Obrázok používateľa CEZ OKNO
PROBLÉM ZVYŠOVÁNÍ LIDSKÉ ENERGIE SE ZVLÁŠTNÍM ZŘETELEM NA VYUŽITÍ SLUNEČNÍ ENERGIE VI.

Prvním hodnotným výsledkem mých experimentů v tomto novém směru byl systém bezdrátové telegrafie, který jsem popsal ve dvou vědeckých přednáškách v únoru a březnu roku 1893. Na obr. c je ilustrován princip tohoto systému. V horní části je nakreslena elektrická soustava, jak jsem ji výše popsal, zatímco v dolní části je ilustrována mechanická analogie. Systém je v principu neobyčejně jednoduchý.

Představte si dvě ladicí vidličky F a F1. Jedna z nich je vysílač, druhá je přijímač. Každá z nich je svou horní částí spojena s malým pístem p, který se pohybuje ve válci. Oba válce jsou spojeny s velkým rezervoárem R s pružnými stěnami, který je neprodyšně uzavřen a naplněn lehkou a nestlačitelnou tekutinou. Uhodíme-li na vidličku, ta začne vibrovat a tyto vibrace se přenesou na píst pod vidličkou. Tyto vibrace budou dále přenášeny tekutinou a zasáhnou vidličku F1, která je naladěna na vidličku F, nebo, jinými slovy, na stejný tón jako ta první vidlička. Vidlička F1 začne vibrovat. Tímto jednoduchým způsobem lze mezi oběma stanicemi vyměňovat zprávy. Každá ze stanic může být přijímačem a zároveň vysílačem.

BEZDRÁTOVÁ TELEGRAFIE – TAJEMSTVÍ LADĚNÍ – CHYBY V HERTZOVÝCH VÝZKUMECH – PŘIJÍMAČ S ÚŽASNOU CITLIVOSTÍ


Schéma c. BEZDRÁTOVÁ TELEGRAFIE – MECHANICKÁ ANALOGIE

Elektrický systém nakreslený na horním obrázku je přesně na stejném principu. Dva dráty nebo obvody ESP a E1S1P1, které jsou vztyčeny vertikálně, představují dvě ladicí vidličky s připojenými písty. Tyto obvody jsou spojeny se zemí deskami E a E1 a na opačných koncích jsou opatřeny kovovými pláty P a P1, které mají schopnost hromadit elektřinu a tak značně zesilují tento efekt. Uzavřený rezervoár je nahrazen zemí a tekutina elektřinou. Oba tyto obvody jsou naladěny na stejnou frekvenci a fungují stejně jako ony dvě ladicí vidličky. Místo úderu do vidličky na vysílací straně jsou v obvodu ESP generovány elektrické oscilace, které jsou indukovány v obvodu E1S1P1 a vyvolají zde stejné oscilace. Ke druhému obvodu je připojeno citlivé zařízení nebo přijímač S1, který ovládá relé nebo jiné zařízení. Každá ze stanic může být samozřejmě zároveň vysílačem i přijímačem.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 326, fotografie V.]

OBR.5. FOTOGRAFICKÝ POHLED NA CÍVKY REAGUJÍCÍ NA ELEKTRICKÉ OSCILACE

Obrázek ukazuje několik cívek, které jsou naladěny na různé frekvence, a které reagují na vibrace vysílané k nim skrze zemi z elektrického oscilátoru. Velká cívka vpravo se silným výbojem je naladěna na základní frekvenci, která je padesát tisíc cyklů za sekundu; dvě větší vertikální cívky jsou naladěny na dvojnásobný kmitočet; menší cívka vinutá bílým drátem na čtyřnásobek základního kmitočtu; a zbývající malé cívky na vyšší harmonické. Vibrace produkované oscilátorem byly tak intenzivní, že citelně působily na malou cívku naladěnou na 26 krát vyšší frekvenci.

