V jednom bytě v Bronxu v New Yorku se v roce 1974 přesouvaly předměty a kusy nábytku. Victoria, osmiletá adoptovaná dcerka postaršího páru, byla obvykle u toho, když se něco přihodilo. Pojišťovací agent, čtyřiadvacetiletý pan Barclay, bydlící ve stejném domě přišel s úmyslem pozorovat tyto úkazy a nafilmovat je. Když byl s holčičkou v ložnici, v protilehlé části pokoje dvakrát spadla lampa. Bylo to naposledy, co ji viděl spadnout.
Případy podvodu
Vyprávěl mi, že neviděl možnost, jak by to ta holčička mohla provést, jelikož byla za ním, několik metrů od lampy, a šňůra od lampy byla na druhé straně. Nikdo jiný v pokoji nebyl. Potom zvednul noční stolek, který se převrátil už dříve, připraven začít filmovat, kdyby se převrátil znova. Když si Victoria myslela, že se pan Barclay nedívá, rychle strčila do stolku a převrátila ho. Komentoval: „brala to jako legraci, a tak tomu napomáhala“ (Eisler, 1975; Roll, nepublikované zápisky, 1974).
V 19 případech ze 116 byla objevena jedna nebo více příhod, kde ústřední osoba, nebo v jednom případu známý, způsobil jeden nebo více jevů podvodem (nenalezl jsem příklady podvodu v případech jiných než s ústřední osobou). Ve čtyřech osoba trpěla stavy rozdvojené osobnosti a zdálo se pravděpodobné, že ty úkazy byly provedeny v takovémto stavu, ale v ostatních byly podvody provedeny zřejmě vědomě.
Cox (1961) vykresluje rozdíl mezi „imitačním“ a „úplným“ podvodem. Při imitačním podvodu osoba napodobuje skutečný jev RSPK trikem, zatímco případy s úplným podvodem jsou celé jen z klamu. Případy úplného podvodu by měly být vyčleněny ze stávajícího souboru, některé ukázkové příklady jsou podány Owenem (1964, s. 27-87).
Podíváme-li se na případy podvodu během čtyř období, rozdělení je: 2, 3, 3, 11. V posledním období je výrazné navýšení odhalených podvodů (P
Nárůst záznamů podvodů nemusí být vcelku jenom díky lepšímu pozorování a hlášení. Podobně jako v případu z Bronxu se někdy zdá, že vyšetřovatel nebo host, který si přeje, aby se „něco stalo“, to může napomoci uskutečnit. Malé děti bývají více podezřelé z takovéhoto způsobu ovlivňování než dospělí. Průměrný věk ústředních osob, které byly odhaleny jako podvodníci, je 12.9 a medián je 12. To je méně, než je průměr (16 let) a medián (14 let) pro celý vzorek.
Jak uvidíme dále, zdá se, že i sám pozorovatel někdy mohl obohatit projevy skutečného jevu RSPK.
Pokud jsou známky podvodu v nějakém případu, kde jiné události byly pozorovány za dobrých podmínek, nemělo by to badatele donutit takový případ zamítnout. Jak uvidíme později, zdá se, že výskyty RSPK vznikají kvůli psychologickému a fyziologickému napětí a nikoliv kvůli přání poskytnout vědecký důkaz nebo psychický jev. I když jsou události jen napodobené, měly by být studovány společně se zjevně skutečnými kvůli čemukoliv, co by mohl vrhnout světlo na psychologické rysy onoho případu.
Případy podvodu zdůrazňují, že hlavní roli v RSPK hrají lidé. Také zdůrazňují, že tím nejpřijatelnějším normálním vysvětlením předstíraných událostí RSPK je podvod člověka, okolo kterého se odehrávají. Hlavní snaha výzkumníků poltergeistů o určení toho, jestli případ obsahuje skutečné působení RSPK, sestává z navození kontrolovaných podmínek, které vyloučí běžné zasahování ústřední osoby nebo kohokoliv ve skupině, mezi nimiž k řádění dochází.
