Obrázok používateľa CEZ OKNO
Editoriál: CHLADNÍ BOHOVIA

Pokračujeme v téme Anunnaki, ktorá nie je pre čitateľov nášho portálu síce žiadnou novinkou, no tento “román” poskytuje pohľad, ktorý umožňuje rýchle pochopenie súvislostí a nesie mimoriadne silný transformačný potenciál, prajeme podnetné čítanie
Za redakciu
Sokol

* * * *

Hugelitod klidně stál a Doriah dělal nějaké úpravy. “Jak jsi na to přišel?”
“Nebylo to moc těžké,” řekl Doriah. “Chtělo to jen trochu experimentovat. Aparát, jako je tento, o to vlastně žádá.”
“Možná tebe. Na mě křičí - běž pryč.”
Doriah se zasmál, ale pozornost měl soustředěnou na panel páček, jenž byl zabudován do základny brány. Ti dva muži přišli brzy, aby mohli diskutovat o svých plánech a oba se shodli na tom, že Hugelitod by měl přejít k Chladným Bohům.
“Způsob, jakým to pracuje,” vysvětloval Doriah, “je ten, že je zde celé spektrum zvuků a ty ucítíš, jak se ti zapichují do kůže, když se tě dotkne jistá frekvence zvuku. Bude to trvat jen pár sekund a pak ztratíš vědomí, což je důvod, proč potřebuji, aby sis lehnul.”
Doriah máchnul rukama na zem a Hugelitod následoval jeho pokynu a lehl si na záda.
“Začínám z toho být opravdu nervózní,” řekl Hugelitod. “Pamatuj, slíbil jsi mi, že neuděláš nic, dokud neřeknu, že jsem připraven.”
Doriah přikývl. “Samozřejmě. Ještě ti chci něco říci, tak pozorně poslouchej.”
“Poté, co ztratíš vědomí, probudíš se v místnosti, která bude velmi odlišná od této. Bude velmi jasná a ty budeš v novém těle...”
“Co tím myslíš, v novém těle?”
“Tvé vědomí bude teleportováno do jiné dimenze a až tam budeš, budeš potřebovat tělo. Tvoji hostitelé, Chladní Bohové, ti poskytnou tělo. Mají je tam připravená a čekají, až do nich vstoupí lidé...”
“Jaký typ těla to je?”

“Jsou to syntetická těla. Jsou podobná našim, ale mají podstatné rozdíly. Jeden z nich je, že jsou mnohem silnější. Stejně tak myšlenkový proces - a ve skutečnosti všechny smysly - se zdají být... mocnější.”
“Myslíš tím, že v tomto novém těle budu chytřejší a silnější?”
“Ano, to je jedno z jejich lákadel, tak si na to dej pozor. Tato těla také mají schopnost spolu komunikovat prostřednictvím telepatie, takže tvé myšlenky budou čteny druhými a ty budeš schopen číst jejich. Alespoň já jsem toho byl schopen... částečně.”
“Jak bych tedy mohl být sabotérem, když jsou schopni číst v mé mysli?”
“Když budeš v jejich světě, dělej, co po tobě budou žádat. Jinak se na tebe budou dívat jako na nepřítele. Jakékoliv spiknutí bude provedeno zde a jen zde. Rozumíš?”
Hugelitod přikývl. “Když mě zabijí, co se stane s tímto tělem?”
“To nevím, ale nemyslím, že bys měl možnost to zjistit. Musíš to s nimi hrát. Žádný odpor.
Žádné vzpurné myšlenky. A žádné lži. Cítí lež dříve, než ji dokážeš skrýt, takže potřebuješ být průzračný.”
“Co když se mě zeptají, jaké jsou mé plány? Budu muset lhát.”
“Přesně z toho důvodu nemáme žádné plány.”
“Byl jsem nervózní už než jsme začali s touto... debatou. A teď už jsem naprosto vyděšený.”
“Jestli nechceš jít...”
“Dej mi chvilku,” řekl Hugelitod. “Jak se dostanu zpátky?”
“Pošlou tě zpátky, až s tebou budou hotovi a ty znovu vstoupíš do svého těla stejným způsobem, jakým jsi ho opustil. Pamatuj, oni chtějí, abys byl jejich. Pravděpodobně tě již očekávají, tak tu roli sehraj. Hraj někoho, kdo chce rozšířit moc Církve. Kdo by chtěl vést Církev. Ukaž jim tento svůj aspekt.”
“Ale právě jsi řekl, že nemám lhát. A já tyto věci necítím.”
“Ano, ale můžeš jim říci, že jsi Karnomenův asistent a že máš na zádech Královskou Hvězdu.
Pak sleduj, kam se bude konverzace ubírat.”
“S kým budu mluvit?”

