Obrázok používateľa CEZ OKNO
SLUHA NA MÍRU II.

Závěrečná ukázka z poslední knihy Zecharia Sitchina... Ze zbytku textu Atra-Hasis a z dalších podrobných textů víme, že primitivní pracovníci byli bez průtahů nasazeni do práce v dolech a že Anunnaki, kteří sídlili v Edinu, pořádali do dolů nájezdy a násilím odváželi některé z těchto pracovníků, aby jim sloužili v Edinu, kde "rýči a krumpáči vystavěli svatyně, vytvořili hráze průplavů, pěstovali potravu pro lid a pro bohy".

Bible, i když velmi krátce, hovoří o stejné věci: "Bůh Jahwe Elohim vzal Adama (člověka)", odtamtud kde byl stvořen, "a usadil ho v zahradě Edenu, aby ji obdělával a střežil". (Bible v tomto případě uvádí před slovem "Adam", "ten ze Země", pozemšťan, člen určitý l, čímž potvrzuje, že se jednalo o druh, tedy odlišný od jedince jménem "Adam", manžela Evy, jejíž příběh začíná až v kapitole 4 Genesis).

"Aby ji obdělával a střežil", aby byl Amelu, tedy pracovník. Bible říká něco podobného: "Adam le amal yulad", "Adam byl stvořen, aby v potu tváře pracoval". A výraz Avod, překládaný jako "zbožňování", ve skutečnosti znamená "na práci". Člověk byl stvořen bohy, aby byl jejich otrokem.

X X X

Čas plynul, "země [osídlená] se rozšiřovala a lidé se množili". Tak začíná v Eposu z Atrahasis další část, popisující události, které následovaly po vzpouře a Stvoření Adama, aby vyústily až v Potopu.

A lid se skutečně natolik množil (vypráví text), že "země bučela jako býk". Enlil nebyl rád: "bůh byl rušen jejich povykem". A projevil svou nespokojenost: "Enlil slyšel jejich bučení a řekl velkým bohům: "Bučení lidstva se pro mě stalo příliš hlučným; jejich povyk mě nenechá spát". Následují poškozené řádky, z nichž je možné číst pouze Enlilova slova "nechť je uvalena pohroma", ale ze souběžného biblického vyprávění víme, že "Jahwe zalitoval, že stvořil Adama na Zemi…a řekl: "Vyhladím z tváře Země Adama (lidi), kterého jsem stvořil". (Genesis 6, 6-7).

Příběh Potopy a jejího hrdiny (Noe/Utnapishtim/Ziusudra) je vyprávěn v obou pramenech ve stejném pořadí, s jedinou výjimkou: na rozdíl od monoteistické Bible, kde sám Bůh se nejprve rozhodne zničit lidskou rasu a pak ji zachrání v podobě Noéma, mezopotamská verze jasně identifikuje Enlila jako rozhněvané božstvo, zatímco Enki je ten, kdo se postaví Enlilovi a zachrání "lidské sémě". Na druhou stranu biblické vyprávění (které spojilo všechny božstva do jednoho jediného Boha) předkládá hlubší důvod, než je "bučení" nebo "povyk" pro nespokojenost s lidstvem. Ve slovech 6. Kapitoly Genesis čteme:

Když počal vzrůstat počet Adamů (lidí)

na tváři Země

a rodily se jim četné dcery,

shledali synové Elohim (Boží),

že se jim lidské dcery líbí

a tak si brali za ženy všechny, jichž se jim zachtělo.

Jahwe, vypráví dál Genesis, se proto rozzlobil: "Jahwe viděl, že zlovolnost člověka na Zemi je veliká…a bylo mu líto, že udělal na Zemi Adama (člověka) a rmoutil se ve svém srdci; a řekl: "Vyhladím z tváře Země Adamy (lidi), které jsem stvořil".

Takže to byla "zlovolnost", to co rušilo Enlila: smíšená manželství mezi syny bohů a pozemskými ženami (smíšené manželství nikoli mezi různými rasami stejného druhu, ale mezi dvěma různými planetárními druhy), tedy skutečnost, která pro tak přísného zastánce disciplíny, jakým byl Enlil, představovala absolutní tabu. Enlil byl podrážděn, protože první, kdo porušil tabu, byl Enki, který měl sexuální styky s pozemskými ženami a to, co ho dráždilo nejvíc bylo, že Marduk, syn Enkiho, se dokonce nezdráhal pojmout za manželku pozemšťanku, čímž dal (v očích Enlila) perverzní příklad ostatním Anunnaki.

