Svatá krev a svatý grál

Pokud máme například tvrzení, že Kristus vstal z mrtvých, chápat nikoli doslovně, ale symbolicky, pak je zde možnost různých výkladů, které nejsou v rozporu se znalostmi a nenarušují význam tvrzení. Námitka, že při symbolickém chápání je naděje křesťanů na nesmrtelnost marná, je neplatná, protože dlouho před příchodem křesťanství lidstvo věřilo v posmrtný život, a proto nepotřebovalo svátek Velikonoc jako záruku nesmrtelnosti. Nebezpečí, že mytologie je chápána příliš doslova, a jak učí církev, bude se vším všudy zavržena, je dnes větší než kdykoli předtím. Nenastal čas, abychom křesťanskou mytologii namísto vyhlazení chápali jednou provždy symbolicky? Carl Gustav Jung - Neodhalené já.

Je prísnosť súčasťou lásky?

Odpoveď na túto dôležitú otázku hľadal iste nejeden človek v namáhavom štúdiu psychológie či náboženstva, no pritom sa málokto zamyslel nad tým, čo vo svojej jednoduchosti vyjadruje o prísnosti a láske svojím výzorom samotná ruža, ktorá je všeobecne považovaná za symbol, či skôr vyjadrenie čistých citov ľudskej lásky. Všeobecne možno pozorovať, že maliari a fotografi zobrazujúci krásu ruže, vyzdvihujú prevažne jej kvet, pripomínajúci točiacu sa špirálu univerzálnej, všetko oživujúcej životnej energie. Položme si ale otázku: Nevytvára sa tým aj napriek kráse takýchto zobrazení príliš jednostranný pohľad na krásu ruže, skresľujúc napokon celkovú predstavu o láske, ktorú ruža vyjadruje? Nenachádza sa na ruži už nič, čo by svedčilo o tom, že láska je úzko spojená s prísnosťou?

Jsme to, co si myslíme

Žijeme v multidimenzionálním Universu, které je částí a nekonečným vědomím toho, co nazýváme Bůh a Stvoření. Jsme multidimensionálními bytostmi. Touha kontrolovat a dominovat nad ostatními je výrazem vlastní hloubky, která není vybalancována. Po odkrytí závoje tajemství se rychle stane moment, kdy budou dny manipulace a dominance sečteny. Ale ti, co kontrolují svět, Globální Elita, je náš vlastní výtvor. Ale bez zbytku lidstva by to nemohli dělat. Nemohli vytvořit války bez miliónů ostatních, kteří byli ochotni být používány jako náplň kanónu. Co se děje s lidstvem je pouze reflexe toho, co se děje v našem vnitřku, lidské rase. Vytváříme tuto realitu. Ale jak?

Divotvorný hrnček

oli raz dve deti, Janko a Anička. Nebožiatka nemali ani mamku ani otca, samy bývali v malej chalúpke pod horou. Nuž bolo im veru všelijako. Nevedeli si oprať ani uvariť, a čo horšie, ani si nemali čo. Ale hora nebola bezcitná, predsa im len nedala zahynúť. Od jari do jesene im dávala aj čosi do úst, aj dreva na zohriatie. "Lenže čo bude v zime?" strachoval sa Janko, ktorý bol starší a skúsenejší. "Čo bude s nami v zime?"

Stránky

Top