Překlad disku z Faistu

Jazyk textu na disku z Faistu je „praslovanský“. Tisíce let starému nápisu mohou porozumět jen „Slované“! Disk z Faistu je kotouč z pálené hlíny pocházející z mínojského paláce ve Faistu na Krétě. Je datován přibližně do střední nebo pozdní mínojské doby bronzové (2. tisíciletí př. n. l.). Má průměr kolem 15 cm a po obou stranách je pokryt do spirály otisknutými znaky. Jeho účel, význam a místo zhotovení, nebyl až dodnes známý. Je to jedinečný archeologický nález. Dnes je vystaven v archeologickém muzeu v Herakliónu na Krétě.

Objev disku

V roce 1900 sir Arthur Evans objevil při vykopávkách nedaleko Hérákleionu mínójské hlavní město Knóssos a dokázal, že Mínojci nebyli jen mýtus. Osm let po Evansově objevu řídil vykopávky v ruinách města Faistos italský archeolog Luigi Pernier. Našel v zemi okrouhlou hliněnou tabulku a to byl okamžik, kdy disk po 3600 letech znovu spatřil světlo světa. Pernier se s nadšením pustil do překladu nápisu, ale brzy uvázl na mrtvém bodě, a neuspěl ani Evans. Známí badatelé i amatéři „četli“ tento text jako modlitbu, smlouvu, náboženský kalendář, obřad zasvěcování dívek, odkaz Atlantidy, poselství mimozemšťanů a dokonce jako soupis lodí mínójské flotily v Egejském moři. V řadě případů byl překlad prezentován s notnou dávkou fantazie.

Palác Faistos

Na řeckém ostrově Kréta se v místech, odkud se naskýtá nádherný výhled na širokou a úrodnou planinu Messara, rozkládá druhý největší a nejdůležitější minojský palác Faistos (někdy též Festos či Phaistos). Není sice zrekonstruovaný tak dokonale, jako známější palác v Knossu, zato oplývá jinými přednostmi.

Faistos sloužící jako zimní sídlo panovníka byl postaven na vrcholku Kastri ve výši 70 metrů nad mořem a býval výraznou dominantou v krajině. Severně od paláce se zvedají svahy hory Psiloreitis, známější spíše pod názvem Ida. Ční do výše 2456 metrů nad mořem a je nejvyšším krétským vrcholem.

Historie Faistu sahá až do roku 1900 př. n. l, kdy na tomto místě byl postaven první palác. Ten zanikl při velkém zemětřesení, které zdevastovalo celý ostrov a zničilo řadu měst. Na základech zničeného paláce záhy vyrostla další stavba, která však roku 1450 př. n. l. zanikla v katastrofě, jež přinesla záhubu celé minojské civilizaci. Ostrov tehdy pohltila obrovská přílivová vlna. Určité pozůstatky prvního paláce jsou však patrné doposud. Objevil je italský archeolog Frederico Halbherr, který v roce 1900 v této lokalitě podnikl první odkrývací práce.

Většina nynějších trosek ovšem patří druhému paláci. Samotný palác byl poměrně rozlehlý a má celou řadu společných prvků s palácem v Knossos, k rekonstrukci této rozsáhlé stavby se nicméně dosud nikdo neodvážil. Severně od hlavního nádvoří leží vchod do královských apartmánů. Patrné jsou rovněž zbytky důmyslné kanalizace v podlaze. Královské komnaty byly vzhledem ke své důležitosti obehnány hradbami. Skládaly se z oddělených komnat krále a královny, patrné jsou pozůstatky bazénu a dokonce i toalet. Za komnatami napravo jsou trosky archivu, kde byl v roce 1903 nalezen zmíněný „Faistský disk“. Jde o destičku z původně nepálené hlíny o průměru 16 cm, pocházející z období 1700 – 1600 př. n. l. Disk je potištěn obrázkovým písmem podobným egyptským hieroglyfům, zobrazeny jsou stylizované lidské postavy a zvířata, předměty a květiny.

Pokusy o rozluštění textu

Četné pokusy o rozluštění dodnes selhávaly, neboť „jazykovědcům“ schází bilingua, totiž dvojjazyčný nápis, z nichž jeden umíme číst a přeložit. Podle anglické Wikipedie se Diskem z Faistu zabývalo 15 jazykovědců (George Hempl, Florence Stawell, Albert Cuny, Benjamin Schwarz, Jean Faucounau, Vladimir Georgiev, Steven R. Fischer, Kjell Aartun, Derk Ohlenroth, Sergei V. Rjabchikov, Adam Martin, Kevin & Keith Massey, Achterberg et al., Torsten Timm, Marco Corsini) a desítka dalších badatelů jiné specializace (Paolo Ballotta, Leon Pomerance, Peter Aleff, Ole Hagen, Harald Haarmann, Bernd Schomburg, Hermann Wenzel, Friedhelm Will, Axel Hausmann, Rosario Vieni, Helčne Whittaker).

Jak už to v případech neschopnosti bývá, objevil se i názor, že disk je falsifikát. Američan Jerome Eisenberg přišel s tvrzením, že předmět je nové falzum. Proto podle něj není divu, že nápis se nepodařilo rozluštit – totiž nemá žádný smysl. Eisenberg tvrdí, že italský archeolog Luigi Pernier disk v roce 1908 neobjevil, ale prostě vytvořil. Důkazy? Prý příliš pravidelné okraje disku a taktéž příliš dokonalé vypálení. Přitom hliněné tabulky na Krétě se v té době vypalovaly jen „neúmyslně“ a nedokonale, při požárech.

Datování disku a rozhodnutí sporu by se mohlo provést pomocí termoluminiscence (což vlastně určí dobu mezi dvěma vypáleními předmětu), řečtí představitelé ovšem údajně odmítli předmět, resp. jeho vzorek, k testu poskytnout.

Jedním z luštitelů byl i český učitel Jiří Vymetal z Hořic v Podkrkonoší, zesnulý v roce 1988, který podle počtu znaků usoudil, že jde o písmo slabičné a své řešení publikoval. Podle něho jsou na disku z Faistu názvy krétských lokalit, které si nechal zaznamenat jakýsi starověký cestovatel např. FA - ES - TOS = Faistos. Taková a podobná řešení se ovšem nedají potvrdit, ani vyvrátit.

V listopadu roku 2000 Steven Roger Fischer, americký doktor filologie ovládající téměř 80 živých i mrtvých jazyků, dospěl k názoru, že dokáže text na záhadném disku přečíst. Text začíná číst na rubové straně od vnějšího okraje spirálovitě k jeho středu. Celý text potom zní: „Slyšte, Kréťané a Řekové. Slyšte moře, slyš země: Helladu čeká bitva s Káry. Slyšte všichni! Slyšte, bohové moře, slyšte všichni, vzhůru na Naxos! Vydejte se s Řeky na cestu, ztrestejte Káry, mé nepřátele, a zachraňte trpící bratry. Chraňte, mě Ídajci, mé srdce svírá úzkost. Vyplujte na moře, všichni, do jednoho! Ano, zbavte mne toho převelikého trápení!“

Doktor Fischer usoudil, že disk nosil posel po ostrově a v každé vesnici z něj předčítal „mobilizační“ vyhlášku. Je skutečně možné, aby ve chvíli značného ohrožení čekal jeden posel na to, až se vyrobí disk s tímto jednoduchým textem, místo toho, aby více poslů vyrazilo „mobilizovat“ ostrov najednou? Nebo byl disk „úřední formou“ mobilizační vyhlášky a bez něj by poslovi nikdo nevěřil? Nemohlo by potom být takových disků více, aby se „mobilizace“ urychlila? Fischerův překlad se zdá být z uvedených důvodů nepřesvědčivý.

Někteří historici tvrdí, že disk nebyl vytvořen na Krétě, ale že pochází odněkud z Malé Asie. Je to jen domněnka, nic víc.

Přesvědčivý překlad

Aby měl jazykovědec alespoň malou šanci rozluštit nějaký pradávný text, musí být splněny především dvě podmínky. V první řadě musejí mít k dispozici dostatečné množství materiálu. Čím více textu, tím více souvislostí mezi znaky dokážou vědci vysledovat. V druhé řadě pak musí mít alespoň základní představu o podobě jazyka, v němž byl text napsán.

WM magazín se již několik let věnuje tématu praslovanství a vzniku prvního písma. Na základě práce Antonína Horáka, O Slovanech úplně jinak, se domníváme, že nápisy na disku z Faistu mohou být praslovanské. Pokud tento fakt přijmeme, pak už nic nebrání text plynule přečíst.

Autor překladu disku z Faistu Ing. Petr Kovář

WM magazín už několik let komunikuje s ing. Petrem Kovářem, svého času blízkým spolupracovníkem pana Horáka. Pan Kovář se od roku 2003 věnuje překladům a nejen textů z disku. Jak sám tvrdí, text na disku dokázal přeložit za 10 dní. Jak je to možné? Jak to, že překlad, jehož bezúspěšnému luštění věnovali jiní odborníci celý život, byl tak jednoduchý? Dnes už můžeme potvrdit, že to možné je!

Označení stran a směr čtení textu

Pro úspěšný překlad obrázkového písma na disku je nutné přijmout fakt, že jde o „praslovanský“ jazyk. Pokud tuto skutečnost nejste ochotni přijmout, nemáte šanci na úspěch. To se stalo všem předchozím luštitelům. Přední lingvisté překládali znaky různými složitými metodami a statistickými výběry, většinou bez úspěchu. Evropští jazykozpytci nebyli ochotni přijmout druhý základní předpoklad potřebný pro úspěšné luštění – podobu jazyka, v němž byl text napsán.

Jazyk textu na disku z Faistu je „praslovanský“. Tisíce let starému nápisu mohou porozumět jen „Slované“.

Originál disku je uložen v archeologickém muzeu v Herakliónu na Krétě. Jeho strany jsou označeny A a B. Strana A, podle všeobecně uznávaného názoru, je v centru označena symbolem květiny – kopretiny, strana B symbolem připomínajícím měch na vodu. Vzhledem k tomu, že text dodnes nebyl přeložen, bylo určení stran pouhou dohodou. Není rozhodující pro to, kterou stranu číst jako první. Domnívám se, že zřetelný symbol kopretiny psychologicky zapůsobil na tehdejší luštitele, a proto ji označili jako stranu A.

znaky kopretina a měch na vodu

O směru čtení znaků na disku se již od počátku vedou spory. První luštitelé preferovali čtení od středu hliněného disku po spirále směrem ven. Později byl tento názor odmítnut, s tím, že text se musí číst z vnější strany po spirále k jeho středu.

Směr čtení

Znaky se správně čtou od středu disku ve směru rozvíjené spirály. Tento princip je přirozený a nejjednodušší. Je ostatně těžké si představit, že někdo začne klást znaky na obvodě a uprostřed disku mu nezbude místo na dokončení textu…

Uvedu jednoduchý příklad. Na okrouhlé pohlednici z roku 2004 je pozdrav z dovolené na horách, psaný do spirály. Text přirozeně začíná uprostřed pohlednice a končí na obvodu. To považuji za přirozené psaní. Proč hledat ve směru psaní textu nějakou složitost? Představte si, že tuhle pohlednici o průměru 15 centimetrů objeví zlínští archeologové za 2000 let. Odborníci začnou přemýšlet, jak se text správně čte, proč je písmo ve středu tučné, a co představuje soustava trojúhelníků nad čarou. Stovky stránek v odborných magazínech bude potištěno komentáři předních lingvistů a historiků, na konferencích vzniknou bouřlivé panelové diskuze. Pak jednoho dne přijde úplně normální strojní inženýr a prohlásí: „Nehádejte se, vždyť je to jednoduché a srozumitelné, text se přirozeně čte od středu po spirále ven, a jazyk písma na pohlednici je slovanský.“

Podobně dnes komentuje nepřehledné diskuze kolem výkladu znaků na disku také Ing. Petr Kovář. Navíc dokáže srozumitelně vyložit jeho obsah.

První přesvědčivý překlad

Čtenáři WM magazínu mají možnost jako první číst PRVNÍ PŘESVĚDČIVÝ PŘEKLAD DISKU Z FAISTU, který zpracoval Ing. Petr Kovář.

Autor překladu diskutuije s Jiřím Matějkou, vydavatelem WM magagzínu

Ing. Petr Kovář, který se věnuje problematice nejstaršího písma již 20 let, byl blízkým spolupracovníkem A. Horáka. V uplynulých letech prováděl dokumentaci starých nápisů na území dnešní Moravy.

Musím zdůraznit, že v případě „disku z Faistu“ není oficiálně vyluštěno ani slovo, proti překladu pana Kováře nestojí žádná alternativa a překlad je přesvědčivý – můžeme se přít o několik málo bodů, o místo s nečitelnými znaky, ale většina textu přesto zůstává jednoznačně čitelná.

Jazyk nápisu starého 3 600 let je nám natolik blízký, že bychom se na základní úrovni, s použitím jednoduchých slůvek, byli zanedlouho schopni s pisatelem domluvit. Po kratším nácviku může disk úspěšně „louskat“ každý „Slovan“.

Princip čtení znaků

Pro úspěšný překlad znaků na disku použil pan Kovář jednoduchou metodu. Pokud přijmeme fakt, že původ písma je praslovanský, je nutné použít slovníky, v nichž jsou zachována nejstarší slova. K práci používal česko-srbochorvatský z roku 1910, ruský a okrajově polský slovník. U jednotlivých znaků postupoval následovně:

1. Určil význam každého znaku
2. Napsal český název toho, co znak představuje
3. Vyhledal praslovanský název znaku
4. Vyjmul první slabiku ze slov
5. Pospojoval slabiky do slov
6. Provedl český překlad praslovanského textu

Příklad: Na disku najděte znak připomínající rybu, zvířecí tlamu a uhelník (loket)

znak č. 33 znak č. 29 znak č. 18

1. Znak představuje rybu / zvířecí rypák / loket
2. Český název znaku je ryba / rypák / loket
3. Praslovanský název znaku RIBA / SURLA / LAKAT
4. RI / SU / LA – vyjmuté první slabiky z praslovanského názvu znaků
5. RISULA – spojením vznikne praslovanské slovo
6. Přeloženo do češtiny to znamená - NAPSALA

Tímto způsobem přeložil pan Kovář všechny znaky na disku. Hlavním předpokladem úspěchu překladu je fakt, že rozumíte praslovanským slovům. Na jižní straně Dolomit se dodnes můžete setkat s původními obyvateli horských samot, kteří starému praslovanskému jazyku rozumí, a umí jím i hovořit. Mnohá slovíčka si jistě pamatujete od svých prarodičů. Pocházím ze Zlína a pamatuji si nářečí, jakým mluvila moje babička. Místy nebylo možné rozlišit, jestli říká p, nebo b, také se, sě, la nebo lo, nebo zda slovo končí o, nebo ou. Praslovanské jazykové kořeny můžeme dodnes vypozorovat u obyvatel některých oblastí Polska, Ruska až po Srbsko a Chorvatsko.

Překlad znaků, strany a směr čtení

Počet unikátních znaků na disku je uveden v přehledné tabulce včetně výkladu významu. Počet znaků na obou stranách disku je 241 + 1 nečitelný, z toho je 45 unikátních znaků. Po dosazení slabik k jednotlivým znakům dostaneme souvislý text, který se čte od středu disku ve směru rozvíjení spirály.

Grafickou podobu znaků a jejich správnost jsem porovnával s oficiálními zdroji dostupnými na internetu. Výsledkem je konstatování, že výklad pana Kováře je ve všech směrech správný. Naopak, některá vyobrazení na oficiálních stránkách jsou příliš idealizovaná a nepřesná. Například znak č. 13 je oficiálně vykládán jako „club“, a také je nepřesně zakreslen. Skutečný význam znaku je vinná réva, která se praslovansky nazývá LOZA (LO). Vinohrad si možná dnes představujete úplně jinak, s dráty pro výhonky nataženými mezi jednotlivými kmínky. V oblasti Středozemí roste vinná réva, vlivem teplejšího klimatu, jinak. Podle česko-srbochorvatského slovníku z roku 1910 je praslovanský název pro vinnou révu loza. Na Moravě můžete najít obec Suchá Loz, která se nachází ve vinařské oblasti. Název obce je odvozen od suchého vinného proutí.

Dalším příkladem je znak č. 18, který je oficiálně vykládán jako bumerang. Skutečný význak je jiný, znak představuje loket, anebo označení pro úhel. Praslovanský název je LAKAT (LA), nebo RAVEN (RA).

Z přeložených významů znaků vyplývá, že první stranou disku pro začátek čtení je strana s vyobrazením měchu. To je v rozporu s oficiálním značením, ale jak jsme si již řekli, pro toto zaběhlé tvrzení neexistuje jediný přijatelný argument.

Správné označení je:
Strana A se znakem měchu na vodu ve středu disku
Strana B se znakem kopretiny ve středu disku

strana A                                             strana B

Podle tabulky se znaky vypadá čtení podle čísel znaků takto:

Strana A: čtení od středu disku ve směru rozvíjení spirály
7,45,25,23,34,29,7,23,35,6,2,7,18,39,30,8,7,36,29,22,24,18,23,7,5,45,7,35,18,7,25,23,34,27 8,7,36,7,36,22,5,45,29,13,8,29,8,7,36,29,1,27,9,2,33,39,32,35,6,1,33,29,18,14,16,35,20,24 24,29,18,1,38,25,27,40,36,26,2,35,40,24,7,25,42,37,22,18,1,37,7,15,33,39,1,37,43,18,23,16 12,20,24,33,27,25,22,37,23,13,2,35,7,45,27,7,40,22,12,2

Na straně A je celkem 119 znaků

Strana B: čtení od středu disku ve směru rozvíjení spirály

38,3,10,1,13,21,13,35,27,27,12,2,38,3,10,35,19,23,1,13,12,2,12,26,31,19,17,18,6,27,18,32,1 4,27,12,2,26,31,12,2,1,28,18,23,10,25,27,2,26,31,12,23,33,21,13,35,27,27,12,2,26,31,12,2,1 28,18,23,10,25,27,2,11,39,38,23,32,12,2,7,40,41,1,35,19,41,12,2,35,26,31,47,18,6,12,2,8,4 4,27,12,7,45,27,33,40,4,12,2,34,29,29,5,45,29,12,40,24,18,1,13,12,2

Na straně B je celkem 123 znaků, z toho 1 nečitelný (znak č. 46)

Překlad strany A:

Přímý překlad praslovanských slov bez dalších úprav zní:

Mě hlídají srážena jsu. Mě udupávají vše úplně. Mě rovnou hovado dělají ze mě. Jako děvku paláce mě líčí. Mě! Poznamenávají tady mě, tu kosí mě. Jak děvku líčí jaké soulože jsou se mnou. Jak děvka já. Kocouři, vášniví kohouti jste všichni. Já napsala, když zatracena skopce pásla. Já poučena za cop abych zapamatovala hlavní tvrz. Jala mě hrůza. Já ležela tam. Zotročení jako skopci, křičí, trestají tam lumpy. (Byla jsem) měkká ke mě. Zakouším plno.

Překlad strany B:

Přímý překlad praslovanských slov bez dalších úprav zní:

Pop prděl až se pokálel jak byl slepičího plný. Popovi se daří, aby ne. Tady já běd plná chci k tobě. Nebrala bych žádného povozu, pěšky kosti plná k tobě chci jít já. Oplatit tu umí - pohřbem. K tobě chci jít. Tady říkalo, že jsi býka kostí plný. K tobě chci jít já. Oplatit tu umí - pohřbem. Milovaný pojď tady, utíkej pro mě. Zastírám, aby ne, strach, abych k tobě a mohla všechny touživé polibky v náručí ti poskytnout. Mě čeká příkoří za zotročení plné. Obětována jsem. Líčím zotročení kam zapadlá já bědná úplně.

Kdo je autorem textu?

To, co následuje, jsou čiré spekulace. Ale nakonec, proč ne? Kdo je autorem textu? Kdo vtiskl znaky do hlíny kotouče, který se našel v domnělém „archivu“ paláce Faistos? Už z hrubého překladu vyplývá, že to byla žena. Emotivní obsah sdělení vypovídá o ponížení, násilí a touze vrátit se ke své lásce. Mladá otrokyně, která sloužila pro potěšení mocných. Jejím údělem bylo uspokojovat „kocoury a vášnivé kohouty“, bez možnosti uniknou. Pod pohrůžkou jí nebylo dovoleno psát a trestali ji za každý pokus neuposlechnout příkazů. Ta dívka si zřetelně uvědomovala hrůzný osud, „až se býk unaví, bude mi odměnou pohřeb“… až se mne vládce nasytí, nechá mne zabít.

Je zřejmé, že autorka textu ovládala písmo a byla společensky vzdělaná. Mohla to být nějaká zajatá „princezna“ ze „slovanského“ kmene. Měl snad ten zvláštní ojedinělý disk někomu doručit emisar, vyslaný pro výkupné? Možná to byl jen „dopis“ napsaný v zoufalství, kdy využila nestřežené chvíle, kdy byla u pána, a ten usnul… nebo byla její zpráva ze zajetí zadržena a nedostala se nikdy ven, a nakonec jí kvůli tomu možná i zabili. Zůstal disk v archivu jako doličný předmět?

O tom všem se dá spekulovat dlouho a jistě se jednou najde někdo, kdo o tom napíše skvělý román.

Možný význam textu v dnešním jazyce

Touha po lásce a důstojném žití se po tisíciletí nezměnily. Dnešní mladé dívky by si s krétskou dívkou se zapletenými copy jistě rozuměly. Prastarý text je možné interpretovat asi takto:

Jiří Matějka

Filmový dokument s autorem překladu disku z Faistu najdete na CD 2010

Článek otištěn v čísle: WM 107-108

Zdroj: WM magazín