Přesné naladění dvou obvodů představuje velké výhody a vlastně je podstatné pro praktickou použitelnost tohoto systému. V tomto ohledu existuje mnoho oblíbených chyb a v technických zprávách o tomto předmětu jsou obvody a zařízení zpravidla popisovány jako zařízení poskytující tyto výhody ze své podstaty, ale je evidentní, že je to nemožné. Abychom dostali nejlepší výsledky, je podstatné, aby délka každého drátu nebo obvodu, od země až po horní konec, se rovnala čtvrtině vlnové délky elektrické vibrace v drátu, nebo jejímu lichému násobku. Bez dodržení tohoto pravidla je doslova nemožné zabránit interferencím a zajistit soukromí zpráv. V tom spočívá tajemství ladění. Abychom získali nejuspokojivější výsledky, je nutné uchýlit se k elektrickým vibracím s nízkým kmitočtovým rozdílem. Hertzův jiskrový přístroj, všeobecně používaný experimentátory, který produkuje oscilace o velmi vysokém kmitočtu, nedovoluje správné naladění a mírné rušení stačí, aby byla znemožněna výměna zpráv. Ale vědecky zkonstruované, účinné přístroje umožňují téměř dokonalé naladění. Experiment provedený s vylepšeným přístrojem (na obr. 5), o němž již byla několikrát řeč, ukázal, že tento může sloužit výše uvedenému účelu.

Od té doby, co jsem popsal tyto jednoduché principy bezdrátové telegrafie, jsem měl často příležitost si všimnout, že byly použity identické funkce a prvky v samozřejmé víře, že signály jsou vysílány na značné vzdálenosti "Hertzovými vlnami". Toto je pouze jedno z mnoha nepochopení ze strany fyziků, kteří se tímto problémem zabývali. Zhruba před 33 lety Maxwell, který následoval podnětné experimenty, jež v roce 1845 prováděl Faraday, vyvinul ideálně jednoduchou teorii, která úzce spojila světlo, tepelné záření a elektrické fenomény a interpretoval je jako vibrace hypotetického média o nepředstavitelné jemnosti, jež nazval éter. Do Hertzových dob nebyl experimentálně ověřen. Ten na návrh Helmholtze podnikl sérii experimentů v tomto směru. Hertz si počínal neobyčejně důvtipně a hloubavě, ale věnoval málo energie na zdokonalení svého staromódního přístroje. Důsledkem bylo, že si nevšiml důležité funkce, jakou roli hraje v jeho experimentech vzduch. Jeho roji jsem následně objevil. Zopakoval jsem jeho experimenty a došel jsem k jiným výsledkům, a tak jsem si dovolil poukázat na tento omyl.

Síla důkazů, které přinesl Hertz na podporu Maxwellovy teorie spočívala v přesnosti odhadu rychlostí vibrací obvodů, které použil. Ale já jsem se přesvědčil, že nemohl dostat kmitočty, které si myslel, že dostal. Vibrace získané pomocí identického přístroje, jaký použil on, jsou zpravidla mnohem pomalejší. Je to způsobeno přítomností vzduchu, který má na elektrický obvod, rychle vibrující s vysokým napětím, tlumící efekt, jaký má okolní médium na ladičku. Od té doby jsem objevil další případy chyb a přestal jsem se dívat na jeho výsledky jako na experimentální ověření poetických koncepcí Maxwella. Práce tohoto velkého německého fyzika působila jako nesmírný stimul současnému výzkumu elektřiny, ale toto nadšení paralyzovalo vědecké myšlení a v konečném důsledku bylo překážkou pro nezávislý výzkum. Každý nový fenomén, který byl objeven, byl upraven tak, aby zapadal do této teorie, a tak velmi často byla pravda nevědomě zkreslena. Když jsem vyvíjel tento systém telegrafie, mou mysl ovládala myšlenka na uskutečnění komunikace na jakoukoli vzdálenost skrze zemi nebo přírodní médium, jejíž praktickou realizaci jsem považoval za mimořádně důležitou, hlavně z morálních dopadů, které by tato univerzální komunikace bezpochyby měla. Jako první krok tímto směrem jsem v té době navrhl použít reléovou stanici s laděnými obvody a doufal jsem, že tak vytvořím použitelnou signalizaci na obrovské vzdálenosti, dokonce s přístrojem s nevelkým výkonem, který jsem v té době měl k dispozici. Byl jsem si jist, že pomocí řádně zkostruovaného zařízení bude možné vysílat signály na kterékoli místo na zemi bez ohledu na vzdálenost bez nutnosti používat retranslační stanice. K tomuto přesvědčení jsem došel po objevu jedinečného elektrického fenoménu, který jsem popsal na jaře roku 1892 na přednáškách pro jisté vědecké společnosti v cizině. Tento jev jsem nazval "rotující kartáč".

