Obrázok používateľa CEZ OKNO
Setkání pilotů s UFO v SSSR (materiál z odhalených spisů ruské protivzdušné obrany)

Rozpoutání Gorbačovových reforem, po kterých následoval rozpad Sovětského svazu a bouřlivý začátek nových demokratických zřízení v 90tých letech, vyprodukovalo také skutečnou záplavu ufologických informací. Jedním z oficiálních milníků sovětsko-ruské ufologie bylo sdělení generál-plukovníka letectva Igora Maltseva, velitele protivzdušné obrany hlavního štábu, které se týkalo incidentu leteckého pronásledování objektu, který se objevil na radaru v oblasti Pereslavl-Zalesskij jižně od Moskvy v noci 21. 3. 1990. Jeho sdělení bylo publikováno v článku „UFO na radarech protivzdušné obrany“ v novinách „Rabočaja Tribuna“ (dříve Socialistický průmysl) dne 19. 4. stejného roku. Podle článku velitel útvaru nashromáždil „více než 100 pozorování“, která předal gen. Maltsevovi.

„Nejsem specialista na UFO, a proto mohu pouze opravovat údaje a vyjádřit vlastní domněnku,“ uvádí generál Maltsev. „Podle důkazů očitých svědků pozorované UFO bylo o průměru 100 – 200 metrů. Po stranách byla umístěna dvě pulsující světla. Když objekt letěl horizontálně jako letadlo, světla byla paralelně v horizontální poloze.“ Generál pokračoval v popisu dalších podrobností o chování objektu: „Navíc objekt rotoval kolem své osy, předváděl let do „S“ a to jak na horizontální, tak vertikální úrovni. Dále, UFO se vznášelo nad zemí a pak letělo 2x až 3x vyšší rychlostí než naše bojové stíhačky. Objekt letěl ve výšce, která se pohybovala kolem 1000 až 7000 metrů. Pohyb UFO nedoprovázel žádný zvuk a objekt vynikal svými udivujícími manévry. Zdálo se, že UFO zcela postrádalo setrvačnost. Jinými slovy, nějak se umělo vypořádat s gravitací. V současné době mohou pozemské stroje jen sotva dosáhnout takových schopností.“

TU-142

Major Petrenko si vzpomíná na jeden konkrétní incident: „Tenkrát v roce 1978 nebo 79 na aerodromu Leninogorsk v Murmansku hlásila posádka na svém rutinním letu v TU-142 asi 2-3 minuty po startu nouzové přistání. Vypustili palivo, kterého bylo kolem 100 tun a letadlo dosedlo. Důvody nesplnění služby se vyšetřovaly. Zjistilo se, že si posádka všimla, že nefunguje palubní deska a rozhodla se přistát. Všichni z posádky oznámili, že když přistávali, zahlédli nad horami podivný objekt. Měl asi 30 metrů v průměru, vypadal jako čočka a měl ve středu něco jako okénka a podél okrajů na spodku nějaký druh trysky. Objekt chvíli visel nad horami a náhle se odlepil a zmizel z dohledu. Co to je? Posádka letadla byli průzkumní piloti, znali všechny druhy letadel na světě, ale nebyli schopní objekt identifikovat, jako nic pozemského.“ Ještě jiní důstojníci v penzi, jako plukovník Stanislav Poddubný a legendární pilot a navigátor Arctic Air Force Valentin Akkuratov také hlásili pozorování v roce 1950 a 1956, která jsou zahrnuta v Avinského dokumentárním filmu: UFO: Přísně tajné. Doufám, že se jeho shlédnutí dočkají i američtí diváci.

Článek v Rabočaja Tribuna

Bylo to neobvykle pozitivní oficiální vyjádření o UFO od vysokého činitele, ačkoli tento nový styl vojenské otevřenosti se opakoval o dva měsíce později v Belgii díky generálu Wilfriedu De Brouwerovi o vlně UFO. Včetně článku v Rabočaja Tribuna, kde existují vyjádření pplk. A. A. Semenčenka: „byl jsem jeden z pilotů MIG, který obdržel rozkaz pokračovat v pohotovostním cvičení, to bylo ve 21:38 hod. Mým úkolem bylo zachytit a identifikovat cíl ve výšce 2000 metrů. S cílem jsem měl vizuální kontakt, kterým byla dvě blikající bílá světla ve 22:05 hodin. Sledoval jsem kurz 220° a objekt byl stále vepředu a napravo pod úhlem 10°... s povolením velitelského stanoviště jsem sledoval dvě světlo vyzařující UFO, pak jsem se ujistil, že zbraně byly vypnuty. Cíl nijak neodpovídal na identifikaci „přítel, nepřítel“. Tento cíl mohly pozorovat na obrazovce tři nebo čtyři další pravidelné letecké linky.“

Semenčenko neviděl objekt moc dobře, protože byla noc. Řekl: „Přiblížil jsem se k objektu asi na 500-600 metrů. Přeletěl jsem nad ním ve snaze zjistit jeho charakteristiky. Pozoroval jsem dvě jasně blikající světla. Siluetu objektů jsem viděl jen zhruba proti pozadí osvětleného města. Bylo těžké určit jeho povahu a úmysly kvůli omezené světelnosti.“ Tyto výroky široce komentovala sovětská média, byly uváděny i v zahraničním tisku. Rabočaja Tribuna tyto výroky uvítala jako: „Poprvé, kdy armáda tak otevřeně a působivě svědčí ve prospěch létajících talířů“. Vysoce uznávaný a vlivný týdeník Moskva News také publikoval tento případ pod sugestivním titulem „UFO a protivzdušná obrana křižují oblohu – Proč se navzájem neviděli?“ Kromě prohlášení pplk. Semenčenka, publikovala Moskva News také i jiné svědky jako seržanta Fedoroviče a kapitány Birina, Filatova a Lapina. O šest měsíců později, 8. 10. 1990, byl vyslán další pilot Migu-29, S. Proškin, aby pronásledoval a zachytil nějaký „vzdušný cíl“, co se objevil na radaru.

