LOBSANG RAMPA: Jeskyně předků II.

„Ty vedeš dobrý život, Lobsangu, proto se nemáš čeho bát — a tak se neboj ničeho! Ale jsou takoví, kteří páchají zločiny a druhým činí bezpráví, a ty, když jsou sami, svědomí tuze trápí. Tvorové nižšího astrálu se živí strachem, jsou napájeni těmi, jež trápí svědomí. Lidé vytvářejí zlo myšlenkami. Možná že se někdy v budoucnu ocitneš v prastarých katedrálách nebo chrámech, které už stojí celá staletí, jako náš Džókchang. Ve zdech těchto budov ucítíš dobro, jež se zde soustřeďuje. Ale když pak náhle navštívíš velice staré vězení, kde se odehrála spousta utrpení a pronásledování, budeš mít pocit úplně opačný. Z toho plyne, že obyvatelé domů utvářejí myšlenkové formy, které se vtisknou do jejich stěn...”

Jak čelit strachu, smutku a depresím

Také vás něco trápí a nedaří se vám to odložit, odpustit, zapomenout?
Každému z nás se v životě stalo něco smutného, zažili jsme zklamání, něčeho se bojíme. Někdo umí traumatické zážitky zpracovat a jít dál, jiní však nedokáží negativní vzpomínky pustit a postupem času se uzavírají vůči vnějšímu světu ve strachu, aby se traumatické zážitky neopakovaly. Toto uzavírání spolu s hloubáním nad sebou samým může vést také k depresi, která postihuje v západním světě stále větší počet lidí.

Top