Je to svazek světla, který se za jistých podmínek vytvoří ve vakuové baňce, a který je tak citlivý na magnetické a elektrické vlivy, že to takřka hraničící s nadpřirozenem. Tento svazek světla rotuje vlivem zemského magnetismu rychlostí dvacet tisíc cyklů za sekundu. Smysl rotace v těchto zeměpisných šířkách je opačný vůči rotaci, kdyby tato baňka byla umístěna na jižní polokouli, zatímco v oblasti magnetického rovníku by tento svazek světla nerotoval vůbec. V tomto nanejvýš citlivém stavu, který je obtížné vyvolat, je citlivý na elektrické a magnetické vlivy v neuvěřitelné míře. Pouhé napnutí svalů v paži a následné nepatrné elektrické změny v těle pozorovatele, stojícího v jeho blízkosti, ho znatelně ovlivní. V tomto vysoce citlivém stavu je schopen indikovat nejmenší magnetické a elektrické změny, k nimž dochází na zemi. Pozorování tohoto podivuhodného fenoménu na mě silně zapůsobilo, protože pomocí tohoto efektu by bylo možné komunikovat na jakoukoli vzdálenost za předpokladu, že by mohl být vyvinut přístroj, který by byl schopen produkovat elektrické nebo magnetické změny v globálním měřítku.

VÝVOJ NOVÉHO PRINCIPU--ELEKTRICKÝ OSCILÁTOR--PRODUKCE NESMÍRNÉHO ELEKTRICKÉHO POHYBU--ZEMĚ ODPOVÍDÁ ČLOVĚKU--MEZIPLANETÁRNÍ KOMUNIKACE NYNÍ PRAVDĚPODOBNÁ

Rozhodl jsem se soustředit své úsilí na tento riskantní úkol, přestože představovalo velké sebeobětování, protože potíže, které jsem musel překonat, byly takového rázu, že jsem mohl doufat v jeho dokončení až po mnoha letech tvrdé práce. Znamenalo to odložit ostatní práci, které jsem se předtím věnoval, ale nabyl jsem přesvědčení, že moje energie nemůže být užitečněji využita; protože jsem poznal, že účinný přístroj pro vytváření mocných elektrických oscilací, které jsou nutné pro tento specifický účel, byl klíčem k řešení dalších nanejvýš důležitých elektrických a vlastně také lidských problémů. Tímto způsobem byla možná nejen komunikace na jakoukoli vzdálenost, ale také přenos elektrické energie v obrovském množství, spalování atmosferického dusíku, vytvoření účinného osvětlení a mnoha dalších důsledků neocenitelné vědecké a průmyslové hodnoty. Nakonec jsem však měl zadostiučinění z dosažení vytčeného cíle s použitím nového principu, založeného na zázračných vlastnostech elektrického kondenzátoru. Jednou z těchto vlastností je, že dokáže vybít svou energii v nepředstavitelně krátkém čase. Použít slovo exploze pro tento výboj je slabý výraz. Exploze dynamitu je výdech souchotináře v porovnání s tímto výbojem. Je to prostředek k vyvolání nejsilnějšího proudu, nejvyššího elektrického napětí, nejsilnějšího vzruchu v médiu. Další z jeho vlastností, stejně cennou, je, že jeho výboj může vibrovat s jakoukoli frekvencí až do řádu mnoha milionů cyklů za sekundu.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 324, fotografie III.]

