Obrázok používateľa CEZ OKNO
Život a dílo Edwarda Bacha

Dr. Edward Bach (1886-1936) byl anglický lékař, homeopat a autor mnoha lékařských a spirituálních textů. Je známý především kvůli jeho práci s léčivými rostlinami a zanecháním jeho celoživotního díla známého jako "Bachovy květové esence"...

 

Životopis

Edward Bach se narodil 24. září 1886 v Moseley nedaleko Birminghamu v opatství Warwickshire v rodině továrníka. Už jako mladý chlapec se cítil spjatý s přírodou, kde trávil hodně času procházkami, trampováním a objevováním nových míst ve svém oblíbeném Walesu. Tato láska k přírodě a všemu živému v ní ho provázela pak po celý život a stala se jeho životním posláním.

Po skončení studií na Winterloe Scholl v Moseley se Bach rozhodl studovat medicínu, protože v ní viděl největší možnost, jak nejlépe uplatnit svou vášeň pro přírodu ve prospěch zdraví lidstva. Vzhledem k tomu, že nechtěl zatěžovat finanční rozpočet rodiny nákladným studiem medicíny, rozhodl se nejdříve pracovat v továrně svého otce, aby si na studium přivydělal. Tři roky se podílel na prodeji výrobků z otcovy slévárny. Byl to čas, ve kterém poznával jinou stránku života - sblížil se s dělníky a viděl, jaký způsob života i osud tito lidé sdílejí.

V roce 1906 nastoupil jako student na univerzitu v Birminghamu a roku 1912 ukončil svá studia medicíny v Londýně na University College Hospital s diplomem MB a později v roce 1914 s lékařským diplomem - Diploma of Public Health (D.P.H.Camb.). Již v době studií se u něj objevovaly menší zdravotní potíže, ale jeho touha po poznání a objevování nových souvislostí mezi nemocí a zdravím mu nedovolovala příliš se zabývat vlastní fyzickou slabostí. Spíš naopak - svou slabost se snažil překonat prací, která mu přinášela ohromnou radost a vnitřní naplnění. V té době pracoval v nemocnici, kde zakončil svá studia, jako bakteriolog.

V roce 1913 se poprvé oženil - jeho manželka však na jaře roku 1917 zemřela na záškrt. Sám Bach v létě téhož roku při své práci v laboratoři zkolaboval vinou vnitřního krvácení a musel se podrobit vážné operaci. Po této události mu lékaři dávali jen malou naději na přežití, pouze několik měsíců. Bach ale nebyl ochoten se s touto skutečností smířit, protože sám v sobě cítil, že před ním stojí ještě veliká práce a že jeho osud ještě není zcela završen a naplněn. Věděl, že chce pomáhat trpícím lidem a své poznatky o přírodě předat dál do rukou těm, kteří se chtějí oprostit od utrpení a žít ve zdraví a radosti. Věděl, že i když vystudoval medicínu, nebude to klasická lékařská věda, co ho povede v další práci, nýbrž znalosti přírody a jejich zákonů, jež mu stejně jako pozorování způsobu života a lidského jednání otevřou bránu k dalším objevům. Velice brzy zjistil, že u každého pacienta se objevují jiné reakce na stejnou nemoc a stejný způsob léčby určité nemoci vyvolává u každého pacienta rovněž odlišné reakce. Proto se v jeho praxi stalo prioritou léčení člověka, jeho individuality. Neúnavně nadále pozoroval své pacienty, studoval a porovnával všechny tehdy dostupné informace, aby se mohl co nejvíce přiblížit pravé podstatě lidského utrpení a dokázal ji naprosto vyléčit. Individualita člověka se stala hlavním motivem jeho lékařské práce.

