Vesmírné curiumAnalýza obsahu uranu v meteoritu naznačuje, že radioaktivní transuran curium mohl být přítomen při vzniku Sluneční soustavy. Přímo to analyzovat nelze, protože poločas rozpadu jeho nejstabilnějšího izotopu curium 247 činí 15,6 milionu let. Vyskytovalo-li se v té době, do dneška po něm nezbyla ani stopa. Debaty o jeho možné existenci ve Vesmíru tudíž probíhají již desítky let. Významný příspěvek k nim představuje práce Françoise L. H. Tissota a jeho kolegů z University of Chicago. Odhalili nesrovnalosti v poměru izotopů uranu 235U/238U ve vzorcích z uhlíkatého chondritu, což je křemičitanový meteorit s vyšším obsahem uhlíku. Z nejstabilnějšího izotopu curia 247Cm vzniká postupně uran 235. Jeho vyšší koncentrace naznačuje, že kdysi mohlo být přítomno curium. Nicméně existuje i jiné vysvětlení. Vzájemný poměr koncentrací izotopů uranu se mohl změnit během procesů při vzniku zkoumaného meteoritu. Prvek curium dokážeme připravit uměle v kilogramových množstvích, takže můžeme studovat i jeho fyzikální a chemické chování. Jde o kov stříbřitě bílé barvy, který se snadno oxiduje na kation Cm3+. Vzniká ozařováním plutonia 239 alfa částicemi, rovnice viz obr: http://bit.ly/21k86Aj, a to i při výbuších atomových bomb. V přirozeném jaderném reaktoru v africkém Oklo rovněž najdeme důkazy jeho dřívějšího vzniku. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czSt, 09/03/2016 - 00:27
Tajemství pohoříObrovské naleziště jurských fosilií nalezli paleontologové v Patagonii na jihu Argentiny: http://bit.ly/21H0tJI Táhne se podél pohoří Deseado a jeho rozloha činí 60.000 km2. Pro srovnání, rozloha celé České republiky dosahuje 78.866 km2. Pokud jde o množství a rozmanitost zkamenělin, nemá ve světě podobné. Odkryly ho geologicky nedávné erozní procesy. K zakonzervování fosilií došlo díky vulkanické činnosti velmi rychle, někdy až během jediného dne. Můžeme tudíž studovat vzhled krajiny tak, jak vypadala v jurském období, včetně rozmístění jednotlivých druhů organismů až po mikroskopické houby a sinice. Pohoří Deseado je světle zeleně obtaženo na obrázku podle Google Earth. Severovýchodně od něj protéká řeka Deseado až k přístavu Puerto Deseado. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czŠt, 03/03/2016 - 18:46
Parazit proti c...Běžnou strategií parazitů je ovlivňování chování svého hostitele ku svému prospěchu. V přírodě není neobvyklé, že jedince napadne více druhů parazitů najednou. Zájmy každého z nich mohou být odlišné, takže musí nějak působit i na sebe navzájem. Vzájemné působení tasemnice Schistocephalus solidus a hlístice Camallanus lacustris parazitujících na drobných korýších klanonožcích (Copepoda) studovali Nina Hafer a Manfred Milinski z Max-Planck-Institut für Entwicklungsbiologie. Oba cizopasníci ovlivňují svého hostitele tak, aby se ve svém vývoji nenechali předběhnout. Na obrázku vidíme mikroskopický snímek klanonožce infikovaného oběma parazity najednou: http://bit.ly/21q4oKS Tasemnice S. solidus je vyznačena zeleně, hlístice C. lacustris modře. Foto Nina Hafer/Max-Planck-Institut für Entwicklungsbiologie. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czSo, 27/02/2016 - 17:54
Gravitační vlnyOba detektory zařízení LIGO (Laser Interferometer Gravitational-Wave Observatory) 14. září 2015 shodně zachytily gravitační vlnu pocházející ze splynutí dvou velmi vzdálených černých děr. Jde o jeden ze stěžejních fyzikálních experimentů vůbec a zároveň o další potvrzení teorie relativity. Existenci gravitačních vln předpověděl Albert Einstein před sto lety, avšak zachytili jsme je až nyní. Vznikají např. při kolizi extrémně těžkých objektů jako jsou černé díry nebo neutronové hvězdy. Detekce gravitačních vln probíhá na více než sto třicet let starém principu Michelsonova interferometru. Měří se interference dvou navzájem kolmých světelných paprsků. Za normálních okolností se neobjeví, protože oba mají shodnou fázi. Prolétající gravitační vlna nepatrně natáhne prostor jednoho paprsku a zkrátí u kolmého. Důsledkem je vznik interferenčních obrazců. Kvůli vyloučení místních událostí, jako např. nepatrného zemětřesení, vědci porovnávají měření ze dvou detektorů vzdálených od sebe 3.000 km. Jeden najdeme v americkém státě Washington, druhý v Louisianě. Naměřený signál odpovídá předpovědi. Jeho frekvence se pohybovala od 35 do 250 Hz. Zjednodušeně můžeme popsat, že gravitační vlny se k přitažlivosti mají stejně, jako elektromagnetické vlnění k elektromagnetické interakci. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czSo, 13/02/2016 - 22:19
Abstraktní geometrieHistorik a astrofyzik Mathieu Ossendrijver z berlínské Humboldtovy univerzity rozluštil obsah pěti babylonských klínopisných tabulek uložených v Britském muzeu, které pocházejí z doby 350 až 50 let př.n.l. Dokládají, že tehdejší astronomové užívali abstraktní geometrie při svých výpočtech, což jsme tak úplně nepředpokládali. Po svém vzniku byla geometrie dlouho vázána na konkrétní fyzické objekty. Např. úsečky představovaly hranice polí a úhelníky pozemky. Ačkoli k oddělení geometrie od jejích fyzických nosičů dospěli Babyloňané někdy v letech 1.800 - 1.600 př.n.l., doklady užití geometrických metod v astronomii chyběly.

