PARADIGMA PALEOLITICKÉ KONTINUITY INDOEVROPANŮ V EVROPĚ

V 90. letech 20. století byla formulována teorie paleolitické kontinuity indoevropanů v Evropě, dnes přejmenovaná na paradigma paleolitické kontinuity. Teorie je známá pod zkratkou PCT = Paleolithic Continuity Theory, nověji tedy PCP. Tento směr bádání, který postupně nabývá na síle a významu, je důležitý pro všechny z nás, kteří se snažíme zlomit chybnou představu o stěhování národů ve smyslu příchodu slovansky mluvícího obyvatelstva do střední Evropy a na Balkán v raném středověku. Tato teorie poskytuje vědecká křídla pro naše snažení.

Logo teórie paleolitickej kontinuity a súvisiaca mapa, pozn. red.

ZAPOMEŇME NA EXISTENCI JEDNOTNÉHO JAZYKA SLOVANŮ V ROCE 500 N.L. A JEDNOTNÉHO INDOEVROPSKÉHO JAZYKA V ROCE 4 000 PŘ.N.L.

Zakladatelem a nejznámějším zastáncem teorie paleolitické kontinuity je italský lingvista Mario Alinei, profesor emeritus na univerzitě v Utrechtu, Nizozemí. Mario Alinei skromně sám sebe řadí mezi 5 dalších spoluzakladatelů, jimiž jsou archeologové Homer L. Thomas (USA), Marcel Otte (Belgie), Alexander Hausler (Německo) a lingvisté Gabriele Costa (Itálie), Cicerone Poghirc (Rumunsko). Názvy zemí původu uvádím proto, že nejen zakladatelé, ale i následovníci se rekrutují zejména ze západoevropských zemí, přičemž tato teorie se zásadně dotýká i slovansky mluvící Evropy.

Ke Slovanům a slovanským jazykům se Alinei vyjadřuje takto: "Musím začít vyjasněním jedné z nejabsurdnějších konsekvencí tradiční chronologie, což je rozšíření Slovanů na obrovskou plochu, kterou v současné době obývají. Jediný logický závěr může být ten, že jižní větev slovanských jazyků je nejstarší a z ní se vyvinuly západní a východní větev. Balkánští Slované odjakživa sousedili s italickými lidmi v Dalmácii, Východních Alpách, Pádské nížině. Slované byli přítomni na teritoriu téměř shodném s tím, které obývají dnes, již v době kamenné."

Teorie je obecně založena na postulátu stability jazyků, nejen evropských. Kdy ke změnám v jazyku nedochází průběžně samovolně, ale vždy pod tlakem událostí typu kontakt s jiným jazykem, nové technologie a nový způsob života. Tudíž nelze rychlost s jakou se evropské jazyky vyvíjely v historické době aplikovat na předhistorické doby, kdy ke změnám životního stylu, např. zavedení zemědělství, metalurgie, docházelo jen zřídka, s dlouhými časovými obdobími "nehybnosti" společenského vývoje mezi změnami.

Dalším postulátem této teorie je datování vzniku nových slov přibližně podle období, kdy vyvstala potřeba pojmenovat nové nástroje, či nové instituce. Příkladem budiž to, že evropské jazyky mají společné slovo pro "smrt" odvozené od společného praindoevropského kořene "mer". ("mord" apod.) Nicméně slova pro "pohřeb" se liší - Jazyky slovanské, germánské, latina, řečtina, mají každý svůj výraz pro "pohřeb" odlišný od všech ostatních. To naznačuje, že tyto jazyky byly odděleny již v době, kdy se v Evropě lidé začali pohřbívat, což je záležitost mladšího paleolitu, tj. období před 10 000 až 40 000 lety. Takováto datace oddělení jednotlivých Evropských jazyků od společného základu je řádově jiná, než tvrdí tradiční lingvistika, která konstruuje hypotetický společný jazyk do doby cca 4 000 př.n.l. Není prostor a vůle, abych na tomto místě uváděl všechny argumenty, které znám, nicméně shrnu je do věty ZAPOMEŇME NA EXISTENCI JEDNOTNÉHO JAZYKA SLOVANŮ V ROCE 500 N.L. A JEDNOTNÉHO INDOEVROPSKÉHO JAZYKA V ROCE 4 000 PŘ.N.L. Reálná časová měřítka jsou řádově delší. Jde o to uvést do souladu archeologické poznatky s lingvistickou rekonstrukcí prajazyků, přičemž musíme pohnout s lingvistickou rekonstrukcí - archeologické nálezy jsou tvrdá data, na rozdíl od lingvistické rekonstrukce.

Paradoxně nejsilnější argumenty pro teorii paleolitické kontinuity držíme v rukou my Slované, bohužel však na nich sedíme jako žába na prameni. Jde o jazykovou evidenci na nápisech z předřímské severní Itálie - venetština, rétština, severní pikénština - v menší míře i jinde. Všechny tyto 3 jazyky severní Itálie jsou luštitelné s použitím slovanštiny jako klíče, což je objevem Slovince Mateje Bora v případě venetštiny, jeho pokračovatelů Antona Perdiha, Vinka Vodopivce a dalších v případě Rétštiny a Čecha Antonína Horáka v případě severní pikénštiny, tj. Novilarské stély. Netvrdím že Antonín Horák má racio ve všem co říká, ve všech svých pokusech o luštění starých nápisů, ale tvrdím, že jeho čtení Novilarské stély je úderem hřebíčku na hlavičku, jakkoliv amatérským, s možnými drobnými korekcemi jeho výkladu v budoucnu. Horákovo čtení Novilarské stély se snažím spamovat mezi českými a slovanskými lingvisty bez úspěchu, respektive pokud někdo konstruktivně zareaguje, tak nepopírá "slovanskost" daného textu, ale odmítá jej s poukazem na rozpor s časovými měřítky lingvistické rekonstrukce praindoevropštiny, která, jak naznačuje celý tento text, je ve svých časových měřítcích jednoduše mylná.

Samozřejmě další protiargument, který se nabízí, zní "Kde by se tam tenkrát vzali Slované. V historických záznamech té doby o nich není zmínky." Tady můžeme argumentovat aspektem "historie se píše o pánech, nikoliv o poddaných".

Tento "slovenský efekt", kdy jakoby odnikud se vynoří slovansky mluvící masa lidí, lze vztáhnout na celý Balkán v raném středověku. Balkán byl z většiny slovansky mluvící již v časech antického Říma a Řecka. Podobným způsobem jako Slováci "neexistovali" ve středověkém Maďarsku, "neexistovali" balkánští Slované v době, kdy byl Balkán součástí Římské říše. Viz. např. kniha prof. Curty, odborníka na archeologii Balkánu raného středověku - The Making of The Slavs, Cambridge University Press, 2001. Naše kořeny ve střední Evropě jsou hluboké, a sahají až do doby kamenné, nicméně slovanský jazyk je primárně jazykem "porobeného zemědělného lidu". Existence slovansky mluvících velmožů a vojevodů je sekundarní efekt po smíšení míromilovnějších kultur neolitické Evropy s bojovnými kulturami, přicházejícími povětšinou z východních stepí.

Dušan Polanský

exkluzívne.cez.okno

Odkazy:

www.continuitas.org - stránky paradigmatu paleolitické kontinuity

www.korenine.si - stránky slovinských pokračovatelů Mateje Bora

www.novilarastele.com - stránky věnované Novilarské stéle