Kontrolovaný výzkum
Základem experimentů s RSPK s pohybujícími se objekty, který jsme prováděli Pratt a já (Roll a Pratt, 1971) v roce 1967 ve skladišti na Miami na Floridě bylo zaměření na místo a kontrola zdroje. Předtím než jsme přišli, si policisté a další lidé všimli, že se skleničky, půllitry a popelníky, stejně tak jako krabice se zbožím, dávaly do pohybu častěji, pokud byly umístěny na určitých policích ve skladu než na jiných. V místnosti byly volně umístěny tři regály dřevěných polic a jeden u zdi, dále desky a přepravní stoly. Některé police v regálu byly obzvláště náchylné k poruchám; jinými slovy zde docházelo k zaměření na místo.
Vybrali jsme nejaktivnější místa na poličkách, zaměřili se na ně a položili jsme na ně některé z předmětů, které se pohybovaly, jako půllitry a skleničky, čímž jsme zohlednili i zaměření na předměty. Důkladně jsme zkontrolovali poličky kvůli stabilitě a vadné konstrukci a kvůli případným magickým zařízením, která by tam mohla být namontována k simulování parapsychologických projevů. Vybrané předměty, které jsme umístili na určená místa, jsme podobně prověřili. Poté, co jsme připravili všechna místa, jsme je udržovali pod stálým dohledem. Deset objektů se pohnulo během doby, kdy jsme celý prostor sledovali, předtím i během ní. Nikdo ze zaměstnanců se k nim nepřiblížil od té chvíle, co jsme je naposledy zkontrolovali, ani nikdo nebyl poblíž, když se toto dělo.
Ústřední osoba těchto událostí byl Julio, devatenáctiletý přepravní dozorčí. Během sedmi pohybů vybraných objektů jsme ho Pratt nebo já měli v zorném poli; popis jednoho z nich ilustruje detailní pozorování, které je za takových podmínek možné:
V 11:27 se zombie sklenička přesouvá z místa b na regálu 2 doprostřed poličky 2. Sklenička…byla 30 cm od okraje poličky a byl zde také odkapávací plech, skleněná koule a před ní nějaké papíry. Během události byli zde ve skladu kromě mě tři lidé: slečna Roldanová, která byla u stolu, pan Hagmeyer, který byl v jihozápadním rohu místnosti a Julio. V době události seděl Julio ve dřepu na severním konci uličky 3 a stavěl plastikového aligátora na spodní polici regálu 3. Já (W.G.Roll) byl asi 1,5-2 metry od něj tváří k němu, když došlo k incidentu. Neměl viditelný kontakt s regálem 2. Pozice skleničky byla 1,2 metru od jeho zad. Pohybovala se směrem od něj. Žádný jiný z předmětů před skleničkou se nepohnul. Musela se tedy vznést nejméně o 5 cm, aby prošla bez překážek (Roll a Pratt, 1971, s. 446-447).
Experimentální přístup k RSPK umožňuje badateli, kromě umožnění kontroly nad situací, navíc obdržet detailnější informace, než by jinak bylo možné. Vzhledem k tomu, že Pratt a já jsme nejen znali místa, kde předměty končívaly pohyb, ale také jejich startovní pozici, stejně tak jako Juliovu pozici v místnosti, mohli jsme do našich statistik zanést přesné vzdálenosti a směry pohybujících se objektů. Jak uvidíme později, poskytlo to důležité informace o procesu RSPK.
Výzkumné přístroje
V prosinci 1968 Hans Bender (1969, s. 93-95) pozval dva fyziky, aby určili povahu energie, která způsobovala, že elektrická zařízení v kanceláři jednoho právníka v Rosenheimu v Německu pracovala podivně a nesprávně. Lampy „vybuchovaly“, pojistky vypadávaly, přestože proud byl v normálu, a telefonní společnost zaznamenávala hovory, které se neodehrály. Tyto projevy byly spojeny s devatenáctiletou sekretářkou a zahrnovaly konvenční poltergeistské pohyby předmětů a nábytku. Fyzikové F. Karger a G. Zicha (1968) uvedli, že „8. prosince 1967 byl liniový zapisovač elektrárny opatřen zesilovačem napětí a postaven v průchodu v právníkově kanceláři k zaznamenávání hlavního elektrického napětí. Mezi 16.30 a 17:48 záznamník zachytil okolo 15 silných výchylek v nepravidelných intervalech. Přibližně ve stejném čase, kdy jsme zaslechli hlasité výbuchy podobné těm způsobených výboji jiskřiště, ale ne při každé výchylce. Ty zvuky byly nahrány.“ Fyzikové vyloučili podvrh stejně tak jako známé fyzikální síly a přisoudili incidenty „mechanickým vlivům bez zjevné příčiny“ (s. 33-34). Vyšetřovatelům se také podařilo natočit houpající se lustry a obrazy na zdech.