Ještě v roce 1917 se Bach oženil podruhé a z tohoto manželství se mu narodila dcera. Po uzdravení ze své nemoci pracoval dr. Bach dále krátkou dobu jako patolog a bakteriolog. V březnu 1919 pak nastoupil do Londýnské homeopatické nemocnice. A právě zde se seznámil s prací Samuela Hahnemanna. V Hahnemannově Organonu našel potvrzení, že střevní bakterie, které on sám již objevil a definoval, jsou identické s Hahnemannovým popisem psoriatického miasmatu (Pozn. aut.: miasma = základní reakční způsob). To vedlo Bacha k přípravě homeopatických očkovacích látek, které používal pro své pacienty. Takzvané homeopatické nosody se podávaly orálně (do té doby se veškeré očkovací látky aplikovaly pouze injekčně) a brzy vynesly Bachovi velkou popularitu a uznání u jeho kolegů. Bach tyto očkovací látky rozdělil do sedmi skupin – každá bakteriologická skupina je definována osobnostními kvalitami člověka a ke každé této skupině je přiřazena jedna nosoda (očkovací látka). Bachovy nosody jsou známé a v medicíně se používají dodnes.

Dr. Bach se však s tímto úspěchem nespokojil. Jeho touha a vášeň ho hnaly dál objevovat a poznávat souvislosti mezi náladou člověka a jeho nemocí, mezi disharmonií v duši a projevem této disharmonie na těle v podobě nemoci. Věděl, že v této oblasti na něj čeká ještě hodně práce. Ve své ordinaci na Harley Street v Londýně se ještě intenzivněji zabýval zkoumáním lidské psychiky, nálad a postojů a hledal vhodné přírodní prostředky k léčení svých pacientů. Zjistil, že ne všemi nosodami může léčit chronické nemoci. Proto hledal dál další „čisté přírodní“ prostředky, jimiž by mohl nemocným a trpícím navrátit radost a naději do života. Své poznatky předával dál i svým kolegům na různých přednáškách a homeopatických kongresech a psal odborné články do časopisů. V roce 1925 napsal se svým kolegou dr. Charlesem E. Wheelerem pojednání o chronických nemocech (Chronic Disease - a Working Hypothesis). V polovině dvacátých let minulého století byl dr. Edward Bach jedním z nejvyhledávanějších londýnských lékařů. Pro něho samotného ale tento úspěch moc neznamenal.

Ještě v roce 1922 odešel od své manželky a dcery - ačkoli je nadále finančně podporoval - a věnoval se výhradně své práci. Když kolem roku 1930 jeho lékařská praxe dosahovala vrcholu, rozhodl se svou ordinaci a laboratoř v Londýně prodat, odstěhovat se úplně na venkov, do svého oblíbeného Walesu a v tichu a klidu přírody dále hledat přírodní léčebné prostředky. Pozorování lidí, jejich projevů a chování, ho vedlo k tomu, že hledal rostliny, které by svými energetickými vibracemi odpovídaly lidským náladám a reakcím a působením své energie byly schopné tyto nálady a stavy korigovat. Byl přesvědčen, že když člověk odstraní ze své duše špatné postoje, přiblíží se svému vnitřnímu štěstí a posléze i úplnému uzdravení. V rostlinách viděl sílu, kterou příroda poskytuje lidem, aby žili v harmonii se sebou samými a tím pádem i se svým okolím. Ještě za své londýnské praxe - v roce 1928 objevil účinky rostlin Mimulus, Impatiens a Clematis. Z nich připravené esence se při léčbě ukázaly jako velmi efektivní.

V roce 1930 napsal své známé dílo Uzdrav se! (Heal Thyself), ve kterém na svou dobu opravdu nekonvenčním a naprosto revolučním způsobem podal nástin pravých příčin nemocí. Začátkem minulého století bylo lidstvo opravdu nadšené a pohlcené všemi novými objevy na poli medicíny a techniky – a zdálo se, že to bude rychle rozvíjející se technika, která přinese lidstvu osvobození od útrap. Bach ovšem právě naopak (a správně!) - proklamoval návrat k jednoduchosti, k přírodě, k přírodním léčebným prostředkům a vyzdvihoval vysoké duchovní hodnoty – tam viděl sílu pro zdraví a svobodu člověka. Na svou dobu to byly neskutečně revoluční myšlenky, které i o století později, v naší dnešní zrychlené a přetechnizované době mají pořád své uplatnění a dokonalý smysl.