A to nebylo všechno: ze zakázaných styků se rodily děti. V Genesis 6 čteme:

V těch dnech povstalo na Zemi pokolení Nefilim

a byli tu také později,

to když se synové Elohim (Boží)

spojovali s dcerami Adamů (lidskými)

a ony jim rodily děti.

Není tedy divu, že takový přísný hlídač pak prohlásil: "Vyhladím z tváře Země Adamy (lidi), které jsem stvořil".

X X X

Ponecháme-li stranou morální principy či pravidla, podle kterých se měly řídit meziplanetární návštěvy, zásadní problém, vyzdvihnutý tímto mezopotamsko/biblickým vyprávěním o našem původu, je následující: jak se mohly rodit děti ze smíšených manželství mezi muži Anunnaki a pozemskými ženami, jako výsledek pohlavního spojení, který vyžaduje překvapující genomickou slučitelnost, zejména v chromozomech X (ženy) a Y (muže)? A zkoumáme-li tuto záhadu od začátku, jak mohl mít divoký hominid z Abzu stejnou DNA jako Anunnaki, dostatečně podobnou, aby umožnila, že malé genetické smíchání vytvořilo bytost, jak nám říkají Sumerové a Bible, podobnou "bohům", a to jak zevnitř tak zvenčí, vyjma dlouhověkosti?

A záhada se ještě zamotává díky tomu, že nejen lidé, nejen savci, nejen všechna zvířata, ale veškerý život na Zemi, od ptáků k rybám, od květeny k řasám až k bakteriím a virům, vlastní stejné DNA, čtyři "písmena" nukleové kyseliny, která tvoří všechny geny a genomy. To znamená, že DNA Anunnaki odpovídalo DNA veškerého života na Zemi. A jestliže DNA Anunnaki bylo to samé jako DNA jakékoliv životní formy na Nibiru, jak lze předpokládat, pak musíme dojít k závěru, že DNA na planetě Zemi a na planetě Nibiru bylo stejné.

Jak by to bylo možné, když podle vůdčí moderní vědecké teorie moře na Zemi sloužila jako koflík pro smíchání, kde se základní chemické molekuly střetávaly mezi sebou a zahřívané gejzíry se nějakým způsobem sloučily, čímž umožnily vznik živým buňkám? Nukleové kyseliny, které se sloučily, aby vytvořily DNA, jak nám vysvětluje moderní věda, byly výsledkem náhodného střetu chemických molekul v náhodné prapůvodní "polévce", až do okamžiku, kdy se utvořila první náhodná buňka. Ale je-li tomu tak, pak náhodný výsledek by tu měl být přece odlišný od náhodného výsledku někde jinde, protože v naší sluneční soustavě neexistují dvě planety a ani dva měsíce identické a pravděpodobnost, že náhodný výsledek bude identický, se v podstatě rovná nule. Jak tedy ale vznikl život na Zemi, je-li tolik podobný životu na Nibiru?

Odpověď nám byla dána ve vyprávění o nebeské bitvě, kdy (v druhém kole) Nibiru/Marduk "šlápl" na, tedy dostal se do kontaktu s Tiamat, rozťal jí "žíly" a zahodil její "lebku", budoucí Zemi. A bylo to právě tehdy, kdy bylo "SÉMĚ ŽIVOTA", DNA života na Nibiru, přeneseno na planetu Zemi.

Vědecká teorie o "prapůvodní polévce", ať už je platná či nikoliv vzhledem k jakémukoliv jinému planetárnímu prostředí, naráží na mnoho dalších prokazatelných problémů, jedná-li se o Zemi. Poté, co byla opuštěna myšlenka, že sluneční soustava se nijak nezměnila od doby, kdy nabyla své formy, tedy zhruba před 4,5 miliardami let, nyní moderní věda uznává, že zhruba před 3,9 miliardami let došlo k čemusi jedinečnému. Použijme slova z New York Times ("Science Times" z 16. června 2009):

"Zhruba před 3,9 miliardami let došlo ke změně oběžné dráhy všech planet vnějších ke Slunci, což vyprovokovalo smršť velkých komet a asteroidů na vnitřní planety sluneční soustavy. Jejich prudké dopady vytvořily obrovské krátery doposud viditelné na povrchu Měsíce, zahřály povrch Země až do roztavení pohoří a způsobily, že oceány se vypařily a zůstala hustá mlha.