Na zmíněných klínopisných tabulkách najdeme konkrétně popis výpočtu pohybu planety Jupiter na základě pozorování jeho denních posunů. Podstatu metody vidíme na obrázku (upraveno podle M. Ossendrijver, Ancient Babylonian astronomers calculated Jupiter’s position from the area under a time-velocity graph, Science 29 Jan 2016: Vol. 351, Issue 6272, pp. 482-484 DOI: 10.1126/science.aad8085) V grafu: http://bit.ly/1PJ7diC je vynesena závislost denního úhlového posunu Jupitera na čase po dobu 120 dní. Celkový posun za delší dobu, konkrétně v grafu za 60 dní určíme jako plochu odpovídajícího lichoběžníku. Tu nejsnáze určíme jako plochu obdélníku o shodném obsahu. Evropští učenci tuto metodu vynalezli až ve 14.století.

I když si to neuvědomujeme, s babylonským přínosem matematice se setkáváme prakticky denně. Staří Babyloňané pro své výpočty užívali šedesátkovou soustavu. Z té doby nám zůstalo dělení hodin a jak časových, tak úhlových minut na šedesát dílu. Zavedli rovněž měření úhlů pomocí 360 stupňové stupnice. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.cz
Po, 08/02/2016 - 01:27
Hru goovládly stroje: Fan Hui, evropský šampión ve hře go: http://bit.ly/1Uu8p9v podlehl softwaru AlphaGo londýnské společnosti DeepMind, která se zabývá vývojem umělé inteligence. Založili ji roku 2010 Demis Hassabis, Shane Legg a Mustafa Suleyman. V roce 2014 ji koupila společnost Google Inc. Je zajímavé, že Alpha Go se vydal na svou vítěznou cestu až téměř dvaceti let od okamžiku, kdy se počítač stal velmistrem šachovým. Za přelomovou událost v této oblasti pokládáme vítězství šachového superpočítače Deep Blue společnosti IBM nad Garry Kasparovem v roce 1997. Hra go se hraje na čtverci 19 x 19 se 361 hracími poli na rozdíl od šachů, které jich mají jen 64 (8 x 8). Počet možných postavení je tedy velmi výrazně vyšší než u šachů nebo dámy. Hrací kameny v go jsou sice stejné, ale vyhodnotit jejich vliv je mnohem složitější, protože závisí i na postavení ostatních kamenů. Šachové figurky se sice liší, ale jejich vlastnosti jsou přesně definovány a nezávisí na ostatních. Vývojáři společnosti DeepMind proto šli zcela jinou cestou. Deep Blue je jednoúčelové zařízení pro hraní šachů, vytvářející možné kombinace rychleji a ve větším počtu než i ti nejlepší lidští šachisté. Algoritmus použitý v AlphaGo funguje na interpretaci herních situací, takže je mnohem obecnější. Kromě go zvládá ještě 48 dalších arkádových her. Využívá metody neuronových sítí a samozřejmě zvládá učení. Další důležité měření sil mezi člověkem a strojem proběhne v březnu, kdy se s AlphaGo utká jihokorejský profesionál Lee Sedol, pokládaný za nejlepšího hráče go na světě. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czPi, 29/01/2016 - 01:53
Devátá planeta?Výpočty Konstantina Batigyna a Mike Brown z Californian Institute of Technology (Caltech) v kalifornské Pasadeně ukazují, že v temných hlubinách Vesmíru za Neptunem může obíhat ještě jedna planeta asi desetkrát hmotnější než naše Země. Pro porovnání - planete Neptun je zhruba sedmnáctkrát hmotnější než Země. Gravitačním působením neznámé hmotné planety vysvětlují neobvyklou provázanost poloh perihélií a oběžných drah šesti nejvzdálenějších větších objektů Kuiperova pásu, např. planetky Sedna. Oběžná doba deváté planety se pohybuje mezi 10 až 20 tisíci let při vzdálenosti od Slunce mnoha desítek miliard kilometrů. Pro srovnání u nejvzdálenější planety Neptun oběžná doba toliko lehce přesáhne 84 let a velké poloosa dráhy činí přibližně 4,5 miliardy km. Gravitačním působením tehdy neznámého Neptunu na oběžnou dráhu Uranu se podařilo v polovině 19. století osmou planetu objevit. Devátá na své pozorování dalekohledem doposud čeká. Novinky z Akademonu, viac na www.akademon.czPi, 22/01/2016 - 18:21
Čo Vám na portáli chýba? ›› redakcia@cez-okno.net

Stránky

Top