Dinosauři jako domácí zvířata lidí? II.

Na základě geologických analýz bylo zjištěno, že kameny jsou tvořeny silně zuhelnatělým andezitem, sopečnou horninou z mezozoika (geologický středověk planety Země), starou 220 milionů let, a tudíž o 160 milionů let starší než samy Andy. Celý dosah těchto nálezů si uvědomíme až tehdy, srovnáme-li jejich domnělé stáří s běžně přijímanou vývojovou teorií. Pokud bychom celé posuzované období zhustili do časového úseku jediného roku, vyšel by nám následující obrázek:

Dinosauři jako domácí zvířata lidí? I.

Popis prehistorických dějin, s nímž západoevropská věda vystoupila asi před stoletím, neodpovídá skutečnosti!
Díky novým poznatkům víme, že se některé zkušenosti nikdy nezpřetrhaly. Systematičtí pozitivisté, které Herbert Wendt označuje jako „přírodovědecké byrokraty“, se namáhavě pokoušejí obhajovat neustále navazované uzlíky na učení o vývoj druhů, které se už v Darwinově době chápalo jako dogma. „Ani jako kompromis navrhovaný odkaz na příležitostné skoky nebo mutace nestačí,“ uvedl předčasné zesnulý Gerd von Hassler ve své knize „Záhadné vědění“.

Edgar Cayce: POTRAVINY JAKO LÉK III.

Když se pořežete nožem a tkáň se spojí sešitím, vytvoří se jizva. Může to být uzdravení, ale ne regenerace. Regenerace znamená, že tkaniva jsou opravena tak, aby jizva nevznikla, a vznikne-li, aby postupně zmizela. Zlomená kost prochází mnoha stadii, ale nakonec se zregeneruje tak, že člověk ani nezjistí, kde byla zlomena, samozřejmě v případě, že zlomenina byla náležitě ošetřena. Nově se musíme podívat i na otázku délky lidského života a smyslu regenerace lidského organizmu. Je-li regenerace teoreticky možná – za vhodných podmínek – pak je tu člověk pouze málo ochotný zaplatit potřebnou cenu za dlouhý život. Nebo to snad znamená, že splní-li osoba své poslání na zemi, nastal čas k odchodu a na znovuobjevení v jiné době?”

Manifest disfrutalizmu

Nanajvýš aktuálne, originálne antropologicko-filozofické dielko, zamerané na pravého človeka voňajúceho človečinou. Človeka rešpektujúceho prirodzený beh vecí, vnímavého, oceňujúceho hodnotu priateľstva medzi ľuďmi. Nie prežívajúcej, ale žijúcej ľudskej bytosti. Pojednáva o spôsobe života, v ktorom človek preberá plnú zodpovednosť sa svoj čas (ako jedinú zmysluplnú veličinu), a pretože si uvedomuje skutočnú hodnotu svojho bytia, vedomo premieňa životnú silu na okamihy radosti, pravosti a skutočných hodnôt. Voľne parafrázujúc myšlienky z tejto knihy máme silu pretaviť každú minútu svojho času vo vlastné bytie, v ktorom aj minúty strádania majú svoj význam.

Stránky

Top