Obrázok používateľa CEZ OKNO
KDO JSME MY SLOVANÉ ~ Příchod Slovanů? MATEJ BOR: VENETSKÝ JAZYK A VENETSKÉ NÁPISY


Výběr z knihy J. Šavli, M. Bor, I. Tomažič, Veneti First Builders of European Community, Editiones Veneti, Wien 1996.

MATEJ BOR

VENETSKÝ JAZYK A VENETSKÉ NÁPISY

Jakmile jsem si toto uvědomil, začala se vtírat další otázka: kdo říká, že musíme číst písmena na tabulkách ve stejném směru, jako je četli venetologové, počínaje Pellegrinim, přes Lejeuna, po Vettera – odspodu nahoru? Můžeme je číst, s mnohem větším opodstatněním, v opačném směru, odshora dolů. A když přitom vezmeme v potaz již uvedená fakta – že spodní řada má být spojena s ostatními znaky a horizontální řada samých O nemá být zahrnuta – získáme úplně jiný obrázek. Moje čtení jednotlivých písmen je v souladu s oficiální venetologickou vědeckou metodou. Namísto slova AKEO, které předložili ostatní venetologové, jsou na tabulce Es 24 následující skupiny písmen:

E     E     E     E     E     E     E     E     E     E     E
K     K     K     K     K     K     K     K     K     K     K
A     A      A      A      A     A      A     A     A     A     A
E     H     B     T     IS     R     Š     P     J     D     V

Pokud porovnáme tuto tabulku s ostatními tabulkami, můžeme rekonstruovat poškozenou část. Nemusíme se s tím trápit, poněvadž toto již bylo pečlivě provedeno ostatními venetology. (Vysvětlením symbolu X, čtvrtého písmena zprava, se budu věnovat později.) Chybějící písmena, v části, která je poškozena, jsou na základě rekonstrukce tato:

E     E     E     E
K     K     K     K
A     A      A     A
N     M     L     K

Pokud sepíšeme slova, začneme z levé strany, získáme následující: ekae, ekah, ekab, ekat, ekais, ekar, ekaš, ekap, ekan, ekam, ekal, ekak, ekaj, ekad, ekav.

Pokud uvážíme, že venetština je velmi blízce příbuzná balto-slovanským jazykům, jak dokládají někteří další lingvisté (mezi nimi Pokorny nebo Prosdocimi, který se domnívá, že Veneti možná byli slovanského původu), pak můžeme předpokládat, že počáteční e (spojené s následující souhláskou) má být vyslovováno je, tak jako v ruštině, přestože je psáno jako e (ego, jego, slovinsky njega). (Česky něho, jeho, ho. Poznámka DP.) Výsledek našeho pátrání ukáže, že jsme tento krok provedli oprávněně. Tedy napišme všechna výše uvedená slova znovu s počátečním je, tak jako ve slovinštině a srbo-chorvatštině: jekaje, jekah, jekab, jekat, jekais, jekar, jekaš, jekap, jekan, jekam, jekal, jekak, jekaj, jekad, jekav.

A nyní se podívejme na slova, která jsou v tuto chvíli nejzajímavější: jekat, jekam, jekaš, jekaj, jekal, jekaje, jekah.

Kdo by nebyl ohromen podobou těchto slov, která se zjevila před našima očima z atestinských tabulek. Většina z nich je nám i dnes povědomá:

Ženy dodnes přicházejí k hrobu plakat (jekat, jokat). (Česky ječet ve významu plakat. Podobná slova též hekat, houkat, hučet, bečet, brečet, békat. Poznámka DP.)

Severní vítr hučel (je jekal, česky ječel) kolem domu.

Neplakej (jekaj, česky neječ)!

Tak pisklavý hlas (jekav, česky ječivý)!

Proč pláčeš (jekaš, česky ječíš)?

Pláču (jekam, česky ječím).

Plačíce odešli pryč (jekaje, česky přechodníky plakaje, ječíce, ječe).