Nicméně pohoří, která se utvořila na Zemi před 3,8 miliardami let, téměř okamžitě po tomto bombardování, obsahují možné důkazy biologických procesů".

New York Times pokračuje slovy, že nemožnost, aby život mohl započít v takových podmínkách, natolik vybičovala výzkum, že:

"Někteří vědci formátu Francise Cricka, nejvýznamnějšího teoretika molekulární biologie, klidně předložili hypotézu, že život mohl vzniknout někde jinde a pak oplodnil naši planetu".

Teorii, na jejímž základě život na Zemi byl "oplodněn odněkud jinud", známá jako teorie o panspermii, jsem podrobně rozepsal ve své knize z roku 1990 Jiná Genesis, kde jsem samozřejmě podtrhl, že "nevysvětlitelná katastrofická událost", ke které došlo před 3,9 miliardami let, nebyla ničím jiným než příběhem o Nibiru a nebeské bitvě. Řešení za pomocí "panspermie" není "klidně přijímáno" a není ani nové: bylo publikováno na hliněných tabulkách klínovým písmem již před tisíci lety…

Život na Zemi a život na Nibiru je ten samý, jako DNA na Zemi je stejné jako na Nibiru, vzhledem k tomu, že sémě života se dostalo na Zemi z Nibiru během nebeské bitvy. Úspěšnost podobného sémě života vysvětluje, jak mohl započít život na Zemi v době následující ihned po kataklysmatu.

Vzhledem k tomu, že v okamžiku srážky Nibiru již obsahovala zformované DNA, na této planetě započala evoluce mnohem dříve než na Zemi. Není možné říci, o kolik dřív, ale v pojmech jako 4,5 miliard let i o pouhé 1% dřív by znamenalo náskok o 45 000 000 pozemských let, tedy evoluční období více jak postačující na to, aby astronauti z Nibiru mohli na Zemi potkat Homo erectus.

X X X

Starodávná myšlenka, že život na Zemi započal, když byla naše planeta "oplodněna" planetou Nibiru, byla také podpořena míněním, že tedy existuje sémě života, Numun v sumerštině, Zeru v akkadštině a Zera v hebrejštině. Tato zásadní vědecká myšlenka nejen vysvětluje, jak vznikl život na Zemi, ale naznačuje také, kde se tak stalo.

Je hodno zmínit fakt, že v Genesis (1, 20-25) Bible popisuje evoluci "živých tvorů" (v pátém dni Stvoření), která pokračuje z vod na souš, počínaje "hemžením ve vodách", z obojživelníků k "plazům" (dinosauři), následně k ptákům a na konec ke všem ostatním "živým tvorům podle jejich druhu": skutečná poctivá evoluční teorie, jejíž pořadí je neuvěřitelně shodné s moderními evolučními teoriemi (včetně posledních objevů, podle nichž se ptáci vyvinuli z dinosaurů).

Co se však týče toho, kde započal život, v Bibli nalezneme větu, která předchází životu v moři: třetí den život započal objevením se bylin, které nesly semena na souši. Bylo to po zformování světadílů, které se vynořily - a moří plných vod, kdy Bůh prohlásil (Genesis 1, 11-13):

Ať se země zazelená zelení,

bylinami nesoucími semena

a ovocnými stromy

dávajícími na zemi podle svých druhů

plody se semeny,

a stalo se tak.

Země vydala zeleň,

byliny nesoucí semena

podle svých druhů

a stromy dávající podle svých druhů

plody se semeny,

a Bůh viděl, že je to dobré.

Byl večer a bylo jitro:

třetí den.

Takže zatímco v ostatních verších Bible popisuje evoluci tak, jak ji známe, od prvních mořských živočichů k rybám, od obojživelníků k plazům, od ptáků k savcům, tvrdí také, že předtím než se "veškeré hemžení" začalo hemžit ve vodách, první fáze života na Zemi byla zastoupena bylinami nesoucími semena, z nichž pocházely.

