalcoatlem. Lidové zkazky o válkách o vládu nad Zemí se vyskytují v mytologiích všech starých národů. Chetitské a indoevropské příběhy o válkách mezi Tešubem nebo Indrou s jejich bratry se dostaly do Řecka přes Malou Asii. Semitští Kanaánci a Féničané zaznamenali příběhy o válce boha Baala s jeho bratry, ve které Baal zahubil stovky menších „božích synů", poté co je zlákal na hostinu k oslavě svého vítězství. A v Chámově zemi, v Africe, se v egyptských záznamech objevuje legenda o rozsekání Osirida jeho bratrem Sétem a následné kruté a dlouhé válce mezi Sétem a Hórem, synem a mstitelem Osiridovým.

Byli mexičtí bohové výtvorem svého lidu, nebo to byly vzpomínky na víru a příběhy sahající až do starověkého Blízkého východu? Odpověď nalezneme, podíváme-li se na mýty o stvoření a původu světa v jazyce nahuatl poněkud podrobněji.

Máme-li pokračovat ve srovnání, o stvořiteli všehomíra se říkalo, že to byl bůh, který „dává život i smrt, štěstí i neštěstí". Kronikář Antonio de Herrera y Tordesillas (Historici general) napsal, že Indiáni k tomuto bohu „volají ve svých prosbách a hledí přitom k nebesům, kde věří, že přebývá". Tento bůh nejprve stvořil nebesa a Zemi; potom z jílu vytvořil muže a ženu, ale ti vždycky brzy zemřeli. Po několika pokusech nakonec stvořil lidský pár z popelu a kovu, a tito dva lidé pak zalidnili celou planetu. Ale všichni byli zahubeni při veliké potopě, kromě jednoho kněze a jeho ženy, kteří se spolu se zvířaty a semeny rostlin zachránili ve vydlabaném kmenu. Kněz objevil zemi tak, že vypustil z lodi ptáky. Podle dalšího kronikáře, mnicha Gregoria Garcii, trvala ona potopa rok a den a během ní byla celá Zem pod vodou a na světě panoval chaos.

Tyto rané prehistorické události týkající se všeho lidstva a předchůdců kmene Nahuatl se v legendách, obrázcích i v symbolech vytesaných do kamene, jako například na kamenném kalendáři, dělily do čtyř období neboli „sluncí". Aztékové věřili, že jejich doba se odehrává v nejmladším období, v období pátého slunce. Všechny s předchozích čtyř sluncí skončily nějakou katastrofou, někdy přírodní (jako například onou potopou), jindy třeba válkou mezi bohy.

Ohromný aztécký kamenný kalendář (který byl nalezen v oblasti někdejšího posvátného okrsku) patrně zaznamenává průběh zmíněných pěti období. Symboly vytesané dokola ústředního obrazce byly předmětem mnoha bádání. První vnitřní kruh bezpochyby zachycuje dvacet symbolů pro dvacet dní aztéckého měsíce. Čtyři obdélníkovitá pole kolem tváře v úplném středu kalendáře se většinou považují za znázornění minulých čtyř období a katastrofy, která každou z nich ukončila - voda, vítr, zemětřesení a bouře a jaguár.

Příběhy o čtyřech obdobích jsou velmi cenné, protože poskytují informace o jejich délce a hlavních událostech, I když existuje několik verzí, což svědčí o dlouhé ústní tradici, než byly mýty zapsány, všechny se shodují v tom, že první období skončilo velkou potopou, kdy byla zaplavena celá Země. A lidstvo bylo zachráněno jen díky tomu, že se jedni manželé - Nene a jeho žena Tata - zachránili ve vydlabaném kmeni stromu.

Buď ještě tato doba, nebo období následující bylo dobou bělovlasých obrů. Druhému slunci se říkalo „Tzoncuztique", „zlatá doba"; tu ukončil Větrný had. Třetímu slunci vévodil Ohňový had; byla to doba rudovlasých lidí. Podle kronikáře Ixtlilxochitla to byli lidé, kteří přežili druhé období a připluli k Novému světu z východu; usídlili se v oblasti zvané Botonchan, kde také potkali obry, kteří stejně jako oni přežili druhé období. Tito obrové si lidi podrobili.

Čtvrté slunce bylo dobou černohlavých lidí. V této době se v Mexiku objevil Quetzalcoatl - urostlé postavy, světlé pleti, s vousy a v dlouhé říze. Jeho žezlo mělo podobu hada, bylo černé, bílé a červené a bylo vykládáno drahokamy a ozdobeno šesti hvězdami. (Nejspíš nebyla náhoda, že i žezlo prvního mexického biskupa Zumárragy se Quetzalcoatlově žezlu téměř navlas podobalo). V této době bylo vystavěno toltécké hlavní město Tollán. Quetzalcoatl, pán moudrosti a vědění, zavedl mezi svým lidem učenost, řemesla, zákony a dělení času na cykly po padesáti dvou letech.