“Nikdy jsem se nesetkal s jejich vůdcem, ale i ti, kteří tě budou vyslýchat, jsou briliantová stvoření, tak buď opatrný. Postupuj pomalu. Důvěřuj svým smyslům. Zkus jim naslouchat a co nejméně mluv.”
Doriah se podíval na kontrolní panel. “Zvládneš to. Jsi připraven?”
“Uděláme to radši hned, nebo nebudeš schopný mi zabránit, abych odsud odešel.”
Hugelitod sotva stihl dokončit větu, když Doriah otočil vypínačem a brána se aktivovala. Doriah ustoupil dozadu a sledoval v úžasu, jak se brána rozsvítila a komnatu zaplnil nízkofrekvenční zvuk. Zvuk se na stupnici rychle posunoval, jak zjišťoval správnou frekvenci pro Hugelitoda. Pak ji našel a vytrval v ní. Doriah sledoval, jak se Hugelitodovi oči zavřely a jeho tělo se uvolnilo do prázdnoty.
Modlil se za bezpečnou cestu. Věděl, že Hugelitod se stal nástrojem brány a že nyní se potlačené noty lidství můžou ozvat v nové dimenzi. V dimenzi, do které se jednou podíval, a už o to nikdy znovu nestál.

* * * *

Hugelitod slyšel cvaknutí, jak Doriah aktivoval bránu a potom slyšel zvuk pohybující se nahoru a dolů po stupnici. Cítil, jak jeho tělo je jako nástroj, na který ten stroj hraje. Byl to nepopsatelně podivný pocit. Potom se mu zdálo, že každý atom jeho těla rezonuje s tímto zvukem a srovnává se s ním do složitého, soudržného geometrického vzorce. Viděl geometrii krystalizující do nekonečného vzoru, který se rozpínal po celém vesmíru a dotýkal se všeho hmotného. Pak to ucítil.
Náhle měl pocit akcelerace a cítil, že je vytahován ven z těla a ta jeho část, která zůstala vědomá, viděla bariéru podobnou velké klenbě, která se táhne mezi světy. Ta frekvence zvuku spěchala před ním a vstoupila do klenby. On ji následoval, jako poslušné dítě následuje svou matku.

Sledoval, jak letí skrz jiný vesmír a přiblížil se k další bariéře, skrze kterou se zvuk opět prodral jako vrták a on ho následoval.
Neměl pocit zpomalení, ani dosažení cílového místa, když si zapamatoval blikání. Jeho oči se otevřely do bílého nepopsatelného místa a on si uvědomil, že leží uvnitř bílé schránky připomínající rakev. Na pozadí slyšel hlas. Představoval si, že sní. Že je na letišti a slyší informace týkající se příletu. Na chvíli ztratil vědomí.
Pak znovu otevřel oči a díval se skrz skleněné okno, které bylo jen pár centimetrů nad ním.
Zkoušel pohnout končetinami, ale byly spoutané. Objekt, který vypadal jako vznášející se oko, se nad ním objevil jako nemrkající svědek. Najednou měl silný pocit, že je novým přírůstkem v ohromném muzeu. Cítil, že to oko je správce, který vítá objekt vysoké hodnoty do své sbírky.
Zvuk uvolňujícího se vzduchu ho probral k většímu vědomí a on si povšiml podivného pachu, který mu připomínal máslo nebo petrolej. Okamžitě se cítil silnější a bdělejší. Vršek jeho transportní komory se otevřel a úvazy, které držely jeho končetiny, se odsunuly. Hugelitod se posadil a zakoušel své nové tělo.
Byla to barva, která způsobila jeho první povzdech. Byl jakýmsi zvířetem s olivově zelenou kůží.
Nedokázal postihnout podstatu svého těla, ale bylo více zvířecí než lidské. To věděl. Měl šest prstů a jeho palec byl skoro stejně dlouhý jako ostatní prsty. Ruce byly mocné, ale kratší než lidské. Zdálo se, že jsou velmi pružné a k jeho překvapení měly dobrou koordinaci. Další vzdech přišel, když pochopil, že má ocas. Sice malý, nicméně ocas.