Bender a jeho společníci používali elektronická zařízení ke kontrolovanému zkoumání teleportace. V Neusatzu (Bender, 1969, s. 88-89) to vypadalo, že poltergeist prchnul při pohledu na elektronické vybavení. Ale v Nickelheimu měl Bender (1969, s. 95-99) alespoň částečný úspěch: Předmět, který byl zapojen do předchozích incidentů, spadnul znova poté, co byl umístěn do schránky chráněné elektrickou clonou.
Američtí badatelé snili o mobilních elektronických laboratořích (Artley, Joines, Owen, Osis, Roll a Bender, 1970; Tert, 1965), ale realita je zatím skromná. Videokamery a fotoaparáty jsou běžné. Byly nahrány zvuky RSPK (Pratt a Palmer, 1976) a natočen houpající se lustr (Rosenberg, 1974). Důmyslnější zařízení je obvykle mimo finanční zdroje výzkumníka.
Jeden aspekt mnoha případů poltergeistů, který přímo volá po použití výzkumu přístroji, jsou neobvyklé trajektorie předmětů. Filmový záznam pohybu předmětů by pomohl potvrdit nebo vyvrátit zprávy o takových drahách a poskytl vhled do procesů RSPK. Zařízení by samozřejmě mělo být používáno tak, aby nenarušovalo psychologickou situaci, na které daný jev může být závislý.
Ovlivnění pozorovatelem
Ukázalo se, že můj příchod do miamského skladiště v lednu 1967 měl prověřit poltergeistovy schopnosti (Roll a Pratt, 1971). Věci se zpravidla děly pouze, když jsem v těchto prostorách nebyl. Poltergeist nebyl zdaleka tak stydlivý k policistům a dalším, kdo přišli vyšetřovat; měl jsem podezření, že to bylo tušení přítomnosti odborníka na poltergeisty, co změnilo psychologickou situaci pro Julia, zdroj událostí. Když se Pratt přidal k výzkumu, byl jsem opatrný a představil jsem ho jako obyčejného návštěvníka a pak jsem odešel. Došlo k několika příhodám, když měl Pratt Julia pod dohledem a já byl pryč. Potom se ale začaly dít věci, i když jsem byl přítomen. Nakonec se odehrálo několik událostí, když jsem byl nejen přítomen, ale díval jsem se nebo jsem mluvil s Juliem; popsal jsem jednu takovou v předchozí kapitole. Vypadalo to, že já vlastně tyto jevy posiluji.
Prováděl jsem studii všech 116 záznamů RSPK kvůli účinkům pozorovatele a rozlišoval mezi případy, kde přítomnost svědků z vnějšku zjevně zabránila, posílila, nebo neměla žádný účinek na daný jev. V některých případech se zdálo, že jeden pozorovatel nemá žádný vliv, zatímco jiný jev zmenšoval nebo posiloval. Někdy náhlé příchody nejprve potlačily události, ale později neměly žádný účinek, nebo události posílily. Větší davy obvykle zmírňují RSPK. Bez ohledu na tato zjištění jsem setřídil případy podle toho, jestli měl pozorovatel tendenci potlačovat nebo obohacovat události. Ve většině případů, 67 z celkového počtu, zřejmě pozorovatelé k událostem nic nepřidávali ani neubírali, v 16 zřejmě zmírňovali projevy, a ve 23 obohacovali. V ostatních případech záznamy nenaznačují, jaký a zda nějaký účinek pozorovatelé měli. Jinými slovy, v 90 případech neměli svědkové na události vliv, nebo je vlastně obohatili. Poměr případů, kde toto platilo, je velký v každém období, jen o něco menší v posledním: 15, 20, 31 a 24. Obecně řečeno RSPK poskytuje dobré příležitosti k vyšetřování.