OBR: 6: FOTOGRAFICKÝ POHLED NA PODSTATNÉ ČÁSTI ELEKTRICKÉHO OSCILÁTORU POUŽITÉHO V POPSANÝCH EXPERIMENTECH

Dospěl jsem k limitu kmitočtů dosažitelných jinými způsoby, když jsem dostal nápad použít kondenzátor. Sestrojil jsem takový přístroj, který střídavě nabíjel a vybíjel kondenzátor přes vinutí cívky o několika závitech vinuté silným drátem. Pokaždé, když byl kondenzátor vybíjen, proud v primáru kmital a indukoval odpovídající oscilace v sekundáru. Takto byl vyvinut transformátor nebo indukční cívka na novém principu, který jsem nazval "elektrický oscilátor", využívající jedinečných vlastností kondenzátoru, který umožňuje dosažení výsledků nedosažitelných jinými prostředky. Elektrické efekty jakéhokoli požadovaného charakteru a intenzit, o nichž se nám dříve ani nesnilo, jsou nyní možné díky tomuto přístroji, na nějž bylo často odkazováno, a jehož podstatné části jsou na obr. 6. Pro jisté účely jsou požadovány silné induktivní efekty; pro jiné zase neobyčejně vysoká frekvence a elektrické napětí; zatímco pro další aplikace je třeba dosáhnout obrovských proudů. Fotografie na obrázcích 7, 8, 9 a 10 jsou zobrazeny experimenty s takovým oscilátorem a mohou sloužit k ilustraci některých z těchto charakteristických vlastností a dát představu o velikosti produkovaných efektů.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 344, fotografie XVII.]

OBR. 7. EXPERIMENT PRO ILUSTRACI INDUKČNÍHO EFEKTU ELEKTRICKÉHO OSCILÁTORU O VELKÉM VÝKONU.

Fotografie ukazuje tři obyčejné žárovky rozsvícené na plný výkon proudy indukovanými v místní smyčce skládající se z jednoho drátu tvořícího čtverec o straně 50 stop, která zahrnuje lampy, a která je ve vzdálenosti sto stop od primární cívky buzené oscilátorem. Smyčka rovněž zahrnuje elektrický kondenzátor a je přesně naladěna na vibrace oscilátoru, jenž pracoval s výkonem menším než 5% své celkové kapacity.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 335, fotografie XI.]

OBR. 8. EXPERIMENT PRO ILUSTRACI SCHOPNOSTI OSCILÁTORU PRODUKOVAT ELEKTRICKÉ EXPLOZE VELKÉ SÍLY.

Cívka, částečně zobrazená na fotografii, vytváří střídavý pohyb elektřiny ze země do velkého rezervoáru (kondenzátoru) a zpět s frekvencí sto tisíc cyklů za sekundu. Ladění je prováděno tak, že kondenzátor je plně nabit a k jeho vybití dojde v okamžiku, kdy napětí dosáhne maxima. Vybíjení probíhá za ohlušujícího rámusu a vytváří takový otřes elektřiny v zemi, že jiskry dlouhé jeden palec lze natáhnout z vodovodního potrubí ve vzdálenosti tři sta stop od laboratoře.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 390, fotografie LXII.]

OBR. 9. EXPERIMENTY PRO ILUSTRACI SCHOPNOSTI OSCILÁTORU VYTVÁŘET VELKÝ POHYB ELEKTŘINY.

Koule zobrazená na fotografii, pokrytá lesklým kovovým povlakem, o ploše povrchu dvacet čtverečních stop, představuje velký rezervoár elektřiny, a vespodu obrácenou plechovou pánev s ostrým okrajem, velký otvor, jímž elektřina může uniknout dříve, než naplní rezervoár. Množství elektřiny dané do pohybu je tak velké, přestože jí většina unikne přes okraj pánve, že koule nebo rezervoár je střídavě vyprazdňován a plněn "až po okraj" (jak je zřejmé z výbojů na vrchní straně koule) 150 000-krát za sekundu.

[Viz Nikola Tesla: Colorado Springs Notes, str. 332, fotografie IX.]

OBR. 10. FOTOGRAFICKÝ POHLED NA EXPERIMENT ILUSTRUJÍCÍ ÚČINKY ELEKTRICKÉHO OSCILÁTORU DODÁVAJÍCÍHO ENERGII S VÝKONEM 75 TISÍC KONÍ.

Výboj, vytvářející silný tah následkem ohřevu vzduchu, je nesen vzhůru otevřenou střechou budovy. Jeho největší šířka je téměř sedmdesát stop. Napětí je větší než 12 milionů voltů a kmitočet je 130 tisíc cyklů za sekundu. Ač se výsledek může jevit jako neobyčejný, je nepatrný v porovnání s výsledkem dosažitelným pomocí jiného přístroje zkonstruovaného na stejném principu. Vyprodukoval jsem elektrické výboje, jejichž délka byla větší než sto stop, ale nebylo by obtížné dosáhnout délky stokrát větší. Vyrobil jsem elektrický pohyb o výkonu přibližně sto tisíc koní, ale výkony 1, 5 nebo 10 milionů koní jsou snadno dosažitelné. Při těchto experimentech byly vyvinuty účinky neporovnatelně větší než jaké kdy byly vyprodukovány lidskou činností.