* * * *

Savliel byl Ředitelem Syntheticy, laboratoře, která dohlížela na všechny nově příchozí. Četnost nově příchozích do jeho světa byla velmi řídká, nehledě na to, že jeho rasa - Anunnakiové, provozovala přes tři sta bran na různých planetách po celém vesmíru.
Savliel byl jeden ze tří zaměstnanců v Projektu Synthetica. Měli dva základní cíle: První, očekávat nově Příchozí a ujistit se, že jejich syntetická těla jsou kompatibilní s jejich vědomím.
Druhá, vracet Příchozí na přesně stejné místo, ze kterého přišli.
Přicházel již večer a Savliel vykonával nějaké rutinní kontroly, když na sítnici jeho oka začalo blikat varovné modré světlo. On a jeho další kolegové, Ředitelé Syntheticy, v sobě měli zabudované výstražné systémy, takže byli upozorněni na prvotní stav nového Příchozího.
Nehledě na obrovskou velikost Syntheticy, měla pouze tři Ředitele. Bylo to částečně díky raritě nových Příchozích a částečně to byl výsledek dokonalé technické automatizace po celé Synthetice.
“Aktivace systému na Zemi Tři,” hovořil Savliel do automaticého nahrávacího systému. “Prvotní snímání ukazuje, že to je nový Kandidát. Výpočet hodnocení vykazuje shodu.” Savliel posunoval jezdce na kontrolním panelu a sledoval holografický obraz lidského těla přetištěného do syntetického. Jak hýbal posuvníkem, lidské tělo zmizelo do syntetického. “Uzamknul jsem ho.”
Velká monitorovací obrazovka se zhmotnila a Savliel vzdáleně pozoroval, jak se automatická stěna otevřela a vysunula obdélníkovou ohradu, jež byla osm stop dlouhá, na připravený podstavec. Podstavec se potom posunul do středu místnosti a snížil se do výšky asi třech stop.
Savliel se lhostejně podíval na monitor. “Zobraz LVS.” Na obrazovce plynula řada různých technických informací, jež byly uspořádány do barevných diagramů. “Zobraz harmonické převody.” Okamžitě se pro porovnání objevily dvě barevná spektra a malé kroužky v nich ukazovaly jemné nesrovnalosti ve spektrálních datech, které se Savlielovi zdály zajímavé.
Na novém monitoru se objevil tří-dimenzionální obraz Hugelitodova fyzického těla, jež si Savliel objednal.

