Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON VII.

“Postupně jej každý z nich vyslechne. A nemůže-li jim dotyčný podle pravdy odpovědět a říci: „Při Peru Pravdy, nad tebou jsem zvítězil,“ otevře se pod ním země a on se propadne do tmy, až se znovu ocitne v matčině lůně. Ale zvítězí-li, vstoupí do něho ctnosti, a zlo bude silou jeho srdce svrženo. Po všech čtyřech stranách síně sedí na svých trůnech porotci.”

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON VI.

“Podél velké Řeky Kemetu, po proudu i proti proudu, stojí chrámy jako alej pochodní. Svatyněmi zní hlasy kněží a nádvořími se rozléhají kroky těch, kdo nosí Sandály. Ale kněží našich dětí jsou zatím ještě také dětmi. A tak každoročně, sedmého dne sedmého měsíce, jsou do chrámů přivedeny děti, které dovršily sedm let, a věštci zkoumají jejich cesty. Ty děti, které nosí svá těla lehce a které na své dlouhé pouti chodí po stezkách kněží, se pak ve svých dvanácti letech vrátí zpět do chrámu k dalšímu cvičení, aby se při tomto svém návratu staly životodárnou krví srdce Kemetu.”

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON V.

Jednou mi tatínek řekl - poté, co byla vztyčena stéla, která upomínala na stavbu paláce: „Jestli na mě někdy po mnoha letech budou lidé vzpomínat, doufám, že si mě nebudou připomínat jako válečníka nebo stavitele, ale jako léčitele bylinkami. Protože způsobit, aby slepý člověk znovu spatřil hvězdy, je větší zásluha než stavět, ať by stavba byla jakkoli velkolepá." Často nám říkal, že rostliny nás o mnohém poučují. „Člověk se chová pošetile: válečník odhodí meč, aby se chopil pluhu; pole zůstávají neobdělaná, protože rolník maluje fresky na zdi chléva; a malíř odhoď své štětce, protože chce nosit meč. Rostliny jsou moudřejší. Každá podle svého plní svůj úkol: fialka se neschovává do svých listů, protože nemá na stonku žádné trny; verbena se nepokouší kvést jako svlačec, ale spokojí se tím, že vydává osvěžující vůni svými tuhými zelenými listy."

Joan Grantová: OKŘÍDLENÝ FARAON IV.

Jednou jsem se Ptahkefera ptala na hvězdy a on mi řekl: „Jsou to světy, jako je ten náš, a je jich bezpočet, jako vodních kapek v řece. Chtít pochopit takové množství je nesmyslné. Kdo hledí do slunce, aby pochopil jeho tajemství, oslepne a neuvidí ani to, co drží v dlani."
A pak mi vyprávěl pověst o stvoření.

Stránky

Top