Bezdrátová komunikace s kterýmkoli místem na zeměkouli je uskutečnitelná pomocí tohoto přístroje a nepotřebuje být demonstrována, ale díky svému objevu jsem získal absolutní jistotu, že je to možné. Populárně řečeno, je to přesně takto: Když zvýšíme hlas a slyšíme ozvěnu, víme, že zvuk našeho hlasu musel dosáhnout vzdálenou stěnu, od níž se odrazil. Stejně jako zvuk se odráží i elektrická vlna a stejný princip, na kterém funguje ozvěna, řídí i elektrický fenomén známý jako "stacionární" vlna--tj. vlna s pevnými uzlovými a ventrálními oblastmi. Místo abych poslal zvukové vibrace proti vzdálené stěně, poslal jsem elektrické vibrace proti vzdáleným hranicím země a místo zdi mi odpověděla země. Místo ozvěny jsem dostal stacionární elektrickou vlnu, vlnu odraženou z dálky.

Stacionární vlny v zemi znamenají něco víc než pouhou bezdrátovou telegrefii na jakoukoli vzdálenost. Ty nám umožní získat mnohem důležitější výsledky, které nejsou dosažitelné jinými prostředky. S jejich pomocí můžeme produkovat z vysílací stanice elektrické účinky kdekoli na zeměkouli; můžeme určit polohu nebo kurz pohybujícího se objektu, jako je loď na moři, jeho vzdálenost nebo jeho rychlost; nebo můžeme poslat přes celou zeměkouli elektrickou vlnu o libovolné frekvenci, rychlostí v rozsahu od želvího kroku po rychlost světla.

S těmito objevy máme všechny důvody očekávat, že v budoucnosti ne příliš vzdálené bude většina telegrafických zpráv posílána přes oceán bezdrátově. Pro krátké vzdálenosti budeme mít "bezdrátový" telefon, který nebude vyžadovat kvalifikované operátory. Čím větší prostor bude třeba překlenout, tím racionálnější se stane bezdrátová komunikace. Kabel lze nejen snadno poškodit a je drahý, ale omezuje i rychlost komunikace, která je daná jeho elektrickými vlastnosti. Řádně zkonstruovaná vysílací stanice pro bezdrátovou komunikaci bude mít mnohokrát větší kapacitu než kabel, a zároveň bude nesrovnatelně levnější. Věřím, že není daleko doba, kdy komunikace po kabelu bude zastaralá, protože komunikace pomocí této nové metody bude nejen rychlejší a levnější, ale také bezpečnější. Použitím určitých nových prostředků pro oddělování zpráv, které jsem vynalezl, může být zabezpečeno téměř dokonalé soukromí.

Pozoroval jsem výše zmíněné efekty nejen do omezené vzdálenosti kolem 600 mil, ale vzhledem k tomu, že téměř neexistují omezení výkonu vibrací produkovaných pomocí takového scilátoru, jsem si zcela jist úspěchem takového projektu pro transoceánskou komunikaci. To ale není vše. Má měření a výpočty ukázaly, že s těmito principy lze na naší planetě vyvolat elektrický pohyb takové velikosti, že jeho účinky budou zachytitelné na některých planetách naší sluneční soustavy, jako je Venuše a Mars. Z pouhé možnosti meziplanetární komunikace jsme vstoupili do stádia pravděpodobnosti. Možnost, že můžeme produkovat zřetelné efekty na jedné z těchto planet tímto novým způsobem, jmenovitě porušením elektrických podmínek na Zemi, je mimo jakoukoli pochybnost. Tento způsob komunikace je však podstatně odlišný od všech ostatních metod, které dosud byly navrženy muži vědy. Ve všech předchozích případech pouze nepatrná část celkové energie dosáhla planety, ale nyní by bylo možné tuto energii koncentrovat reflektorem a mohl by ji zachytit předpokládaný pozorovatel svým přístrojem. S prostředky, které jsem vyvinul, by byl schopen koncentrovat velkou část celkové energie vysílané na planetu a šance na úspěšnou komunikaci by se mnohonásobně zvýšily.