Pouze tvar jekah není již dnes ve slovinštině používán, poněvadž staroslověnský aorist zanikl. Avšak stále jej můžeme nalézt ve slovinských dialektech na území Itálie, které vykazují nejvyšší míru podobnosti s venetštinou a samozřejmě v srbo-chorvatštině. (V češtině byl aorist používán ve středověku, např. od slovesa dát existoval tvar dach. Poznámka D.P.) Slovo jekat(i) – plakat – je dodnes k nalezení ve slovinských slovnících. Pleteršnik: jekati, jekam – ozývat se, znít; jeka – ozvěna; jek, jeka – zvuk. Slovar slovenskega knjižnega jezika/Slovník spisovné slovinštiny: jekati, -am. Příklady: 1. Vydávat krátké, ostré zvuky: Zvony na věži zvonily (jekali); výstřely se ozývaly (jekali). 2. Odrážet se: Jeho slova se odrážela (jekale) od útesů. Píseň mladíků se rozléhala (jekala) mezi domy. Přidávám ruský tvar stejného slovesa екать – vydávat ostrý, praskavý zvuk.

Nyní se podívejme na tvary, které ve slovinštině neexistují (nechci je teď porovnávat s ostatními slovanskými jazyky), i když je téměř jisté, že existovaly, ale časem se vytratily. Jsou to: jekar, jekak, jekad, jekan.

Následující text je výběrem z knihy Šavli, Bor, Tomažič, 1996, str. 179 - 185

Pokud je má domněnka správná – a já věřím, že je – poněvadž mnoho venetských nápisů má nějakou souvislost s kremací zemřelých, pak truchlící jekar byl člověk, který buď sám truchlil, nebo vedl ceremonii. Koncovka –ar, která je ve slovinštině dodnes používána, podporuje tento výklad: zvonar (česky zvonař, zvoník), pisar (česky písař). Podobné slovu jekar je odvozenina jekak, která je nám cizí, i když máme dostatek slov s koncovkou – ak: junak (česky junák), učenjak (česky učenec). Slovo jekak, které kdysi bylo slovincům vlastní, bylo změněno na jekač, možná kvůli dvěma písmenům k (česky ječák, houkač(ka)).

Třetí odvozeninou v této skupině je jekad. Také zde můžeme nalézt paralely, divjad (česky zvěřina, „divočina“), suhljad (česky suchá větev, „sušina“). Ale proč nezmínit slovo stojící nejblíže venetskému jekad ? Mám na mysli jekot (česky jekot). Takže nebylo správně, když jsem uvedl, že slovo jekad ve slovinštině již neexistuje. Stále je tady, i když pouze ve formě jekot. Totéž platí pro příčestí jekan. Ve slovinštině již neexistuje, i když z pohledu jeho gramatiky a významu by bylo možné. Jekan znamená být objokovan, objokan (česky oplakáván, oplakán, obrečen, „oječen“).

Co říci k jekab? Mohlo to být slovo stejného typu jako svarb (česky svrbění), nebo srab (Pleteršnik). V oblasti městečka Tolmin je slovo jekab dodnes známo.

Z dnes známých odvozenin slovesa jekati, je slovo jekap nejvzdálenější slovinštině a slovanským jazykům. Těžko říct, co mělo znamenat, i když podstatná jména končící na –ap ve slovinštině existují. Například kap (v češtině okap, úkap), slap (česky vodopád).

