Na ostrově Palau, tak jako na Maltě, bylo nalezeno v jedné jeskyni mnoho miniaturních lidských i zvířecích koster (lidé, sloni, tygři). Obdobné nálezy jsou hlášeny ze sousední Sicílie. Objeveny byli lidské kostry neobvykle malého vzrůstu, které podle vědců reprezentují nový lidský druh. Ve zprávě zveřejněné 10. března (Dr. Lee Berger, paleoantropolog z univerzity v Johanesburgu), objevili archeologové miniaturní lebky a kosti 25 jedinců ve dvou jeskyních na Indonézském ostrově v Západních Karolínách. Tito lidé malého vzrůstu zde žili před 1.400 až 3.000 lety.
Pozorování pohybu Slunce po obloze mělo závažný důvod
Palau se nachází více jak 1600 kilometrů od ostrova Flores, kde byly v roce 2003 také objeveno několik lidských koster vysokých 90 centimetrů. Doposud se vědci domnívali, že malí lidé na indonézském ostrově Flores jsou jen vyjímečnou deformací druhu Homo sapiens a nemůže se jednat o samostatný druh. Jejich stáří datovali do období před 13.000 lety. Australští a Indonézští vědci, kteří učinili nový objev na Palau tvrdí, že malí lidé jsou nový lidský druh. Navíc mají objevené lebky a kostry shodné rysy jako tzv. Homo floresiensis. Objev přesto nepřesvědčil vědeckou komunitu. I přes nové hmatatelné důkazy tvrdí, že lidé malého vzrůstu jsou jen genetickou hříčkou přírody. Svůj názor podporují teorií o přizpůsobení lidí na místní podmínky.
Na ostrově Malta bylo nalezeno v jedné jeskyni mnoho miniaturních lidských i zvířecích koster (lidé, sloni, tygři). Obdobné nálezy jsou hlášeny ze sousední Sicílie. V roce 2005 byl vytvořen počítačový mmodel lebky Homo floresiesis, který potvrdil že se nejedná o znetvoření nebo deformaci jedince, ale že lebka může skutečně reprezentovat nový lidský druh.
Hlavní oponenti nového druhu tvrdí, že malí lidé se svým vzrůstem jednoduše přizpůsobili daným podmínkám (nedokonalý potravinový řetězec, klimatické změny atd.). Tímto názorem, aniž si to zřejmě sami uvědomují, nepřímo potvrdili reálnost nového lidského mini-druhu. Jestliže se tito malí lidé museli v poměrně krátkém čase (před 13.000 až 1.400 lety) přizúsobit svému okolí, pak si musíme položit zásadní otázku: Jaká událost mohla být příčinou katastrofálnímu nedostatku potravin a zhoršení životních podmínek tehdejších lidí? Odpověď na tyto otázky máme po celou existenci druhu Homo sapiens doslova před očima, jen si ji nechceme připustit.
Byla to nejenom ve staré Bibli popisovaná, ale i v "megalitických" kamenech vytesaná zpráva o úděsné pohromě která zpustošila celou Zem?
Pozorování pohybu Slunce po obloze zřejmě mělo mnohem závažnější důvod. Připomeňme si nejstarší texty popisující období mohutných záplav a katastrof, během nichž Slunce a hvězdy doslova „tančily“ po obloze. To má pouze jediné vysvětlení. Slunce před dávnými časy změnilo polohu – vycházelo a zapadalo na jiných místech na horizontu, než dříve. Z jakéhosi dosud nerozpoznaného důvodu se tedy musel změnit sklon zemské osy. Změnu nezbytně provázely popisované katastrofické události, které si lidé dlouho zapamatovali a zprávu o úděsném kataklyzmatu předali dalším pokolením.
Lidé se obávali dalších podobných pohrom, které podle své logiky spojovali se změnou dráhy Slunce. Od těch dob celoročně sledovali východ, západ i jeho putování po denní obloze a symbolicky bylo zakotveno mezi mohutnými kameny v Chankillo. Také Inkové zřizovali intihuatana – "kameny, k nimž je přivázáno Slunce", což naznačuje snahu o jakousi "prevenci" děsivým událostem. Po celém světě existují stovky podobných nepřehlédnutelných megalitických staveb (Stonehenge, megality na Maltě, Menorce v Evropě, i na americkém kontinentu.). Všechny tyto stavby patrně jsou důkazem poměrně nedávné celosvětové katastrofy.
Jiří Matějka
Zdroj: WM MAGAZÍN
