Jaromír Kozák

Nikdo si není jistý, kdo byli starověcí Egypťané, odkud přišli, či jak se dostali do Egypta. Víme jen to, že ještě v nepříliš vzdálené minulosti Egypt nebyl pouští, kterou je dnes. Obrovská, neschůdná a bezživotná rozloha Sahary byla zelenou savanou ještě 15000 let př.n.l.

Zdá se, že kultury doby kamenné ukončila kultura, o níž víme dosud velmi málo, ale i to je prostě ohromující. Její technická a kulturní úroveň není srovnatelná s ničím v celém známém světě. Je nazývána protoagrikultura, ačkoli |de o plně vyvinutou neolitickou kulturu s velmi vyspělými kamennými zbraněmi a domestikovaným obilím. Toto její snižování, již pouhým názvem, pramení z nábožensky podmíněné představy, že skutečná kultura vznikla na Předním východě. Dlouho se dokonce zdálo, že archeologické nálezy to dokládají.

Egyptská kultura je natolik výjimečná, že ji nelze srovnávat s žádnou jinou. Ačkoli na území dnešního Egypta máme doloženo osídlení již z doby před 700 000 lety, ukazuje se, že s těmito primitivními pravěkými obyvateli nijak nesouvisí. Objevuje se jako blesk z čistého nebe a do Afriky ji nelze zasadit nejen kulturně, ale hlavně antropologicky. Toho si byli vědomi již první egyptologové, a proto začali pátrat po původu Egypťanů. Nic ovšem nenašli, ačkoli jisté kulturní analogie (jako stavba pyramid, či mumifikace) existují celosvětově. Od té doby se o této nevyřešené záhadě přestalo nejen mluvit, ale i uvažovat. Vzalo se prostě za bernou minci, že Egypťané byli v Egyptě vždy.

Model egyptských dějin nevypracovali egyptologové, ale vytvořil jej na přelomu třetího a druhého století př.Kr. egyptský velekněz a patrně největší učenec své doby, Manetho. Vtělil jej do své knihy o egyptských dějinách, kterou napsal podle autentických seznamů faraónů z chrámových knihoven pro svého panovníka Ptolemaia II. Nepřetržitou řadu domácích vládců rozdělil do třiceti dynastií. Zde je třeba zdůraznit, že to byli právě čeští egyptologové, kteří prokázali, že nejde o nahodilou koncepci, nýbrž že Manetho musel vycházet z překvapivě přesných dokladů.

Egyptu se nemůže žádná jiná země vyrovnat nejen velikostí své kultury, ale především duchovním nábojem, který je dnes akademickou egyptologií odmítán. To vede k tomu, že se zde otevírá prostor pro šarlatány, kteří mohou tvrdit cokoli. Je přitom jasné, že tento odkaz lze studovat jen na skutečných památkách a se znalostí hieroglyfů. V dnešní době se zjevně láme náš odklon od duchovna minulosti, protože jsme sice od něho nejdále, ale zároveň čím dále více lidí jej začíná hledat a vědomě či nevědomě se k němu vracet.

Právě náboženské pouti plnily funkci nástroje pro transformaci vědomí účastníků tím, že se poutníci vydávali na místa spjatá s určitými událostmi, a tudíž nabitá konkrétní energií. Přitom platí, že k této transformaci je skutečně nutná osobní přítomnost, někdy i opakovaná. Nic nám v tom nepomohou jakákoli média jako knihy, obrazy, či filmy. Ty všechny mají společné to, že oslovují vědomí, ale podvědomí zůstává opominuto. Zcela ideální je, pokud je duchovní pouť do tak nezvyklého prostředí spjata s průvodcem, jako je tento.

Tím, že Schwaller de Lubicz neměl formální egyptologické vzdělání, byl na jedné straně omezen, ale na druhé osvobozen. Problém je v tom, že v akademické egyptologu převládala dlouho německá škola, jejímž otcem byl Adolf Erman a jejímž nejvýznamnějším hlasatelem byl další velikán oboru Alan Gardiner. Studenti egyptologie během svého studia přejímají pojetí svých učitelů, a to jak neuvědoměle (že by mohl být i jiný pohled na věc si většinou ani nedokáží představit), tak i nuceně (na zkouškách je třeba obvykle opakovat, co přečetli v doporučené literatuře a vyslechli na přednáškách).

Egypt je natolik atraktivní zemí prastaré superkultury, jejíž hospodářství je přitom z velké části založeno na cestovním ruchu, že není překvapivé, existuje-li celá záplava nejrůznějších průvodců touto oblastí. Jejich tradice a vývoj jsou natolik zajímavé, že i to by mohl být námět pro samostatnou knihu. Do doby, než do země začali hromadně přicházet turisté, vznikaly spíše popisy Egypta. Nejvýznamnějším z nich je zcela jistě ten, který pořídili vědci Napoleonovy expedice. Omezuje se pochopitelně pouze na ilustrace, ty však dodnes neztratily nic ze své umělecké a informační hodnoty. Celé dílo dodnes drží primát jakožto nejrozsáhlejší knižní projekt všech dob.

Přikročím nyní k tomu, abych o Egyptu podal podrobnější výklad, protože je v něm více podivuhodných věcí než v kterékoli jiné zemi a stavby nad pomyšlení větší než kdekoli jinde. Proto povím o Egyptu více.
Herodot: Dějiny
II.35
Během dvaceti pěti století, která nás dělí od Herodota, se nestalo nic, co by oslabilo nebo dokonce vyvrátilo jeho soud.