Další vlivy pozorovatelů
V září 1903 byly jedním z členů Společnosti pro psychický výzkum žijícím na Sumatře zaznamenány úkazy padajících kamenů. Kameny přicházely skrze strop ložnice a přistávaly na posteli. Pokoušel se je chytat, „…ale nedokázal jsem je chytit; zdálo se mi, že ve vzduchu měnily směr ve chvíli, když jsem je chtěl zadržet. Nemohl jsem chytit ani jediný z nich dokud nedopadaly na podlahu. Pak jsem vylezl nahoru…a prozkoumal [strop nad sebou, z kterého] ty kameny slétávaly. Přicházely přímo skrze „kadjang“, ale nebyly v něm žádné díry. Když jsem je zkoušel chytat přímo u místa, ze kterého vycházely, také jsem neuspěl…Tento kadjang je takového druhu, který nemůže být proražen (dokonce ani jehlou), aniž by to udělalo díru. Každý „kadjang“ je jeden plochý list asi 60-90 cm velký. Je to specialita kraje Palembang. Je velmi pevný a poskytuje dobrou ochranu před proražením“ (Grottendick, 1906, s. 262-263).
Mnoho případů RSPK vykazuje související efekty: Předměty jsou často vrhány s velkou prudkostí, lidé jsou však málokdy zraněni. Může se zdát, že střely jsou na někoho namířeny a pohybují se velkou rychlostí, ale obvykle se dotyčného jen lehce dotknou nebo změní směr.
V některých poltergeistských případech mělo pozorování mimořádný potlačující účinek. Ať už může připadat, že svědkové událostí účinky zmenšovali nebo ne, přímý pohled na předměty zjevně utlumuje nebo zpomaluje jejich pohyb. John Bristow, hlavní svědek řádění v truhlářské dílně ve Swanlandu v Yorkshiru v roce 1849, vyprávěl F. W. H. Myersovi (1891-92), že „občas se někdo z nás upřeně díval několik minut na kus dřeva na podlaze. Nikdy se nepohnul, dokud jsme se na něj dívali. Ale jakmile jsme nechali naši pozornost ochabnout, tak ten kus dřeva přilétl k nám z nějakého vzdáleného místa. Pan Crowther…někdy sedával v dílně dvě i tři hodiny v kuse, aby viděl nějaký kus dřeva vzlétat a nabírat směr. Nikdy nezahlédnul, jak vyráží; přestože, jako my ostatní, jich viděl mnoho, které zřejmě zrovna vzlétly“ (s. 390-391).
Mezi 105 případy s pohybujícími se předměty se zdá, že upřený pohled má zmírňující účinky ve 47, a žádné účinky nemá ve 43. (Zde nerozlišuji mezi vnějšími svědky a lidmi primárně zapojenými). V 15 případech ovlivnění (pokud vůbec bylo) přímým pozorováním nemohlo být určeno. Tyto poměry se dobře odráží ve všech čtyřech obdobích. Pokud se omezíme na případy, kde byl pozorován začátek pohybu, jsou čísla: 6, 10, 14 a 13. Případy, kde přímé pozorování mělo zřejmé potlačující účinky, jsou víceméně ty samé.
Parapsycholog, který se chystá vyšetřovat případ RSPK by měl být připraven na možnost, že přímé pozorování může zpomalit pohyby a také na vzdálenější možnost, že jeho přítomnost může bránit událostem. Je dosti snadné, zejména, je-li zde zaměření, umožnit kontrolované pozorování oblasti bez toho, aby zde byl předmět umístěn v přímém zorném poli. V Miamském případu (Roll a Pratt, 1971) jsme většinou měli cílová místa pod kompletním dohledem, když se předměty hýbaly, přestože jsme je nikdy neviděli vzlétávat.
Situace je komplikovanější, když návštěvník tlumí události svou pouhou přítomností. V tom případě mu mohou být nápomocni kolegové, kteří nepůsobí takovýmto způsobem, nebo se může spolehnout na jiné svědky, jako policisty, jejichž přítomnost neovlivňuje ten jev. Lze také vyzkoušet natáčení na kameru nebo jiné způsoby elektronického záznamu.
Pokračovanie...
William G. Roll
Z angličtiny přeložil Ladislav Zelinka
ROLL G., WILLIAM. Poltergeists. In: Parapsychology and physical systems. s. 382-413
Všetky časti postupne nájdete na tejto adrese.
Súvisiace:
Seriál: Fenomén zvaný poltergeist
http://www.cez-okno.net/rubrika/serial-fenomen-zvany-poltergeist