Vedle strojů pro výrobu vibrací požadovaného výkonu musíme mít jemné prostředky schopné odhalit efekty slabých vlivů na Zemi. Pro takové účely jsem také vynalezl nové metody. S jejich využitím budeme rovněž schopni, kromě jiných věcí, detekovat na značnou vzdálenost přítomnost ledovce nebo jiného objektu na moři. Pomocí těchto metod jsem také objevil některé dosud nevysvětlené pozemské fenomény. To, že můžeme poslat zprávu na planetu, je jisté; že můžeme dostat odpověď, je pravděpodobné: člověk není jedinou bytostí v Nekonečnu nadanou myšlením.

PŘENOS ELEKTRICKÉ ENERGIE NA JAKOUKOLI VZDÁLENOST BEZ DRÁTŮ NYNÍ USKUTEČNITELNÝ--NEJLEPŠÍ PROSTŘEDKY PRO ZVÝŠENÍ SÍLY URYCHLUJÍCÍ LIDSKOU HMOTU

Nejcennějším objevem, který jsem učinil během těchto výzkumů, bylo neobyčejné chování atmosféry vůči elektrickým impulsům extrémně velké elektromotorické síly. Experimenty ukázaly, že vzduch při obyčejném tlaku se stane pozoruhodně vodivým, a tento fakt otevřel skvělé vyhlídky na přenos velkého množství elektrické energie pro průmyslové účely na velké vzdálenosti bez drátů. Tato možnost byla do této doby považována za nerealizovatelný sen. Další výzkum odhalil významný fakt, že vodivost udělená vzduchu těmito elektrickými impulsy o napětí mnoha milionů voltů se rychle zvýší při zředění vzduchu, takže vrstvy vzduchu v nevelkých výškách, které jsou snadno dosažitelné, podle všech experimentálních důkazů, nabízejí dokonalou vodivou cestu, lepší než měděný drát, pro proudy tohoto charakteru.

A tak objev těchto nových vlastností atmosféry otevřel nejen možnost bezdrátového přenosu velkého množství energie, ale poskytl nám táž jistotu, že tato energie může být tímto způsobem přenášena ekonomicky, což je ještě důležitější. V tomto novém systému málo záleží na tom -- vlastně téměř vůbec -- jestli je energie přenášena do vzdálenosti několika mil nebo několika tisíc mil.

Dosud jsem nepřenášel tak velké množství energie, které by mělo význam pro průmysl, pomocí této nové metody na velkou vzdálenost. Provozoval jsem několik modelů podniků za stejných podmínek, které budou existovat ve velkých továrnách tohoto druhu, a uskutečnitelnost tohoto systému jsem důkladně ověřil. Experimenty nezvratně dokázaly, že dva terminály udržované ve výšce ne větší než třicet tisíc až třicet pět tisíc stop nad mořem a s elektrickým napětím patnact až dvacet milionů voltů může být přenášen výkon tisíce koňských sil na vzdálenost stovek až tisíců mil. Věřím však, že možná budu schopen podstatně redukovat výšku terminálů, která je nyní vyžadována, a nyní rozvíjím myšlenku, která slibuje takovou realizaci. Existují ovšem laické předsudky proti použití elektrického napětí v řádu milionů voltů, které může způsobit elektrické výboje na vzdálenost stovek stop, ale systém, který jsem popsal v technické publikaci, ač se to může zdát paradoxní, poskytuje mnohem větší osobní bezpečnost než většina obyčejných distribučních obvodů, které se nyní ve městech používají. To je doloženo faktem, že -- ačkoli jsem takové experimenty prováděl řadu let -- nikdy jsem neutrpěl zranění elektrickým proudem, ani žádný z mých pomocníků.

Aby však bylo možné zavést tento systém do praxe, musí být ještě splněna řada základních požadavků. Nestačí vyvinout prostředky, pomocí nichž lze takový přenos uskutečnit. Musíme mít i takové prostředky, které umožní transformaci a přenos elektrické energie za vysoce ekonomických a účelných podmínek. Kromě toho, stimul musí být dán těm, kteří se angažují v průmyslovém využití přírodních energetických zdrojů, jako jsou vodopády, zárukou větších výnosů z investovaného kapitálu než jaký by získali konvenčními prostředky.