Na konci čtvrtého slunce se odehrála válka bohů. Quetzalcoatl odešel zpět do místa, ze kterého pocházel. Boží válka přinesla zemi zkázu; lidi napadala divá zvířata a Tollán se vylidnil. O pět let později přišli do země Aztékové; začalo páté, aztécké období.

Proč se oněm dobám říkalo „slunce" a jak dlouho trvaly? Důvod neznáme a délka jednotlivých období se buď nedá určit, nebo se v jednotlivých verzích různí. Jedna z verzí, která se jeví dostatečně uspořádaná a poměrně pravděpodobná, jak ještě uvidíme, je Codex Vaticano-Latino 3 738. V té se praví, že první slunce trvalo 4008 let, druhé 4010 a třetí 4081. Čtvrté období „se započalo před 5042 lety", ale neříká se, kdy skončilo. Ať už je to ale jakkoliv, stejně máme před sebou historii sahající před dobu jejího zapsání o 17.141 let zpátky.

To je na údajně primitivní národ dost úctyhodný časový úsek - a odborníci se většinou shodují v názoru, že zatímco události čtvrtého slunce obsahují skutečné historické prvky, předchozí období považují za pouhou legendu. Jak si pak ale vysvětlit příběh o Adamovi a Evě, o potopě světa a záchraně jediného muže a ženy - slovy H. B. Alexandera (Latin-American Mythology) epizody „tak nápadně připomínající příběh o stvoření v knize Genesis a babylónskou kosmogonii"? Někteří historikové tvrdí, že texty v jazyce nahuatl jednoduše částečně odrážejí příběhy, které Indiáni zaslechli od Španělů, šířících bibli. Jenomže ne všechny kodexy pocházejí z doby po dobytí Mexika, a tudíž se podobnost indiánských mýtů s mezopotámskými a biblickými dá vysvětlit jedině tak, že mexické kmeny měly kořeny v dávné Mezopotámii.

Kromě toho mexický kalendář udává data jednotlivých historických událostí s takovou přesností, že je to skutečně zarážející. Velkou potopu a konec prvního slunce stanovuje na 13.133 let před napsáním kodexu, to jest asi na rok 11.600 př. Kr. A v předchozím dílu této knihy, ve Dvanácté planetě, jsme stanovili, že kolem roku 11.000 př. Kr. Zemi skutečně zaplavila obrovská potopa; taková shoda nejen v události samotné, ale také v její časové lokalizaci naznačuje, že aztécké příběhy jsou více než jen mýty.

Také nás musí zaujmout tvrzení, že čtvrté období bylo dobou „černohlavých lidí" (a předchozí dvě dobou bělovlasých obrů a rudovlasých lidí). Přesně tímto výrazem se ve svých textech označovali Sumerové. Znamená to tedy, že podle Aztéků bylo čtvrté slunce dobou, kdy se na scéně objevují Sumerové? Jejich civilizace vznikla někdy kolem roku 3800 př. Kr.; v této chvíli už by nás tedy nemuselo překvapit, že podle aztéckého kalendáře začínala ona čtvrtá éra v roce 5026, to znamená zhruba v roce 3500 před Kristem - datum počátku období „černohlavých lidí" se s historickou skutečností opravdu neobyčejně shoduje.

Takže i kdybychom přistoupili na ono vysvětlení, že Aztékové Španělům vyprávěli příběhy, které slyšeli od nich samých, co se týče sumerské civilizace by tento argument byl stejně nepoužitelný - západní svět odhalil pozůstatky a odkaz vyspělé sumerské kultury až čtyři sta let po dobytí Mexika.

Z toho všeho tedy plyne, že příběhy připomínající knihu Genesis musely být národům kmene Nahuatl známy od jejich vlastních předků.

***

-koniec-

Zecharia Sitchin


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

ZTRACENÉ ŘÍŠE, Vydavateľstvo: Dobra, 2001


AUTOROVE KNIHY môžete zakúpiť i na tejto adrese

 

Súvisiace:

Inkovia
http://www.cez-okno.net/rubrika/rubriky/inkovia

Aztékovia
http://www.cez-okno.net/aztekovia

Zecharia Sitchin
http://www.cez-okno.net/rubrika/zecharia-sitchin

 


august 03, 2014 23:48 popoludní
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top