Paul Brunton

Moderní západní člověk pokládá mystickou zkušenost většinou jen za soukromou halucinaci nebo za myšlení plné představ. Nábožensky založení lidé považují mystika za kacíře a světští lidé ho odsuzují jako fanatika. Může za to jeho mravní odvaha odvrátit se od náboženských tradic a odchýlení od světských zvyků. Historie mysticismu je protkaná zastřenými informacemi a nejasným záhadným symbolismem plným složitých výrazů. V dávných dobách byl mysticismus odloučeným tajemným systémem určeným pouze pro úzký okruh lidí. To bylo způsobeno tím, že ve středověku byli mystici pronásledováni a vězněni.

Lidé už od nepaměti touží po spojení s vyšší moudrostí a věří, že získají informace, které jim pomohou pochopit skutečný účel své existence. Pomocí různých technik se snaží obdržet sdělení ve formě vnitřního hlasu nebo obrazových vizí. Tzv. Channelingová mystika nabízí radikální duchovní cestu. Údajně je schopna podstatně zlepšit úroveň duchovního vývoje, neboť je založena na časté osobní zkušenosti s božskými transcendentálními zážitky.

V dřívějších dobách bývalo zcela přirozené, aby se duchovně zaměřený člověk stáhl do ústraní kláštera nebo tichého místa v přírodě. Dnešní moderní lidé jsou nuceni žít většinou v rušné a neklidné společnosti. Pracují a žijí ve velkých městech, a málokdy si najdou čas uvažovat o metafyzických a mystických námětech. Neklid a shon městského života způsobuje napětí a působí nepříznivě na nervový systém. Ať trávíme svůj pracovní den na rušném pracovišti nebo se bavíme v hustě zalidněných prostorách, potřebujeme alespoň krátké denní období samoty a klidu. Vždyť i v přírodě můžeme vypozorovat období energetické činnosti střídající se s obdobím osvěžujícího klidu. Ale většinou jsme příliš netrpěliví nebo pomalí k tomu abychom byli ochotni snížit tempo překotného myšlení naší moderní mysli.

Mysl je nejtajemnějším prvkem lidského života, a také tím nejvýznamnějším. Vědomí je její vlastností, pracující na úrovni podvědomí, nadvědomí a běžného vědomí. Existují dva druhy vědomí, jedno je obsaženo ve stále míjejících okamžicích, druhé je věčně přítomné. První probíhá v čase, druhé mimo něj. Běžný člověk zná pouze to první, osvícený mudrc zná oboje. Existují různé úrovně vědomí, přes které může člověk postupovat, ale jen jedna úroveň Skutečného vědomí. Ve vědomí existuje určitá dualita a relativita, protože v sobě obyčejně zahrnuje nějaký objekt, kterému čelí, nějakou ideu s níž se zabývá, nebo nějakou představu, která se v něm objevuje. Meze současného vědomí člověka vytyčují fyzické vjemy a rozumové myšlení. Většinou nejsme schopni pochopit pojem „čisté vědomí“, protože každé uvědomování všední lidské zkušenosti zahrnuje uvědomování si nějakého objektu a bytosti, která to prožívá.

Většina lidí tuší nebo cítí, že musí existovat nějaký Bůh, který má určitý záměr nebo plán s tímto projeveným vesmírem. Tento záměr nazývá filozofie Světovou Idejí. Bůh je Myslí Světa, a Světová Idea je myšlenka rozvíjející kosmos, která je základem vesmíru, zrcadlí se v lidské bytosti, dává základní smysl lidskému životu a vyjadřuje se ve všem. Obsahuje v sobě zákony, které spravují, řídí svět a formují ho podle neviditelného záměru. Abychom mohli žít skutečný život jehož cílem je duchovní poznání, musíme znát zákony a procesy, které řídí tento vesmír. Jejich neznalost zřejmě způsobí, že je budeme porušovat nebo do nich zasahovat svou nevědomostí a tím si můžeme přivodit utrpení a neštěstí. Bůh, nekonečná síla je všudypřítomný a vždy aktivní. Všechny bytosti z něj čerpají sílu pro své pomíjivé životy. Kosmický řád je vyjádřením božské inteligence.

Hudba je nejvznešenější ze všech druhů umění, dokáže oslovit jakéhokoliv člověka kdekoliv na světě. Je kouzelná i fascinující když z ticha vystupuje a do ticha se opět navrací. Dokáže povznést naše city a nálady daleko lépe, než je tomu u psaného nebo mluveného slova. Pokud nám hudba které nasloucháme má pomoci odhalit naše vyšší Já, musí sama o sobě působit na vyšší úrovni a jedině tehdy bude plnit své nejvyšší poslání. Když skladba svými tóny otevírá naše srdce vzácnému pokojného míru, tak zajisté koná svou nejdůležitější práci. Existují hlubší úrovně lidského vědomí, odkud je občas čerpáno člověkem, který je schopen vzdát se alespoň dočasně svého ega a je ochoten opustit své povrchní myšlenky a city. Inspirace probouzí v člověku tvořivou sílu, která přichází z bezčasovosti, a ten kdo ji obdrží ji vyjádří v čase. Když je takto inspirován, předává jen to co bylo sděleno jemu, neboť to přichází z hloubky jeho vyššího Já . Takto je pozvednut do vyšší úrovně a obdrží náznaky bezčasého bytí, jehož krásu se pak snaží ve svém díle více či méně vyjádřit. Posláním inspirovaného skladatele je vytvářet a udržovat vznešenou náladu. Krása projevená v takovémto díle nás vede k nádhernému vědomí jenž je ukryto v našem nitru.

Člověk se během své pestré historie velmi často snažil najít odpověď na otázku jak správně žít, aby byl šťasten a jak žít, aby jeho život byl smysluplný a spravedlivý. Byly to přijaté etické principy obsahující mravní ideály, které mu daly na jeho otázku dokonalou odpověď a pomohly mu formovat morální zákony, podle kterých měl žít. Tak se stala etika naukou o mravních zásadách včleněných do života člověka. Už od starověku se etika považovala za nedílnou součást praktické filozofie. Vysoké morální zásady byly vždy základním kamenem filozofických systémů i pokročilých duchovních nauk. Mezi ty, kteří do důsledku akceptovali etické principy, patřili například: Sokrates, Platón, Aristoteles, Seneca, Ježíš, I. Kant a také T. G. Masaryk. Filozofie vytváří a podporuje nejvyšší úrovně chování, které však nemusí odpovídat představám běžného člověka.