Tyto „abecední tabulky“ byly nalezeny v Este, jihozápadně od Padovy, v dnešní době spíše nevýznamném malém městě. Avšak četné archeologické vykopávky dávají jiný obraz; dokazují, že kdysi bylo Este velmi významným centrem venetské kultury. V Este, nebo Ateste, jak bylo nazýváno v době Venetů, se nacházela svatyně boha (či bohyně) jménem Reitija. Legendární svatyně západních Slovanů, Retra, byla téměř jistě zasvěcena stejnému bohu. „Abecední tabulky“ patří k nejcennějším dosavadním nálezům, které jinak zahrnují malé bronzové sošky, různé nástroje a zbraně, nádoby, spony a mince. Důležitou součástí této svatyně, nebo dokonce hlavní částí, byla škola pro písaře (scuola dei scrittori), přinejmenším v 6. a 5. století př. n. l. Byli to vzdělaní kněží, kteří vytvořili dotyčné tabulky. Ve venetologii jsou nazývány „abecedními tabulkami“ (tavolette alfabetiche). Mimo jiné na nich nacházíme, jak lze vidět z obrázků, venetské souhlásky a tautosylabické páry souhlásek, jako kr kn kl, tr tn tl, sr sn sl, mr mn ml, pr pn pl, zr zn zl, br bn bl apod. Nicméně venetologové si doposud nevšimli, že kromě malé části věnované venetské fonetice, obsahují tyto tabulky také návod k venetským slovním tvarům. Odvozeniny a tvary slovesa jekat nebyly nalezeny jen tak někde. Byly nalezeny přesně tam, kde je můžeme čekat – na gramatických tabulkách (což je mnou preferované pojmenování). Tento nález jasně ukazuje, že máme co do činění s kapitolou z venetské morfologie. Jelikož však je sloveso jekat, ve svých rozmanitých tvarech, zjevně slovanské, slovinské, máme zde celkem jasnou odpověď na otázku původu venetského jazyka.

Samozřejmě jde o záležitost nemalého významu, neboť obrací přístup k historii a lingvistice vzhůru nohama a otevírá úplně nový úhel pohledu ve výzkumu historie Evropy. Tabulky z Ateste, obsahující slovanskou/slovinskou gramatiku, opodstatňují názory těch, kteří věří, že Slovinci přišli na své území mnohem dříve než v 6. stol. n. l.

Matej Bor

-pokračovanie-


Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.


Na hodinách dejepisu sme sa učili, že starí Slovania sa sem vraj prisťahovali odniekiaľ z východu niekedy v 6.-8. storočí. Predtým tu vraj žili Kelti, Germáni a iné neslovanské kmene. Pod ťarchou nových faktov, získaných na základe moderného genetického výskumu, sa táto teória o neskorom príchode Slovanov do Európy dnes rúca ako domček z karát. Všetko nasvedčuje tomu, že predkovia dnešných Slovanov boli autochtónnymi obyvateľmi Európy. Potvrdzujú to nielen rôzne genetické výskumy ale aj lingvistické analýzy. Ako to teda bolo? Pozrime sa na genetické pozadie dnešných Európanov. Ktoré migračné vlny a aké procesy mali na toto zloženie najväčší vplyv? Aký je pôvod starovekých kmeňov Keltov, Germánov ap.? Ako to bolo s tzv. sťahovaním národov? Čo o tom prezrádzajú archaické názvy a toponýmia? Ako sme pokročili s lúštením tzv. neprečítateľných archaických nápisov? Celý rad faktov a indícií svedčí o tom, že Praslovania tu už boli dávno pred údajným historickým príchodom slovanských kmeňov do Európy. Ukazuje sa, že staroslovančina má úplne špeciálne postavenie v rámci tzv. rodiny indoeurópskych jazykov. Poznanie dávnej histórie a prehistórie určite nebude nikdy úplné, ale dnešné poznatky nielen poodhaľujú závoj nevedomosti, ale úplne menia dnešné prevládajúce názory na dejiny starých Slovanov i celej Európy.

Z obsahu

Zdroj: http://www.ekokonzult.com/


EXKLUZÍVNY ROZHOVOR S AUTOROM nájdete na tejto adrese.


VIAC od autora nájdete na tejto adrese.


KNIHU môžete objednať na tejto adrese.



Súvisiace:

DUŠAN POLANSKÝ Výber
https://www.cez-okno.net/rubrika/dusan-polansky-vyber


Autori: 
december 19, 2020 02:23 dopoludnia

 

 

Top