Generál Treťjak

Treťjak říká, že „přesvědčivé vysvětlení pro UFO, která byla pozorována, nebyla dosud nalezena. Důvod k tomu je, jak to chápu já, zcela jednoduchý: naše současné znalosti hmotného světa kolem nás jsou v rámci konvenčního pojetí. V každém případě si myslím, že je předčasné hovořit o nějakých meziplanetárních lodích narušujících vzdušný prostor naší země a tudíž porušujících naší suverenitu, za což by měla přebírat zodpovědnost protivzdušná obrana (AAD) mezi dalšími ozbrojenými službami.“ Generál Treťjak připustil, že „naši letci, zvláště ti, co drží hlídku v noci, spíše vidí často něco neobvyklého na obloze. Avšak to všechno neznamená, že je to nějaké vzdušné plavidlo. Radary AAD dostávají mnoho signálů od všech objektů, které zachytí nebo vyzařují radiové vlny uvnitř nějakého okruhu. Naším úkolem je přefiltrovat a identifikovat ty, které mohou být považovány za to, čemu my říkáme „vzdušný cíl“, tedy to mohou být letadla, helikoptéry, rakety, balóny a jiná vzdušná plavidla existujících typů.“

Generál Tarasov se vyjádřil k incidentům s UFO, které proběhly v tisku, následovně: „Mohu mluvit jen za protivzdušnou obranu. O takové informace máme zájem. Zaznamenali jsme fakta o pozorováních UFO a dokonce případy, kdy jsme vyslali letadla k jejich pronásledování.“ Mohou se nám vybavit případy z nedávna o pilotech Semenčenkovi a Proškinovi. Když byl generál Tarasov dotázán, zda to byly případy agrese, odpověděl: „Případy agrese vůči pilotům protivzdušné obrany mi nejsou známy. Ačkoli... ve zprávě jednoho pilota jsou zajímavé nuance. Ale nemám oprávnění tyto informace prozrazovat, protože byly vyhodnoceny jako tajné. Doporučujeme těmto pilotům řídit se v takových případech mírumilovným způsobem při jejich interakcích s UFO...“ Tarasov se zdá být v těchto věcech otevřenější než Treťjak a připouští, že jev UFO byl vskutku nevysvětlený: „Ano skutečnost o UFO je nadevší pochybnost, ale fyzická podstata tohoto jevu je nám stále neznámá. Nutné je shromáždit mnoho faktů pro další analýzy.“

Generál Popovič

Kvůli dřívějšímu převažujícímu utajování SSSR, v rámci odhalování UFO (spolu s přiznáním se k dalším věcem od nukleárních nehod přes vesmírný program až po psychotroniku), dnes přicházejí zprávy o UFO z mnoha zdrojů. Pilot-kosmonaut a penzionovaný generál leteckých sil Pavel R. Popovič, dvojnásobný hrdina Sovětského svazu a prezident vládou sponzorovaného Sojuz UFO Centra v Moskvě, obdržel v září v roce 1991 balík odtajněných dokumentů UFO od KGB, o které předtím žádal. V dopise konsmonautu Popovičovi zástupce výboru N. A. Šam napsal: „Výbor KGB se nezabýval systematickým sběrem a analýzami informací o anomálních pozorováních (tak zvaných UFO). Zároveň KGB dostává od různých organizací nebo občanů informace o případech pozorování takových událostí. Přeposílám vám kopie vhodných materiálů.“ Přiloženo bylo 124 stránek odtajněných materiálů vojenských zpráv očitých svědků (mnoho ručně psaných zpráv pilotů), přepisů radiokomunikací mezi piloty a řídící věží, výpovědí, nákresů pozorovaných objektů atd. Sbírka se týkala let 1985-1989. I když šlo jen o málo případů nato, jak je neslavně známá KGB veliká, i tak se „plácla přes kapsu“. Ať je to jak chce, výňatky z těchto dokumentů, včetně přepisů radiokomunikací mezi piloty a řídící věží v Soči a třemi letadly z 26. 7. 1989 byly publikovány v roce 1993 v prémiovém čísle vynikajícího ilustrovaného čtvrtletního časopisu o ufologii a paranormálních jevech AURA-Z, který se vydává v Moskvě rusky, anglicky a v několika dalších jazycích.

Antonio Huneeus

Open Minds Magazine, 20. 8. 2010

Preklad: Karel Rašín

Zdroj: Exopolitika.cz

september 25, 2010 20:48 popoludní
  • krát komentár

1 krát komentár

  1. Obrázok používateľa Kolaloka
    Kolalokaseptember 26, 2010 18:34 popoludní

    Komentár: 

    Reuters vybehla so zaujimavou spravou

    http://www.reuters.com/article/idUS166901+15-Sep-2010+PRN20100915

    pisalo sa o tom uz niekedy v marci

    UFO VYŘAZUJE Z PROVOZU AMERICKÉ NUKLEÁRNÍ STŘELY

    http://www.cez-okno.net/clanok/exopolitika/ufo-vyrazuje-z-provozu-americ...

 

 

Top