Bach žil jistou dobu na různých místech Walesu (v Cromeru, v Abergavenny), dokonce se v roce 1932 krátce vrátil do Londýna, kde napsal další významné pojednání Osvoboď se! (Free Thyself), ve kterém se snažil, jak sám uvedl, podat jednoduchý a srozumitelný náčrt skutečného smyslu života a těžkostí, provázejících lidský život, které jsou však jen výzvou k hlubšímu chápání vlastního duchovního bytí. Rozebírá zde i prostředky, které tyto těžkosti mohou napravit, ne-li úplně odstranit. Ve stejném roce napsal rovněž Dvanáct léčitelů (The Twelve Healers), dílo, v němž rozebral kvality jednotlivých květů a z nich vyrobených esencí v souvislosti s lidskými emocemi a postoji. Z tohoto období je známá i jeho korespondence s lékařskou komorou, ve které žádá o vyřazení svého jména z rejstříků lékařů, protože se díky svým objevům a revolučním názorům na zdraví člověka už nadále necítil součástí klasické alopatické medicíny.

V roce 1934 se Bach přestěhoval do Sotwellu v Oxfordshiru, nejdřív do Wellsprings, později do Mount Vernonu, který pak dodnes zůstal sídlem známého Bachova centra. Nadále neúnavně pracoval, objevoval nové rostliny, připravoval z nich esence, psal články do různých časopisů, přednášel, ošetřoval pacienty, kteří k němu docházeli z blízkého okolí. Jeho intuice a senzitivita byly vysoce vyvinuté – stačilo, aby si položil na jazyk nějakou rostlinu, a dostavily se u něj symptomy, které tato rostlina zprostředkovávala skrze svou energetickou hodnotu či své vibrace. Zájem o jeho práci narůstal, pacienti žádali esence i z jiných míst, a tak se dr. Bach rozhodl požádat o spolupráci homeopatickou lékárnu Nelsons v Londýně. S mateřskou tinkturou, kterou sám ručně připravil, přijížděl vždy vlakem z Oxfordshiru do Londýna a v Nelsons byla tato tinktura dál rozlévána do takzvaných zásobních lahviček. Z této přátelské spolupráce se nakonec stala tradice, která přetrvává až do dnešních dnů. Mateřská tinktura pro originální Bachovy esence se pořád ještě připravuje ručně v Bachově centru v Mount Vernonu z květů a rostlin tamější zahrady, načež ji homeopatická firma Nelsons v Londýně za dodržování stanovených předpisů a návodů podle dr. Bacha rozdělává dál do zásobních lahviček, které se distribuují do celého světa.

 


V roce 1935 objevil ještě dalších 19 rostlin, ze kterých připravil nové esence. Začátkem roku 1936 považoval Bach svou práci na hledání správných rostlin pro uzdravení člověka za naplněnou a dokončenou. Uvedl do života jednoduchý a účinný způsob, jímž si lidé mohou sami pomoci zbavit se svých neduhů a tíhy a otevřít se radosti a zdraví. Ještě nikdo předtím necharakterizoval tak jasně a srozumitelně lidské emoce a postoje - a zároveň podal jednoduchý návod (a to doslova) k tomu, jak žít ve vnitřní harmonii a spokojenosti.


 

Dvacátého sedmého listopadu 1936 Bach v nedalekém městečku Didcot umírá. V úmrtním listu je jako příčina smrti uvedeno srdeční selhání...

 

Vybrané z knihy: "Bachovy esence od A do Z", Dr. Katarina Michel, Metafora 2012

 

Zdroj: http://www.bachovaterapie.cz/kdoEB.php

Prevzaté z: http://probuzeni.blogspot.sk/

 


Súvisiace:

Liečivá
http://cez-okno.net/rubrika/rubriky/lieciva


júl 28, 2013 03:56 dopoludnia
  • Komentáre

0 Komentáre

 

Top