Žena z Turecka pronásleduje UFO v okolí jezera Van

Semra Salvan Cezlan je vdaná, má dceru, a je stavební inženýrkou. Je zaměstnaná jako konzultantka ve východní provincii Van. Žije celkem běžný život, jak sama říká. Někteří si o ní ale myslí, že působí v této oblasti jako informátorka. Někteří ji považují za schizofreničku. Cezlan se považuje za ufoložku. Má v plánu postavit si u jezera Van stan, aby mohla pozorovat aktivity mimozemského původu, protože považuje neznámou bytost z jezera za USO, což je typ UFO, které plave.

Cezlan s úsměvem říká: „Nemám nejmenší zájem přesvědčovat lidi, aby tomu věřili,“ jako by byla zvyklá na neustálý výsměch svého okolí, včetně své rodiny.

Cezlan se výzkumem přítomnosti mimozemského života zabývá asi deset let. Z toho dva roky pomáhá lidem, kteří se setkali s UFO nebo mimozemšťany. Udržuje s nimi kontakt a ujišťuje je, že podobná setkání neprožili sami a vysvětluje jim, co by se mohlo stát v budoucnosti.

O UFO se začala zajímat již v dětství. „Bylo mi tehdy 6 nebo 7, když jsme žili v Balikesiru. Jednou jsem za domem spatřila tři zelené bytosti. Byly přibližně stejně vysoké jako já, s černýma velkýma očima, malými ústy. Místo nosu měly dvě štěrbiny. Čas od času jsem si s nimi hrála a trvalo to asi rok. Docela mě ale vyděsilo, že jsem jediná, kdo je vidí. Potom se už neukázali. Po letech jsem na ně narazila v časopisech o vědě a technice.“

Mohla být ovlivněna filmy nebo si tato setkání vymyslela, aby získala pozornost?

„Řekněme, že jsem měla nějaký psychologický problém a tenhle příběh jsem si vymyslela. V současnosti tyto zážitky ale popisuje mnoho lidí. Trpí snad všichni halucinacemi?“

Když byla na střední škole, snila o studiu vesmíru a astronomie. V tom ji rodiče ale nepodporovali. Proto po vzoru svého strýce složila přijímací zkoušky na stavební fakultě Dicle University a přestěhovala se do jihovýchodní provincie Diyarbakır, kde se začala seznamovat s činností vesmírného výzkumného vědeckého centra Sirius UFO v Istanbulu. Současně opět začala se svým výzkumem reptiloidních bytostí na místě, kde ke své práci cítila pochopení.

Protože se její vysněný mimozemský princ neukázal, Cezlan se vdala za svého spolužáka a usadila se ve své rodné oblasti Van. Pracuje jako stavební inženýrka pro jednu firmu. Zájem o UFO ale neztrácí, i když ji manžel od těchto záležitostí odrazuje.

Začíná mluvit o šedých, modrých a zelených mimozemšťanech reptiloidního a humanoidního vzhledu. „Šedí jsou velmi zvědaví, ale neutrální. Jsou velmi vyvinutí v genetickém inženýrství. Odstranili pocity bolesti, lásky a štěstí úpravou svých genů.“ O těchto bytostech ví z vyprávění lidí, kteří byli uneseni šedými mimozemšťany. „Přítomnost mimozemšťanů je nejčastěji hlášena z okolí měst Bursa, Zonguldak, Kayseri a Antalya. Jinými slovy, hlášení kontaktů s mimozemšťany přichází nejčastěji z oblastí, které jsou bohaté na nerostné suroviny. Van je taky jednou z nich, nachází se zde podle některých uran. Domnívám se, že přímo v jezeru Van mimozemšťané postavili podvodní základnu.“

Cezlan tvrdí, že jsou v Turecku tisíce UFO badatelů. „Znám jich osobně 500. Z toho jsme jen dvě ženy.“

„Denně mi někdo volá, mám plnou mailovou schránku. Volají mi lidé ze Spojených států, ze Sydney, dokonce i Íránu. Brzy vytvoříme asociaci v Istanbulu.“ Cezlan je podle svých slov muslimkou, která se denně modlí a která nemá zájem o sci-fi filmy.

Sobota 12. března 2011

ŞEHRİBAN OĞHAN

ISTANBUL – Hürriyet

Preklad: Jan Černý, Jižní Čechy

Zdroj: Exopolitika.cz