Otevřel uzavřenou skleněnou schránku a otočil knoflíkem, jež vydal zřetelný cvakavý zvuk. “Kandidátovy ukazatele vykazují přítomnost. Vyvolán eskalační protokol.”
“Aktivace Média teď,” řekl Savliel a vzdáleně vedl objekt oválného tvaru, aby se vznášel přesně nad bíle zbarvené ohrazení. “Médium a Kandidát jsou v módu spojování... sjednocení dokončeno. Zobraz Kandidáta.”
Monitor přepnul na obraz, shlížející dolů na olivově zelenou tvář syntetického Anunnaka.
Rituální tetování syntetického - čtyři protínající se trojúhelníky - bylo zaneseno na prsou a vytvářelo v jejich středu tvar diamantu. Savliel sledoval, jak se jeho oči s mrkáním otvírají. “Zvětšit.” Kamera zabrala zvětšený obraz očí, které se rozhlížely kolem.
Savlielovu pozornost strhl od obrazovky tichý obřadný tón a blikající oranžové světlo. Otočil knoflíkem. “Je připraven na inspekci.”
“Místnost?” zeptal se hluboký hlas.
“Je v jedna-devět-pět-jedna.”
“Synchronizace času?”
“Během dvou minut.”
“Anomálie?”
“Žádné... kromě těch nasnímaných, jež jsem poslal.”
“Běžte napřed a pusťte ho. Budeme dole během pěti minut.”
Savliel zmáčknul knoflík na svém kontrolním panelu. “Kandidát uvolněn.”
Savliel se otočil zpět, podíval se na bližší obraz Kandidáta a ještě si ho zvětšil. Tetování syntetických mu vždycky připomínalo bezhlavé tělo. Byl to vhodný symbol opovržení jeho rasy.
Sledoval, jak se Kandidát posadil a začal si prohlížet své podivné nové tělo. Savliel uvažoval, jaký to musí být podivný pocit, probudit se v lidském těle. Radši zemřu dříve, ujišťoval se.

* * * *

Hugelitod vylezl ven z dopravní kabiny a začal zkoumat kruhové stěny místnosti, vysoký strop a všude-přítomné zlato, které podtrhávalo každou linii místnosti. Podlaha sestávala z propojených trojúhelníků, které se vysypávaly do nesouladu z jediného zlatého rovnostranného trojúhelníku.
Zdálo se to jako dokonalé vyobrazení řádu přecházejícího do chaosu - nebo obráceně. To záviselo na úhlu pohledu.
Fyzicky a emočně se cítil výborně - pevný a posílený. Ve skutečnosti se nikdy necítil lépe. Ale za touto eufórií věděl, že je outsiderem v cizím světě, který ho může rozdrtit za jedinou chybu.
Vznášející se oko ustoupilo kamsi do neviditelna. Když se rozhlížel po místnosti, intenzivně si uvědomil, že tu nejsou žádné dveře.
“Hal...ó?” řekl Hugelitod a pokoušel se promluvit. “Je... tu... někdo?”
Položil své podivné ruce na stěny a dotýkal se té substance, která mu připomínala alabastr.
Pocit byl neuvěřitelně jemný. Ačkoliv povrch vypadal hladce, téměř jako sklo, když se ho dotkl, mohl cítit jeho vzor a jemné vrásky. Když se podíval blíže, dokonce tyto vrásky mohl vidět, jak se vlní ve vzoru, který se opakoval stále dál a dál. Věděl, že jeho lidské smysly by viděly jen alabastr a cítily by jeho hladkost a nic jiného. Začal chápat pokušení, o kterém Doriah mluvil.
Stěny částečně odrážely obraz jeho nového těla a on zíral na ten tupý odraz. Uvažoval, co je za stvoření. Jeho mysl byla naprosto ponořena v tomto odraze, když uslyšel zvuk kroků. Otočil se a uviděl mocně vypadající stvoření. Předpokládal, že vypadá stejně jako on sám. Měl výrazné čelisti a velké oči, které se otáčely jako u ještěra. Jeho fyzická velikost byla dobrých sedm stop s konstitucí, která Hugelitodovi připomínala gladiátora.
“Já jsem Gulhab,” řeklo stvoření. “Můžeš mě brát jako svého hostitele. Vítej v našem světě.”
Hugelitod s rozvahou otevřel svá ústa. “Já... jsem... Hugelitod... já...”
“Může trvat několik minut, než si osvojíš komunikační schopnosti,” řekl Gulhab, “ale brzy se ti vrátí, to tě ubezpečuji.”

Gulhab chodil kolem Hugelitoda a s arogantním postojem ho hodnotil. “Jsi spolupracovník Karnomena?”
Hugelitod přikývl a pokusil se promluvit. “Já... jsem... jeho asistent.”
“Takže jsi Vysoký Zasvěcenec?”
“Ano.”
“A proč tě Karnomen posílá?”
Hugelitod mohl ve své mysli formovat slova s velkou lehkostí, ale ústa se těžko ovládala, protože jeho jazyk a hlasivky nebyly synchronizovány. “Přišel... jsem... z... vlastní... vůle.”
Gulhabovi oči se na chvíli otočily vzhůru ke stropu. “A za jakým účelem jsi přišel?”
“Abych zakusil... váš svět.”
“Nezajímají nás průzkumníci. Budeš okamžitě vrácen zpět.”
Gulhab rukou pokynul na skrytou kameru a ve stěně se objevily dveře, za kterými byla vidět chodba. Další stvoření, dokonce ještě větší než Gulhab, vstoupilo do místnosti a postavilo se vedle dveří.
“Počkejte,” řekl Hugelitod. “Nepřišel... jsem... jen zkoumat. Hledám... vaši radu.”
“V jaké souvislosti?” zeptal se Gulhab a otočil se na Hugelitoda, aby ho posoudil.
“Dohrmanovo proroctví.”
Gulhab přišel k Hugelitodovi a pozorně se na něj podíval. Hugelitod s vědomým úsilím držel svůj postoj, nehledě na pocit zastrašení Gulhabovou větší přítomností.
“Znáš Orákulum?” zeptal se Gulhab.
“Ano.”
“Máš k němu přístup?”
“Ano.”
“Mluvil jsi s ním?”
“Ano.”

“Tak jaká otázka zůstává nezodpovězena, že ji nemůže zodpovědět samo Orákulum?”
“Jaká je... role... vaší rasy v lidských záležitostech?”
Gulhab se podíval vzhůru a potom nasměroval pohled na Hugelitoda. “Řekl ti o nás Karnomen?”
“Ne.”
“A ty jsi náhodou zakopl o naši bránu a přišel jsi na to, jak se s ní pracuje?”
“Pomohl mi jiný kněz.”
“Doriah?”
“Ano.”
“Chápu,” odmlčel se Gulhab.
“Řekni mi, Hugelitode, co tě tak moc zajímá na Dohrmanově Proroctví, že riskuješ svůj život, aby ses to dověděl?”
“Řekl jsem vám to... chci znát vaši roli v něm.”
“Jsme hotovi. Jsi pouze svéhlavý asistent, který cestoval velmi velkou vzdálenost, aby mrhal naším časem.” Gulhab se znovu podíval vzhůru. “Savlieli, prosím vrať Hugelitoda do Rasaformy.”
“Omlouvám se, ale tvoje cesta neměla význam,” řekl Gulhab a díval se přímo do Hugelitodových očí. Pak šel ke dveřím a pokynul strážci.
V Hugelitodovi povstal podivný pocit úzkosti, který ho ovládl. “Mám Královskou Hvězdu,” řekl.

* * * *

Zdroj: ›› James Mahu: DOHRMANOVO PROROCTVO; Kapitola 60 – Chladní Bohové

›› www.wingmakers.cz

›› www.tvorcoviakridel.sk

Ďakujeme za zaslatie tejto ukážky


Súvisiace:

Editoriál: TRHLINA V MÚRE
https://www.cez-okno.net/clanok/editorial-trhlina-v-mure

Editoriál: AKO TO FUNGUJE?
https://www.cez-okno.net/clanok/editorial-ako-to-funguje

Editoriál: JEDNO alebo OBE KRÍDLA?
https://www.cez-okno.net/clanok/editorial-jedno-alebo-obe-kridla

Tvorcovia Krídel
https://www.cez-okno.net/sekcia/tvorcovia-kridel


júl 23, 2019 01:33 dopoludnia
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top