Podobné rozlišování mezi evolucí a začátkem života na Zemi bylo dlouho v rozporu s moderní vědou, až do zveřejnění revoluční studie, v červenci 2009 (Nature č. 460), na jejímž základě "zelený a hustý koberec fotosyntetického života vybuchl po celé Zemi" stovky milionů let předtím, než se život v podobě "buněk hladových po kyslíku" objevil ve vodách. Země, prohlásil vědecký časopis, se "zazelenala" díky "hustému koberci vegetace", jejíž usazeniny ležící na dně oceánů, mohly nasytit mořský život.

Tyto nové revoluční objevy tak jen potvrzují to, co bylo prohlášeno v Bibli o tisíce let dříve.

Bible objasňuje, že tento pokrok byl umožněn díky "semenným" vlastnostem bylin. Slova "sémě", "semena", "nesoucí semena" jsou opakována šestkrát ve dvou citovaných verších, čímž je zaručeno, že čtenáři tak neunikne nejdůležitější věc: život na Zemi započal ze semena DNA.

Přestože nebyl dosud nalezen žádný odpovídající mezopotamský text, ostatní stopy ukazují, že i Sumerové si všimli podobného vývoje v počátcích života ze semen bylin. Nacházíme o tom důkazy ve slovech a v terminologii padesáti božských jmen přisuzovaných Mardukovi, když se stal svrchovaným. Jsou zachována ve své originální sumerské podobě dokonce i v babylonském textu. Za každým z těchto jmen následovala řádka textu, který vysvětloval jeho význam. Sedm následujících jmen-epitetonů tak jen potvrzuje výše uvedené. Uvádíme je tak, jak jsou zaznamenána na tabulce společně s vysvětlením:

Maruukka, skutečně bůh stvořitel Všeho.

Namtillaku, bůh, jenž udržuje život.

Asaru, vykonavatel pěstování,

stvořitel bylin a obilí,

jenž dává vzklíčit rostlinstvu.

Epadun, Pán, jenž zalévá pole…

jenž pokládá řady semen.

Sirsir, jenž navršil horu nad Tiamat…

jehož "hříva" je obilné pole.

Gil, jenž vrší obilí do obrovských kop,

jenž vytváří ječmen a proso,

jenž obstarává semena Země.

Gishnumunab, stvořitel prapůvodního sémě,

sémě všeho lidstva.

Výše uvedené řady přívlastků jsou v souladu s teorií Annunaki o vzniku života na Zemi a jeho evolučních obdobích, podle které nebeský Marduk (alias Nibiru) je: a) "stvořitel prapůvodního sémě", b) "obstarává semena Země", od bylin a rostlinstva, jenž klíčí, c) a vrcholí v obstarání "sémě všeho lidstva". To je myšlenka, která uvažuje, že život pochází ze stejného "sémě", ze stejného DNA, v řetězci, který z "prapůvodního sémě" z Nibiru sahá až k "semeni všeho lidstva".

Tato myšlenka, vědecký závěr Anunnaki, vysvětluje jejich ústřední zájem o "sémě", jakožto esenci života. Když chtěl Enlil, aby lidské pokolení zahynulo při Potopě, bylo to "sémě lidstva", které chtěl zničit. Když Enki vyjevil tajemství Potopy Ziusudrovi, řekl mu: "Bude seslána Potopa, aby zničila sémě lidstva". A také to nebyly páry všech zvířat, které Noe/Utnapishtim dovedl na palubu archy: mimo nějakou tu ovci a nějakého ptáka, bylo na palubu doneseno "sémě živých tvorů" (dodáno Enkim). Jak čteme v Eposu o Gilgameshovi, toto byly instrukce, které Utnapishtim obdržel:

Muži z Shuruppaku, synu Ubar-Tuta,

znič svůj dům a postav loď!

Vzdej se toho, co vlastníš, mysli jen na svůj holý život!

Zanech všechen svůj majetek a spas svou duši!

Na palubu lodi dones sémě všech živých tvorů.

V seznamu padesáti jmen, epitetony Marduka obsahující slovo "sémě" přecházely od "ten kterýž pokládá řady semen" k tomu, "kdož obstarává semena Země", "stvořitel prapůvodního sémě" a "sémě všeho lidstva". Znovu nám vyvstává na mysli výkřik Ea/Enkiho: "Já jsem vůdce Anunnaki, zrozen z oplodněného sémě, prvorozený syn božského Anu!". A musíme připomenout i Enlilův požadavek na následnictví: vzhledem k tomu, že jeho matka, Antu, byla nevlastní sestrou Anu, "sémě" Enlila bylo tedy dvojnásob oplodněno.

