„Blud nepřestává být bludem, i když ho sdílí většina.“
Lev N. Tolstoj
Obrovským rébusem fyziky – doopravdy mimořádným, na kterém si všichni fyzikové od roku 1933 až dosud „vylámali zuby“, je tzv. temná hmota. Tuto vesmírnou záhadu objevil astronom Fritz Zwicky při pozorování a následných výpočtech u členů Kupy galaxií ve Vlasech Bereniky, když zjistil značné disproporce mezi tamější hmotou a její gravitací.

Když nahoře nebesa nebyla pojmenována, dole země jménem nebyla zvána, tu prastarý Apsú, jejich zploditel, a životodárná Tiámat, rodička veškerenstva, své vody smísili dohromady… Tak začíná babylonský epos o stvoření světa „Enúma eliš“.

Jak vystihnout obyčejnými slovy zrození neobyčejných bytostí, jejich vývoj a účel? Dá se slovy hmotného světa vyjádřit láska, moudrost a vůle se zdrojem v nekonečnu? Seriózně vysvětlit historii Boha a jeho tvorby od samého (ne)počátku, to znamená seřadit do souvislostí všechno podstatné...

Kdekdo ho zná. Přesněji řečeno, laická veřejnost i tituly ověnčení fyzikové jsou přesvědčeni, že vědí, co je světlo. Objasnit laické veřejnosti, že lidské oko světlo nikdy nevidělo a neuvidí, nebude až takový problém. Mnohem horší bude vysvětlit fyzikům, že dosud mají o světle naprosto falešné představy...