Starověké civilizace věřily, že každá duše má svou vlastní hudební frekvenci, něco jako individuální zvukový otisk v každé buňce těla. Má se za to, že v pradávné Atlantidě se tomuto zvukovému otisku říkalo „wam“, neboli hudba duše. V křišťálových jeskyních Atlantidy rozeznívaly léčitelské kněžky wam jednoduše tím, že uhodily na příslušný křišťálový matrix a tím vytvořily rezonanční tón, který navrátil jedince zpět k harmonii...

V celém lidském těle, od seřazení buněk žaludku až po strukturu oka, nacházíme vzory, které jsou daleko víc, než pouhé stavební plány. Lidské tělo je symfonie, obrovské hudební mistrovské dílo, které je hráno v miliardách variací na celé planetě.

Je to vše docela šokující a těžko vysvětlitelné z pohledu západní civilizace, kdy se vědci domnívají, že DNA je jako počítačový program obsahující sekvenční instrukce pro budování fyzického organismu. Pravdou je, že v lidském genomu není dostatečné množství genů na to, aby vůbec vybudovaly lidskou bytost...

Existuje moje fotka, kdy jsem ve věku kolem devíti let, sedím v koruně stromu a napjatě hledím se smutným pohledem na svět kolem sebe, s pocitem, že mě nikdo nechápe. Tato fotka zachycuje podstatu indigového dítěte. Následující tři seznamy poskytují „duševní potravu“ pro ty, kteří chtějí vyléčit své vlastní či cizí vnitřní indigo: