Obrázok používateľa CEZ OKNO
Původ člověka IV.

Co bylo tedy předtím?
Předtím byly statisíce let vývoje pračlověka a miliony let vývoje člověka na Atlantidě. Jak přibližně vznikl pračlověk je všeobecně známo, ale o Atlantidě se neví téměř nic. Nejen proto, že byla zatopena, ale především proto, že její civilizace neexistovala na fyzické úrovni, ale vyšších méně hmotných úrovních, takže z jejího období se ani nic zachovat nemohlo. Na fyzickou úroveň se civilizace Atlantidy propadla až ve svém závěrečném stádiu před svým zánikem, kdy její potomci emigrovali do jiných částí světa a splynuli s pračlověkem.

A jak vznikl člověk na Atlantidě?

Tam člověk nevznikl. Původní ráj nebyl vázán na hmotu a nějaké konkrétní místo, člověk byl dítětem teprve se rodícího vesmíru. Otázka je, kdy o něm můžeme mluvit jako o člověku, tehdy totiž žádné lidské tělo ještě neměl. Můžeme mluvit jen o jeho já. Zpočátku si ale nebyl ještě zcela vědom sama sebe jako individuální bytosti a já každého člověka dosud splývalo s jinými já, se kterými tvořil jeden celek. Teprve později si začal uvědomovat že je bytostí oddělenou od celku. Tak se událo stvoření člověka jako duchovní bytosti. I později, když už člověk nebyl jen duch, ale měl i jemnohmotné tělo, nebyl vázán na jednu konkrétní místo ve vesmíru. Ale tak jak jeho duševní tělo houstlo, stávalo se hmotnější stejně jako vesmír, začalo být přitahováno nejbližším vesmírným hmotným tělesem, protože ve vesmíru začala působit gravitace. Jeho tělo se přizpůsobovalo fyzikálním podmínkám těchto světů. Stejně tomu bylo i na Zemi. Tak je to vždy, ve hmotě platí zákon vzájemné přitažlivosti.

V té době se někteří lidé zapletli s padlými dévy a začali poznávat rozdíl mezi dobrým a zlým. Tak začal velký pád lidí do temnot. V Bibli o těchto padlích andělích, kteří na Zem přišli, aby se křížili s lidmi se snahou je ještě více ovládat, je psáno hned v úvodu. Lidskou pozemskou rasu sice nezměnili co do vzhledu, ale předali ji především své geny. To způsobilo postupnou ztrátu schopnosti vědomí Boha, zatemnění ducha, inteligence a citů, tělesnou degeneraci. Dědičný hřích je sice duchovního charakteru, ale má i svůj tělesný rozměr. Výsledkem toho je, že současní pozemšťané mohou používat jen 5% kapacity svého mozku, nad čímž si vaši vědci dodnes lámou hlavu. Od té doby jej tyto bytostmi pronásledují (obecně se jim říká Satan nebo ďábel). To způsobilo, že se ke hmotě připoutali a ona se stala jeho vězením. Zpočátku to bylo jen nepatrné omezení a mohli své inkarnační tělo kdykoliv opustit. Tak to bylo i na Atlantidě. Později, jak se jejich pád prohluboval, i jejich tělo nabývalo stále hmotnější podobu a omezovalo je stále více, až se z něj stalo fyzické tělo, které máme dnes. V něm člověk už zcela ztratil své duchovní vědomí toho, kdo je. Ztratil všechny vzpomínky a navíc nabyl názoru, že je jen tělo. Stal se úplným otrokem svého rozumu, hmoty, času a prostoru a úplně zapomněl kdo je, natož jaký je jeho původ - duchovně na Zemi téměř zdegeneroval. Do té lidé nevěděli, že existuje něco zlého, co je může odvrátit od jejich duchovní podstaty a připoutat ke hmotě.

Jaký byl život na Atlantidě?

Na to nelze jednoduše odpovědět. Záleží kdy. Na Zemi kdysi neexistovala jen její civilizace. Vystřídalo se tu více mimozemských civilizací, které se někdy vzájemně mísily. Mnozí lidé, kteří žijí na Zemi dnes tu žili už v době Atlantidy. Život tehdy však vypadal zcela jinak, se současnou civilizací ho vůbec nelze srovnávat. Byla to také civilizace mnohem vyspělejší, než je ta současná. Nebyla to civilizace založená na rozumu, ale na magii a intuici. Rozum tehdy lidé používali jen málo. A vlastně i řeč, protože se dorozumívali většinou telepaticky. Vaše současná civilizace je od dob starověkého Řecka a zvláště dnes pravý opak - je technokratická, vyvíjející se téměř jednostranně rozumově, intelektuálně a technicky, ale vnitřně chřadne a hroutí se. Až teprve v době kdy se Atlantida propadla na fyzickou úroveň, podobala se prvním starověkým civilizacím, např. v Egyptě nebo Peru. Ale ani potom rozumový přístup nepřevládal, definitivní převahu v životě lidstva získal až mnohem později - v době starověkého Řecka. I kdyby se našly pozůstatky Atlantidy, vědci by je pravděpodobně přisoudili jim. Atlantida byla v té době nejvýznamnější civilizací. Byla také nerozvinutější ale později jí už její říše nestačila a zatoužila po celosvětové vládě až nakonec díky své mocichtivosti podlehla sama sobě, svému rozvratu. Rozpoutala energetické války s jinými a její obyvatelé pak i sami mezi sebou. Ty nakonec ukončili její existenci a vyhladili všechno živé. Zbylí obyvatelé emigrovali do vesmíru nebo do jiných nezatopených částí světa a smísili se s člověkem doby kamenné, který vznikl pozemskou evolucí. Ani Noe neexistoval, ale symbolizuje začátek nové civilizace těch co přežili. Mnoho lidí chápe jako obraz i dlouhověkost patriarchů, ale to je pravda, i když jen názorně. Atlantiďané žili tisíce a později stovky let jeden jediný život. Nejen Země, ale celý vesmír je od Stvoření člověka bojištěm mezi silami světla a temnot, mezi těmi, kdo stojí na straně Boha a těmi, kdo stojí proti Němu.

Kdy člověk zapomněl na svůj původ?

V době, kdy jeho ego zcela zastínilo jeho rozum a rozum se stal jeho vládcem. Pak zapomněl na svůj původ, zapomněl, že je Božím Synem, ztratil schopnost přímé komunikace s Bohem a začal sama sebe vnímat jako bytost oddělenou od Boha. To se stalo definitivně téměř před 3 000 lety. Přímou komunikaci pak nahradila náboženství, která se stala institucemi, často velmi zkostnatělými. Ale také vědmy a jasnovidci, tedy prostředníci, kterými byli předtím všichni lidé. Do té doby bylo jejich vědomí spojené s Bohem, jinými slovy vědomí a podvědomí u nich dosud splývalo v jedno.

Co je stáří duše, prý jsou staré duše moudřejší...

Duch samozřejmě nestárne, to je relativní pojem a v duchovním světě čas neexistuje. Určitou jednotkou může být počet lidských životů, i když ty mohou být také různě dlouhé. To ale rozhodně není známkou moudrosti a duchovní vyspělosti, naopak. Pokud člověk ke svému vývoji potřeboval stovky tisíc životů, je to znak jeho stagnace a pomalého vývoje. Ti "nejstarší" mají za sebou až 1 100 tisíc lidských životů na Zemi a jiných planetách, průměrný člověk asi 400 tisíc. Každá člověk se však, ještě než se z něj vyvine lidský duch, rozvíjí na nižších úrovních flóry a fauny, což je nejméně osm milionů životů. Jak vidíš, drtivá většina lidí vůbec nejsou svým původem ani pozemšťany, ale přišli na Zemi postupně z jiných světů.

- pokračovanie -

Zdroj: Onen-svet.tode.cz


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.

jún 05, 2011 23:57 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top