Od momentu, kdy bylo pozorováno -- v kontrastu se zavedeným názorem -- že nízké a snadno dostupné vrstvy atmosféry jsou schopné vést elektřinu, se přenos elektrické energie bez drátů stal racionálním úkolem pro inženýry, který svou důležitostí převyšuje všechny ostatní úkoly. Jeho praktické uskutečnění by znamenalo, že energie by byla dostupná pro využití člověkem v kterémkoli místě na zemi, ne v malých množstvích, ale v množství prakticky neomezeném, z vodopádů. Export energie by se potom stal hlavním zdrojem příjmů pro mnoho šťastně položených zemí, jako jsou Spojené státy, Kanada, Střední a Jižní Amerika, Švýcarsko a Švédsko. Člověk se může usídlit kdekoli, obdělávat a zavlažovat půdu s malým úsilím a přeměnit vyprahlé pouště v zahrady, a tak může být celá zeměkoule přeměněna a stát se vhodnějším příbytkem pro lidstvo. Je vysoce pravděpodobné, pokud jsou na Marsu inteligentní bytosti, že již dávno tuto myšlenku realizovali, což by vysvětlovalo změny na jeho povrchu, kterých si všimli astronomové. Atmosféra na této planetě, která má mnohem nižší hustotu než je na Zemi, by jim umožnila tento úkol uskutečnit mnohem snadněji.

Je pravděpodobné, že brzy budeme mít samohybné tepelné motory schopné čerpat rozumná množství energie z okolního média. Je zde také možnost -- ačkoli malá -- že budeme schopni získávat elektrickou energii přímo ze Slunce. Bylo by to možné v případě, že Maxwellova teorie, podle níž ze Slunce emanují elektrické vibrace všech frekvencí, je pravdivá. Tuto věc dosud zkoumám. Sir William Crookes svým překrásným vynálezem, známým jako "radiometr", ukázal, že paprsky mohou mít mechanické účinky, a tento efekt může vést k důležitým objevům, jak využívat sluneční paprsky novým způsobem. Mohou být otevřeny další zdroje energie a objeveny nové metody získávání energie ze Slunce, ale žádný z těchto nebo podobných úspěchů se nemůže vyrovnat důležitosti přenosu energie na jakoukoli vzdálenost přírodním médiem. Neznám žádný technický pokrok, který by byl schopen sjednotit různé elementy lidstva účinněji než tento, nebo který by více zvyšoval lidskou energii. Byl by nejlepším prostředkem ke zvyšování síly urychlujícím lidskou hmotu. Pouhý morální vliv takové radikální změny směru by byl nevyčíslitelný. Na druhé straně, pokud v kterémkoli bodě na Zemi budeme moci získávat omezené množství energie z okolního média pomocí samohybného tepelného motoru, podmínky zůstanou stejné jako předtím. Lidský výkon se zvýší, ale lidé budou stejní cizinci jako dosud.

Tuším, že ten, kdo není na tyto výsledky, které se mi zdají jednoduché a samozřejmé, připraven, je bude považovat za velmi vzdálené praktické aplikaci. Taková rezervovanost, a dokonce opozice, některých lidí je užitečným a nezbytným prvkem lidského pokroku, stejně jako rychlá vnímavost a nadšení druhých. A tak hmota, která nejdříve síle odporuje, když je dána do pohybu, přidá do systému energii. Cílem vědce nejsou okamžité výsledky. Neočekává, že jeho pokrokové myšlenky budou ihned přijaty. Jeho práce je jako práce sadaře -- pro budoucnost. Jeho povinností je položit základy pro ty, kteří přijdou, a ukazovat cestu. Žije a pracuje a doufá s básníkem, který říká:

Schaff das Tagwerk meiner Hände,
Hohes Glück, dass ichs vollende!
Lass, o lass mich nicht ermatten!
Nein, es sind nicht leere Träume:
Jetzt nur Stangen, diese Bäume
Geben einst noch Frucht und Schatten. [1]

I Daily work--my hands employment,
To complete is pure enjoyment!
Let, oh, let me never falter!
No! there is no empty dreaming:
Lo! these trees, but bare poles seeming,
Yet will yield both food and shelter!

Goethes "Hope"
Translated by William Gibson, Com. U. S. N.

- koniec -

Nikola Tesla

Preklad: Ladislav Kopecký

Zdroj: Kopecky.rtyne.net


Všetky časti seriálu nájdete na tejto adrese.

Autori: 
Sekcie: 
apríl 17, 2011 16:55 popoludní
  • krát komentár

0 krát komentár

 

 

Top