Procházeli jsme kolem obchodů se zářivě svítícími výkladními skříněmi, ve kterých bylo zboží, jaké jsme doposud nikdy neviděli. Některé věci jsme znali z vyobrazeni v časopisech, které se do Lhasy dostávaly přes Himálaj z Indie a do Indie zas přicházely z USA, z té bájné země. S břinkotem se k nám řítil mladý Číňan, jedoucí na nejpodivnější věci, jakou jsem kdy spatřil.

Je to ďalší skvelý článok, ktorý poukazuje na to, že o tom, čo sa nám deje pod nohami, nemáme ani šajn!
"Pohli sme sa vpred, k ukrytému chrámu, ktorý bol do pevnej skaly vytvorený vulkanickou činnosťou v dávnej minulosti. Týmito chodbičkami a chodbami niekedy tiekla žeravá láva. Teraz tadiaľ chodia bezvýznamní a maličkí ľudia, mysliac si, že sú bohovia. Ale teraz (pomyslel som si) sa musíme sústrediť na náš cieľ, ktorý máme na dosah ruky... a je tu Chrám Tajnej múdrosti."

V živote mi nebylo tak studeno, beznadejne a bídne. Dokonce ani na pustých vysokohorských pláních Cang Tangu, v nadmorské výšce nad 6 000 metru, kde ficel ledový vítr plný hrubého pisku a rozdíral na krvavé cáry každý kousícek nechránené kuže, mi nebylo tak mrazivo jak ted. Ani zima tam nebyla tak pronikavá, jako strašlivý chlad, který jsem ted cítil v srdci. Opouštel jsem svou milovanou Lhasu.