Ale z jakého tedy "sémě" pochází člověk?

Otázka našeho genetického původu už není pouze podargumentem přiděleným biblickým studiím, ale přešla z království víry a filozofie na pole ucelené vytříbené vědy, vzhledem k tomu, že poslední výzkumy se soustřeďují na rakovinné buňky, které se zdají být nesmrtelné a na kmenové buňky, jejichž význam je nad slunce jasnější (jsou to embryonální buňky, z nichž se vyvíjejí všechny ostatní buňky v těle).

V biblickém vyprávění pochází lidstvo přímo z linie Adama (a Evy) a z jejich syna Setha, přes rodinu Noéma, která jediná přežila, a z jeho tří ženatých synů. Ale dokonce i Bible přiznává existenci ještě jiného lidského rodu, linie Kaina, která se vyvinula v daleké zemi Nod. Podle sumerských a akkadských zdrojů skutečnost je mnohem ucelenější a dotýká se otázky života, dlouhověkosti a nesmrtelnosti. Zejména však zapojuje polobohy zrozené z manželství bohů s lidskými dcerami.

X X X

Adamovy, vetřelcovy geny

V únoru 2001 dva vědecké týmy ohlásily historický objev: kompletní posloupnost lidského genomu. Hlavní objev spočíval v tom, že náš genom neobsahuje 100.000-140.000 předpokládaných genů (vlákna DNA, která řídí produkci aminokyselin a bílkovin), ale má jich o 30.000 méně, pouze cca dvojnásobek 13.601 genů ovocné mušky a sotva 50% navíc od 19.098 moučného červa. Mimo to, nebyla tu téměř žádná jednotnost v lidských genech: zjistilo se, že jsou srovnatelné téměř s 90% genů šimpanze a se 70% genů krysy. Lidské geny se stejnými funkcemi jsou identické s geny ostatních obratlovců, jakož i bezobratlých, rostlin, hub a dokonce kvasinek. Tento objev nejenže potvrdil existenci jednoho jediného zdroje DNA veškerého života na Zemi, ale umožnil také vědcům, aby sledovali stopy evolučního procesu, který vyvrcholil v Homo sapiens. Bylo tedy možné vidět, jak se ucelenější organizmy geneticky vyvíjely z jednodušších organizmů tak, že v každé fázi přijaly geny jednodušší formy života, aby z ní vytvořily formu složitější.

A bylo to právě při rekonstrukci vertikálního evolučního modelu, který je obsažen v lidském genomu a v ostatních zkoumaných genomech, kdy se vědci ocitli před záhadou. "Zarážejícím objevem" bylo, jak to definoval časopis Science (č. 291), že lidský genom obsahuje 223 genů, které nemají předchůdce v evolučním genomickém rodokmenu. Zjistilo se, že těchto 223 genů zcela chybí v celé škále evoluční fáze obratlovců. Analýza jejich funkce, zveřejněná v časopise Nature (č. 409), prokázala, že předpokládají důležité fyziologické a mozkové funkce charakteristické pro lidskou bytost. Vzhledem k tomu, že rozdíl mezi člověkem a šimpanzem je zhruba pouhých 300 genů, pak těch 223 znamená obrovský rozdíl.

Jak člověk přišel k té hromádce záhadných genů? Vědcům se přítomnost těchto cizích genů podařilo vysvětlit pouze díky jakémusi "předpokládanému horizontálnímu přenosu z bakterií, víceméně nedávném" (v jazyce evoluce), čímž naznačili, že se nejedná o geny získané během evoluce, ale pocházející z nedávné bakteriální infekce.

Na svých webových stránkách jsem uvedl, že přijmeme-li toto vysvětlení o "horizontálním bakteriálním proniknutí", pak tu byla skupina bakterií, která řekla: "Stvořme Adama k obrazu našemu"…

Já zatím dávám přednost sumerské a biblické verzi o Anunnaki/Elohim.

Překlad z italštiny pro Českou exopolitiku: Iva Dobrovská

Zdroj: Exopolitika.cz


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

jún 02, 2011 23:40 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top